Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2087/bmid_smrt-je-mym-remeslem-wyS-2087.jpg
5
3862
3862
Román Smrt je mým řemeslem je psychologickou studií "vzorného nacisty" Langa, inspirovanou skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. V horizontu let 1913 až 1945 zachycuje takřka deníkovou formou proměnu "obyčejného" člověka ve zvráceného jedince, zrůdu odpovědnou za vraždění v koncentračním táboře Osvětim. Krize poválečného Německa dvacátých let minulého století, růst nacismu a fašismu, mravní krach velké části národa - to vše vytváří horizont děsivého příběhu o ztrátě smyslu pro nejzákladnější lidské hodnoty. Cyničnost a nedostatek rozlišovacích schopností, které tento úpadek doprovázejí, nejlépe ilustruje scéna z knihy, kdy je Lang postaven ve Varšavě před soud. Na obvinění, že zabil tři a půl miliónu osob, požádá o slovo a odpoví, jako by nechápal pravý význam svých slov: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu."... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Naše vojskoOriginální název:
La mort est mon métier , 1952
více info...
Přidat komentář
Merle představuje ústy fiktivní postavy Rudolfa Langa jedno z nejhrůznějších období v dějinách lidstva a jednoho z největších válečných zločinců Rudolfa Hösse. Naprosto věcný a přitom slohově naprosto dokonalý styl vyprávění věrohodně vystihl Langovu/Hössovu osobnost, velmi silně ovlivněnou výchovou, založenou na bezvyhradné poslušnosti. Nejděsivejší tak pro mě byly nejen dvě poslední kapitoly o budování a vedení koncentračniho tábora a z poválečného soudu, ale i úvodní kapitola z Rudolfova dětství, která dalši vývoj jeho osobnosti předurčila. A pravě vzhledem k jeho dětství s absencí lásky mi přišel málo uvěřitelný Langův téměř idylický vztah k jeho ženě a dětem a pochybuji, že to tak Höss opravdu měl. Každopádně jde o skvělé čtení, které mi navíc bylo místy povědomé. A, přestože Emanuel byl nesrovnatelně větší sympaťák než Rudolf a Malevil nesrovnatelně lepší místo k životu než Osvětim, při čtení jsem díky nezaměnitelnému Merleho stylu vyprávění jistou paralelu vnímala.
Nebylo by špatné, kdyby to byla povinná četba. Varování před tím, kam vede slepá poslušnost převlečená za povinnost. Dobrovolné vzdaní se svědomí, které bere hrdina jako výhodu, ne-li vysvobození. A pak už jen jede jako stroj na rozkazy. Jediné emoce jsou strach z toho, že nesplní očekávání a bude potrestán. A čím vyššího postavení dosáhne, tím víc se o ně bojí.
Mám hrůzu z toho, kolik lidí dnes volá po silné politické osobnosti a mají na mysli něco jako "vůdce". A čím víc vystupováním vůdce připomíná, tím je jim sympatičtější.
Jako bych četl o dětství některého ze známých sériových vrahů. A není divu, že ve válečné době se právě tito lidé stávají těmi nejlepšími následovníky a vykonavateli trestů... Výborná sonda do psycholigie pachatelé v jakékoliv době.
Audiokniha s vynikajícím přednesem pana Norberta Lichého. Ze začátku pozvolný děj, pak začalo jít do tuhého a ke konci je knížka spíš pro otrlé povahy, nebo milovníky tematiky druhé světové jako jsem já.
Kniha se mi četla poměrně dobře, jen je opravdu smutná že ten člověk si to moc neuvědomoval a šlo mu jen o splnění rozkazů. Je to kniha pro silnější povahy, doporučuji si jí přečíst.
