Nádraží Perdido
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1152/bmid_nadrazi-perdido-29D-1152.jpg
4
504
504
Svět Bas-lagu série
1. díl >
Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Přichází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Laser-books (Laser)Originální název:
Perdido Street Station, 2000
více info...
Přidat komentář
Tak jako když zíráte na varnou konvici a čekáte nekonečně dlouhou chvíli, než se uvede voda do varu, tak mi utíkal příběh v této knize. Příběh začal nudně - zadáním dvou úkolů postavám (jedna vytvořit sochu, druhá navrátit schopnost létat) a já si říkal, co z toho bude. Miéville sice má pozoruhodný talent popisu, ale čeho je moc, toho je příliš, tady už přespříliš. Opravdu není potřeba popisovat strukturu vločky rzi zrezivělého řetězu (obrazně řečeno), a té rzi bylo v příběhu opravdu hodně. Není potřeba popisovat každý sliz a plíseň. Autor se neskutečně vykecává, do příběhu plete vše, co mu na jazyk přijde, mutanty, démony, konstrukty, přetvory...jak jim říká, ale ono to vůbec nebaví. Rozhovory jsou natahované tak bolestně, že máte pocit krvácení do mozku. Toto a příběh bez spádu a napětí mě několikrát nutilo knihu odložit a jen silou vůle jsem se k ní vracel, abych mohl s klidným svědomím říct, že po Miévillových knihách už s největší pravděpodobností nesáhnu.
Knížka, ve které dominuje originálnost světa nad příběhem. Originalitu vítám a oceňuji, tady jí bylo tolik, až pro mne byly některé situace nepředstavitelné. Bylo pro mne náročné knihu dočíst. Náročnost neznamená nic špatného, jen si na základě toho myslím, že nebude vyhovovat úplně všem.
(SPOILER) Můj první Miéville a (new) weird v životě. Dle ohlasů jsem očekávání měl velká, a byla naplněna. Příběh s celkem neotřelou zápletkou se chvíli rozjíždí, ale stojí za to. Budování ponurého, špinavého, zvráceného světa je výtečné, stejně tak se mi líbily postavy. Tkáč je jednoduše geniální, a morální otázka Jagharka dává dílu hlubší podtext. Jedinou výtkou budiž myšlenka, která mě napadla už během čtení, a vesměs byla naplněna, a to, že po porážce psychomůr se už nic extra zásadního nestane...
Kniha se nečte úplně lehce ale těm co vytrvají dává za odměnu velmi originální temný příběh v kulisách až nevídaně fantazijního světa. Ještě dlouho po přečtení mi to hraje v hlavě.
Než abych zformuloval všechny superlativy, co mi v souvislosti s přečteným Nádraží Perdido v mozku lítají a já je nejsem schopen pochytat, tak bych si dovolil jen jednu myšlenku: Každý začínající autor nebo kdokoliv, kdo se rozhodl napsat knihu (fikci), by si měl nejdříve přečíst Nádraží Perdido, aby pochopil, co to znamená skvěle vystavěný příběh a do posledního detailu promyšlený vývoj a osud postav.
Neuvěřitelně pestrý sci-fi svět plný zvláštních bytostí a kultur. Jedna z obsahově nejbohatějších sci-fi vůbec.
Autora jsem neznal a dílo tím pádem ještě méně. Až na doporučení a zapůjčení jsem se začetl. A žasl. A do třísté stránky trpěl. Až na doporučení, že to stojí za to dočíst, jsem zatnul zuby, otevřel hlavu. A užasl. Pořád mi ale vrtá hlavou, proč to autorovi stálo za to stvořit takhle šílený svět, popsat jej, uvrhnout do zmatku a pak nechat hrdiny protrápit se až do úmorného konce, kde není vítězů, jen svět pokračuje dál, v podstatě nezměněný. Trochu jsem v tom viděl Bennettovy Časotvůrce, kteří ale jsou ve svém jádru optimističtější. Alegorie umělé inteligence byla velmi zajímavá, nicméně v malém tu je Pratchettův mravencový počítač (a Newmanův včelopočítač). Nelituji, možná se s autorem ještě setkám, ale musím se doporučitele zeptat, v čem viděl tu velikánskou přidanou hodnotu autora.
Tak tohle bylo šílené.
Na začátek uvedu, že jsem svět Bas Lagu vzala trochu pozpátku, první jsem totiž četla Jizvu a teď teprve tohle. Z těchto dvou knih se mi více líbila Jizva - příběh mi přišel zajímavější, možná budu trochu srovnávat.
