Probouzení
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64903/bmid_probouzeni-zyX-64903.jpg
4
74
74
Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě.... celý text
Přidat komentář
Nejsem zrovna cílová skupina jakékoli duchovní literatury. Jsem totiž tak bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá. :-) Orko Vácha mi lidsky není sympatický, ale Probouzení mě zaujalo svou zvláštní poetikou. Jsou to zápisky, drobné črty a někdy jen krátký, útržkovitý proud asociací; některé texty jsou veselé a jiné vážnější a "vyjadřují spíše atmosféru, chvění, ono španělské duende prožívaných událostí". A všechny texty spojuje velká úcta a láska k přírodě, lehká sebeironie, místy až bolestivá upřímnost k sobě samému, a intenzivně prožívaný vztah s Bohem.
Asi nejsilnější částí knihy je zápisek nazvaný Burza na Staroměstském náměstí, volné seskupení vjemů a výjevů, které je sleduje s vnitřním odstupem i utrpením. Mozaika lidské povrchnosti, obrázky prchavé jako záblesky světel při jízdě rychlíkem, rutina všednosti i ohňostroj touhy naplnit lidský život čímkoli, co alespoň na chvíli dodá pocit štěstí.
"Všechno jsou jen bouře na hladině, utěšovali jsme se, a pod ní jsou kilometry chladné vody. Jenomže já nyní kráčím mezi zkamenělinami, kráčím po poušti a po horských štítech zalitých sluncem. A k čemu mi je, že se kolem mluví jazyky lidskými i andělskými? Všechna slova útěchy postrádají smysl, neboť potřebuji vodu, ne útěchu. A není útěchy, neboť oceán již není."
To bolo... Pohladenie. Povzbudenie. A prebudenie.
Priznávam sa, že v súčasnom životnom období by mi mohol Boh povedať slová zo Zjavenia „ale mám proti tebe to, že si opustil svoju prvú lásku“ – nuž a Vácha mi ju týmito svojimi úvahami pripomenul. Tie začiatky s Bohom, keď človek úprimne verí, dôveruje, žasne, toleruje, miluje, odpúšťa; a neverí, že to raz bude mať koniec.
Vlastne teraz píšem viac o sebe ako o tomto dielku, ale keď toto dielko ma tak trochu vrátilo k sebe, uzavrelo (v dobrom slova zmysle) do seba, donútilo opäť sa dívať okolo seba – a to so žasnúcimi a chápavými očami.
(Jasné, potom opäť prídu pokušenia, hriechy, pády, pohoršenia... A človek – teda ja – opäť zabúda na to krásne zázračno... Ale za to už autor nemôže.)
Takže ďakujem, Marek Vácha. Vďaka, že vy sa dívate a divíte.
Hezká kniha. Některá zamyšlení se mně dotkla více, jiná méně, ale celkově se mi líbila. Když srovnám s jinými knihami Váchy, které jsem četla, tato je pro mě 4-hvězdičková.
Kniha Probouzení je směsí různých úvah nad lidským životem i životem všeho kolem nás. Jeho postoje mě mnohokrát zaujaly, přiměly k zamyšlení nad životem i nad vírou a Bohem. Některé z nich by si zasloužily mnohem větší prostor k vyjádření než pár stránek a opravdu ráda bych si o nich přečetla více obšírně. Byly tu také takové, které se mě hluboce dotkly a připomněly mi mě samotnou. Marek Vácha mě velmi zaujal a Probouzení určitě není poslední kniha, kterou jsem si od něho přečetla ani kniha, ke které bych se už znovu nevrátila.
„A kdo jsem já, abych se ujal Boží práce a lustroval, kdo si nebe zaslouží a kdo ne?“
Krátká kniha krátkých povídek, vlastně spíš esejů, ukazuje Marka Váchu jako tolerantního člověka, který pozoruje svět nezaujatým pohledem a dokáže svá pozorování popsat zajímavým a neotřelým způsobem.
Mnnohokrát mě opravdu zaujal, několikrát pobavil (spíš k úsměvu, než k hlasitému smíchu), párkrát mi potvrdil názor, ke kterému jsem už dříve inklinoval...
Oslovil mě spíše postřehy ke konkrétním situacím než obecnými postoji, tam se, ve snaze být stručný a srozumitelný, dostává za hranici snesitelného zjednodušení – popsat rozdíly mezi moravským a českým katolictvím nebo příčiny problémového chování mládeže na pár stránkách není možné a dost dobře nechápu, že to tak inteligentní člověk, jakým Vácha je, nevidí.
Ještě víc rozpačitý jsem byl z Váchovy kritiky konzumního života. Ne že bych na ni našel něco, s čímž bych nesouhlasil, jen podobných úvah (že lidé by se měli méně soustředit na věci a více na lidi, méně koukat do telefonů a víc jeden na druhého) je spousta a skoro se mi chce říct, že je škoda papíru na uveřejňování dalších podobných.
Autora mám velice rád a mnohé jeho názory s ním sdílím. Kniha předkládá nová témata, nutí k zamyšlení a polemice o životě, jeho smyslu, vztazích a naší roli na světě. Zamrzí však, že některé argumenty v knize jsou velmi chabě konstruované. Díky tomu pro mne pak bohužel byla kniha spíše zklamáním.
Štítky knihy
křesťanství náboženství příroda katolická církev křesťanský život
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Na Váchu jsem slyšel chválu, takže když jsem se dostal k jeho povídkám, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale moc mě to nenadchlo, nebudu lhát nebo předstírat opak.