Kočičí deníky
Džundži Itó
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519514/bmid_kocici-deniky-64b4e66db85e3.jpg
4
102
102
Koťata jsou sice proslulá svou solidností a blahodárným účinkem na nervy, nicméně mistr hororové mangy Džundži Itó o tom ví svoje. Jeho autobiograficky laděné příběhy o soužití s kocourky jménem Jon a Mú odkrývají strašlivou pravdu – chovat kočky může být nejen o rozum, ale také vysloveně strašidelné...
Přidat komentář
Tahle manga je maximálně pro milovníky koček. Příběh žádný (fakt!), prostě jen plácání se kolem koček. Zklamání, už přemýšlím, kterému kamarádovi s kočkou tu knihu věnuju.
Precteno za hodinu, ten zivot s kockama asi takto nejak vypada, ale jiny si uz snad ani neumim predstavit.
Ač tohle byl jiný Junji Ito, než na jakého jsme všichni zvyklí, já jsem se bavila. Dokonce bych ocenila, kdyby to bylo o něco delší. Tento Ito mě baví, a klidně bych zase skousla něco podobného :)
Velice pěkná kniha o tom, jak se z odpůrce koček stane kočkomil. Doma jsme vždycky nějakou kočku měli, takže vím, jaké mrchy to jsou, ale když přijde a chce se pomuchlovat, tak člověk prostě neodolá. A pak vás najednou rafne do ruky... A to všechno v knize najdete. Graficky se mi víc líbil Mú.
Parádní jednohubka na jeden večer. Pro milovníky koček, komiksu a hororové komedie. Takové japonské Slunce Seno Kočka . Máme doma taky dva kocoury s podobným chováním, takže dávám plný počet hvězd a 92%
Ač si hodně lidí myslí, že jsou koťátka roztomilá zvířátka, autor tento názor nesdílí. Přináší nám příběh jeho soužití se dvěma kocourky, a to někdy může být i pěkně strašidelné
Tuhle knihu dostala dcera k narozeninám, ale jelikož jsem i já velká milovnice koček, neodolala jsem a knihu si půjčila. Nevěděla jsem, co očekávat. Kombinace koček, mangy a hororu mi nějak nešla dohromady. Nakonec jsem dostala skvělý vtipný příběh. Nejednou jsem se musela nahlas smát. To, že je příběh komiksem mě bavilo moc, neboť jsem alespoň kočky přímo i viděla.
Moc mě to bavilo a v některých situacích jsem dokonce našla i naše domácí kočičí hrdiny. Rozhodně ke čtení doporučuji spíše kočkomilům, ale věřím, že zaujme i ty ostatní.
Příběh je doplněn bonusovou kapitolou a rozhovorem s autorem. Nechybí ani fotografie dvou nezbedných kocourků.
Nejsem kočkomil, vlastně ani nejsem moc zviřátkovej, ale tohle bylo fakt vtipné. Světlá strana Džundžiho Ita.
Tady bude hodně záležet, jestli jste kočkomilové a jestli jste někdy nějakou tu číču měli doma. Jestli ano, budete spokojeni. Kočičí deníky jsou střelené, ujeté a pravdivé. Hloubku nehledejte, ta bydlí jinde, ale zábavy je tu plný píseček.
Asi som v živote nečítal "banálnejšiu" knihu. Po prekombinovaných hororoch si Junji Ito tentokrát za motív vzal každodenný život so svojimi mačkami, so silným dôrazom na každodenný. V príbehu sa prakticky nič neudeje, každá poviedka má pointu na štýl "naša mačka sa stratila k susedovi, ale našli sme ju na druhý deň", či "bál som sa, že mačku omylom zraním kolieskami môjho kancelárskeho kresla, tak som na ne dal plastové vrchnáky a teraz stolička vyzerá ako chrobák Korčuliarka". Bol som takmer rozhodnutý dať 2 hviezdy, ale nakoniec som sa priklonil k vyššiemu hodnoteniu, či už kvôli pekným ilustráciam, alebo veľmi wholesome záverečnej vete, ktorá ma zahriala pri srdci a pripomenula, že občas by sme si mali vážiť aj banality.
Od pana Itóa jsem po všech těch zmutovaných rybách, duchařských balóncích a démonických spirálách měla teda mnohem vyšší očekávání. :/
Je to o kočkách – a přitom je to o ničem. Hororové prvky jsem hledala těžko, zábavné to místy je, ale spíš jen protože sama mám kočky a dokážu se ve spoustě věcí s autorem a jeho ženou ztotožnit. Děj prakticky neexistuje, je to jen soubor krátkých epizodek na téma „život s kočkou“ očima zarytého milovníka koček přesvědčeného o jejich kočkovité výjimečnosti a nejkočkovatější kočkovatosti - ale v tomhle ho naprosto chápu. Kresba je typicky itóovská, ale jako celek to nijak neohromí.
