Hrůza v Dunwichi a jiné horrory

16.05.2023

Hrůza v Dunwichi-skvělý horor
Hrobka-velmi zvláštní hlavní hrdina, to co má v oblibě?
Pickmanův model- morbidní malíř morbidních obrazů.
Rytina- ta je známá, divný stsřík
Ultharské kočky-malý chlapec pomstí své kotě
Ve zdech Eryxu- horor scifi z budoucnosti pobytu na Venuši. Dost hrozný konec.
Všechny povídky super.

25.03.2023

První setkání s Lovecraftem a né poslední. Nejsem z toho sice tak odvařenej, ale některé příběhy zaujaly, takže šanci mu ještě dám.

Rozhodně musím pochválit atmosféru, kterou autor umí navodit a skvělý popis okolí, ale že bych se bál těch monster, to se říct nedá. Konec konců jsme už v jiné době a jsme zvyklý už na něco trochu jiného.

Párkrát jsem v tom viděl dost Poeovský styl, ale nemyslím, že by autor kopíroval, spíše se nechal inspirovat a poté vytvořil svůj vlastní.

Nejsou to povídky, které si přečtete za den, ale chce si na ně vyhradit čas a nečíst někde v zábavním parku plném řvoucích dětí.

Obálka od Saudka potěšila:)

5* - Ve zdech Eryxu
4* - Rytina a Pickmanův model
3* - Ultharské kočky
2* - Hrobka
1* - Hrůza v Dunwichi

15.12.2022

Copak to je s Dunwichem v nepořádku?
Lidé se mu vyhýbají, neobyčejně krásná přírodní scenérie neláká davy turistů, zato se tu běžně mluví o čarodějnictví, černých mších a prapodivných bytostech, i o samotném Dunwichi a jeho rodácích se povídá ledacos, navíc, někteří i vypadají, jak z jiného prostoru …

Takže, pokud se i přesto rozhodnete, že Dunwich navštívíte, připravte se na přeludy, jež vedou mimo prostor a čas, na neviditelné věci, jež nepocházejí ze země – alespoň ne z té trojrozměrné, jak ji znáte, a vyčkejte na spojení s černými propastmi, které vedou k podstatě bytí, a kde se schovává nebezpečné zlo, které z nich vyvěrá, a jehož neviditelná ruka se dotěrně sápe po vašich hrdlech …

„Člověk vládne tam, kde kdysi vládli Oni;
Oni budou brzy vládnout tam, kde nyní vládne člověk.
… Čekají trpělivě, mocní …“

Příběhy od pana Lovecrafta mám ráda, jsou to evergreeny hororové literatury, a je v nich všechno, co od toho žánru očekávám …
… realita (až poeticky krásně popisovaná, a přesto máte pocit, že je potřeba se někam schovat) se mísí s krajinou snů (dost děsivě bizarních snů, nočních můr, jež předznamenávají děsivé události),
… pocity nebezpečí – autenticky působícího paralyzujícího strachu, který ochromuje (při pohledu do cizích a děsivě bezútěšných prostor, kdy toužíte jen utéct, zmizet z dosahu),
… archetypální strach – postavený na předobrazech, které v sobě má každý z nás, a jak říká pan Lovecraft, jsou věčné, a které máme schované hluboko v našem podvědomí …

„Gorgony, hydry a chiméry … se možná objevují v myslích pověrčivých lidí, avšak byly tu již předtím. … jsou věčné. … Jak jinak by mohlo vyprávění o něčem, o čem víme, že není skutečné, mít na každého tak silný vliv?“

A tak porušení lidských i přírodních zákonů musí mít kauzální následek! … kterému musíte čelit!

Pan Lovecraft vás o tom ve svých povídkách (jež se mj. hemží degenerovanými společenstvími, zlověstnými kulty, morbidními krajinami, a ještě morbidnějšími rituály) určitě přesvědčí!

PS: komentáře k jednotlivým povídkám v sekci – části děl.

