Smrtící překlad

Smrtící překlad
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119455/bmid_smrtici-preklad-2vc-119455.jpg 4 20 20

Detektivní příběh se odehrává v přízračném nedostavěném hotelu na opuštěném nehostinném pobřeží nejjižnější Argentiny, kam se sjeli překladatelé z celého světa na překladatelský kongres. Na pobřeží umírají kvůli záhadné epidemii tuleni a ještě záhadněji začnou umírat účastníci kongresu, jejichž mrtvoly jsou vždy nalezeny u vody se starým niklákem pod jazykem… Jakoby ironií osudu se musejí účastníci kongresu, všichni ohrožení a všichni zároveň podezřelí, v rámci vyšetřování pokusit o interpretaci znaků tajemného jazyka, aby se nakonec ukázalo, že k tragickým důsledkům může vést i vášeň pro studium a lingvistiku.... celý text

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

La traducción, 1997


více info...

Přidat komentář

Tydvik
25.09.2020 5 z 5

A je to vlastně ještě vůbec detektivní příběh? Částečně asi ano; já za sebe bych spíš hlasovala pro ‚ne‘.
Ale to opravdu záleží na úhlu pohledu, já spíš oceňuji tu nepátrací a nedetektivní složku příběhu.
Byla to velmi zvláštní, lehce mystická a na hraně reality se pohybující záležitost a bylo mi tam dobře.
A překlad, překlad prostě bývá důležitý...

Liteket
01.07.2020 3 z 5

Téma knihy je velmi atraktivní, ovšem místy jsem se opravdu nudila...Navíc by člověk čekal lepší zápletku...


puml
16.06.2017 4 z 5

Výborná detektivka s lehce fantaskním nádechem. Kongres v zapadlém městě kdesi na jihu Argentiny a nedostavěný hotel plný podivných míst. Je to klasická detektivka se vším všudy - včetně femme fatal - ozvláštněná přízračnou atmosférou a úvahami o jazyce a překladu.

Skip
12.04.2012 5 z 5

V malém městečku Puerto Esfinge na jihu Argentiny se koná kongres překladatelů. Podivná úmrtí, vypadající jako sebevraždy, možná souvisí s jistým překladem mýtického jazyka. Taková je základní premisa tohoto De Santisova románu, který je něčím mezi černým románem a laplatskou fantastikou. Styl psaní je velmi stručný a čtivý, kniha se dá slupnout jak malina a na patře po ní zůstane jakási pachuť nedořečeného, protože autor jednoduše nechá čtenáře tam někde na větrném pobřeží a poraď si sám s tím, co jsem ti předložil. V knize je napětí, ale jako by autor ani nechtěl, aby čtenář pronikl do tajemství onoho překladu. Stvořil cosi, co dává i nedává smysl. Přinutí k zamyšlení, ale zároveň jako by nechtěl odkrýt všechny karty. Tím se mu podařilo dát svému dílu punc čehosi, co nejspíš zůstane navždy zahaleno pod rouškou jemného, nezachytitelného tajemna, které možná žádným tajemnem není. Zkrátka kniha může mít smysl v nesmyslu, jak se v jedné části píše. Každopádně je to kniha zajímavá a zároveň může působit i jako obyčejný brak.