Solitaire
Alice Oseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223937/bmid_solitaire-QYC-223937.jpg
3
577
577
Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story. Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok – před tím vším, co se stalo s Charliem a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou a přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit – jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo. Teď je tady Solitaire. A Michael Holden. Vím, o co se Solitaire pokouší a Michael Holden je mi ukradenej. Fakt jo. Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové, ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka stejně jako její autorka.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2014 , CooBooOriginální název:
Solitaire, 2014
více info...
Přidat komentář
Na přečtení téhle knihy jsem úplně zapomněla, takže to asi mluví za vše... Vybavuje se mi jen ne úplně sympatická hrdinka a hrozně bizarní děj okolo nějaké hry na střední... Bizarnost je asi takový ten hlavní dojem, co jsem si odnesla :D
No tohle bylo teda překvapení, ale bohužel ne příjemné. Postava Tori byla vždycky moje oblíbená, v Srdcerváčích měla ten správný vibe. Ale tady mi přišla trochu otravná a hodně lítostivá. Byl jsem rád, že jsem se o ní něco dozvěděl, ale asi zůstanu u Srdcerváčů, protože tohle se táhlo jako smrad a postava Tori tady mi sympatická moc nebyla, konec byl zajímavý, ale už to moc nezachránil.
Cetla jsem tu novejsi verzi, takze nevim, jak moc je to jine, ale je to naprosto skvelyyy a nadherny...
A diky tomuhle jsem se dostala i k Srdcervacum a objevila dalsi skvelou a nadanou autorku
Oproti Srdcerváčům je to slabší odvar, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla a mohla lépe nahlédnout do Tori a jejího života.
Jestli od Solitaire čekáte stejný vibe jako od Srdcerváčů, pravděpodobně budete zklamaní. Oproti Srdcerváčům jde Solitaire víc do hloubky, co se týče težkých témat. Někdy jsem s Tori nesouhlasila, ale zároveň jsem jí chápala. A jestli jsem jí měla ráda díky Srdcerváčům, tak po Solitaire jí miluju.
Solitaire neoplývá nepřekonatelnou zápletkou ani strhující love story ale dá vám horu emocí, kterými se budete moc, společně s Tori, brodit až do poslední stránky.
Podle mě si Tori Springová zaslouží svůj vlastní seriál.
Bohužel se musím přidat do týmu těch, kterým tato kniha moc nesedla. Je na ní neskutečně poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl zpracování je úplně odlišný od odlehčených poloh Srdcerváčů nebo navazujících novel. A nejde o to, že by autorka neuměla napsat prozaický text – to, že to zvládne, ostatně ukázala právě na drobnějších novelách, které Srdcerváče doplňují.
Zatímco v Srdcerváčích se mi Tori jako postava zamlouvala, tady mi absolutně nesedla a spíš mi pořádně lezla na nervy stejně jako její kamarádi. Kvituji, že se autorka skrze její postavu rozhodla řešit další vážné téma, které je a bude mnohým (nejen dospívajícím) čtenářům blízké. Ale za mě je v tomto ohledu příběh nedotažený a nepovedený.
Kniha mě většinu času neskutečně nudila a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala, že se to v průběhu zlepší a příběh dostane nějakou „šťávu“. Marně jsem v něm hledala tentýž vibe, co je v Srdcerváčích. I při hodnocení jsem hodně váhala mezi 2 a 3 hvězdičkami a nakonec dávám jenom ty dvě, protože když se příběh podívám s odstupem času, prakticky nic ve mně nezachal. Kniha měla svůj potenciál, ale ten bohužel zůstal nevyužitý.
Za mě skvělá kniha. Samozřejmě je fér zmínit, že jsem četl revidovanou verzi z roku 2020 a je tedy těžké určit, nakolik byla původní kniha horší. Asi nemůžeme očekávat zázraky od prvotiny. Ale za mě se mi to skutečně líbilo.
Alice Oseman má překvapivý talent zachytit surové emoce. A tím myslím vážně surové emoce na druhou. V knihách často vše musí dávat nějaký smysl, emoce mají nějaký základ, ale pravda je, že mnoho emocí je jen neuchopitelný chaos a to je asi největší přednost Solitaire.
Samozřejmě, je to také příběh o puberťačce v depresi. Něco, co samo o sobě moc lidí nebere vážně. Ale myslím, že Solitaire dobře zachycuje určitý pocit bezvýchodnosti. Nezáleží na tom, jak je ta bezvýchodnost laciná, protože na tom nesejde. A myslím, že nakonec Solitaire dovede ocenit jen určitá hrstka lidí.
