Skrýš na konci útesu
Laura Walden
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263072/bmid_skrys-na-konci-utesu-ffh-263072.jpg
4
67
67
Dona opustila Skotsko, protože jí připadalo těsné, a usadila se v Londýně. Teď se plná výčitek vrací na pohřeb rodičů, kteří měli podivnou nehodu. Dědictví – zámek a palírna whisky – je pro ni těžké břímě a Dona váhá, zda vše prodat, anebo zachovat. Mistr palírník Alister ji od prodeje odrazuje, zatímco snoubenec Gordon ji k němu nutí, každý s odlišným motivem. Komu má důvěřovat?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , AlpressOriginální název:
Das versteck am ende der klippen, 2015
více info...
Přidat komentář
Knížka že začátku nic moc, nerada čtu knihy se dvěma ději. Romantický bych řekla až přehnaně, všichni hned na první pohled potkávají své osudové lásky. Trochu jsem pak začala předvídat jak to vlastně bylo ale úplný konec obou dějů mě šokoval. Ale bohužel knihu hodnotím "jednou stačilo".
Chtěla jsem něco nenáročného ... něco nad čím nebudu muset přemýšlet a nechám se unášet na vlně naprosto predvídatelného příběhu a to jsem taky dostala... čistě ze svého svědomí a prožitků z lepších zážitků u četby jiných autorů ale nemohu dát vyšší hodnocení. DÍK!
Začala jsem to číst a došla tak do čtvrtiny knihy. Čím dál tím víc mě to začínalo nudit. Střídání časů - prosím. Ale aby to bylo jen kvůli dalším milostným dvojicím, to už je opravdu moc. Je to pořád dokolečka, úžasná láska, jeden chlap tu defiluje za druhým, dědictví brát-nebrat....tohle nemá šťávu. Podívala jsem se, co tomu říkaly čtenářky přede mnou a vidím, že jsem se nemýlila. Jsou lepší knížky a tuhle ráda do knihovny vrátím.
Překladatel byl blázen. Slovní obrat "sráč na entou" jsem v žádné knize ještě neviděla...
Po dlouhé době jsem opět sáhla po knize od L. Walden. Příběhy jejích knih jsou téměr jako přes kopírák, ikdyž se čtou dobře a jsou zasazeny do hezkého prostředí (ty z N. Zélandu si mi líbí více). Kniha velmi předvídatelná, kdo se do koho zamiluje a i kdo za vším stojí ...
Jako oddechovka proč ne.
Dona se vrací so Skotska na pohřeb rodičů, kteří měli podivnou nehodu. Palírnu whisky , kterou zdědila chce obratem prodat. Ale to nebude tak jednoduché jak si myslela. Mistr palírník Alister ji od prodeje odrazuje, zatímco bývalý snoubenec Gordon ji k prodeji přemlouvá.
Vedle tohoto příběhu se tu odvíjí , ještě další příběh z minulosti , který je napsaný ve starých denících.
Knížka je tentokrát ze Skotska a ne z Nového Zélandu.
Přesto autorka umí napsat knížku tak, že obě dějové linky jsou zajímavé a napínavé.
Je to román pro ženy to se popřít nedá. Knížka se četla dobře , je to taková milá oddechovka.
Tak mě se na rozdíl od některých komentářů zde kniha moc líbila. Nevadilo mi střídání minulosti a současnosti a zajímavý byl příběh jak Dony ze současnosti, tak Mairie v minulosti. Děj se pravidelně střídat a proto mě pořád nutilo číst další kapitolu. Knihu doporučuji
Kniha mě nijak nenadchla. Všudypřítomné vysvětlivky mě iritovaly. Historická linie byla lepší. A ta zamilovanost - všichni se po pár dnech zamilovali, často na první pohled, cítili "to", samá osudová setkání.
U vysvětlení toho proč se Amy neozvala celý týden, jsem se už chytala za hlavu. To už bylo trochu telenovelové řešení. Dvě hvězdy a po dlouhém váhání přihazuji třetí za prostředí ostrova, whisky, palírnu a recept na konci.
Já jsem této knize též nepřišla moc na chuť .Příběh Dony ze současnosti se četl dobře ,ale ve čtení mě vadilo přebíhání do minulosti v které nám popisuje autorka příběh Doniny babičky. Nemám v knihách příliš ráda střídání časových rovin.
