Kniha Haithabu
Claus-Peter Lieckfeld
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45532/bmid_kniha-haithabu-QmB-45532.jpg
4
17
17
Historický román z období 9.–10. století je psán formou deníku křesťanského mnicha Agrippy, který se náhodou seznámí s jedním z vikingských náčelníků a následuje jej do sídla Vikingů – osady Haithabu 9. století. Na pobřeží Evropy a podél jejích velkých řek se lidé třesou strachy před Vikingy. V Ramsolamu zanechali nejen strašné vzpomínky na vraždy a pustošení, ale také těžce zraněného náčelníkova syna. Heitu vede mezi křesťany nelehký život vyděděnce. Jeho syn Hervart vyrůstá v nezkrotného mladého muže.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Das Buch Haithabu, 1997
více info...
Přidat komentář
Souhlasím, že kniha je napsána pěkným jazykem, ale příběh mě nezaujal a jeho kulisy mi přišly na tu dobu dost nereálné.
Knížku jsem náhodně otevřela při lelkování v knihovně, když jsem čekala na dceru. A nadchla mě!
Líčí osudy ne úplně vzorného mnicha (všechna přikázání dodržuje, jen to „nesesmilníš“ mu nějak nejde), který je vyslán na misi do pohanského kraje.
Knížka je to báječná - jak jazykem, tak přiblížením atmosféry té doby; zaujala mě konfrontace názorů křesťanského mnicha s pohanstvím. Ač zarytý křesťan a misionář, chtě nechtě musel uznat, že někdy je pohanská víra mnohem smysluplnější a hlubší než ta jeho (ač nahlas by to nikdy nepřiznal). Třeba když kázal o bibli a hlavní pohanský hrdina mu na to odpověděl, že nemůže věřit bohovi, který jen šustí papírem - to jeho bohové, když mu chtějí něco sdělit, používají hrom, blesk, déšť, apod.
Nebo když se ptal Vikingů, proč jsou tak krutí při svých nájezdech a dostal odpověď, že pak nemají tolik práce - nejlepší je, když nepřítel před nimi uteče, oni si v prázdných vesnicích vezmou, co chtějí a nemusejí bojovat.
Nebo když čekali na smrt předhozením medvědům, nabídl pohanovi, zda se mu nechce před smrtí vyzpovídat - že by mu zprostředkoval setkání s Bohem. A dostal nechápavou odpověď, že není třeba, neboť: „Já s ním za chvíli budu mluvit sám.“
Nebylo to špatné. Sinuhet to sice není, ani Zrzavý Orm, ale číst se to rozhodně dá.
A člověk se zas dozvěděl další střípky z evropské minulosti.
Za tři dávám proto, že žádná z hlavních postav mi k srdci prostě nepřirostla. A já rád někomu fandím. Jinak skoro čtyři.
Kniha je napsaná příjemně čtivou formou, zajímavá, miovníkům historie doporučuji :-).
Celkem zajímavý svižně psaný historický román. Lieckfelda jsem předtí neznal a knížku jsem koupil ve výprodeji. Přesto mě příjemně překvapila.
Kniha Haithabu
Ze začátku trvalo než jsem se do knihy začetl a i jsem chtěl několikrát vzdát pokračovat v tom ale něco mě v tom příběhu furt táhlo svým způsobem to bylo psáno čtivě a někdy v pasážích jsem chtěl z knihou praštit. Mnich jel ve dvou časových linkách v minulosti a současnosti. Možná mi trvalo déle než jsem si zvykl na současnou linku která mě moc nebrala ale přitom konec byl výborný v současnosti. Proste jak píšu hrozně zvláštně psaná kniha ale přitom hrozně krásně psaná …,,,