Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Pravidla čarodějek jsou jasná – v zájmu přežití na sebe neupozorňovat, být co nejopatrnější a moc se nedružit ani s ostatními čarodějkami. Protože kde je čarodějek víc, tam šijí s magií všichni čerti. No jo, jenže co dělat, když vás osazenstvo jistého domu prokoukne? Ne, nechce vás upálit ani utopit ve vašem rybníčku s koi kapry. Je to mnohem horší. V tom domě totiž vyrůstají hned tři malé čarodějky. Bez výcviku. A za pár týdnů má dorazit právník, na jehož rozhodnutí závisí osudy všech v domě. A jasně, rozhodně v čarodějky nevěří, a pokud by v ně uvěřil, chtěl by ty monstra smazat z povrchu zemského. A tak Mika sbalí do svého autíčka všechen svůj majetek – včetně toho rybníčku a koi kaprů (magie, co se divíte?) a vyráží na záchranně-vzdělávací misi. Čelit dětem, právníkům, hněvu nejstarší čarodějky v Anglii i zatraceně pohlednému Irovi. Co by se mohlo pokazit?... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno: 2024 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Very Secret Society of Irregular Witches, 2022
více info...
Přidat komentář
Vizuálně opravdu krásná knížka, ale dějově za mě strašná nuda. Většinu knihy se jen snaží Mika vychovávat tři malé čarodějky, romantická linka taky nic moc... nepochopila jsem název, protože o partě čarodějek se jen mluví, ale prakticky tam nejsou a ten konec? ten byl takový nelogický a přitažený za vlasy.
Pro mě je ta knížka tak na 3,5 hvězdiček. Je fakt, že vizuálně je dokonalá. Co mi tam vadilo, byly některé výrazy, hlavně dost sprostá slova. Ty mi tam vůbec nepasovaly. A teda pár nelogičností, ale tady to asi nebudu zbytečně pitvat. Jinak je to knížka čtivá a milá.
To byla tak krásná, milá, kouzelná knížka! Hned po přečtení bych klidně začala číst znova. Dovedu si představit i filmové zpracování. Všechny ty postavy byly tak neskutečně milé a laskavé, měla jsem chuť se tam k nim přestěhovat a prožívat jejich příběh.
Dějově dost podobné knize Dům v blankytně modrém moři, která se mi líbila o chlup víc. Tady mi zkrátka něco chybělo ale i tak se mi knížka líbila a můžu doporučit. Feel good fantasy, found family a grumpy/sunshine situation.
Feel good fantasy, která je hrozně milá a příjemná. Z tohohle žánru jsem četla Legendy a latéčka a ty mě teda svou atmosférou pohladily po duši o něco více. Přísně tajný spolek svérázných čarodějek zaujme, kromě názvu, obálkou a ořízkou a také právě přirovnáním k L&L. Jenže v Legendách to všechno tak krásně sedlo, postavy, svět, kavárna, SKOŘICOVÉ ROLKY (ach, jak ja miluju podzim a kynutý pečivo). To, co v Legendách fungovalo, v Čarodějkách trochu drhne. Postavy milé, ale k srdci mi nijak extra nepřirostly. Zato Ztracený dům a jeho přilehlé okolí, tam to sedlo. Možná bych víc rozvedla vedlejší postavy, celé to fungování čarodějek mezi sebou, vsadila bych víc na budování cozy atmosféry. Čekala jsem, že Mika bude hlavně učit ty tři holčičky, jak na kouzla. No, toho jsem se taky moc nedočkala. A pak se zase řešil vztah s knihovníkem. Od feel good fantasy jsem asi po L&L čekala trochu víc.
Je fajn si přečíst takovouhle oddechovku, která má svůj magický nádech. Rozhodně ji můžu doporučit a nejsem z ní ani trochu zklamaná.
Když ji porovnám s Ex na koštěti, kterou jsem četla někdy loni, tak je tahle kniha tak o milion procent lepší.
Tohle byl tak krásný a ňuňatý příběh. Zrovna dneska se mi vážně trefil do nálady. Krásné, laskavé a vtipné čtení, které jsem si nesmírně užila. Celá nalezená rodinka byla skvělá a i Miku jsem si dost oblíbila. A nakonec i Primrózu. ;) Moc se mi to líbilo. Rozuzlení zamotané situace bylo skvělé, nebylo to na sílu, prostě mi to celkově sedlo.
