Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145715/bmid_egyptan-sinuhet-ga6-145715.jpg
5
5214
5214
Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2013 , Český klubOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
více info...
Přidat komentář
Již po několikáté jsem četla tuto knihu a jako vždy jsem byla uchvácena. Vynikající vypravěčské umění pana Waltariho.
Myslím, že není potřeba se tolik rozepisovat, hodně toho bylo o této knize už napsáno a se všemi superlativy souhlasím. Plný počet nedávám jen proto, že když jsem si knihu chtěla přečíst po druhé v dospělosti, už to pro mě nebyl takový zážitek jako poprvé. Místy mě nudila. Možná, že až se k ní po letech vrátím po třetí, tak zase nějaké hvězdy přidám, zatím takto. A co mě nudilo? Zdlouhavé politické popisy toho, jak to měl s uctíváním nejrůznějších božstev ten a ten faraon. Román ztrácel na rytmu, kdyby byl o polovinu kratší, nic by se podle mě nestalo.
No jo, nádherná kniha, vrátil jsem se k ní po několika desítkách let ... jo jo, pochutnání.
Nevím proč, ale už dřívr mě zaujala postava vojevůdce Haremheba, který nakonec po létech zmytků zavedl do země řád a zde jsem si ho opravdu užil. Byla to opravdu zajímavá doba, která vedla k budoucímu obrovskému rozmach Egypta a kde vzniklo tolik nového.
A připomínám ten starý velkofilm, byl také monumentální ... a ja vím, jsem milovníkem americké kinematografie a velkofilmů z padesátých a 60tých let... tak mi nenadávejte. Když oni jsou tak krásně monumentální...abych se opakoval
Mika Waltari několik let pracoval jako žurnalista poté se začal věnovat spisovatelské dráze. Egypťan Sinuhet je vedle Tajemného Etruska další jeho světově proslulé dílo. Mám ráda historii a s knihou jsem se opravdu nenudila. Patří k mým oblíbeným nejen, že mi přiblížila historii starověkého Egypta, ale opětovně jsem žasla nad tím, co tehdejší lidé dovedli. Máme se co učit.
Moje oblíbená knížka, čte se hladce a je to velmi poutavě psané. Jdi do toho !
V některém komentáři jsem četla, že je kniha přeceňovaná. Já si to nemyslím. Ano, má hodně stran, děj někoho nemusí až tolik bavit, ale za mě to je krásná jízda starověkým Egyptem se zajímavým průvodcem. Osud Sinuheta od dětství přes mládí k dospělosti a stáří je skvělou volbou pro ty, co se o tomto období chtějí něco dozvědět. Klasika, která rozhodně nezklamala.
Audioverze je skvěle načtená Lukášem Hlavicou. Pokud Vám nevadí občasné detailní popisy a válečné scény, knihu vřele doporučuji. Životní příběh hlavního hrdiny je fascinující a zvraty v ději jsou opravdu nečekané.
Knihu jsem nepřečetl colou, jen jsem ji prolistoval. Nedivím se že má přes 600 pochvalných komentářů. Styl psaní knihy je jedinečný, asi nemá nikde u nikoho obdobu. Vstoupíte do široké dravé řeky a máte problém se z ní dostat ven, protože vás vždy strhne zpět. Na každém řádku je něco poutavého a musíte číst dál. Má to trochu nádech neodolatelného bulváru a vlezlosti. A starý Egypt je velmi lákavý. Nemusím knihu doporučovat, doporučuje se sama. Až budu mít čas a náladu určitě si Sinuheta přečtu. Chyby z historického pohledu nevnímám, protože knihu beru především jako vhdodný protistresový zážtek.
Je to zajímavá a příjemná kniha, ale ztotožňuji se s tím co napsala elizabeth_ba:
"Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu. Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem, nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Podtextem je oslava monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista."
Počet komentářů i celkové hodnocení hovoří jasnou řečí a je zbytečné přikládat další polínko do pěkně hořícího lesa.
Jsou knihy, které se v knihovně vyjímají díky svému hezkému hřbetu. Dále ty, které dělají knihovně čest. A potom je několik kousků, zaujímajících místo úplně nejvýš, osamoceně (protože jich moc není), na knižním "piedestalu". A takovou knihou je právě Egypťan Sinuhet.