Miluju kočky a celý život se mi nějaká motá pod nohama. A mám rád autory, kteří je mají také doma a dokážou o tom psát nebo kreslit. Ať už je to Simon Tofield nebo Terry Pratchett. Protože ten, kdo tuhle svéhlavou šelmičku doma nemá, nedokáže většinu toho, o čem píší nebo malují, plně pochopit. Jedno takové souznění s nimi nám zprostředkovává i autor povětšinou hororové mangy Džundži Itó. Jde většinou o banální historky, ale podávané s humorem, jejichž ústředními postavami jsou kočky Jon a Mú. Dozvíme se, jak se kočky do autorova domu dostali, jak z něj chtěli utéct, nebo kdo je kapitánem kočičí věže. A taky se seznámíme s kocourkem Goró, což je pro mě asi ta nejzábavnější kapitola. Jako bonus pak najdeme v této útlé knížečce rozhovor s autorem a několik fotografií skutečných Jon a Mú. Sice je to čtení na půl hodiny, ale každý kočkofil by tu půlhodinu měl obětovat, protože mu určitě zlepší náladu.
Nemastné, neslané. Prostě je to spíš pro ty co mají doma kočku. Nejsem cílovka tak to prostě nechám bez hodnocení, protože by bylo malé.
Kiss miao kitty minka bishito mish anebo hezky česky čičí
Doporučuje se předem nakoupiti zásobu kočičích jazýčků.
Jestli jste tedy napojeni a není Vám cizí manga s láskou ke kočičákům a k čtyřnožkám všeobecně jste tu vítáni.
Fanoušci Džundži Ito nečekejte nečekejte vyloženou hororovou šlehu.
Víceméně popisný komiks o stereotypu se soužití člověka s jeho domácím mazlíčkem.
Kresba přesná a věrně vystihuje to co asi většina chovatelů dobře zná.
A právě i proto dokáže jistě vyloudit nejeden úsměv na tváři.
Navíc by se jistě dalo označit nálepkou autobiografické. To se počítá.
Něco málo přes sto stránek se tu muselo kapánek naklonovat o pár kočičích pacek navíc. Čili nad dopisy diváků a otázky pro autora jsou nicméně příjemným granulákem a kapsičkou v jednom a jistě ho každý Mikeš ocení.
Tajný život mazlíčků (ne pro každého) jednoduše pro číču :)
Toto byla rozhodně zajímavá zkušenost.
Představte si, že jste právě přišli z práce/ze školy a někomu doma vyprávíte, jaký jste měli den. Nestalo se nic extra špatného ani dobrého, prostě obyčejný den. Tak na mě působila tato manga. Ona není dobrá ani špatná, protože se tam vlastně nic moc nestalo. Celou dobu čekáte, kdy už přijde ten zvrat a autor všechny zabije (jak je jeho zvykem), ale on jaksi nepřijde.
Na druhou stranu mě ale i to neustálé čekání drželo na trní, to tomu upřít nemůžu, ale že bych se nějak závratně bavil, to taky ne. Autor udělal dobře, že není příběh delší, protože by mě to začalo velmi rychle nudit k smrti.
Manga je ale obohacená o autorovy odpovědi na časté otázky čtenářů, které najdete vždy po pár kapitolách. To bylo moc fajn.
Celkově jsem z toho dost na rozpacích. Příběh mě neurazil, ale pravděpodobně se k němu nevrátím. Myslím, že pokud vám tento příběh unikne, o nic závratného nepřijdete.
Tahle knížka je opravdu děsivá! Když jsem ji začínal číst, nevěděl jsem, o co půjde, což udělalo tu nejlepší službu. Kniha je v podstatě nudná, není o ničem zajímavém a rozhodně to není horor. Nicméně hororová kresba a očekávání, co se bude dít, z ní dělají opravdu děsivou záležitost. Popravdě jsem každou chvíli čekal, kdy se stane něco děsivého a temného, protože příběh neustále vyvolává napětí. No a to hlavně ten ošklivý kočičák, který je vážně děsivý, a to jak nakreslený, tak i nafocený v obrazové příloze. Všechno podtrhuje kresba autorovy manželky, která je taky děsivá a asi bych se urazil, kdyby mě někdo nakreslil takhle hrozně. Tohle zkrátka vznikne, když hororový autor nakreslí a napíše něco obyčejného... Nemůžete mu věřit a pořád budete čekat, odkud vyskočí nějaké to zlo. A jak tam začaly vážně divné věci jako cucu, tak mi strachuchtivý mozek jel na plné obrátky.
Výsledek je ale takový, že po dočtení nemám pocit naplnění. Až na ten horor v tom skrytý je to v podstatě vážně o ničem a nudné. A nejsem asi zase takový chovatel koček, aby mě to dostalo jen tím...
Díky Kočičím deníkům víme, že Džunži Itó není žádný depresivní maniak, jak by se občas z jeho hororů mohlo zdát. Je to prostě příjemný chlápek, kterému byl dán ten dar, že mohl domov sdílet se dvěma vznešenými - a krásnými - kocoury. Stejně jako já! Více v recenzích.