K autorovi - obecně můžu říct, že obdivuju překladatele, kteří se upíšou k tomu překládat jeho knihy. Jako to je maso :D
Dále- v Jizvě mi ještě tolik nevadilo, že autor nevysvětluje, tady už mě to občas štvalo. Na druhou stranu se pak v některých pasážích podle mě úplně zbytečně patlá, ruší to akci, nudí to.
Autor se dále vyžívá v popisech nechutností. Jizva tak nechutná nebyla, ale u Nádraží Perdido už toho na mě bylo místy fakt moc. Celou dobu číst jak všichni páchnou a hrabou se ve výkalech, jako pardon... nevím, já chápu že ne každé místo voní po jahodách, ale tohle bylo už trochu moc.
Co mám u autora dále jako velkou poznámku s vykřičníkem je úplná neschopnost vyjádřit emoce. Na to by se upřímně měl snad radši vykašlat, protože číst o tom, jak někdo "šílel žalem" a mít to popsané stejně jako když popisoval co snídal... to prostě nešlo dohromady. Postavy jsou jaksi bez emocí, respektive on je tam autor nějak vepíše, ale pořád je to strašně suché. Souvisí to pak asi i se sympatičností postav, o nějakém vytvoření si vztahu k postavě se asi mluvit nedá, což je u skoro 700 stránkové knihy škoda.
No a samotné Nádraží Perdido - prvních 250 stran pro mě byla nuda. Nic se pořádně nedělo. Pak se konečně něco dít začalo a bylo to lepší, ale ten začátek byl hrozný. Kniha mě sice šíleně bavila, ale současně kdykoliv jsem ji měla otevřít, tak jsem si hledala důvody proč to nedělat, vzbuzovala ve mně prostě hodně protichůdné vnímání. Po přečtení ale můžu říct, že za přečtení to asi stojí, byť další knihu od tohoto autora teď v plánu nemám (musím si odpočinout od toho smradu a hnusu:D)
A poslední věc - PROČ PROBOHA KNIHA O 668 STRANÁCH NEMÁ OBSAH? Jako to mi hlava nebere a lezlo mi to na nervy úplně celou dobu.
První třetina knihy prosté nadšení, pak se začaly lovit můry a vlastně se do konce knihy ani nic neřešilo. A úroveň postupně upadala. Autor se vyžíval v popisu města, to hraje hlavní roli a podařilo se mu vystavět reálný fungující svět, i postavy jsou výborné i když nad motivací některých z nich jsem zvedal obočí, hlavně teda u Izáka. Celkově tomu prostě chybí příběh, nikam se to nehýbe, nic se nevyvíjí a ten konec a Izákovo nepochopitelné rozhodnutí to celé zabíjí. Jo a jedna věc na zívěr: proč proboha nepoužívají zrcadla na prsou, do kterých se dívají se skloněnou hlavou??!
MASAKRÓZNÍ NÁDHERA PROSAKUJÍCÍ Z OSTROVŮ SKRZE PŘEDIVO SVĚTA DO MÉ LOŽNICE KRADOUCÍ ČAS I SPÁNEK PROKAZUJÍCÍ HLOUBKU UMĚLE SKUTEČNÉHO SVĚTA KTERÝ SNAD MOŽNÁ NEEXISTOVAL...
Proč je v knize všechno tak divné? Na jedné straně je to plné pozoruhodných bytostí, bizarní magie a pokrouceného názvosloví (hluboce smekám před překladatelem) a na druhé straně nás autor stále dokola zasypává takovou dávkou naturalistických popisů všech možných nechutností, že jsem z toho unavená. A nenašla jsem ani jednu sympatickou postavu, které bych fandila!
Uznávám, má to naprosto jedinečnou a velmi silnou atmosféru, ale celé to nemá ani logiku, ani příběh. Všeho je “trochu moc” - všechny ty podivuhodné rasy, tolik fantasmagorií a rádoby vědeckých zdůvodnění, tolik úžasných nápadů. Jak napsal Eldar80: “Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.” A přesně to se stalo mě - byla jsem zahlcena, přejedena a má velká očekávání se nenaplnila. Méně by bylo více.