28.04.2022

Další povídky od mistra atmosféry jsou za mnou a já opět nemohu hodnotit jinak, než kladně. Hrůzy z jiného vesmíru a času střídají děsy odloučení, samoty a izolace. Odporné obrazy nevycházejí pouze z autorovy představivosti, ale mají daleko živější a zrůdnější předobraz, a pradávnou knihu Necronomicon by bylo lepší nechat jednou provždy napokoji.

29.11.2021

Poslechnuto jako audiokniha. Fajn povídky k odreagování.

10.08.2021

80%

Výborné povídky. Ne, že by mi při nich běhal mráz po zádech, ale vyvolaly tísnivou atmosféru. Nejvíc se mi líbily povídky Pickmanův model (šílené), Dunwichská hrůza (děsivé) a Ve zdech Eryxu (Tady jsem si nejdřív říkala, že to je z Venuše, takže asi blbost, a skvělé to bylo.)
K přečtení doporučím.

06.08.2021

Jakmile čtu tady pana Klasika, tak si na to musím chvíli zvykat, protože postavy z jeho příběhů jsou pokaždé o mnoho vyděšenější než já, a jak jsou pořád vyděšení a z něčeho úplně paf, tak mě tím ruší, protože já bych taky chtěla být vyděšená, ale jak oni předbíhají a jeví se, tak já furt nic. No ale třeba zrovna Hrůza v Dunwichi super! Tam jsem se s aktéry pěkně synchronizovala :)

13.08.2020

Vůbec to není špatné čtení. Hodně záleží na tom, kdy to člověk čte. Vůbec nejlepší je to číst sám a někde na samotě, to je pak docela výživné čtení.

18.06.2019

Jednoznačný prim v tomhle výběru hraje titulní příběh, který má vskutku démonickou atmosféru. Ryzí esencí hororu je "Obrázek v domě" a "Pickmanův model" povedeně laboruje s pekelným šílenstvím. Nečekanými sci-fi kulisami překvapí "Ve zdech Eryxu", "Ultharské kočky" jsou spíš hříčkou a "Hrobka" staví na atmosféře. Nikoliv dech beroucí, přesto dostatečně zábavný výběr.

15.05.2018

Průměrná sbírka dalších povídek HPL, Ultharské kočky a Ve zdech Eryxu jsou ty povedenější - 50 %

24.05.2017

Prvni, co jsem od autora cetla a za me trosku zklamani. Cekala jsem trosku neco desivejsiho.

20.07.2016

Ďalšia porcia temného dezertu od majstra kozmického hororu. V tomto spise je badať postupnú gradáciu napätia a strachu. "Hrobka" navodzuje sčasti ešte poeovský štýl písania. "Ultharké kočky" nás privádzajú k ďalšiemu príbehu zo snového cyklu. Samotná hrôza však začína až od poviedky "Obrázek v domě", v ktorom Lovecraft vykresľuje genialitou jemu vlastnou postupnú degeneráciu človeka v izolácii. "Pickmanův model" je ďalšia geniálna poviedka, v ktorej sa zhmotňujú obrazy ghúlov, temných uličiek a pochmúrnych lesov. "Hrôza v Dunwichi" v napätí trochu poľaví, ale to len preto, aby Lovecraft postupne budoval nadchádzajúcu kataklyzmu. Posledná poviedka "Ve zdech Eryxu" je exotickým exkurzom na Venušu, v ktorom sa opäť buduje hrôza z izolácie a iných vecí. Odporúčam.

01.09.2015

Titulní povídka mi přišla poněkud zbytečně rozvleklá. Ostatní byly kratší a mnohem lepší.

06.05.2015

Mám dojem že Lovecraftova sešitová vydání se stupňují podle děsivosti. Čím "vyšší" vydání, tím více mě vyděsí. Ani "Stín nad Innsmouthem a jiné horory" nebyl vyjímkou. Celé bych to nazval jako "atmosférické vydání"... Ale vemme to popořádku.