Solitaire aneb debut od Alice Oseman, kde začít... Tori má problém sama se sebou... A vlastně nemluví s nikým. Charlie má očividně také potíže, o kterých ale nikdo pořádně nemluví... Pak se objeví Lucas a chce se s Tori zase přátelit, z čehož není vůbec nadšená... Ještě je tu ovšem Michael Holden, před kterým ji všichni varují, samozřejmě se nedozví proč vlastně... Na scénu se dostává i rebelská hra, o níž každý ví, avšak nikdo se tím nijak zvlášť nezaobírá... Tori, která si dosud nikdy s ničím příliš nelámala hlavu... Právě začíná vadit, že ostatní nic neřeší... Takže se rozhodne jednat... Dává to smysl?? Jaké věci se mohou skrývat mezi řádky? Existuje alespoň východisko?? Tohle čtení mě skutečně bavilo a nejlepší na tom je, že... "Je to vtipný, protože je to pravda." Skvělá sonda do života a mysli teenagerů, kde se střetáváme, jak s nadšením a radostmi, tak s nepěknými traumaty či smutky. Doporučuji k přečtení.
Jedná se o autorčinu prvotinu a na stylu psaní příběhu je to celkem znát. Knize chybí určitá lehkost, která provází komiks Srdcerváči nebo i doplňující knihy o Nickovi a Charliem. Řeknete si, že kniha řeší vážná témata takže o lehkosti nemůže být úplně řeč, ale ty řeší všechny knihy autorky a do jiných se ji podařilo určitým způsobem dostat.
Tori Springová se mi v Srdcerváčích celkem zamlouvala, ale tady si moc mých sympatií nezískala. V určitých momentech mi ji sice bylo líto, protože vlastně nikdo nevěnoval pozornost jejím problémům, ale vzápětí to svým chováním zazdila a já z ní měla dost smíšené pocity.
Autorka se snažila nastínit opravdu důležitá témata, ale jejich zpracování nebylo úplně dotažené a některé části působily mírně zmatečně. Díky tomu se mi kniha celkově hůř četla. Zápletka s anonymní skupinou Solitaire byla zajímavě začatá, ale v určitých smerech dost předvídatelná a její zakončení mi přišlo dost takové uspěcháné po tom co se celá kniha tak dlouho točila v kruhu a děj se nijak zvlášť neposouval.
Sama za sebe si z knihy odnáčím dosti rozporuplně pocity a upřímně nevím zda ji doporučit nebo ne.
A teda... wow. Tohle mě bavilo. Celý děj krásně ubíhal, i když teda musím říct, že mi skupina Solitaire místy hodně vadila.
Dostat se Tori do hlavy bylo taky něco. Už v Srdcerváčích jsem si ji oblíbila a chtěla jsem ji poznat víc a tady jsem měla konečně možnost. Nevím, kolik vám toho můžu říct, abych nic nespoilerovala, takže se do jejího rozboru nebudu moc pouštět. Zkráceně řeknu, že mi sedla, přestože ne vždy jsem s jejím chováním souhlasila a byly tu i chvíle, kdy mi kvůli ní ukapla nejedna slza.
Celý ten příběh byl velice pěkně vymyšlený. Ovšem musím říct, že jsem od knihy čekala něco úplně jiného, ale ve výsledku? Jo, jsem z ní nadšená. Je to něco úplně jiného než Srdcerváči. Ano, místy je to stejné ťuťu, ale má to daleko víc částí, které jsou temnější a nutí člověka se hodně zamyslet nejen nad knížkou, ale nad fungováním celé společnosti.
Přiznávám, že tato knížka není pro každého a vy sami budete muset posoudit, jestli vám sedne nebo ne
5/5
instagram: sabi_z_knihy
Začátek knihy mě nenadchnul a na druhou stranu ani nijak nezklamal. Někde za začátkem to začalo být zajímavé. Poznávaní postav, jejich problémů a nějaké zvraty. Dokonce jsem se na čtení knihy těšila. Pak přišla poslední část knihy a ta mi přišla snad nejhorší. Hlavní hrdinka se stala protivnou, nevěděla kudy kam a já s ní a kdo stojí za tou hrou jsem uhodla rychle což mě docela mrzelo. Ten konec byl pro mě zmatený a přehnaný. Znovu už bych se do knihy nepustila ani do nového vydání.
