Klub nosičů rakví
Paul Tremblay
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518770/bmid_klub-nosicu-rakvi-WPs-518770.jpg
2
11
11
Důmyslně vystavěný psychologický thriller o zvláštním, křehkém a místy nebezpečném přátelství překonávajícím čas i prostor. Představte si, že potkáte tu nejúžasnější dívku na světě a ona se rozhodne, že se z vás stanou kamarádi. Přesně to se na konci osmdesátých let stane sedmnáctiletému Artu Barbarovi, samotáři, který poslouchá glam metal, přes noc musí kvůli skolióze nosit monstrózní zádovou ortézu a založí dobrovolnický klub nosičů rakví vypomáhající na pohřbech osamělých zesnulých. Jeho nová kamarádka Mercy je z klubu nadšená a na pohřby si s sebou nosí polaroid, kterým fotí mrtvé. To ale není její jediná zvláštnost, jak Art postupně zjišťuje. A když se kolem něj i jemu samotnému začnou dít podivné věci, pojme podezření, že Mercy možná není tak úplně ta, za kterou se vydává...... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
The Pallbearers Club , 2022
více info...
Přidat komentář
Co když je ta část, kterou chceme nejvíc změnit či zničit, naše podstata? Klub nosičů rakví je důmyslně vystavěný psychologický thriller o (ne)skutečných démonech, podivném přátelství, punk rocku a hrůze ze sebe sama.
Kniha pro mne byla obrovským zklamáním. Pod pojmem "psychologický thriller" a přebalem typu severských detektivek jsem si představovala úplně jiné čtení. Tohle byla hrozná nuda. A ten konec tomu nasadil korunu. Možná, že to třeba zaujme spíš mladší čtenáře.
Klub nosičů rakví
NOSIČI jsou obskurní slow-burn story o nelásce, která připomíná takové ty konverzační indie filmečky bez děje. Ačkoliv mezi řádky prorůstají domněnky o upírech, Tremblay v podstatě nehrábne do strun. Nic velkého se tu neodehraje. Tohle prostě není typický pubescentní příběh od Kinga nebo McCammona. NOSIČI RAKVÍ jsou spíš plynnou směsí atmosféry a temnýho smutku. Netvrdím, že jsem na tenhle Tremblayho svéráz měl náladu furt. Mezi jeho místy až ubíjející jednolitostí ale probleskává absolutní genialita. Třeba v poslední třetině knížky, kdy se dospělý Art vrací bydlet k mámě. Tou bych si nejradši vytapetoval pokojík.