Siluety
Lucie Melicharová
Básnická sbírka rozdělená do ročního cyklu, poskládaná ze čtyř částí: jaro, léto, podzim a zima. V každé části je osm básní, které korespondují s daným ročním obdobím. Jsou to básně pro radost i k zamyšlení, prostřednictvím nichž se můžete ponořit do přírody nebo jen tak rozjímat o přátelství či lásce.
Přidat komentář
Už před několika lety jsem měla příležitost přečíst si Lucčinu první sbírku básní Jedové trny krásných rudých růží. Ta mě přesvědčila o tom, že má pro básnění cit a do svých slov umí vkládat hluboké emoce.
Ani u Siluet tomu není jinak. Tentokrát je knížka rozdělena do 4 částí odpovídajících jednotlivým ročním obdobím. Pokud tedy hledáte sbírku, která vám bude dělat společníka po celý rok, budou Siluety skvělou volbou.
Asi jako u každé básnické sbírky i tady byly básně, které mě zaujaly víc a které méně. Poezii je složité hodnotit, jelikož každý má jiný vkus a preferuje jiný styl básní. Mě osobně nejvíc oslovila ta první - Pavučina, poté ta s názvem Siluety, po níž je pojmenovaná celá sbírka, a samozřejmě nesmím vynechat ani básničku Malý princ, která si mě ze zcela očividných důvodů získala. Básničky se ale nezaměřují pouze na přírodu, najdete v nich spoustu věcí k zamyšlení, narazíte zde na téma lásky, přátelství, ale třeba také nepřízně osudu.
Myslím, že se Lucce dobře podařilo nastínit atmosféru jednotlivých ročních období, obzvláště pak mého milovaného podzimu, který už je za dveřmi a na který se nesmírně těším.
Siluety bych tedy doporučila každému, kdo hledá kratší knížku poezie plnou podnětů k zamyšlení, kterou může buď zhltnout jedním dechem, nebo se jí nechá provázet v průběhu celého roku.
Autorovy další knížky
2021 | Terapie vínem |
2020 | Dokud není pozdě |
2018 | Osudy klientů staré kartářky |
2019 | Jedové trny krásných rudých růží |
2024 | Siluety |
Kniha je sice útlá, ale naprosto souhlasím s jejím popiskem, každý si v ní najde to své. Každá část sbírky perfektně vystihuje náladu daného ročního období. Na jaře člověk doufá v lepší zítřky, z léta z ní člověk skoro cítí salájící horko, z podzimu jde cítit pomalu přicházející chlad, lze vnímat, jak příroda pomalu usíná. A mé nejméně oblíbené roční období ve mně chvílemi probouzí až depresivní stavy.. Některé básně se mi líbily trochu méně, jiné mě naprosto dostaly (Narcis, Siluety, Tajemství moře, Slunce nad pahorkem).
Některé byly především o kráse přírody, odlehčené, jiné o složitosti života, s vážnými tématy. Už se vidím, jak sedím s knihou na lavičce v lese či u vody, uprostřed horkého léta, nebo v průběhu podzimu, kdy se stromy začínají halit do barevných kabátů a vychutnávám si jednotlivé básně s výhledem na to nejkrásnější, co příroda dokáže.