Spočiatku som z knihy bola veľmi rozpačitá. Toľko rás, zvláštnych opisov mesta... nevedela som si to dobre predstaviť a nebola som si istá, či to bude ako celok fungovať. Ale fungovalo a ešte ako. Po pár stranách ma mesto úplne pohltilo. Aj keď to spočiatku nebolo veľmi napínavé, tak veľmi ma bavilo sledovať Izákov výskum, zoznamovať sa s rôznymi tvormi, či spolu s Lin, Izákovou chrobačou (na to som si vážne musela zvyknúť) partnerkou stavať sochy z akýchsi výlučkov. No a potom, keď sa Izákov výskum dostal tam kam nemal, tak tam ma to pohltilo už úplne, celé to začalo byť akčnejšie a ešte viac pozoruhodnejšie. Aj keď k hlavným postavám som nemala nejaký vrelý vzťah (na to boli na mňa príliš zvláštne), tak všetky mi prišli zaujímavé a bavilo ma sledovať ich príbeh, takže som im držala palce, aby sa im podarilo prežiť čo najdlhšie. Ale ku koncu to začalo trošku pokuľhávať, ako sa príbeh blížil do finále, tak som začala mať pocit rozťahanosti – ten som síce mala trochu aj predtým, pri rôznych vsuvkách, ktoré mi prišli zbytočné, ale koniec sa mi zdal naozaj strašne dlhý a moje nadšenie trochu opadlo. Napriek tomu ma kniha dostala, svet mi prišiel úžasný, prepracovaný (aj keď by bodla mapa celého sveta, nie len mesta), malo to atmosféru a aj niekoľko dní po dočítaní knihy sa pristihnem pri tom, že sa nad príbehom stále zamýšľam. Nie je to pre mňa dokonalá kniha, ale je vskutku fascinujúca a verím, že aj ďalšie knihy od autora sa mi budú páčiť minimálne rovnako, ako táto.
Velké dílo - jeho záběr je opravdu úctyhodný, autorem vybudovaný svět se všemi rasami, krásou a nedostatky vypadá reálně, tady smekám klobouk před kreativitou. Co bych naopak vytknul, je slabé napětí - román je příliš popisný, ne že by byl nudný, ale pohltit mě dokázal jen na jednom místě. Přesto bych hodnotil nadprůměrnými třemi hvězdami, nebýt poslední kapitoly - autorovo pojetí spravedlnosti mi přijde pokrytecké a trest nesouměrný s proviněním - a to jsem sám spíše přísnější povahy. Nicméně je to jen můj názor, který nikomu nevnucuji, ale kazí mi výsledný dojem a nutí mě jít s hodnocením níž na 50%.
Citace: "Pánové a dámo, přijměte prosím mé blahopřání k Vašim vynikajícím snovacím schopnostem."
Jako by se Lovecraft snažil napsat hutný příběh z Pratchettova Ankh-Morporku. Ale ani to není zdaleka popisující. Město je rozkládající se, páchnoucí, plné špíny, odpadu lidského, xenického i fyzického. Přidejme specifický wierd steampunk, lidské editace ("přetvoři"), jiné dimenze, vědecko-racionálně-diplomatickou démonologii a mnoho dalšího. Jen otázka zdejších ras a tvorů by vystačila na studii, ve světě Bes-Lagu totiž najdeme ty cíleně nejdivnější tvory, které by člověk potkal v kantýně Mos Eisley na Tatooine, na setkání Addamsovy rodiny nebo v pozdějších brněnských rozjezdech (vygooglete si Komiks: Brněnské rozjezdy od Tomáše Kučerovského). A to všechno drží zázračně pohromadě!
Zajímavý je i styl vyprávění. Některé odstavce jsou totiž do děje přidány snad jen proto, aby mohl autor vykreslit sebemenší detaily života Bes-Lagu, které ale nemají pražádný vliv na děj. Prostě jsou tam jen tak, jako by to byl opravdový svět a autor je říkal mimochodem. A to včetně náhodně vkládaných a upravovaných slov, které hlavní hrdinové berou samozřejmě, čtenář ale pouze tuší a ani nečeká na potvrzení... Ano, jsou světy, které autor popisuje vyprávěním, pak ty, kde se historii/současnost/specifika čtenář dozvídá dějem. Toto je ale asi poprvé, kdy čtu knihu stylu mimochodného.
K celému textu bych měl každopádně tři výtky (celek přesto dosahuje kategorie pro mě nezapomenutelných knih, tedy dávám plných 5 hvězd):
- S blížícím se koncem postupně ustává příval divností, specifik i výprav do neznáma, přibývá akce a na Nádraží Perdido příliš jasného děje. Je to pořád dobré, ale už to nebylo tak své.
- Úplný konec je doslova deus ex machina a trochu mě rozladil. Ano, chápu, ale dospět k tomuto momentu se dalo i jinak.
- A vůbec, proč je v knize všechno tak divné? Je to pro tamní obyvatele/tvory normální? Jeden náznak v knize je, velmi zajímavý, ale také zmíněný jen tak mimochodem a už se k němu autor/příběh nevracel... A neberu to, že se autorův styl označuje jako "weird fiction", primární je příběh, až pak škatulka.
Na závěr ještě patří pochvala za ilustrace ve vázané verzi knihy, škoda, že jich je tak strašně málo.
