Dagon a jiné horrory
Howard Phillips Lovecraft
Výbor z povídek amerického autora, který patří nejen k zakladatelům, ale i nejlepším autorům moderně pojatého hororu. Čtenáři jistě ocení působivou atmosféru příběhů, v nichž tajemné síly, nepoznané zlo a kosmické hrůzy vyvolávají mrazení v zádech.
Horory Povídky Fantasy
Vydáno: 1990 , Zlatý kůň , Česká speleologická společnostOriginální název:
Dagon and Other Macabre Tales, 1965
více info...
Přidat komentář
Kvalita jednotlivých povídek se různí, ale v těch silnějších je čtení opravdu lahůdka. Ačkoliv mám ráda Poea, tam, kde se Lovecraft snaží psát jako on (možná ani nesnaží, ale zkrátka to tak působí), tam jsou jeho povídky příliš prvoplánové (V kryptě). V "pohřebních záležitostech" Poea nepředčí. Zato tam, kde může rozvíjet tajemnou, hrozivou atmosféru, kde může nechat působit věci neznámé, vzdálené, věci z temnot našich myslí i dějin, tam je mistrem. Jen vykreslením atmosféry dokáže způsobit, že máte husí kůži. Takový horor mě baví. Ne zombie, ne kostlivci, ne krev, ale pouhopouhý les, kopce, vesmír. (Hudba Ericha Zanna, Šepot v temnotách, Vyděděnec).
A myslím, že nikdy v životě nenavštívím Vermont!
Lovecraft je pojem v hororové beletrii, takže kvalitu, napětí a mnohdy i originalitu si udrží bez problémů. Sbírka povídek je rozmanitá, některé nadprůměr, některé víceméně průměr, záleží na tom kdo hodnotí. Ztráta času pro milovníky jiné hrůzy, než z televizních novin to určitě není. Průměrné 4starsy.
Kolem Lovecrafta jsem vcelku dlouho kroužil, hrál hry inspirované jeho tvorbou a nahodile si nějakou tu povídku přečetl. A stejně, jako poslední rok pronikám do tvorby Stephena Kinga, rozhodl jsem se ponořit i do hlubin Lovecraftovského hororu.
Tím největším strachem je strach z neznámého, jak sám autor tvrdí, a z mystického tajemna dokáže brilantně těžit. Jeho příběhy se vyznačují zejména hutnou atmosférou, ve většině hrají nemalou roli i propracované sci-fi prvky (Šepot v temnotách)
Jak zde již bylo řečeno, doba, ve které Lovecraft tvořil, je na povídkách znát, nicméně jim to neubírá nic na kvalitě a zpracování. Howard Phillips Lovecraft bývá označován za otce a etalon moderního hororu a já toto označení mohu potvrdit.
Povidky se cetly dobre, autor dokaze zaujmout. Jen uz je znat datum psani povidek. Ale na kvalite to neubira.
Nevyrovnaná sbírka povídek, čemuž samozřejmě neprospívá ani skrumáž překladatelů, ale pokud to člověk nevzdá hned po první nejnanicovatější povídce, přeci jen se pár slušných momentů dočká.
Nejedna povídka je sice podle mustru: "...někdo spatřil něco nepopsatelně hrůzného a - za a) se zbláznil - za b) se snaží zapomenout..." - ale jedno Lovecraftovi rozhodně upřít nelze: je to mistr atmosféry. A krom toho je nutno brát v potaz, kdy byly povídky napsány a že Lovecraftovy nápady jsou vlastně základní stavební kameny celého žánru.
Konečně jsem se dostal k Lovecraftovi. Mrazí z toho, ale je to fascinující - to příšerné, hluboké a bezbřehé tajemno. Žádné nechuťárny... Takhle má podle mne vypadat horror.
Některé nápady bych označil i za sci-fi prvky. A je to psáno tak výstižným, bohatým jazykem, dokonale popíše atmosféru... člověk tuší, jak to asi skončí, ale nutí jej to číst dál...
Dagon - 90%
Hudba Ericha Zanna - 100%
Strom - 80%
Vyděděnec - 80%
V kryptě - 90%
Šepot v temnotách – 100%
Proměna Juana Romera – 80%
Za začátku slabota, dokonce jsem uvažovala, že dál číst nebudu. Nakonec jsem knize dala šanci a dobře jsem udělala.
