Šest problémů pro dona Isidra Parodiho

Jorge Luis Borges , Adolfo Bioy Casares

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Spojovacím článkem a hrdinou šesti detektivních příběhů je vězeň – nevinně odsouzený holič don Parodi. Každý z příběhů má osobité zabarvení a osobitou atmosféru v souladu s osobou, která dona Parodiho informuje o kriminální zápletce, i v souladu s prostředím, kde se příběh odehrává. V podstatě není v příbězích důležité odhalení pachatele, kterého v závěru odhalí don Parodi stručnou logickou, úvahou, nedochází rovněž k vlastnímu pátrání v obvyklém slova smyslu. Autoři chtějí především s humorem paradizovat detektivku. Úvod: Gervasio Montenegro. Pozn. o autorovi napsal Kamil Uhlíř.... celý text

Literatura světová Detektivky, krimi Povídky

Vydáno: 1968 , Odeon
Originální název:

Seis problemas para don Isidro Parodi, 1942

více info...

Komentáře 6

Recenze 0

Hvězdičky 42

Tempo & emoce

Přidat komentář

08.07.2021 4 z 5

Greenfingers

Šest příběhů, společné dílo věhlasných autorů Borgese a Casarese, představuje spíše parodii na detektivku. Nabízí místy až absurdní situace a zápletky, to vše okořeněno humorem, který nemá chybu.

08.05.2021 3 z 5

sharik

Literární mystifikace dvou argentinských spisovatelů. Jorge Luis Borges, Adolfo Bioy Casares a jejich fiktivní spisovatel H. Bustos Domecq, údajný autor mnoha děl, mezi nimi i "detektivních" povídek Šest problémů pro dona Isidra Parodiho. Už detektivovo příjmení Parodi nejspíš předznamenává mnohé. Detektiv Parodi sedí ve vězení a podobně jako slavný Wolfe (detektiv z pera Rexe Stouta) vyšetřuje, aniž by se pohnul z místa. Avšak tyhle detektivky jsou jaksi falešné - vlastně to žádné detektivky v pravém smyslu nejsou, ačkoli se tak tváří. Za Parodim v každém textu přijde nějaká bizarní postavička a dlouze mu vypráví svůj příběh, obvykle podivně směšný, přestože jde v jádru o zločin. Parodi následně popřemýšlí a přijde s řešením. Ještě nečekanějším a bizarnějším, než jaký byl původní problém.
Je to dobré, veselé, svým způsobem kouzelné a to, s jakým gustem archetipizují a parodují pánové Borges a Casares... tedy pardon, pouze pan Domecq... různé lidské typy, je vážně obdivuhodné. Jen - ač má kniha sotva 200 stran - se to brzy zacyklí a začne to být čímsi stejné. Tři povídky by mi upřímně bohatě stačily. Přiznám, že u dalších třech jsem občas měl problém udržet pozornost, protože sebevětší překvapení nemohlo překvapit, neboť struktura příběhů byla stále stejná. Možná je lepší si ty povídky dávkovat s velkými pauzami a přečíst je během dvou odpolední nebylo správné rozhodnutí...

23.05.2020 1 z 5

Bája89

S touto knihou mám velmi komplikovaný vztah. Na jednu stranu ji mám velice ráda, protože jsem ji dostala darem od člověka, který je mému srdci velmi blízky. Na druhou stranu jsem toto na první pohled čajové čtení četla nekonečně dlouho a proklínala za to sebe i Isidra Parodiho. Kniha mi obsahem zkrátka vůbec nesedla a já při čtení trpěla jako zvíře, které se rozhodlo, že to zkrátka dočte, ať to stojí, co to stojí.