O lásce
Anton Pavlovič Čechov
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56670/bmid_o-lasce-ZNU-56670.jpg
4
116
116
Devatero povídek (Rybí láska, Věruška, Ariadna, Člověk ve futrálu, Angrešt, O lásce, Dáma s psíčkem, Náhlá komplikace, Dopis) představuje jen výběr námětů na titulní téma. Pořadatelé se snažili, aby čtenář i na minimální ploše dostal pokud možno maximální příležitost udělat si alespoň přibližnou představu o rozmanitosti a bohatství poloh, v nichž se autor vyrovnával s milostnou problematikou. Vedle povídek nesoucích se v rovině lyricky tragických, vážných mravně psychologických studií se vyskytují i povídky, jež mají blízko k tragikomicky satirické, persiflážně rozvedené anekdotě. Neprodejná členská prémie Klubu čtenářů.... celý text
Přidat komentář
Silná návnada v podobě první povídky. Kdo se chytí na udičku společně s karasem, dočte až do konce v očekávání dalších soust. Ta už nejsou tak úžasně lahodná, ale pořád se jedná o kvalitní krmi.
Mistr krátké prózy. V této publikaci se nachází většina těch nejlepších povídek, které jsem kdy četl. A kupodivu jsou to právě ty nenápadné a děsivě prosté příběhy, které svým umem dokázal Čechov prodat úplně nejlépe. Mým osobním favoritem je právě povídka Angrešt. Tak kraťounká a bez jakékoli výbušné pointy, přesto dokonale odrážející Čechovovu genialitu.
Ruská klasika. Ač nerada čtu v této době Ruského autora, tak jsem neodolala.
Hned v úvodu mi přišla úsměvná povídka Rybí láska, která skončila bohužel dramaticky a velmi nešťastně. V podstatě všechny povídky skončily špatně?
Dáma s psíčkem mi přišla taky velmi povedená. Očekávala jsem lehkou literaturu, ale dostala jsem opak. Člověk má pak hodně o čem přemýšlet.
"Tolik se trápím!" pokračovala a neposlouchala, co jí říká. "Celý ten čas jsem myslela jen na vás, žila jsem jen vzpomínkami. Chtěla jsem zapomenout, nadobro zapomenout - proč, proč jste jen přijel?"
Anna Sergejevna i on se milovali navzájem jako velmi blízcí lidé, jako muž a žena, jako něžní přátelé, zdálo se jim, že osud sám je určil jednoho druhému, a bylo nepochopitelné, že on je ženatý s jinou a ona vdaná za jiného muže, jako by to byli dva přelétaví ptáci, sameček a samička, které chytili a donutili žít každého v jiné kleci.
"První čas se mi zdál originální a vzbuzoval soucit - to je všechno. Je nestoudný, bere ženu útokem, a to láká."
"Jste zasmušilý a uvážlivý, bojíte se oddat hnutí srdce a pořád myslíte na následky, a to je nudné."
Angrešt byl tvrdý a kyselý, ale, jak řekl Puškin: Nad spoustu pravd je dražší nám povznášející nás klam. Viděl jsem šťastného člověk, jehož vytoužený sen se zřejmě splnil, který dosáhl cíle života, dostalo se mu toho, po čem toužil, který byl spokojen se svým osudem i sám se sebou.
„Poezie ani beletrie prý nevysvětlily ani jediný jev! Ale copak blesk tím, že blýská, něco vysvětluje? On přece nemusí nic vysvětlovat, to my si musíme vysvětlovat jeho.“
Považuje-li někdo uměleckou literaturu jen za zábavu, je to spíše znakem jeho nízkosti a neschopnosti investovat čas do přemýšlení. Mluvím-li o umělecké literatuře jako zdroji poznání, ano vskutku souhlasím s Čechovem, že poznání je na straně čtenáře, ale informace o světě na straně knihy. Jen je potřeba chtít ty informace získat, vydolovat a přeměnit na znalosti. To je neodbytně spjato s určitým stupněm nepohody. Literatura je hierarchizovaná, na spodku jsou balasty, skutečně nic neříkající díla, nevypovídající o životě, zpracovávající banálně banality. Ale čtete-li Čechova, Dostojevského, Faulknera či Eca, musíte dojít buď k tomu, že je zahodíte, protože nemáte čas si lámat hlavu s jejich texty, problémů už tak máte dost sami, abyste se zaobírali cizími problémy, protože velká literatura nutně vychází z otázky Proč? A odpovědi nebývají rychlé a jednoduché. Nebo se do takové literatury zamilujete, a pak vám nutně vezme část života. Rozhodnutí, stojí-li vám to za to, je už na vás. Není nic špatného číst jen pro zábavu. Já se taky občas koukám na blbé seriály, a rozhodně bych si popel na hlavu nesypal.
