Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
Funebračka série
1. díl >
Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete? Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně. Jak toho může být schopná? Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Totenfrau, 2014
více info...
Přidat komentář
V poslední části jsem se trochu ztratila, ale nakonec jsem nit zase našla.
Zvláštní styl psaní, který nemusí vyhovovat každému, ale pro mě to byla osvěžující změna a pěkně to odsýpalo.
Je pravda, že hlavní hrdince to všechno procházelo příliš snadno, aniž by na sebe upozornila, ale s přimhouřenýma očima a drobným vysvětlením se to dá přejít.
Děj se mi jinak líbil opravdu moc. Pořádné drama, vraždění, akce. Slibuji si hodně i od dalších dílů, tak snad nebudu zklamaná.
Trochu drsnější thriller, kde důležitou částí je místnost v pohřební službě, kde se toho odehrává poměrně dost a je to i patřičně popsáno.
Pokud však beru do ruky knihu s nálepkou bestseller přes 1/5 obálky, tak očekávám o dost víc,než jsem dostal.
Ze 400 stran je to slabých 300, protože mezi 49 kapitolami jsou vždy 2 až 3 prázdně předěly.
V příběhu je spousta věcí, které mi nesedly a přijdou mi za hranou logičnosti celého příběhu.
1. policista v klidu přejde vraždu 2 lidí, protože se do pachatelky zamiluje a stačí mu vysvěltení, že si to zasloužili.
Hlavní svědkyně všech událostí běhá v klidu po městě a je zlikvidována až v půlce knihy. První "odsouzený" na základě pocitů a výpovědi neznámé osoby.Absolutní nesmysl při nekomunikaci podezřelých, kdy postupně mizí a ti přeživší se vůbec nevarují i když je jeden z nich polda.Přítomnost hrdinky na místě činu, její vniknutí do zamčeného bytu bez známek poškození a hlavně to jak si sama v klidu poradí se všemi, které zabíjí. Naprosto vynechána jakákoliv reakce policie. 2. policista, který opět zaslepen láskou k hrdince ignoruje všechno dění a doufá, že s ní bude žít, poté co ji zabil manžela.
A konec, kdy v noci po vloupání do krematoria spálí tělo a zamaskují to přepsáním čísla protokolu.(po dopsání komentáře jsem snížil ze tří hvězd na dvě)
Velmi solidní detektivka a z nečekaného regionu. Nevybavuji si, kdy jsem naposledy četl něco od rakouského spisovatele. Tu její černotu ještě násobí prostředí pohřební služby. Na druhou stranu ji to zase zreálňuje, protože jen otrlá pohřebačka by takhle dokázala uklízet. Jsem zvědavý, s čím může autor přijít v dalších dílech, když tento příběh prakticky uzavřel a hrdinka není ani policistka či gangsterka, na které se vraždy pravidelně lepí. Ta * dolů je za to, že 5. bídák je zřejmý už od počátku pátrání.
Překvapení. Nic jsem si od toho nesliboval a dostal jsem dobrý příběh. Místy až morbidní. Krátké kapitoly, děj svižný a s nikým se moc nepárala. Jediné co mě malinko vadí, ale to u více autorů, když hlavní postavu neustále oslovují všichni příjmením. Netradiční prostředí, netradiční pachatele, uvěřitelné likvidace. ..a copak by naše Blumová dělala, kdyby měla krámek s novinami a ne pohřební službu? :-) další si jistě poslechnu.
Kniha se četla dobře, zajímavé prostředí, ale přišlo mi, že Blumové vše vycházelo až moc dobře a jednoduše.
Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete?
Jéžiši děcka tak tohle byla PECKA. Čtecí krize zažehnána slupla jsem to za jeden den. Blumová je moje krevní skupina a hlavně hrdinka. Už se těším na další díly.
V sedmi letech se musela naučit upravovat mrtvé. V 'přípravně' trávila své dětství. Otec ji naučil, a nutil, sešívat mrtvým ústa, zbavit jejich útroby veškerých organických zbytků, připravit je do rakve.
A ona vzala v dospělosti život do vlastních rukou.
Začátek knihy jsem musela přečíst 2x, než mi došlo, že opravdu udělala, co udělala.