Velice zvláštní kniha, ze které mám zvláštní pocit. Názorně vidíme jak se z ušláplého, tichého, citové chladného chlapce stává zrůda. Dalo by se to přirovnat k panu Kopfrkinglovi z románu Spalovač mrtvol. Dle mého musel Rudolf trpět autismem a méněcenností, nemajíc vlastní schopnost volby. Strašné je, že svými nápady a "inovacemi" poslal na smrt daleko víc lidí. Největším plusem této knihy beru to, že jsme měli možnost nahlédnout na téma koncentračních táborů též ze strany druhé, té co o osudech rozhodovala. Děsivé, ale plný počet.
Hrozné, a přitom v něčem pochopitelné. Dítě, které žije v citovém chladu, se těžko naučí soucitu. Psané stroze, bez emocí, v jednoduchých větách.
Velmi zvláštní příběh, který je těžké hodnotit. Rudolf Hess byl podle mě totální sociopat, člověk bez citu, který plnil rozkazy.
"Vybrali si mě pro mé perfektní organizační schopnosti, disciplínu, poslušnost a bezpodmínečné plnění rozkazů..."
Seznamte se s vynálezcem, strůjcem a vylepšovatelem zrůdné vyhlazovací mašinérie osvětimských koncentračních táborů. Kniha je detailním, neuvěřitelně intimním portrétem člověka, pro kterého byla služba nacistickému režimu náboženstvím, a který o vězních jdoucí na smrt mluvil jako o "jednotkách".
Je přijatelné omlouvat zločiny slepou poslušností? Kde se rodí v duši takové zlo a lhostejnost? Jakým směrem by se ubíral Hössův život, kdyby ho v dětství nepoznamenal svou výchovou fanatický otec? Nestal by se z něj naopak hrdina, pokud by mu nadřízení dovolili odjet na frontu? Byl by z něj spokojený sedlák, kdyby se k moci nedostal Hitler? Kdo ví. Věcná otázka - jak moc naši povahu, charakter a činy ovlivňuje prostředí a životní zkušenosti, a jak moc jde o vrozenou dispozici.
V každém případě Höss svých činů nikdy nelitoval. Téměř lhostejně vypověděl o každém detailu své krvavé "práce". Když se ho zeptali, co při tom cítil, řekl, že to vlastně byla nuda. Neobhajoval se - vždyť jen plnil rozkazy...
Zrovna dnes, jsem knihu dočetl a musím říct, že to bylo opravdu zajímavé přečíst si knihu o koncentračním táboře z pohledu viníka a ne oběti, Höss neměl lehké dětství byl psychicky trýzněn svým otcem a v matce nenašel zastání a jediný, ke komu vzhlížel byl jeho strýc, který byl voják a z počátku knihy mi ho bylo i líto, ale jak se postupně v knize jeho povaha mění a stává se z něho jedinec, který jenom poslouchá rozkazy a podle mě si aji uvědomoval, že věci, které dělá nejsou všechny správné tak rozkaz je víc než vlastní názor a pocity a zde přemýšlí o tom, že lidé jsou pouze jednotky a ho zajímá jen, jak splnit svou normu a popřípadě vylepšit řešení této otázky, až mě z toho mrazilo a ještě se obhajuje, že jen plnil rozkazy a nic není jeho vina. Autor skvěle popsal jeho osobnost. A já se jen bojím, že podobní lidé chodí mezi námi a vše se může znova opakovat.
Jedna z knih popisující hrůzy holokaustu ne ze strany obětí, ale ze strany jejich vrahů, v tomto případě Rudolfa Hösse. Těžké čtení, které se vryje pod kůži. Dětství s despotickým otcem a ustrašenou matkou, armáda, bída, hlad, fanatismus, všudypřítomný antisemitismus. Kde se v člověku bere zlo? Jak se stává zrůdou, která se neštítí vůbec ničeho? Rodí se s tím už člověk? Nebo by takto dopadl kdokoliv, kdo by byl vychováván ve stejném prostředí?
