Poslouchej!
Sarah Dessen
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128547/bmid_poslouchej-128547.jpg
4
224
224
Ještě vloni byla Annabel holka, co má úplně všechno – nebo aspoň tuhle roli hrála v televizní reklamě na Obchodní dům Kopf. Letos nemá nic. Nejlepší kamarádka Sophie ji opustila, rodinné štěstí ničí anorexie starší sestry a ve školní jídelně si není ke komu přisednout. Dokud nepotká Owena Armstronga. Vysoký, výrazný a hudbou posedlý Owen je polepšený mizera odhodlaný říkat lidem pravdu. Možná by Owen mohl Annabel pomoct vyrovnat se s tím, co se jí přihodilo tu noc, kdy se Sophií přestaly být kamarádky.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2012 , CooBooOriginální název:
Just Listen, 2006
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi líbila, ale není to podle mě úplně klasické YA čtení. Zabývá se vážnými věcmi. Dlouho mi trvalo, než jsem dokázala přijít Annabel na chuť.
Nebyla to kniha, kterou bych přečetla jedním dechem, ale líbilo se mi, že to nebyla další obyčejná romanťárna, u které hned na začátku odhalíte bez problému celý děj. Zabírala se i hlubšími tématy, a upřímně mi trochu změnila pohled na svět a na sebe. Určitě doporučuju:)
Knížka se mi opravdu líbila. Řešila zajímavá témata, rozhodně zaujala a vtáhla mě hned od začátku do děje. Trochu mě mrzelo, že některá zásadní odhalení, na které čekám většinu knížky, bylo vyloženě odbyto. Občas mě trošku rušilo, že části příběhu jsou vyprávěny zpětně. Hlavní hrdinové mě za začátku hodně bavili, ke konci už mi ale Anabell se svým mlčením a odháněním všech lezla na nervy. I tak to ale byla zajímavá knížka a určitě se pustím i do dalších knížek autorky.
Kniha se mi moc líbila. Není to typická romance pro teenagery, protože se zabývá složitými tématy a rozhodně ne jen povrchně, jako tomu v YA obvykle bývá. Určitě bych ji doporučila, ale ne dvanáctiletým čtenářům.
Některé knihy pro mládež se mi líbí a užiji si je. Ale tato kniha nebyla nic pro mě. Abych si čtení užila, musí mě příběh vtáhnout. Ale tady se tak nestalo. Vybráno kvůli Výzvě, ale prostě to nešlo. Četla jsem ji naněkolikrát s dlouhými pauzami.
Za mě 3 hvězdy. Četlo se to celkem pěkně, ale jiný knihy jsou prostě hezčí, napínavější, dynamičtější a prostě víc čtivý.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Niektorí si možno pomyslíte, že som počula trávu rásť, ale dĺžka tohto komentára vám dáva možnosť preskočiť ho.
Táto kniha vo mne vyvolala to, čo sa mi už dávno nestalo – zúfalý hnev (pozn. keď vás hnevá niečo, čo nemôžete ovplyvniť – ibaže by ste knihu zavreli a nečítali ju). Som si vedomá, že ide o fikciu, ale zapracovala moja predstavivosť. Vedela som si do postáv dosadiť reálne osoby z môjho života, hoci ich nepostretol ten istý osud (anorexia, znásilnenie), ale základné povahové črty a vzorec riešenia problémov boli podobné. Pôjde o dosť SUBJEKTÍVNY názor!
Otec pôsobiaci dojmom, že potlačením emócií na minimum sa všetko ľahšie vyrieši. Matka má svoj svet a za každých okolností sa snaží vidieť všetko dokonalé a v poriadku. Obaja mi prišli trošku viac nevšímaví k problémom. Tri sestry, ktoré k sebe stratili cestu a zabudli byť sestrami – Kirsten extrémne extrovertná a snažiaca sa na seba upozorniť (až po jej premene mi došlo, že sa asi nevedela zaradiť), Whitney až príliš introvertná (mala som z nej dojem, že sa považuje iba za niekoho do počtu a nie za rovnocenného člena rodiny), a Annabel, čo sa vyhýba konfliktom a všetkým sa snaží iba zavďačiť. Sophia bola obyčajná zakomplexovaná s*ka (ospravedlňujem sa za vulgarizmus). Will Cashe by bol po stretnutí so mnou (samozrejme ako Owenom, nie ako jeho obeťou –Annabel alebo Emily) vykastrovaný do piatich sekúnd! Sadistické?! Tak nech! Patrí mu to. Owena som milovala už od začiatku. Hlavne jeho slobodu mysle, na ktorú autorka poukázala eklektickým zoznamom hudby (aj keď priznám sa, že 90% som nechápala a nepoznala).
A teraz k tej časti „počujem trávu rásť“. Páčilo sa mi, ako autorka pomocou rôznych odkazom vypovedá príbeh. Tu sú tie, čo som postrehla a moje interpretácie.