Celkově tak 3,5 hvězdy. Moje první setkání s autorkou,ale musím říct, že ne zrovna šťastné. Nevím, jestli za to mohl kostrbatý překlad s dialogy, které mi připadaly hodně "na sílu", přehnané a prostě divné. Gordonovy výbuchy vzteku byly spíš k smíchu a Amyin styl řeči byl taky hodně přes čáru. Pořád jenom "cejtit", "dejchat" - otvírala se mi kudla v kapse. Dočetla jsem jen pro to, abych zjistila, jak to dopadlo s Doninou prababičkou, její linie byla asi nejlepší a zasloužila by si celý román.
Čekala jsem od knihy víc. Mám ráda romantické romány, ale nesmí urážet můj, troufám si tvrdit, zdravý rozum. Takové zvraty názorů, nelogické uvažování a chování postav, to se vidí málokdy. Přitom nápad a prostředí ostrova Skye, to bylo slibné. Nevyhovoval mi ani překlad, jako bych slyšela galerku z první republiky. Ale to nejhorší na tom je, že jsem při všem tom čtení o whisky na ní nedostala chuť. Co však oceňuji, je autorčino “kouzlení” se skutečností. Dunvegan Castle, ze kterého vzala název palírny, je okouzlující hrad na ostrove Skye a stále v něm sídlí McLeodové, což je příjmení hlavní hrdinky. Palírna Ian McLeod vyprodukovala také whisky Dunvegan Castle pro místní hrad.
Zajímavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, mohem víc mě ale bavil ten historický.
Po dlouhé době zase trochu romantiky tentokrát i s přídavkem kouřově drsné, rašelinové a sladově sladké skotské whisky. Knížka mě nalákala na děj, který se odehrává na skotském ostrově Skye. Byla poměrně čtivá, to ano, ale bohužel ani úžasné skotské reálie nevyváží mé celkové průměrné hodnocení.
S maličkými výhradami mi kniha priniesla to potešenie, ktoré som od nej očakávala.Doporučujem.
Také jsem si tuto spisovatelku oblíbila. Kniha nebyla špatná, ale řekla bych, že je nejslabší ze všech. Střídání čas. rovin mám také moc ráda, i tady se mi víc líbila část z minulosti. Jen mi také nesedl ten překlad.....nebo to tak možná bylo napsané i v originále, mám na mysli ty výrazy. V té současné části, hlavně rozhovory mezi Donou a Amy. No nevím, jestli se takhle baví dnešní ženy, já teda nikoho takového neznám. Přišlo mi to, jako by byli v 18 století ;) , jako např. že "musí dobýt jeho srdce" a říkali si drahoušku? A tak celkově.... No takhle nemluví ani moje 89- letá babička :D
Spíš tak trochu červená knihovna.....ale i tak se budu se těšit na další.
Zatím vede Půlnoční rituál :)
Četla jsem všechny knihy Laury Walden. Zaradovala jsem se, že Skrýš na konci útesu je psaná ve dvou časových rovinách. Připomnělo mi to její prvotinu Půlnoční rituál, který je zatím asi její nejlepší knihou.
Dějová linka Skrýše je velmi zajímavá, je to první kniha ve které se Waldenová zabývá historií Skotska a výrobou whisky. S každou její knížkou jsem ale měla pocit, že autorem je někdo jiný. Teprve při této poslední jsem si uvědomila, že kromě první a třetí jsou pokaždé jiní překladatelé. Bohužel Skrýš si vylosovala toho nejhoršího. Myslím, že právě překlad hodně ubral na atraktivnosti této knihy.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Půlnoční rituál |
| 2011 | Ohnivá laguna |
| 2014 | Maorská princezna |
| 2012 |  Uprostřed ráje |
| 2016 | Skrýš na konci útesu |
Přiznám se, že jsem kapitoly z minulosti přeskakovala, poněkud mě nudily. Ostatně děj byl docela dobře odhadnutelný. Jinak se mi kniha docela líbila - občas jsem se na hlavní hrdinku zlobila, že se nedokáže rozhodnout zda Alistera nenávidí, miluje, bylo to jako na houpačce.