Martínkova čítanka
Eduard Petiška
Povídky a pohádky z let 1954 až 1968, z nichž část vyšla v knížkách O dětech a zvířátkách, Jak se Martínek ztratil, Martínkovy pohádky, O jabloňce a Kam se schoval nůž a z nichž některé nebyly dosud tištěny. Příběhy s výchovnou tendencí, v nichž vystupují věci, přírodní jevy, zvířata i lidé, pohádky moderní i klasické, jež vypravují Martínkovi tatínek, maminka, dědeček a babička.... celý text
Přidat komentář
Pan Petiška měl na mě v dětství velký vliv. Jeho knihy jsem zbožňovala a jeden čas četla pořád. Tito autoři mají své kouzlo, umí si malého čtenáře získat a nic nepředstírají. Vcítí se do dětí a odměnou jim za to jsou příznivci zastoupení mnoha generacemi. Za mě nostalgie jak vyšitá. A krásná.
Pan Petiška prostě rozuměl dětské duši. Martínkova čítanka je velká, tlustá a hlavně pestrá knížka, ve které si každý najde to své. Jsou tu příběhy obyčejného kluka Martínka, všelijaké pohádky, které mu příbuzní vyprávějí, i povídání o přírodě. Ta jsou podle mě nejkouzelnější, byla vydaná i jako samostatná leporela (Kam se ztratil nůž, O jabloňce). Neméně důležité jsou kouzelné ilustrace Heleny Zmatlíkové. Skutečně nadčasová knížka!
Dětem se kniha líbila, ale na samostatné Martínkovi příhody, které jsou v knize Jak se Martínek ztratil, to nemá.
Další z knížek, která mne provázela raným dětstvím. Dosud je v šuplíku na chatě v nočním stolku.
Autorovy další knížky
2005 | Staré řecké báje a pověsti |
1975 | Birlibán |
1996 | Alenčina čítanka |
1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
1987 | Anička a básnička |
Knihy pana Petišky pro děti, to je jedna velká radost. Můj syn ji dostal od svých prarodičů a dodnes vzpomíná, jak ji s dědou často společně četli. Já ji, jako už dospělá, četla dětem na spaní a dnes jsem se ke knize vrátila. Snad abych si připomněla, jak ten čas letí a nic se nedá vrátit zpátky a povídání pro děti nepodléhá žádným trendům doby. Za mě patří kniha do každé školky, kde děti usínají u televizních pohádek a tištěné knihy jim neříjí zhola nic.