Tuto knihu jsem četl v minulosti. Jedná se o první knihu, kterou jsem četl od Čechova. Prozatím jsem přečetl jen tuto knihu. Časem bych si chtěl přečíst nějaké další knihy, vyzkoušel bych nějaké drama. :)
Oslovila mě především první povídka o jednom karáskovi a jeho lásce k Soně Mamočkinové - dokonalý příklad toho, že lásku nelze pochopit, zastavit či rozumně vysvětlit. A tak to má přeci být! ;-) + překrásný nápad, jak zdůvodnit, proč ruští básníci píší tak smutně...
Čauky mňauky literární rodino.
Láska, po penězích hned druhý nejlepší důvod proč navštívit bordel, je samozřejmě můj oblíbený cit, proto jsem nemohl odolat a zakoupil jsem tuto láskyplnou knihu.
Ukázalo jsem, že jsem skvělý nakupitel. To ostatně vím už dávno. Když jdu nakupovat, tak koupím věci, který chci nakoupit. To se může zdát jako jednoduchý úkol, ale někteří lidi to neumí. Třeba moje. Ta jde koupit salát a nakonec domů táhnu na zádech žehlící prkno, pytel briket a dva papoušky. Navíc, narozdíl od ní umím nakupovat i v pátek a v sobotu večer, to přijdu domů pravidelně s tím, že mám nakoupíno.
Ale teď už ke knize - mnoho si nepamatuji. Snad jen, že některé povídky byly lepší a některé horší. No to byla panečku recenze. Já bych za to měl brát peníze.
Když jsem knihu četla poprvé v nějakých sedmnácti, vůbec mě nebavila, odložila jsem ji proto stranou a zapomněla na ni. O pět let později jsem ji objevila v krabici na půdě a rozhodla jsem se ji dát druhou šanci. Je znát, že za těch pět let jsem se změnila a kniha se mi četla mnohem lépe a co víc, hlavně jsem pochopila autorův ironický styl psaní. Některé povídky byly horší, některé lepší, ale všechny ze života a o lásce, byť nešťastné.
"Navázat se ženou poměr je snadné, je potřeba ji jen svléknout, ale potom je to všechno složitější, to je pitomá věc."
Některé povídky byly až surrealistického charakteru, jiné byly jen vtipné, další pravdivé, ale všechny opravdové.
Moc hezké čtení.
Kvalitou velmi vyvážená sbírka povídek o laskách, které se vždycky nehodí. Laskach vdanych či ženatych, laskach neopetovanych a zakázaných . Krásně se čte a člověk neví, co čekat,zda dojde na polibek, na postel anebo vše zůstane u tesklivych vyznání. Navíc se čtenář dozví dost i o životě tehdejší ruské střední vrstvy.
Krátke poviedočky, niektoré vo vás zarezonujú viac (Dáma s psíkom, Egreš, Ariadna) a niektoré menej (Dopis, Věruška). Čo je smutné a tým pádom aj reálne, že síce sú to poviedky o láske, ale nie so šťastným koncom. Sú to konce ako život sám, pretože po žiadnej láske nevznikne "a žili šťastne až do konca"- nie, nežili!
Tragikomické, fraškoidné, možno stvorené pre cynikov, o spoločnosti a jej bezduchosti...
Láska nemusí být jen šťastná, jak se od Čechova dovídáme. Nicméně příběhy v této publikaci mi dokázaly vykouzlit úsměv na tváři.
Místy se mi knížka četla hůře, nedokázala jsem se pořádně chytit linky. Ale za přečtení určitě stojí.
