Julie aneb Nová Heloisa

předevčírem

1100 stran dopisů, zpočátku převážně milostných. Opravdu výživné sousto, které mi dalo zabrat. Člověku se ani nechce věřit, že je má na svědomí jeden z nejvýznamnějších filozofů historie. Nicméně i proto to nejsou „obyčejné“ dopisy, ale kromě barvitých líčení citů a pocitů ústřední dvojice a několika vedlejších postav a náznaků děje obsahují i spoustu velmi zajímavých úvah na rozličná témata – od obecných otázek dobrého života, lásky, ctnosti, morálky, odvahy či tehdejších poměrů v rodinách a ve společnosti třeba k problematice výchovy dětí, zahradnictví, soubojů či pozitivního vlivu horského prostředí a vůbec přírody na lidskou psychiku. Kniha se dá hypoteticky rozdělit na dvě části, možná skoro poloviny – ta první má blízko k dílům romantiků, je poměrně dramatická a ústřední úlohu tu mají právě dopisy obou hlavních hrdinů. Druhá je poklidná, dopisy se stávají delšími, je v nich podstatně méně citových výlevů a naopak mnohem více úvah na rozličná témata. Navíc je pestřejší i z hlediska pisatelů, kteří zastávají své rozdílné postoje a názory – i proto lze jen stěží odhadovat, kde se jedná o názory autorovy a kde naopak v zájmu objektivity uvádí odlišná hlediska. Je znát, že Rousseau byl fascinován antikou, hrdinové často také různé antické autory citují nebo aspoň zmiňují a samo pojetí knihy odkazuje na jednoho z největších antických myslitelů Sokrata a jeho dialektiku. Pro mě asi nejzajímavější byly v tomto ohledu pokusy odlišit mužský a ženský pohled na různé otázky; nakolik se ale autorovi povedlo vystihnout ženský způsob myšlení, to si musejí dámy posoudit samy.

03.12.2022

Nádherná milostná korespondence dvou milenců kterým je odpírán společný život.Misty jsou popisy pocitů pro dnešního čtenáře zdlouhavé,přesto stojí za přečtení.

11.08.2022

"Júlia alebo Nová Heloisa" je epištolárny román z 18. storočia, odkazujúci na stredovekú ľúbostnú korešpondenciu medzi Abelardom a Heloisou a na Rómea a Júliu. Úvodná situácia je veľmi podobná tej medzi stredovekým filozofom a jeho mladou žiačkou - aj Júlia sa zamiluje do svojho učiteľa a podľahne tomuto citu. Jej otec má však v pláne vydať ju za svojho priateľa z rovnakej spoločenskej vrstvy, ktorý mu kedysi zachránil život.

Rousseauov milostný príbeh je vystavaný na konflikte láska x povinnosť / cit x vôľa. Je to príbeh o láske k cnosti, snahe o cnostný život, ale aj o cnosti poblúdenej, zraňujúcej až zvrátenej. Je to akoby ironicky prevrátený Abelard a Heloisa - Júlia sa stáva Abelardom a náš protagonista Heloisou. V pôvodnom príbehu totiž Abelard, ktorý bol na príkaz Heloisinho strýka vykastrovaný a stal sa mníchom, mení ľúbostný tón svojich listov Heloise, ako keby ich nikdy nespájala vášnivá láska, a Heloisa ostáva so svojimi citmi sama. U Rousseaua je to Júlia, kto cnosťou ubližuje protagonistovi a bolestivo mení jazyk lásky na jazyk cnosti a priateľstva. 

Celý román tvorí korešpondencia medzi hlavným hrdinom, Júliou, Júliinou sesternicou Klárou, protagonistovým priateľom Eduardom a pár ďalšími postavami. Vytvárajú uzavretý kruh, akýsi komorný vlastný svet, do ktorého takmer nevstupujú ľudia zvonku. Ich listy sa sústredia na ich pocity, názory a popis diania v ich životoch, bez snahy o nejaký objektívnejší pohľad na spoločnosť. Postavy a ich konanie sú vynikajúco psychologicky prepracované.

Osobne ma veľmi milo prekvapili niektoré Rousseauove postupy, ktoré by sa o dve storočia neskôr označovali ako postmoderné. Napríklad tvárenie sa, že korešpondencia milencov je skutočná a Rousseau ju len našiel a usporiadal, autorove ironické komentáre pod čiarou, často aj opravy chýb a nepresností, ktoré si všimol v "nájdených" listoch, možnosť čítať román dvojako (ako vážny príbeh lásky a cnosti, ale aj ako paródiu vznešenej cnosti).

Z pohľadu dnešného čitateľa román vyžaduje veľa trpezlivosti (niektoré listy siahodlho popisujú názory na výchovu či vedenie hospodárstva). Ale čitateľ, ktorý vydrží, bude odmenený.