Než stromům dojde dech
Peter Wohlleben
Jak se stromy učí zvládat změnu klimatu a proč nás les zachrání, když mu to dovolíme. Kniha Než stromům dojde dech je vyznáním lásky stromům a současně výzvou, abychom konečně začali chránit přírodu a pečovat o její nekonečnou mnohotvárnost, i když se nám doposud nepodařilo zcela pochopit její provázanost. A také cestou k pochopení, že to děláme ve vlastním zájmu. Stromy se totiž bez lidí hravě obejdou, ale lidé bez stromů ne.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2021 , KazdaOriginální název:
Der lange Atem der Bäume, 2021
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha se spoustou zajímavých informací. Les jako (téměř) dokonalé společenství s pravidly, které asi ještě úplně nechápeme. Nicméně jedno je jisté - bez lesů to do budoucna určitě nepůjde. A les se vrátí určitě, otázka je, zda tady budeme i my.
Tajný život stromů byla pro mě kniha, která mě vtáhla a ukázala mi jiný pohled na stromy. Takhle kniha je sice také skvělá, ale už se zde dost opakují informace. Ale to neznamená, že nestojí za přečtení. Právě naopak!
Pro mě to bylo velmi smutné čtení o tom, jak ti, kteří mají lesy na starost, je většinou vlastně nejvíc plundrují, protože jim vůbec nejde o stromy a lesy jako takové, ale v první řadě o vlastní zisk (tedy těžit co nejvíce dřeva). Třeba nad zmínkou o tom, jak německé společnosti těží dřevo v dosud nedotčených oblastech rumunských Karpat, mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Zároveň kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně opravdu ekologické, protože leccos z toho, co se jako ekologické obvykle prezentuje, může být ve skutečnosti pro přírodu mnohem horší než to, co jsme dosud vnímali jako škodlivé... Naštěstí autor zařadil i optimistickou závěrečnou kapitolu o tom, že příroda si nakonec sama poradí, pokud jí tedy dáme šanci a necháme ji na pokoji...
Informace asi fajn, ale to podanistrasne spatne se mi to cetlo a prislo mi, ze je to to stejne stale dokola a dokola a dokola. Ke knize mi bohuzel sedi neco jako, ze 100x nic umorilo i osla. Tretinovy rozsah by bohate stacil.
Je vidět, že se autor kvalitativně posouvá na vyšší úroveň. Kniha je na odbornější úrovni, ale psána přístupnou formou pro každého. Je vhodná i pro odborníky jako takové shrnutí současných problémů. Přináší aktuální pohled na situaci lesa i naději, že vše není tak hrozné, jak se může zdát. Autor se obloukem tak vrací ke své staré knížce Der Wald, ein Nachruf z roku 2013, ve které pesimisticky zhodnotil tehdejší přístupy v lesnictví, a která byla nakladatelstvím Kazda vydána pod zavádějísím názvem "Moudrost lesa" (čímž podsunuli čtenáři něco, čím kniha není). Doporučuji!
Tentokrát bylo na mně informací až moc. Většinu knihu jsem prolétla rychločetbou. Doporučuji spíše lesákům a odborníkům, pro pouhého obdivovatele přírody doporučuji dávkovat opravdu po troškách.
K této knize mě dovedla jedna z autorových předchozích publikací, která mě navnadila na bližší prozkoumání toho, jak se to má s ochranou lesů a přírody vůbec - též s vazbou na klimatické změny. "Než stromům dojde dech" byla nakonec přesně tím, co jsem od ní očekával. Celkově jsem si z ní odnesl pocit pokory nad tím, jak zákonitosti v živé přírodě fungují a jak to mají skvěle vyladěné za ty miliony let evoluce. My lidé se rádi pasujeme do role nadbytostí - že jsme už všechno pochopili a nikdo na Zemi se nám vlastně nemůže vyrovnat. Nad vším bychom chtěli mít kontrolu, a navíc, naše netrpělivost v řešení problémů je často až neúnosná... Dáváme tím přírodě hodně zabrat.
Knihu bych - mimo jiné - doporučil i těm, kteří např. hlásají, že je potřeba myslet taky na lidi a stavět co nejvíc silnic, dálnic, továrních hal, skladů, logistických center atd. - k našemu pohodlí, aby lidé měli práci apod. Ne!! V knize je nepřeberné množství faktů, proč se právě takovému nadbytku nám ulehčujících věcí vyhnout. A že to neděláme jen pro nějaké duby, buky, žáby a trpasličí mikroorganismy - že to děláme i ve vlastním zájmu...