Sklenený dom dáva síce nahliadnuť do vnútra, ale sklo vás môže od pravdy izolovať. Mallory vidí Annabel ako dokonalé dievča s ideálnym životom (dievča z reklamy), nie ako človeka, ktorý sa bojí a má svoje trápenia. Vidí iba pozlátku, fasádu, nie skutočnú osobu. Výber hudby mi už bude navždy pripomínať Owenovu oslobodenú myseľ. Kolektívna spomienka interpretovaná z viacerých uhlov – Kirstenin film, Whitneyina poviedka. Keď mi došlo, že Annabel nemá svoju vlastnú spomienku na oslavu svojich deviatich narodenín, rozplakala som sa. Podľa mňa chcela autorka poukázať na to, že Annabel tak dlho potláčala samu seba, až mala pocit, že to nie je jej život. Čo sa týka obedových prestávok (samozrejme do času, kým sa Annabel neskamarátila s Owenom), tie podľa mňa predstavujú to, že človek sa môže cítiť osamelý v dave aj napriek tomu, že v tom dave spoznáva známe tváre (Clarke, Emily, Sophiu). CD „Počúvaj!“ nesie v sebe posolstvo o tom, aby sme v prvom rade načúvali sami sebe (nie, aby sme boli sebeckí, ale aby sme brali ohľad aj na seba samých).
Táto kniha rozhodne nie je iba o láske medzi chlapcom a dievčaťom, ale skôr o hľadaní cesty a láske k sebe samému, k svojej podstate, pretože nejde ani o to, ako vám ublížia iní, ale ako si ublížite sami.
Ponaučenie: Nie je dobré v sebe niečo držať. Čím dlhšie v sebe niečo človek potláča, tým horšie väčšinou bývajú výbuchy a dôsledky potlačovania, keď sa to už nedá v človeku udržať. A on - ten výbuch zaručene príde – niekedy v podobe konfliktov a odcudzeniu, niekedy v podobe závislosti (alkohol, drogy), niekedy v podobe porúch príjmu potravy alebo inej formy samopoškodzovania, niekedy až vo veľmi konečnom riešení – smrti.
Pobavil ma Rolly v pracovnom (zoznámenie s Annabel) a to keď mi došlo, že CD „Počúvaj!“ autorka nakoniec vykresila ako omyl :)
Z formálnej stránky ma trošku zlostilo, že bola minulosť chaoticky prelínaná s prítomnosťou – vždy mi chvíľu trvalo, kým som pochopila, že ide o retrospektívu.
Aj napriek môjmu zúfalému hnevu by som dala tejto knihe pokojne aj 6 hviezdičiek, keby sa to dalo. Túto knihu rozhodne odporúčam.
Ja sa k nej určite vrátim.
A aby som nezabudla, kniha bola prečítaná raz dva.
Kniha, která spustila před 6 lety to, že jsem začala číst víc literaturu. Vím, že se mi tehdy velmi líbila. Měla jsem ji přečtenou za dva dny (což byl na mě rekord, jelikož jsem jinak jenom 100stránkovou knihu četla i dva měsíce :-D ), jenom škoda, že už si nepamatuji děj. Určitě si ji zase v nejbližší době přečtu znova.
kniha se mi docela líbila. Je to taková ta oddychovka u které nemusíte nějak přemýšlet a děj plyne dál. děj není nějak napínaví ale pokud máte raději knihy z běžnějšího života a celkem normálního prostředí tato kniha by se vám mohla líbit :)
Kniha mě začala bavit, až když jsem přesáhla polovinu, musela jsem se do čtení nutit, ale nakonec se mi podařilo knihu dočíst. Podle kamarádky je super a nebýt jí, nikdy bych knize nedala šanci. A ukázalo se, že kdybych knihu neotevřela, nelitovala bych.
Annabel mi pila krev. V některých momentech byla opravdu na facku a musela jsem se držet, abych knihu nezavřela.
Momenty z historie byly někdy dlouhé a nudné.
Jediný světlý bod byl pro mě Owen.
Příběh měl dobrý nápad na zápletku i téma, ale nedostala jsem se do toho.
No... mám z toho takové rozporuplné pocity. Sáhodlouhé v podstatě monology z minulosti mě moc nebavily a přišly mi hodně utahané... na druhou stranu chvíle strávené s Owenem mi přišly super... bohužel těchto chvil tam bylo ale méně než bych čekala či než by se mi líbilo... takže 3 z 5*, určitě by to šlo lépe uchopit =)
Kniha byla super, ale některé pasáže byly moc zdlouhavé a z mého pohledu nezajímavé, škoda. za mě 4/5
Knížka mě zaujala. Je zde hezky ukázáno, že ne vždy co je vidět na venek je tak i ve skutečnosti. Hlavní hrdinka se snaží prokousat těžkým obdobím a učí se nedusit problémy v sobě, ale řešit je.
Odpočinková kniha, která se čte sama. I když jsem věděla jak vše dopadne, jako ve spoustě knížek tohoto typu, stejně jsem hltala stránku po stránce a těšila se, co mi přinese.
Kniha se mi moc líbila, jak byla napsaná a jak se příběh vyvíjel. Také se mi na ní líbí to, že je to nejen oddychovka, ale i po přečtení nutí člověka se zamyslet nad myšlenkami, které byly popsány.
Pěkný příběh i celé prostředí. Skvělé, nenáročné čtení.
Moc se mi nelíbil Owen...
Tak nevím, jestli jsem v pořádku, ale já mám opačný problém. Ukolébavka se mi líbila a tady mám takové rozporuplné pocity.
Vadilo mi, jak děj přeskakoval od jednoho k jednomu. Navíc jsem nepochopila proč se dva měsíce nebavila s Owenem. Hlubší téma knihy bylo dobře promyšlené, jen to zpracování mi zkrátka nesedlo.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslouchej! |
| 2011 | Ukolébavka |
| 2022 | Jedeme v tom spolu |
| 2013 |  Pravda o večnosti |
Fajn príbeh, ktorý nie je presladený a má aj určitú hĺbku. Nezanechal vo mne síce wow efekt, preto len štyri hviezdičky, ale páčil sa mi.