Moje Rusko: Zprávy ze ztracené země
Jelena Gennaďjevna Kosťučenko
Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem váhal zda si knihu koupit, teď ale nelituji. Je to ale bohužel smutná kniha, která podle svého obsahu je zcela naděje zbavující! Doporučuji těm, kteří ještě nepochybuji o šlechetnosti Ruska, protože kde není soucit s vlastním národem nemůžeme ho čekat jinde!
Knihu jsem si koupil hned po vydání, ač jsem autorku předtím neznal. Co jsem ale znal byl název Novaja Gazeta, kde autorka pracovala, z čehož jsem nějak vyvodil očekávání, že kniha bude dobrá. Není. Je totiž skvělá! První kapitoly jsou takový rozjezd k tématům, která přijdou později. Beslan, Norilsk, Doněck, Mykolajiv - to jsou jen některá z témat. Kniha se čte hezky, ač témata často hezká z podstaty nejsou. Nejvíc mě asi zasáhla kapitola, kde si autorka na začátku jako dítě hraje na vojáky bojující proti zlým fašistům, aby o několik stránek později viděla, že jsou teď jimi právě oni sami.
Rozporuplné dojmy. Dvakrát jsem chtěl knihu odložit. Kolísavá kvalita. Některé kapitoly dobré, jiné spíš nudné. Nejlepší byla za mě reportáž z Norilsku a závodu Nornikel. To je fakt úplné sci-fi: jak administrativně (stát ve státě), tak rozsahem škod na životním prostředí.