Hvězdička navíc za Kena s Ianem. To byla zlatíčka. No a Jamie na tom má taky svůj podíl. Škoda, že u nás v knihovně jsou samé knihovnice. :D
Čarodějky, neposedná magie, špetka romantiky a nějaké to tajemství, to funguje skoro vždycky. Tady byly navíc tři malé čarodějné cácorky a trochu netradiční, lehce šílená rodinka, díky kterým jsem se u čtení docela bavila. Celkově to byla miloučká knížka, na léto jak dělaná, i když místy byl příběh tak sluníčkový, že mi tam chyběl už jen jednorožec, který prdí duhu.
Toto jo! Dostala jsem na tuto knihu doporučení od prodavačky přímo v obchodě, tak jsem se pro ni od kasy vrátila a rozhodně nelituju. Miluju takové příběhy. Bavil mě humor, kouzlení i nenáročný příběh s nečekaným rozpletením na konci. V knize se nebojí homosexuality a podávají ji tam rozkošným způsobem. To mi přišlo super.
Hlásím se do tábora, jehož tahle knížka okouzlila a psali o ní jako o milé, roztomilé, laskavé, té, která pohladí po duši... Pro mě to byla pohádka pro větší děti a dospělé, čtení, které mi velice přívětivým způsobem zpříjemnilo dovolenou a po kterém bych sáhla znovu, kdybych potřebovala nějaké vlídné čtení...
Anglie, bílá magie, starobylý dům schovaný na pobřeží a ukrytý ve spoustě zeleni, lektvary, čaje, přátelství, láska, knížky Jane Austenové, poznání, že někam patříte a někomu na vás záleží, to byl pro mě dokonalý mix...
Hodnocení: 4,75 * z 5 *
Přiznávám, že do této knihy mi chvíli trvalo se začíst, ale jsem ráda, že jsem vydržela.
Kniha je klasická oddechovka, u které nemusíte přemýšlet.
Za mě každopádně příjemné čtení.
Nedočteno.
Ne a ne, nebetyčná nuda a styl psaní, co mě nebaví. Hezká obálka a ještě hezčí ořízka, ale o obsahu se to bohužel říct nedá. S největší pravděpodobností už nikdy číst nebudu, bohužel.
Roztomilá pohádka s antidiskriminačním přesahem, kterého si skoro nevšimnete. Příběh je to vlídný, laskavý a když už někdo musí být malilinkato zlý, tak ho to samozřejmě trápí. Zajímavé je, že to vůbec není nuda. Od začátku tušíme kudy se bude příběh ubírat, ale vůbec mu to neubírá na čtivosti. Mika je čarodějka a stane se učitelkou tří dětských čarodějek, takže o humorné situace není nouze. Taky je tu zachmuřený knihovník, starší manželský pár a hospodyně. Postav tak akorát, aby příběh pěkně běžel. A abychom zjistili, že každý z nás má moc udělat ten náš svět o malilinkato lepší než je.
Jediná negativní věc na téhle knížce byla ta, že jsem si ji nenechala na podzim. Samotný děj se totiž odehrává právě v tomto ročním období a ve spojitosti s čarodějnickou tématikou, bylinkovými čaji a vřelou rodinnou atmosférou je to kombinace, kterou si prostě chcete na podzim nechat.
Ze začátku jsem přemýšlela, zda mě kniha zvládne svým pomalým a klidným příběhem upoutat. Moje předchozí přečtené příběhy prostě měly spád a drama, což v této knize úplně nečekejte. Je to feel-good román, který pohladí po duši a navodí příjemnou podzimní atmosféru (opět jsem u toho, že to v létě ve 30 C prostě nechcete).
Jsem si jistá, že kniha je tak oblíbená, protože je jednoduchá. Klidná. Milá. Má málo postav, celá se vesměs odehrává na jednom místě a od začátku tušíte, kam bude příběh směřovat, ale i tak si tu pomalou cestu užíváte.
Dávám jí čtyři hvězdičky, šla jsem do příběhu bez nějakých větších očekávání a byla jsem mile překvapená, jak hezky se mi kniha četla. Pár filozofických myšlenek a krásná ořízka už jsou jen takovou třešničkou na dortu.