Džundži Itó se proslavil jako japonský mistr hororu, jeho mangy Spirála, Tomie nebo třeba Balónky oběšenců zbožňují čtenáři po celém světě. Není tedy divu, že i na stránkách Kočičích deníků se autor pokusil ztvárnit hrůzy, jaké člověku může přinést soužití s kočkou. Jak už ale nejspíš tušíte, jedná se o příběhy spíše komediální. A nebo tak možná připadají jen milovníkům hebkých kočičích kožíšků, kdo ví?
Itó, který v komiksu vystupuje pod přezdívkou Déčko, se spolu se svou snoubenkou Ajako Išiguro (a mimochodem výbornou ilustrátorkou) zvanou Áčko stěhují do nového, společného domu. Tam je navzdory Déčkovým protestům následuje také Ajačin kocour Jon, ke kterému brzy přibyde i roztomilé kotě jménem Mú. I přes Déčkův prvotní odpor k chlupům v domě a poškrábaným zdem si ke kocourkům vybuduje blízký vztah. Oni však dokáží vycítit jeho obavy a nezkušenost, proto se často společně dostávají do situací, ze kterých Déčko vychází jako ten poražený.
Srdce každého milovníka koček zaplesá nad historkami o boji o náklonnost Jona a Múa, o to, kdo bude s kým spát v posteli, nebo čí je zrovna řada na mazlení. Zároveň ho jistě dojme například příběh o Jonově zmizení nebo o tom, jak se Déčkovi po jeho chlupáčích stýská. Skvělá je také například scéna, ve které si splete jednoho z kocourků s obrovským, děsivým slimákem.
Kniha je doplněna vtipnými Q&A okénky, ve kterých autor odpovídá na dotazy čtenářů, velký rozhovor, ve kterém nám poodhalí svou inspiraci či rozkošné fotky ze skutečného života Jona a Múa. To, že manga vyšla v pevných deskách, je podle mě hezkým detailem. Na tyto příběhy budu ještě dlouho vzpomínat a jistě se k nim brzy vrátím a myslím Vzhledem k tomu, že se z nich stala má srdeční záležitost, nemohu jinak než Kočičí deníky vřele doporučit.
Kočičí deníky jsou vlídná humorná odbočka hororového klasika k soužití lidského páru s kočkami, a tím může fanoušky zklamat. Je to něco jako kdyby Marek Eben napsal knihu o tom, jak se pozitivně smiřuje s kočičími členy rodiny, akorát by do sebe navíc sypal lysohlávky a byl psychicky labilní. Ale ani taková vylepšená verze Ebena není moc vtipná, nanejvýš úsměvná a já doufám, že příští přeložené dílo Ita bude opět vyšinutý horor, kterými autor tak dobře umí brnkat na klávesy vašich úzkostí a vtáhnout vás do děje.
Strašně se těším na podzim. Už třeba od konce července mám TikTok zaspamovaný Halloweenem a tak se postupně navozuji náladičku. A co by to byl podzim bez hororů?
.
Když se řekne komiks a horor, vyjede mi v hlavě několik jmen, ale jedním z nejzvučnějších je Džundži Itó, autor hororů Ryby, Balónky oběšenců... a další. A teď přichází s humorno-hororovo kočičím příběhem, který vychází ze skutečnosti!
.
Jakoby, nejsem kočičí člověk, ale kočky mě strašně baví. Svojí dominancí, nevypočítavostí. A tenhle komiks je toho důkazem. Dokonale ukazuje, jak si dva kočičáci obtočili kolem prstu autorovu partnerku, ale i autora samotného!
.
Co se samotné knihy týká, i když je v pevných deskách, jedná se o mangu. Černobílá kresba s hororovými prvky, tradiční směr četby, na jaký jsme u mangy zvyklí.
.
Myslím, že Crew nemohla přijít na podzim s lepším kouskem. Horor, osvědčený autor, kočandy a i tak úsměvné momenty. I když kočku nemám, myslím, že nejeden kočkomil se tu najde!
.
A jestli nemáte od autora ještě nic přečteno, koukejte to napravit!
Štítky knihy
kočky japonská literatura komiksy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Balónky oběšenců a další hororové příběhy |
| 2010 | Spirála #1 |
| 2017 |  Ryby - Útok z hlubin |
| 2021 | Spirála |
| 2022 | Tomie |
Milovníci koček, pozor!
Před vámi je japonský manga komiks z tvorby japonského kreslíře. Získává nový pohled na život o kočkách a jejich dvounožcích. Soužití manželů se od základů změní po příchodu "toho ďábla."
Juno, prokletý kocour, nejen dle vzhledu, ale možná i doopravdy tiše našlapuje domem. To se brzy změní v otevírání oken packou a útěky do mist, kam se lidi nedostanou. Spáry mezi
zdmi, mezery, kam nejde strčit ani ruka. Junův dočasný pelech není jediný. Zdá se, že je vůdce smečky, nejen té zvířecí.
Na kočičí věž nikdo nesmí, kdo vejde jen drápkem, u Juna skončil. To je ten kocour, kterého autor, hlavní postava hororového komiksu, zpočátku nechtěl pustit z očí. Čeho je ještě Juno schopen?
Rozhovor o autorově tvorbě a psaní, fotografie koček z archivu rodiny jsou součástí vyprávění.
Doporučuji, nádherný a vtipný příběh.