Kdybych tuhle knihu četla v patnácti s Tori bych se naprosto ztotožnila, možná proto mi občas čtení Toriných myšlenek a pocitů bylo dost nepříjemné, protože jsem měla pocit, jako bych se vrátila v čase a musela si tím vším procházet znovu. Občas jsem si sem tam dát od knihy pauzu, abych mohla zase pokračovat, ale i přesto se mi líbila. A ano, tahle kniha se rozhodně většině lidem líbit nebude, protože Tori Springová je pro většinu lidí charakter s kterým nedokáži sympatizovat, na druhou stranu se rozhodně najde pár jedinců, kteří se v ní najdou a možná jim to pomůže si uvědomit, že to takhle nemusí být napořád, protože přesně tuhle myšlenku pro mě tenhle příběh měl. Knížku jsem měla půjčenou v místní knihovně a když jsem ji dočetla, z přebalu vypadly malé papírky. Byly to vzkazy o tom, že je v pořádku se trápit, že si tím procházeli taky...byly tam asi 4 od různých čtenářů a já nevím, udělalo mi to radost. Takže ano, tahle kniha je na poměry YA dost negativní a temná, ale za mě nese důležitou myšlenku, která se podle mě přes na pohled obyčejný příběh dostane jen k těm, kteří ji opravdu potřebují slyšet.
Četla jsem knihu dvakrát (takže asi nemůže být pochyb, že mě zaujala, a to hlavně postavami), pokaždé jiné vydání, a nedokážu říct, které se mi líbí víc. Mnoho změn opravdu knize prospělo a pasáže se příjemněji četly - ale některé změny, například úpravy původního Nicka a Charlieho tak, aby byli teď přesně takoví, jaké je známe z komiksů, knížce naopak ubírají. Trochu mi to nové vydání připomíná situaci, kdy si člověk sám pro sebe píše do šuplíku, ale pak si to chce někdo přečíst, a tak vyškrtá nebo přepíše některé příliš upřímné věty. Někdy je to změna k lepšímu, ale někdy ta přílišná upřímnost k postavě zkrátka patří a je škoda, že se ztratila.
Většina zná Srdcerváče a ví, jak je to "ňuňu", ale to neplatí o Solitaire. V té se podíváme, jak žije Tori, starší sestra Charlieho, která rozhodně není pozitivní postavou. Proto bych na to hleděla při čtení, občas mi bylo opravdu úzko. Celkově měla kniha dost skvělých myšlenek, které bohužel nebyly dotažené, nebo nevedly k žádnému řešení,což mi přišla škoda, vzhledem k vývoji děje. Je to knížka, kdy po dočtení dojdete k pochopení s těmi "šedými myškami" kolektivu. Knížka mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s humbookblogery, děkuji za tuto příležitost.
Ani přes varování samotné autorky, že pokud se čtenáři líbili Srdcerváči, tak se Solitaire může úplně minout a nelíbit se (vážnější témata, autorka knihu napsala ve svých 19 letech), jsem nebyla připravená na to... Jak je tahle kniha špatná. Vážně, to bylo utrpení. Postava Tori se mi líbila v Srdcerváčích, ale ve své samotné knize ne. Líbil se mi snad jen začátek. Pak se z toho stala totální slátanina s naprosto stupidní rádoby romantickou linkou, velmi chabá detektivní zápletka cože/kdože je ten Solitaire... Nevím, zda to mělo mít nějaký hlubší přesah, já ho v tom nenašla. Takže témata, kterých se autorka chtěla dotknout, jsou zpracovány tak špatně, že můj pocit po dočtení je prostě...nijaký.
Přiznám se bez mučení, že jsem se k Solitairu dostala díky Nickovi a Charliemu. Solitaire je autorčina prvotina, kde se poprvé objevují Nick a Charlie. Hlavní hrdinkou je Tori, která tak trochu nenávidí sebe, svět a vlastně úplně všechno. Tahle kniha rozhodně není žádná love story, právě naopak je plná smutku, nenávisti a deprese. V knize se objevuje tajemná společnost Solitaire a i když rozuzlení mě lehce zklamalo, v průběhu jsem byla napnutá a zajímalo mě, co zase Solitaire vymyslí. Rozhodně je to zajímavá kniha, podobnou jsem asi nečetla. Moje hodnocení je trochu ovlivněno tím, že mám ráda svět Srdcerváčů, který Alice Oseman vytvořila a Tori do tohoto světa neodmyslitelně patří.. dávám tedy 4 hvězdičky. Jinak bych dala hvězdičky 3.