(SPOILER)
Konečně toto utrpení skončilo. Bojoval jsem s tím snad čtvrt roku, mezitím jsem naposlouchal asi 15 audiobooků, ale tohle moc nešlo. Už asi tak od třetí strany jsem se těšil až to skončí.
Knížka je hrozná, nechápu to hodnocení. Logiku to nemá, příběh to v podstatě nemá, sympatické postavy to nemá. Ale je to super dlouhé, plné úplně zbytečné popisovací onanie.
Jedna hvězda za můry a tak nějak asi půlka za tu imaginaci. Víc si to nezaslouží.
Autor by si měl uvědomit, že méně je někdy více. Půlka ras tam byla zbytečná, půlka postav taky. K čemu tam byla taková Lin? Příběh vůbec nikam neposunula. A vůbec ty cheprijky? Hmyz, ale má lidské pohlavní orgány? Co je to za kravinu?
Proč používají zrcadla za sebe a ne před sebe tak, že skloní hlavu?
K čemu tam byli ti rukodlaci?
Inteligentní konstrukti, kde se instrukce nahodí pár děrnými štítky?
Prostě to celé vůbec nedává smysl.
Je mi líto, ale asi půjdu proti proudu. Nesdílím všeobecné nadšení z díla.
Příběh sám o sobě je nápaditý a zajímavý, ale ubíjí ho ty zdlouhavé popisy všeho možného okolo. Nic by se nestalo, kdyby kniha místo 660 stran měla 330.
Dost divná knížka, ale zatraceně mě bavila. Kolikrát jsem si říkala, jakou práci musel překladatel mít.
Po dočtení se cítím poněkud prázdná - těším se na pokračování...
Tak to byla solidní šílenost. Fanoušci P. K. Dicka a podobných autorů budou asi nadšení. Na druhou stranu bych před knihou trochu varoval. Přišla mi trochu ujetá. A tak pestrá až je málem přeplácaná.
Naštěstí se autorovi jakýmsi zázrakem podařilo zachovat dobrou čtivost. Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.
Některé věci ve světě Bas-lagu mi nedávaly logický smysl. Jenže svět autora je tak bláznivý, že se to dá vysvětlit jeho neznalostí. Takže se moc posuzovat nedá. Nezbývá než se to brát tak jak to je.
Jenže tohle platí i pro hlavní děj. Uniklo mi něco a nebo jen neznám souvislosti? Časem jsem rezignoval a jen to pasivně přijímal. Kdo rezignuje úplně, toho to asi přestane bavit a nebude schopen nikomu fandit.
To byl i můj problém. Prakticky jedinou mou oblíbenou postavou byl Tkáč. A ten se objevoval dost málo. Celá myšlenka a zápletka s popisem Nového Krobuzonu je perfektní, ale číst to s určitou odevzdaností sráží výsledný dojem.
A co mi fakt vadilo, byly neustálé popisy rozkladu, chudoby a špíny. Znovu a znovu. To mě postupně čím dál víc štvalo. Zvláště když jsem si všiml, že by často šlo škrtnout celé odstavce a na děj by to nemělo vliv.
Děj má pořád vysoké tempo a tak je to dost akční. Neustále se něco děje. Miéville rozhodně ví jak upoutat pozornost, takže to vůbec nenudí. Ale divné a oplzlé je to na mě příliš. Jsem rád, že jsem to četl, ale znovu už to nedám…
Je to dobré, ale pak se objeví další dějové linie, aby bez vysvětlení zase zmizely. Poslední čtvrtina tak byla slabá. Jen to zbytečně oddálilo konec. Nepovedené boční příběhy tak zhoršují dojmy z pasivního čtení.
Ukončení hlavní dějové linie bylo následováno ještě jednou pasáží. Jenže nejsem z Cymeku a tak mi to fakt nesedlo. Na mě to nijak nezapůsobilo. Byla to jen další věc, kterou jsem rezignovaně přijal. Proto jenom 80%
Štítky knihy
New Weird městská (urban) fantasy steampunk biopunk Cena Augusta Derletha fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
(SPOILER) Fascinující kniha, která jde dalece za rovinu žánru sci-fi a dostává se až do oblasti magického realismu. Před některými nápady nutno smeknout, zmínku si zaslouží například rasa Cheprijců, kdy samci jsou jen takoví divní červi, kteří se hloupě plazí po zemi a nikomu nestojí za pozornost, samice ale vypadají jako lidské ženy s tím rozdílem, že mají místo hlavy brouka. A jedna z takovýchto obludek udržuje mezidruhový partnerský vztah s hlavním hrdinou knihy. Toto samo o sobě by stačilo na bohatý příběh plný podivností, jde ale jen o jednu z ohromného množství jiných a ještě mnohem šílenějších autorových konceptů.
Knihu zařazuji do mého top 50.