O lásce alebo moje zoznámenie sa s A. P. Čechovom a zároveň milé knižné prekvapenie. Autor je dokonalým rozprávačom i psychológom. Preklad je kúzelný a hoci vlastne žiadny z príbehov nekončí happyendom, všetkých deväť poviedok v tomto výbere sa číta nádherne. Motív lásky je tu zachytený "se všemi jejími jemnostmi a skrytými projevy". K tomu láskavý humor, mnoho krásnych myšlienok, slovanské spolurezonovanie - a o niekoľko príjemných zimných (knižných) večerov je postarané. Hviezdičku uberám len pre slabé vypointovania príbehov.
Sbírku jsem četla neuvěřitelně dlouho. Ze začátku mne moc nechytla, časem jsem si ale zvykla a u těch delších si začala podtrhávat myšlenky. Protože těch je tu požehnaně.
Hned za Gogolem patří Čechov k mým nejoblíbenějším ruským autorům a tato sbírka povídek mě v tom jen utvrdily. Rybí láska byla tím pravým ironickým začátkem a má nejoblíbenější je Člověk ve futrálu - Čechov oplývá zvláštím umem rozpitvat lidské nitro do poslední části.
Moc pěkné, i když místy se ve mně čepýřil můj... smysl pro čest? nebo měšťácká morálka? nazvěte to, jak je vám libo. Ale mlčím, nebudu dělat chytrou.
Rybí láska, souhlasím s Monnyskou, ta mě odrovnala :) Očekávala bych, že první povídka udá tón, ale tahle je zcela nepodobná kterékoli z následujících. Bylo by ovšem škoda ji nezařadit.
Povídky se mi moc líbily. Hned první povídka Rybí láska mě úplně odzbrojila :)
moc hezká kniha, měla jsem ji doma x let a přečetla jsem si ji, až mi ji přítel donesl jako dárek z antiku :) a překvapila mě.. moc se mi líbí Čechovův ironický styl :)
začala jsem se ohlížet po dalších "Čechovech" a dost mě překvapilo, že v jiných výborech jsou zase tytéž povídky, některé, ale přece.. :/
Knihu vydal Oden jako první české vydání v roce 1959. Předklad - Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák a Anna Zahradníčková.
Tehdy se jednalo o členskou prémii nakladatelství Odeon.
Možná, že některé zájemce A.P. Čechova zarazí, že některé povídky do knihy vložené, tak nalézá i v jiných povídkových souborech, ale prostě se to tak dělávalo, a dělává někdy i v dnešních časech a z toho lze vyvozovat, že bude i v budoucnu.
Část díla
Angrešt / Egreše
1898
Ariadna
1895
Člověk v pouzdře / Člověk ve futrálu / Človek vo futráli
1898
Dáma s psíčkem / Dáma so psíčkom / Dáma so psíkom
1899
Dopis
1903
Autorovy další knížky
| 1976 | O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 | Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Chybí-li někomu láska, může s nápravou začít u ruského klasika A.P. Čechova.
Povídky, které do výboru vměstnal Jiří Honzík jsou různorodé co do formy, ale obsahově sdílí nejzákladnější lidskou potřebu. Nenechte se zmást žertovnou první povídkou; má sice charakter bajky, ale lásku nepopře a zdůrazní krásu ženy, bez níž by byla láska jen poloviční veličinou.
Čechov je skvělý. Rozhodně se nesnažte připravit na milostné čtení, byť by název mohl k takovému odhadu vést.
Rozhodně je zde, na ploše devíti povídek, rozehrán kolorit barev, které ohraničují lásku různorodě a dávají vyniknout její nejednotě, přičemž se rozhodně nedá napsat, že by láska byla haněna. Jen má více podob a poloh a nutkavosti.
Osobně doporučuji těšit se na povídky VĚRUŠKA, ARIADNA a DÁMA S PSÍČKEM.
Spisovatel Čechov je v povídkách rychlým průvodcem, ale dokáže o lásce i lidsky filozofovat a postavám dotvářet charakter nečekanými scénami.
Ruskou literaturu je třeba číst. Je v ní hodně moudrosti a hlavně je o lidech, kteří jsou jako my.
Možná máme s Rusy špatnou zkušenost, ovšem na poli literárním bych tento příměr vůbec nezmiňoval.