Četl jsem vydání z Odeonu (1989) a po dočtení jsem si na čas musel naordinovat knižní půst, abych mohl toto dílo patřičně duševně strávit.
Díky pocitům z tohoto románu, jsem plánoval zvládnout i další díla Waltariho, ale přišly společensky převratné, sametové události a já jsem se už k žádné jeho knize nedostal. Nevadí, dojmy z četby Egypťana Sinuheta mi to zatím plně vynahrazují.
Pětka jako vyšitá !
Sinuhet je kolosální dílo, které čtenáře seznamuje s obdobím vlády několika faraonů v Egyptě a přibližuje mu dobovou kulturu z pohledu lékaře, který je fiktivním autorem díla. I vzhledem k rozsáhlosti, sledujeme příběh Sinuheta od jeho dětství a máme možnost pozorovat, jak se mění jeho vnímání světa i vztahy s jednotlivými postavami, které během svého života potkává. Některé kapitoly mne bavily více, u jiných jsem se celkem nudil, takže plný počet hvězdiček tomu jako většina dát nemohu. Jako historický román ale Sinuhet funguje skvěle a člověk z něj skutečně cítí onu specifickou atmosféru.
...a pomazal své tělo vonnými mastmi a olejem... ta věta mi utkvěla jako refrén písničky. Zatraceně dobré písničky. A kněžka Nefernefernefer! Anima, jak vyšitá, jak je Waltari umí (asi má v sobě - to je nejspíš ta jeho jiskra geniality). Román jak má být a míň pak už nechcete. Širokej, živej, odvážnej. A z Egypta.
(SPOILER) Knihu jsem četla velmi dlouho, protože smrt Minei a Sinuhetova reakce mě zasáhla tak hluboce, že jsem musela knížku na půl roku odložit. Část s válkou v Sýrii mě místy moc nebavila, ale kniha jako (velmi rozsáhlý) celek je úžasná. Po dočtení jsem se teprve dozvěděla korelaci se skutečnými egyptskými osobnostmi, a o to více mě dílo fascinuje.
Kniha, během které jsem přečetl 4 jiné knihy. Nebyla to pro mě četba jedním dechem, strhující či napínavá, ale zato velmi obohacující v historickém přehledu. Četl jsem a hledal v jiných knihách a na netu historické fakty o jménech, stavbách, válkách, útvarech, božstvech, každodennosti atp. Kniha je krásným vhlednutím do naší historie a nese silné myšlenky humanismu.
Tohle je pro mě nejlepší kniha že všech. Poprvé jsem ji četl když mi bylo asi 12 a přitáhla mě ke čtení. Od té doby jsem ji otevřel už 4x a pokaždé v ní najdu něco nového. Je to krásná kniha o síle přátelství, o lidství ve všech jeho podobách a o síle přání. Kniha je to krásné mnohovrstevnata a její jazyk je tak kosaty a bohatý. Na této knize je vše dobře a správně. Alespoň pro mě. Prostě nádherný příběh ze starověkého Egypta.
Náherný příběh. Po dočtení bych nevěřila, že kniha měla tolik stránek jak to uteklo.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Wow.
Četla jsem před čtyřmi lety a stále nezapomínám. Díky konceptu deníku jsem děj hltala v průběhu prváku na vysoké i mezi náročným studiem a ještě náročnějšími zkouškami.
Co mi to dalo?
Obdiv autorovi, který dokázal psát deník z pohledu jiné osoby, doby a prostředí.
Námět na to, jak jinak se dá psát vlastní deník.
Krásný příběh z Mykén a Kréty vykreslených na základě faktů. Mykéňané byli opravdu mistři v akrobacii na býcích. Dokládá to také četnost publikací zaměřených na tělovýchovnou činnost.
Ohromující popisy otevírání lebek a dalších lékařských praktik.
A především nezapomenutelný příběh samotné hlavní postavy, která provází čtenáře dobrými i špatnými časy svého života.
Některé, pro mnohé zbytečné, pasáže mi přijdou jako důležité k dokreslení dané doby a historie Egypta. U mě zafungovaly jako velmi přínosná reklama zvyšující zájem o Egypt z dob velkých faraonů.