Za mě nejlepší povídka Hudba Ericha Zahna, ta mě zaujala hned od prvních řádků. Byla jsem napnutá, zvědavá a to mi vydrželo i po dočtení.
Určitě budu pokračovat dál v sérií.
Jako celek podprůměrná sbírka povídka - opravdu mě bavila jen jediná a to V Hrobce, zbytek neslaný nemastný - 40 %
Vydavateľstvo "Zlatý kůň" bolo jednou z prvých možností ako sa dostať k spisom H. P. Lovecrafta. Stále mám živo v pamäti čítanie týchto poviedok v tichu smrekových lesov, ktoré lovecraftovskú atmosféru živo dopĺňali. V tomto prvom zväzku ma chytili za srdce hlavne poviedky "Dagon" a "Šepot v temnotách", keďže sa tu začína rysovať pozadie toho, čo sa nazýva mýtus Cthulhu. Okrem týchto dvoch poviedok bola strhujúca aj poviedka "Vydědenec", kde Lovecraft geniálne vykreslil okolie hradu ponoreného do lesov. Ostatné poviedky už boli z môjho pohľadu slabšie, ale zo všetkých je cítiť dušu Lovecrafta. Odporúčam.
Temné povídky. Místy mi to stylem připomínalo E. A. Poea, kterého i sám Lovecraft citoval. Ale Poe je o něco lepší vypravěč, který se drží na zemi. Kdežto Lovecraft se rozletí do celého vesmíru s jeho neskonalou hrůzností. Také čtenářům předkládá různé kulty vzniklé v dobách dávno před příchodem lidí. Strach, šílenství, to vše je v jeho povídkách, které se občas čtou trochu ztuha, ale většinou je to dost čtivé, ovšem ne pro toho, kdo nemá rád dlouhé odstavce a skoro žádnou přímou řeč.
Takže, co bych krátce řekl k tomuto sešitovému vydání?
Dostalo se mi možnosti, číst zde citované povídky ve více překladech a myslím si, že je obdivuhodné, že při každém čtení mne doprovázelo ono "jemné mrazení v podbřišku", nervozita a mráz po zádech. Ale přiznejme si, ne u všech povídek tomu tak bylo. Vemme si to tedy popořadě:
Povídka Dagon: A také původní povídka tvoříci (dá se říct) základ k Lovecraftovým mýtům mne zaujala asi nejméně, ačkoli, co si budeme povídat, i tak na mne působila trošku děsivě. Dle mého názoru, pro lidi, nezasvěcené do Howardovy mytologie, málo kdo dojde k pochopení. Málo kdo si uvědomí onu skutečnou hrůzu, co se za tím "zdáínlivě "černo-černým" záhadným příběhem skrývá. Obecně povídka Dagon na mne působila méně děsivě ale rozhodně ne špatně. Spíš záhadně. Hodnotím: 85%
Povídka Strom: Na téhle povídce se mi líbil jak originální nápad, tak i zpracování. I když tahle povídka nebyla z prvu moc děsivá, na konci jsme mohli dospět k závěru, který mrazil na zádech a zároveň dál nutil čtenáře, zajímat se, co se to vlastně dělo. Co vše je vlastně zatím. Troufám si říci, taková Urban/Dark/Fantasy/Horor. Mě se ale moc líbila. Hodnotím 95%
Nu a teď přecházíme na povídky, které jsou mými srdcovými: Hudba Ericha Zahna: Dokonalost. Jedním slovem dokonalost. Nedovedu to lépe popsat, zvědavost, jakou ve Vás autor z prvu vytvoří, se Vám stane "osudnou". Protože prostě nemůžete přestat a musíte pokračovat a i když to, co z počátku z hrůzou cítíte příjde, stejně to udeří. A silně. A potom se celá ta monumentnální hrůza, skrytá za noty hudby skryje, pod závojem tajemna a zmizí někde v mezihvězdných propastech. A ve Vás už navždy zůstane pocit, že je tu (na světě) něco nevyřešeného, zlého, nad čím prostě nemáme moc. Něco, co nás děsí. Něco, co je skryto v hudbě. Hudba Ericha Zahna. Hodnocení: Rozhodně 100%