Zajímavý námět, který mě natáhl k přečtení. Ovšem kniha ve mne žádnou hlubší stopu nezanechala. K postavám jsem si nevytvořila vztah, závěrečné rozuzlení zápletky mi přišlo zvláštní. Nejspíše je třeba být na knihu správně naladěn.
Neseděl mi překlad a pocit pohody ani útulna z toho na mě nepřešel. Postavy mi nepřišly vykreslené do hloubky a nemohla jsem si k nim vytvořit vztah. Námět dobrý, ale zpracování za mě průměrné.
Autorka napsala knihu v době covidu. Je indické národnosti.
Hlavní postavou je MIKA, která je čarodějka. Jednoho dne se nastěhuje do Ztraceného domu, ve kterém má vyučovat čarodějnictví 3 malé holky (ROSETA, TERAKOTA, ALTAMIRA). Seznamuje se s dalšími obyvateli domu např. s mužem JAMIEM nebo se dvěma starými muži (IAN, KEN – 80 let), kteří jsou gayové a kteří byli fajn.
Mika neměla snadný život. Pociťuje osamělost. Má auto, které pojmenovala jako Koště a psa, který se jmenuje Kirke.
Je čarodějka a své čarodějnické umění musí skrývat před ostatními lidmi. Jednou za 3 měsíce se setkává s dalšími čarodějkami a na tomto setkání si povídají.
Mika se rozhodne natáčet videa na YouTube a v nich ukazovat své čarovné umění. Je odbornicí na vaření lektvarů. Diváci si myslí, že se jedná o podvrh až do dne, kdy dostane nabídku pracovat v jednom domě. Z dopisu je zjevné, že někdo ví, že je skutečnou čarodějnicí a chce využít jejich služeb.
Jedná se o feel good fantasy. Kniha se celkově četla dobře. Obsahuje také závažná témata, které se v knize řeší. V knize se nacházejí také nečekané zvraty a fantasy prvky.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a OTÁZKY K DISKUSI. V samotném závěru se nachází medailonek autorky.
Na zadním přebalu knihy je uvedeno, že tato kniha je určena pro čtenáře T. J. KLUNEA a TRAVISE BALDREEHO. Od T. J. Klunea jsem četl již 3 knihy a s tímto tvrzením by se dalo souhlasit.
Kniha má pěknou obálku a také nádhernou ořízku.
Citáty:
Být milý znamená chovat se slušně, zastavit auto a poradit lidem, jak se dostanou tam a tam, nebo se usmát na přepracovanou pokladní v supermarketu. Všechno jsou to fajn věci, ale nemají nic společného s tím, co je pod povrchem. Být milý je o tom, co děláme, když se druzí na nás dívají. Být laskavý je proti tomu mnohem hlubší věc. Laskavost je o tom, co člověk projevuje, když se nikdo nedívá.
Měj na paměti, že když někdo odejde, jediné, co můžeš udělat, je nechat mu otevřené dveře.
Lidi jsou většinou stejní jako moře – jsou trvalou a nesmazatelnou součástí něčeho většího, ale já jsem spíš jako vlna, co narazí do pobřeží a pak zmizí, aniž by po sobě zanechala nějakou stopu.
Milovat lidi a nechat se milovat je otázka důvěry. Je to, jako když člověk zavře oči, skočí z římsy do prázdna a věří, že začne lítat namísto toho, aby se zřítil vstříc tragické, i když poetické smrti.
(SPOILER) Odmyslete si čáry máry (kterých tam bez tak není moc), a dostanete v podstatě obyčejný příběh o chůvě, která se snaží vychovat tři malé holky. Možná je to mnou, ale mě to nepřišlo kouzelné v žádném slova smyslu. Naprosto obyčejné, v klidu plynoucí děj, kde chybělo opravdu dost akce. Knížka má krásnou ořízku, ale příběh už tolik ne. Jako by se autorka snažila zkombinovat čtení pro dospělé (ty vlezlé vulgarismy), a čtení pro náctileté (ta výchova). Ani jedno nedopadlo dobře. Pro mě je to dost zklamání, protože jsem se hodně těšila. Po čarodějnické knize bych tudíž doporučovala ohlídnout se někde jinde.