Monology k živým i mrtvým

Monology k živým i mrtvým
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313680/bmid_monology-k-zivym-i-mrtvym-Urv-313680.jpg 5 8 8

Názvy jednotlivých Monologů jsou ukončeny otazníkem. A ptá se muž moudrý, který si však podržel mladé srdce a dětské oči. Jeho monologisté často mluví vyčítavě, ve vzteku, ba i výsměšně – ale vždy s naléhavou touhou, aby se jejich samomluva změnila v dialog. A ten přece může vzniknout i tam, kde druhý „jen“ naslouchá – nebo čte. Tedy rovněž mezi spisovatelem a čtenářem; toho přimějí k zamyšlení či úšklebku, jenž ale vzápětí roztaje v úsměv. Ano, protože nakonec jsou jednotlivé kapitoly spíš laskavé a komické. Vždyť i krvavému dvacátému století, které autorovi, jak přiznává, „uvázlo v krku jako rybí kost“, všemu tomu střídání režimů, zbožňování a následnému zatracování, se musíme smát – abychom to všechno přežili. Avšak pozor: Miloň Čepelka se směje, ale neposmívá. Nechybí mu respekt tváří v tvář něčemu vyššímu. Sám ostatně říká: „K záhadám a tajemnostem jsem vstřícný a dívám se na ně s pokorou. Možná, že právě to byl cíl, který jsi pro mě vytýčil, a v tom případě můžeme být oba spokojeni. Já jsem. Namouduši.“ Tato kniha, kterou si musíte přečíst už proto, že je zhola nemožné shrnout její půvaby a obsahové roviny do několika řádek, vychází při příležitosti autorova životního jubilea.... celý text

Přidat komentář

meluzena
21.05.2021 5 z 5

11 monologů, na kterých je poznat, že je napsal starý pán - člověk, který už má hodně odžito, protože používá dnes již nepoužívané výrazy a protože je v nich moudrost, která přichází až s věkem (ač bohužel ne automaticky u všech :), moudrost v mnoha podobách - v pochopení bez odsudků, nadhledu, laskavosti, pokoře.. a všudypřítomným otazníkům, které značí, že autor si nenárokuje patent na pravdu.
Pan Čepelka vykreslil každou postavu na pár stránkách velice plasticky, a to jen prostřednictvím jejího necenzurovaného (až užvaněného) proudu slov, myšlenek. Za mě dost dobrý.

mirka6565
04.08.2020 5 z 5

Dlouho jsem nečetla nic tak obsažně stručného nebo řekněme hutného, plného otazníků, naťuknutých myšlenek, kterých má pak člověk plnou hlavu. Nikdo nemá recept na život, každý se s ním nějak po svém pere a pan Čepelka velmi moudře, s vědomím, že ani on sám samozřejmě neví, jen hledá, vtipně a důvtipně naznačuje, že nejtěžší je boj a poznání sebe sama. Moc pěkně jsme si prostřednictvím knihy popovídali, díky :)


DennisMoore
22.02.2020 5 z 5

Druhá povídková sbírka mého oblíbeného cimrmanologa, která se mi dostala do rukou, a zase nejsem zklamaný. MIloň Čepelka dokáže pár stránkami většinou velmi užvaněných monologů stvořit skutečné postavy, které vás začnou opravdu zajímat a které chápete, ať se právě chovají či v minulosti zachovaly jakkoliv. Jsou to studie nejrůznějších povah, působí jako ze života, a napsat je tak, jak je Miloň Čepelka napsal, je prostě dar - jeho i pro nás.