Další povídka, Vyděděnec: Tahle povídka je trošku náročnější na pochopení, a rozhodně není (jak můj kamarád řekl: "Pro sluníčkové optimisty"). Jedná se o depresivní epos, který Lovecraft napsal po smrti jednoho ze svých blízkých. Docela dost se tam odráží autorova duše, to jak on vnímal svět a jak sám sebe vnímal ve světě. Je to hodně smutné ale velmi silné a emoční. Nevím, zda-li bych to nazval "hororem" v pravém slova smyslu ale minimálně dokonalým obrazem duše. Pochopí to převážně pouze lidé empatičtí, popřípadě trpějící depresí a podobně. (Ne, nechci srážet a omezovat Lovecraftův vliv, mluvím pouze o tom, jak vnímám, že to vnímá mé okolí.) Povídka Vyděděnec je opravdu těžká, ale zároveň tak neuvěřitelně melancholicky krásná. Rozhodně 100%
Povídka "V kryptě" ... Nu, co k tomu dodat? Troufám si říci, nejslabší povídka z celé sbírky opletená záhadou a smrtí v roušce hrůzy. Není špatné ale Lovecraft napsal rozhodně lepší. Hodnotím: 70%
Povídka: Šepot v temnotách: Tohle je horor pro pravé gurmány co se rádi bojí neznáma. :) Autor mi udělal neskutečnou radost tím, že děj "zhatil" tak, jak ho "zhatil", protože nevím,. jestli bych nevykřikl, stalo-li by se, něco více. Tahle povídka je skvělá, dokáže udělat z klidné kopcovité krajiny, hrůzy drásající atmosférickou smršť ostře vědeckých slov a z ticha udělat zvuk hrozivější, než nnejhorší křik. Rozhodně 100%
Povídka, Proměna Juana Romera: Spousty lidí tuhle povídku kritizuje a sám Lovecraft se ji zdráhal vydat a myslím, že i nevydal za svého života. Každopádně, dle mého, obrovská škoda. Povídka má potenciál, který dle mého názoru rozvíjí do velkých rozměrů, ačkoliv se jedná o pouhou desetistránkovou práci. Tohle byla povídka u které mi stály chlupy na rukou a u které jsem se opravdu bál, skvěle vymyšlený nápad a pomineme-li zdlouhavé popisy, měla dokonalou atmosféru. Za sebe se tvrdě stavím pro tuto povídku se 100%.
Takže, podrtženo sečteno - Celkové hodnocení knihy: 4*
První dvě povídky mě téměř donutily knihu odložit (Dagon bych se oprskle dovolila nazvat snad i omylem), ale Hudba Ericha Zanna ve mě vyvolala obrovskou chuť pokračovat dál. Dalšími povídkami, které nutno vyzdvihnout, jsou V Kryptě a obsáhlejší Šepot v temnotách, i Vyděděnec byl zajímavý.
Moc dobře nedovedu vyjádřit pocity, které ve mě tyto povídky vyvolaly, ale určitě mě nenechaly chladnou (fakt jsem se docela bála, tak pěkně - po staru :) ) a s chutí si přečtu další díla od Lovecrafta, který píše podobně krásným archaickým stylem jako Poe.
sešitové vydání lowecraftových povídek-některé horší,ovšem některé velice dobré-za všechny bych z tohoto konkrétního sešitu vyzdvihl asi povídku V hrobě,z které mi ůplně běhal mráz po zádech!!!
Musím přiznat, že první povídka – Dagon mě absolutně nenadchla, ba spíše naopak. Ale určitě bych vyzdvihl povídky jako: Hudba Ericha Zanna a Šepot v temnotách.
Asi jako u všech povídkových sbírek jsou některé slabší a jiné zase lepší.
Nádherně ilustrované obálky od Káji Saudka mě k tomu dovedly jako v blasfemické mlze zahalený, prokletě zlovolný magnet. A Lovecraft mě už nepustil. Z tohoto sešitu mě nejvíc chytla určitě Hudba Ericha Zanna.
Šepot v temnotách a Vyděděnec, nevím čím to je ale u obou těchto povídek mě tak nějak přecházel mráz po zádech....
Část díla
Dagon
1917
Hudba Ericha Zanna
1922
Proměna Juana Romera
1944
Šepot v temnotách / Šepot ve tmě / Kdo šeptá ve tmě
1931
Strom
1921
Autorovy další knížky
2011 | Volání Cthulhu 1 |
2010 | Hrobka |
2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
2011 | Měsíční močál |
1990 | Volání Cthulhu |
Moc se mi povidky líbily. Nikdy jsem na horory nebyla, ale tyto jsou tajemné a krátké, jen Šepot ve tmě byl delší a byl OK.