Veľmi zaujímavá kniha, moja prvá od tohto autora, ale nie posledná. Mení náš pohľad na stormy ako na hlúpe bezmocné stĺpy, odhaľuje, že sú oveľa zložitejšie, prispôsobivejšie a vplyvnejšie, než sa na prvý pohľad zdá. A to bez ezoteriky o nejakej múdrosti matky prírody – naopak, cez vedu zvanú epigenetika. V hrozbe globálneho otepľovania odhaľuje svetielko nádeje. Je určite potešiteľné, že najlepšie, čo môžeme urobiť, je zasahovať do lesov čo najmenej, namiesto otrockej lesníckej práce, ktorá vyprodukuje slabé, chorľavé stromové plantáže. Kniha je zrozumiteľná a čítavá. Jediné, čo by som vytkla, je trochu prílišná zaujatosť, ktorá z niektorých pasáží trčí. Zdá sa, že autor napríklad schválne podceňuje životnosť drevených výrobkov a nevysvetľuje dostatočne, prípadne vôbec, niektoré protiargumenty svojich teórií. Chcem autorovi veriť, veď výrub stromov neznášam, no aj tak by som vedela argumentovať proti nemu.
Peter Wohlleben již poněkolikáté bije na poplach prostřednicím své knihy a tentokráte s příznačným názvem Dřive než stromům dojde dech. V ní upozorňuje na stále se stupňující krizi lesnictví, ze které jde doslova mráz po zádech. Deprese a pocit beznaděje se dostavuje po většinu času čtení alespoň tomu, komu není osud lesů lhostejný. Bohužel těch lidí kterým lhostejný je, je dostatek. O to hůře se to snáší když mezi nimi je lesnická správa a organizace které by měly činit pravý opak, nebo se tak alespoň tváří. Mnohdy financované přímo státem. Pokud by jste chtěli podpořit nějaké sázení stromků apod. zjistěte si co je to za organizaci a s kým spolupracuje, protože velká většina těchto bohulibých organizací pod rouškou revitalizace lesa stromek vysadí, ale až bude co k čemu, tak půjde okamžitě na pilu. Na žádné udržitelnosti skoro nikomu nezáleží. Člověk ztrácí iluze že by se mělo něco dát dopořádku, jelikož dokud tu budou peníze, budou tu lidé kteří budou lesy těžit až do doby, kdy se “nenadechnou”. Recept na zlepšení situace je přitom prostý:Nechte tu přírodu na pokoji a ona se o sebe hravě postará. To poslední o co stojí, je “pomoc” člověka.
Obrovské doporučení na tuto knihu. Opět by si ji měl přečíst každý, protože dokáže otevřít lidem oči před věcmi, které zkrátka už nemůžeme přehlížet.
Skvělá kniha k zamyšlení. Líbí se mi jak autor propojuje biologii stromů s přirozeným tempem života a vlastně vnímá stromy jako živé bytosti. Kniha mi přinesla spoustu nových poznatků a pohledu :)
Další úžasná autorova kniha o stromech. Přečetla jsem ji jedním dechem. Stále se máme co učit o přírodě.
*Co největší a co nejlevnější stromek, který se navíc dá levně a rychle zasadit, to jsou požadavky, které vedou k následujícímu výsledku: kořenový systém musí být co nejmenší, aby se vešel do malé (rychle vyhloubitelné) výsadbové jamky. Za tímto účelem ho v lesní školce a často ještě jednou přímo v lese zastřihnou. Jauvajs! Špičky kořínků přitom patří k nejcitlivějším orgánům stromu a badatelé na nich objevili struktury podobající se mozku s velmi podobnými procesy. Špičky kořínků jsou místem, kde strom rozhoduje, kolik bude pít, ke kterému sousednímu stromu přivede půdní roztok cukru či s kterými rostlinami se spolčí.
Pokud tyto kořínky odstřihneme, už se nikdy nevzpamatují natolik, aby získaly původní kvalitu. Stromy už své výhonky nezanoří do hloubky a už mezi sebou nebudou utvářet takřka žádné sítě. Komunikace přes kořeny pak už téměř není možná, a v důsledku toho je stromová školka náchylná k hrozícím útokům hmyzu či býložravců. Za normálních okolností varuje aktuálně napadený jedinec pomocí chemického nouzového volání příslušníky svého druhu, aby se mohli předem připravit tím, že si vytvoří zásobárnu toxinů. Důsledek zastřižení kořenů u sazeniček tedy způsobuje podivný efekt, jako kdyby mlází oněmělo a ztratilo svou schopnost orientace.
Každá kniha Petera Wohllebena mě baví a chytne za srdce a taky trochu dojímá. Se pak vždycky přistihnu, že se mi chce objímat každou soušku :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Tajný život stromů |
2017 | Citový život zvířat |
2018 | Moudrost lesa |
2018 | Tajná síť přírody |
2017 | Les - Návod k použití |
Dobře psaná kniha pro širokou veřejnost. Ne ze vším tedy souhlasím, protože autor píše co všechno ne, zavrhuje všechny energetické zdroje, ale alternativu nenabízí, přesto ho obdivuji a držím mu pěsti v jeho práci, protože poukazuje i na špinavou práci politiků a jak zkorumpovaní jsou. Místy smutné čtení, ale jak píše, záleží na každém z nás, na každém lese, na každém stromu který vysadíme.