Prózy
Božena Benešová
Prozaička Božena Benešová (1873—1936) patřila v mládí k přátelskému okruhu Růženy Svobodové a F. X. Šaldy, ale její díla nešla ve stopách secesně novoromantických děl Svobodové. Od počátku tíhla k hutnému, věcnému výrazu a promyšlené stavebnosti. Z jejích próz připravuje Česká knižnice soubor, který obsahuje dvě knihy povídek z prvního tvůrčího období Nedobytá vítězství (1910) a Myšky (1916). Tato díla doplňuje poslední a nejznámější autorčina próza Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936). Soubory povídek edičně připravila a komentovala Zuzana Jürgens Dětáková, novelu připravila a komentovala Marie Havránková.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1979 | Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová |
1926 | Úder |
1916 | Myšky |
1957 | Člověk |
1977 | Tragická duha |
Vynikající setkání! Boženu Benešovou jsem si pamatovala jako autorku předlohy filmu EFB o Věře Lukášové (z něhož jsem nebyla nadšená, ale utkvěl mi díky hereckému obsazení a znepokojivé peripetii před trapně rozjásaným koncem). Ve dvou pečlivě komentovaných povídkových sbírkách jsem našla povídky napsané s pronikavým pozorovacím talentem, sympatickou věcností a nemilosrdným smyslem pro ošklivost i krásu všedního dne. Nikdy by mne nenapadlo, že se budu bát o postavy, jimž všem k sympatičnosti tolik chybí, a že budu maloměstské povídky, které jsou obvykle předvídatelné, číst jako napínavá dramata... Ze tří kousků sbírky Nedobytá vítězství (první vydání 1910!) si odnáším zejména Z mladosti dvou smutných sester, z pěti kousků Myšek (1916) hlavně tu titulní a Povídku s dobrým koncem. Vlastně i Dona Pabla, Dona Pedra i Věru Lukášovou z poloviny třicátých let, tedy z autorčina pozdního období, jsem nakonec vzala na milost...