Recenze
_________________________
Solitaire
Alice Oseman
296
YA
_______________________
Anotace
Tori Springová by byla nejradši, kdyby ji všichni nechali na pokoji. Jenže svět, do kterého se narodila, je hlasitý a extrovertní: vypadá to, že každý po ní chce, aby se změnila a popřela sama sebe. Až na Michaela Holdena. Tenhle zvláštní kluk ji snad jako jediný bere takovou, jaká je. Když jejich střední školu šokuje anonymní skupina Solitaire, pokusí se Tori a Michael odhalit její tajemství. A možná během pátrání zjistí, že ve společnosti plné předsudků může jedno přátelství změnit úplně všechno
_________________________
Recenze
Od Alice jsem četla pouze srdcerváče a jelikož se mi to vážně líbilo rozhodla jsem se i pro Solitaire.
Bohužel i když je mi to vážně líto musím říct, že kniha mi vůbec nesedla a za mě je to menší propadák.
Knihu jsem četla snad víc jak týden a to je co říct, protože většinou tří set stránkovou knihu mám do dvou dnů přečtenou.
Tady se ten děj nesmírně táhl a vůbec se mi tu nelíbil Solitaire nápad.
Celá kniha na mě působila strašně negativně.
Rada si přečtu příběh, kde hrdina bojuje s psychickými problémy, ale tady se mi to zpracování vůbec nelíbilo.
I hrdinka byla sama o sobě protivná a pořád si vše dávala za vinu a o nic se nesnažila. Všechno všem zazlívala a celkově hrdinku vůbec nemám ráda.
Tohle se mi stalo snad poprvé, kdy mi hlavní hrdinka vůbec nesedla.
Nicméně pokud budu mít možnost si přečíst další autorčinu knihu, tak ji ráda dám ještě šanci.
Děkuji @albatrosmedia za možnost knihu zrecenzovat. #spoluprace
_________________________
2,5/5
_________________________
Soliaire je jedna z mych nejoblibenejsich knih.
Pokud mate radi Alice Oseman a jdete do knihy kvuli Srdcervacum, zpozornete. Tahle knihs je totiz uplne odlisna. Je mohem vic temnejsi a celkove je v ni celkem dost TW, tak bacha:P.
Cely pribeh se Tori, coz je za me ta nejlip napsana postava v cely ya literature. Asi to tak nebude citit kazdy, ale podle me je hrozne relatable a uplne jsem se s ni ztotoznoval. Jeji myslenky i nazory jsou hrozne dobry a hrozne k ni sedi. V nejakem postu (bohuzel uz si nevzpominam v jakem) Alice psala neco jako ,,tori is my 2014 emo girl" a ja to TAK miluju. Ta veta charakterizuje celou knihu.
Asi necekejte basic contempo. Dostanete spoustu jinych, taky skvelych, veci. Ta kniha neni o romantice ani o nejakym extra deji, ale o lidech a emocich. Obcas se smejete, obcas brecite a obcas nic necitite.
Solitaire jsem cetl uz 2x (jednou v puvodnim vydani) a porad knihu miluju. Pokazde jsem na ni nahlizel trochu jinak, ale porad me hrozne bavi.
Takze pokud nevite co cist, urcite zkuste. Je to hlubsi ale temnejsi, ale uplne uzasny:P.
zw knihu dekuju #humbookblogeri #spoluprace
Autorovy další knížky
| 2019 |  Srdcerváči. Kniha 1 |
| 2014 |  Solitaire |
| 2019 | Srdcerváči. Kniha 2 |
| 2020 | Srdcerváči. Kniha 3 |
| 2021 | Srdcerváči. Kniha 4 |
(SPOILER) (Čteno vydání z roku 2023.) Nejsem z toho vůbec nadšená. S bídou jedna hvězdička. Rozhodně se k ní už nevrátím. Knížka mi nedala nic pozitivního: nebyla vtipná, vřelá, nevytvořila jsem si žádný pozitivní vztah k postavám, maximálně tak trochu k Oliverovi. Tuším, že Tori má patrně nějaké psychické onemocnění, ale v tom případě mělo být v knize zmíněno. Pokud nemá, je to o to horší. Protože celému světu vyčítá, že umí být šťastný nebo že jsou všichni falešní a nikomu se nedá věřit a nikomu na ničem nezáleží. A co dělá sama? Takřka nikdy není upřímná, před všemi se schovává, všechny odhání a radši je na ně hnusná, než aby požádala někoho o pomoc s tím, jak se sama se sebou cítí. To byl největší rozpor a věc, která mi na knize vadila. Bohužel kniha je napsaná tak, že k Tori ani vůbec necítím lítost. Některé věci mi přijdou až nesmyslné. Všechno je přehnaně dramatické. Doufám, že ostatní knížky od autorky budou lepší...