Za mě je to dobrý. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tyhle zvrhlosti se bohužel opravdu staly, jedná se o Merlův klenot. Jde o o to, že dokázal svůj styl psaní upravit tak, aby odpovídal strohosti Langova myšlení. Pro mě to má tu nadstavbu, že si uvědomuju, že lidé jako Lang mezi námi normálně žijí i dnes. Kdyby nebylo nacismu v Německu, tak by Lang mohl bývat zaměstnancem roku až do smrti. A stačilo, aby se začalo bubnovat na bubínky v hnědých košilích a bylo zle.
Bylo mi jasné do čeho jdu a přece mě povaha Langa fascinovala. Od dětství komandován otcem, který byl fakt blázen, slabošská matka a strýc, kterého obdivoval. Myslím si, že to byl těžký autista s ještě dalšími psychickými problémy. Prostě ideální adept na vojáka, protože plnění rozkazů a čest sloužit vlasti pro něj bylo víc než vlastní svědomí a rodina. Se svými organizačními schopnostmi a cílevědomou snahou plnit úkoly se brzy dostal hodně vysoko a ikdyž nesouhlasil s tím co dělal, neudělal nic proti.. Je to hrozné, ale tak to bylo. Tato kniha ve mě zanechala nehezké pocity na člověka, který byl podle mého slaboch, který měl problém mít svoji vlastní vůli..
Za mě kniha moc dobře napsaná nebyla. Daleko výstižnější jsou knihy psané z pohledu vězňů. Jsem velice citlivé povahy a tady mě téma vůbec neoslovilo, ani slza mi neukápla. Jednalo se především o technickou stránku vyhlazování židů, popisování mi připadalo dost nudné. Hlavní osoba mi připadala už od dětství zralá na vyšetření od psychiatra.
Nepřidám se k opěvujícím komentářům. Krom naprosto šíleného a ohavného tématu, nebyla kniha dobrá. Dobré hodnocení je knize přisuzováno, dle mého názoru, jen pro tu tíživost tématu.
Jen proto, že je v knize popisováno jedno z nejhorších zvěrstev v historii lidstva, si nezaslouží automaticky 5 hvězd.
Kniha byla nudná, nebyla detailní ohledně myšlenek hlavní postavy a byla hodně okrajová.
Za mě slabé 3 hvězdy.
Ze začátku se kniha zdála nudná. Psycho otec, matka úplně v jiném světě a malý Rudolf, který se chce otci zavděčit. Z obyčejného chlapce v knize vyroste zrůda. Lidská zrůda, které dají úkol a on jej chce splnit na 170%.
Nechutné. Nevěděla jsem jestli dřív plakat nebo zvracet.
5* dávám za to, že kniha ve mně zanechala velmi silné a hluboké pocity, dokonce i lehkou nenávist k lidem.
Robert Merle napsal tuto knihu dokonale. Vryje se pod kůži a vy nemůžete přestat číst i když víte že s každou další stránkou to bude jen horší. Merle úžasně vystihl proměnu postavy. Z malého vystrašeného kluka který touží po rodičovské lásce až po zrůdu, která plní rozkazy s takovou lehkostí a samozřejmostí. Ukázka jak fanatismem a neláskou vychovat zrůdu schopnou všeho.
Úplně zde nevidím tu zmiňovanou proměnu/vývoj postavy. Od chvíle, kdy v dětství onemocněl mi přišel už víceméně stejný - robot, který žije pro Německo a vykonávání rozkazů (ať jsou jakékoliv). Dostalo mě přirovnání k pilotovi, který na rozkaz shodí bombu na město a vlastně taky spáchá masovou vraždu.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Výborně podaný příběh o tom, jak se poslušný syn změní v jednoho z největších vrahů historie. Přitom vlastně není agresivní a nenávistný, kdyby se potkal s jinými dějinnými okolnostmi, byl by z něj pravděpodobně jen neškodný podivín, kterých je celkem dost. Nejde o žádnou omluvu, jen možná kniha umožňuje pochopit, proč je něco takového možné. Je psaná trochu strohým stylem, který s obsahem přesně koresponduje. Hodně staví na přímé řeči, která je nosná a děj posouvá vpřed. Své místo mezi nejlepšími díly 20. století si rozhodně zasluhuje.