Na autorův styl jsem si musela zvykat. Text v bloku, v přítomném čase, v krátkých úsečných větách. Přímá řeč mi takto naprosto vyhovovala. Vyprávění rychlé, věcné.
Blumová mi vlastně přišla naprosto uvěřitelná, občas měla zkrátka štěstí a občas fakt ne.
Opravdu mě knížka chytla na začátku druhé třetiny, když Blumová chytila tempo. Smutek okolo Marka se mi těžko četl.
Ač překvapená jsem mnohdy nebyla, bylo to velmi napínavé.
Musela jsem si zvyknout na autorův styl psaní. Klauna jsem odhalila tak v půlce knihy ale nevadilo mně to. Super čtení, jdu na další díl.
Trochu jiná krimi - hlavní hrdinka, majitelka pohřebního ústavu s dlouholetou praxí, se s ničím moc nemazlí, už ten začátek! A to je jen slabý odvar toho, co přijde. Opravdu drsný příběh, napínavý až do konce.
Mně se moc nelíbil způsob, jakým je příběh vyprávěn - úsečné, krátké věty, stručné dialogy,... samotnému dexterovskému příběhu bezskrupulózní a přitom atraktivní ženy to však nijak zvlášť neškodí.
Za čtyři.
Od knihy jsem nic moc neočekávala a mile mě překvapila. Četla se velice dobře a díky krátkým kapitolám i rychle, navíc jsem do ní začetla skoro hned, což se mi běžně nestává. Prostě mě chytla a bavila až do konce. Už teď jsem zvědavá na další díl, jdu na něj.
Příběh je velmi čtivý. Četl se velmi rychle. Má velmi krátké kapitoly, což podporuje čtivost. Kniha je velmi hltací. Vše bylo psané jasně a hned - žádná omáčka okolo horké kaše. Příběh měl spád.
Části z pohřebního ústavu byly příjemným zpestřením a zajímavé.
Jen jsem měla dva menší problémy - první s dialogy - nejsou psané v uvozovkách, ale v odrážkách.
A druhý s hlavní hrdinkou - fandit nebo nenávidět?
Zajimavý děj, ale přečteno letem světem knihy co jsou formou "rozhovoru" mi moc nejdou.
Zaujímavý námet. Psychózu a traumu z detstva spisovateľ využil pozitívne.
Úžasný partnerka a matka sa stane vraždiacou pomstiteľkou - to by som brala. Ale že príde ešte aj na kúskovanie obetí - to už bolo pre mňa trochu pristrihnuté.
Zaujal ma neobvyklý spôsob písania. Strohé, ale príjemne eliminované zbytočné slová.
No, co k tomu říct. Četla jsem ji, protože mi doma leží druhý díl tak abych to měla od začátku. Už teď vím, že další díly číst nebudu. Ze začátku se mi to líbilo, bylo to něco jiného, ale jakmile začala vraždit tak to šlo celé do kytek.. Hlavního zloducha jsem od začátku tušila. Celé ji to nějak lehce vše proklouzlo až to byla nuda. Téměř půlku knihy jsem jen proletěla, protože nemám ráda nedočtené knihy.
Jediné plus, že to nemá otevřený konec, takže není potřeba číst další dily.
Měla být hlavní hrdinka hrdinkou nebo jsem jí měla chápat jako zločince? Kniha se četla sama, ale pro mě až neuvěřitelné jak vše procházelo bez problémů. Nemohu jinak, než hodnotit jako průměrné.
Za mě teda nic moc.
Opravdu hodně jsem se snažila a čekala až se rozje, nakonec jsem jí v půlce odložila.
Přítelkyně smrti je napsána zvláštním, takovým velmi neosobním způsobem, na který jsem si musel nějakou chvíli zvykat. Pak se mi ale četla dobře. Závěrečný zvrat sice nebyl nijak překvapivý (predikoval jsem ho zhruba od poloviny knihy), celkovému dojmu to ale nijak neuškodilo. Příběh jako takový byl zajímavý, působil zároveň ale jaksi ploše, jako pouhá deskripce namísto vyprávění. V závěru tedy hodnotím šedým, možná lehce lepším průměrem a zvážím, jestli se pouštět do druhého dílu.