Kainova kniha
Alexander Trocchi
Na rozdíl od řady tzv. „zakázaných“ knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže vliv Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , OdeonOriginální název:
Cain’s book, 1960
více info...
Přidat komentář
Zhodnotit tuto knihu je dost těžké. Autor preskakuje v časech, místech, dějích i myšlenkách zřejmě tak,jak mu momentálně velí zdrogovany mozek. Není nouze o výstižne metafory, neotřela slovní spojení a intelektuálně zajímavé myšlenky. Otázka je, zda by bez vlivu drogy bylo dílo autora o několik tříd lepší, nebo naopak o ničem.
Jako dokumentace života komunity fetaku to svou hodnotu určitě má. Autor vystupuje s názorem ohledne spravnosti legalizace drog, včetně heroinu, o svobodné volbě fetu, větší toleranci společnosti (fetovat přece není takové zlo).. když ale zároveň popisuje sebe a život svůj i své komunity, názorně ukazuje, jakou z něj drogy udělaly trosku a jak mysl fetaka ovládá jen jediná myšlenka - jak a kde sehnat další dávku. Z mého pohledu tak dokázal pravý opak svých tvrzení.
Mohlo by se jednat o celkem dobrý vhled do světa drogově závislých, jenže autor až moc dává najevo, že on je ten chytrý, on má nadhled, on má ty správné postoje. Celé dílo doplňuje pseudofilosofickými výklady a i proto je kniha neskutečné únavná. Ve své době mohl působit rozruch, ale obávám se, že právě JEN ve své době. Dnes, na rozdíl od mnoha jiných autorů, nemá co nabídnout. Zkrátka nudný život nejchytřejší smažky v okolí.
Kainova kniha
Je to celé zmatené. Autor přeskakuje neustále od jedné myšlenky ke druhé. Autor obhajuje svobodu jednání a myšlení, bouří se proti pravidlům a většinové společnosti. Jeho rebelství však není sympatické. Stačí si jen šlehnout a z autora se stává směšná atrapa, která prostě nemá kontrolu nad svým životem. Pro někoho možná šokující, pro mě je to spíše smutné.