Povídka první: Měsíční močál

Skvělá atmosféra. První věc, kterou bych vyzdvihl. Autor zde neopomněl vyzdvihnout atmosféru tajemna a atmosféru hrůz které obmotávají poeticky povídku a neoddělitelně k sobě patří. Ačkoli je zde typické vyvrcholení/ukončení povídky, které může působit chvílemi jako klišé, zvláště u Lovecraftových prací, zde tomu tak nebylo. Do tohohle příběhu se tenhle konec naprosto skvěle hodil a dohromady tvoří monumentální symfonii hrůzostrašného příběhu. Hodnotím 90% ne proto, že by povídka nebyla dobrá, ale proto, že má mnohem lepší a četl jsem od něj mnohem lepší práce. :) Rozhodně doporučuji.

Povídka druhá: Bezejmenné město
O téhle práci jsem hodně slyšel a hodně četl ještě dříve, než jsem se do ní zakousl. A zajímala mě právě tolik, že je na ní tolik rozdílných názorů a recenzí. Někomu příjde nudná, jinému zase zajímavá a samotnému Lovecraftovi příjde jako jedna z nejlepších, neboť je pyšný na to, jakou atmosféru dokázal v danné práci vylíčit. Nu, o to těžší pro mě bylo, najít si v tom své stanovisko a snažit se být nezaujatý, ale nakonec, snad, jsem to dokázal. Temná a depresivní. Takhle bych nazval povídku Bezejmenné město. Lovecraft opravdu volí slova tak, že Vám navodí i "temnou náladu" a při čtení se mírně mračíte. Popisy maleb na zdech byl dokonale vylíčeny - samozřejmě i s celým bezejmenným městem - až jsem se prošel sám ulicemi pomocí imaginace a skvělého autorova popisu. Práce má opravdu skvělou, temnou atmosféru a popisy maleb jsou opravdu úžasné - je to takový klenot pro představivost, která pracuje na plné obrátky při čtení. Hodnotím 100%. Doporučuji.

Povídka třetí: Pes

Upřímně řečeno, tahle povídka mi "učarovala". Není zde co vytknout - naprostá dokonalost. Závěr kupodivu překvapivý a opravdu děisvý, atmosféra je zde drastická - přímo vám drásá chlupy z rukou. Touhle povídku mne autor postrašil docela dost za bílého dne, stačilo jen slyšel štěkot psa na hřišti před domem - a to si nepřejte vidět, jak mě vyděsil, když pes zaštěkal večer. :-)))
Opravdu nemám slov - není co vytknout. Hodnocení : 100% - DOPORUČUJI!!!

Povídka čtvrtá: On

Přiznám se, jak moc mne nadchla předchozí povídka (Pes), tak moc mne tahle zklamala. Děj docela nesrozumitelný a ačkoli je v povídce hodně paralel na Lovecraftův xenofóbní rasismus a Lovecraftův postoj k tehdejšímu New Yorku, krom autorova životopisného kontextu mi tahle práce moc dobrá nepříjde. Nemohl jsem se za celou dobu cvůbec začíst, věty byly krkolomné a těžce srozumitelné a děj také těžce pochopitelný. Za paralely z autorova dětství přidávám nějaká procenta, ale jinak musím hodnotit 30%. Pro lidi, co nejsou až tak začteni do autorova "vnímání světa" a jeho prací, nedoporučuji.

Povídka pátá: Stín nad Innsmouthem

K téhle práci nemám popravdě řečeno mc co říci, protožeje opravdu mistrně zvládnutí. Stín nad Innsmouthem se mi zaryl pod kůži a při čtení mi stály chlupy jak na rukou tak na zádech. Mistrně zvládnutá atmosféra. Autor má mistrnou obrazotvornost, kterou svými skvělými vyjadřovacími prostředky promítne na plátno fantazie čtenáře a naprosto ho pohltí atmosféra Innsmouthu. Když je čtenář v kuži hlavního protagonisty, prochází se s ním ve špinavých ulicích Innsmouthu a zažívá s ním útěky z pokoje do pokoje před podivnými občany a nestvůrami, dochází k tak prudkému tlučení srdce, že mu chvílemi přečerpává vzduch místo krve. On "předkonec" povídky v podobě zhroucení dává celé situaci mnohem ráznější vážnost a úplné zakončení dodává celému příběhu pečeť hrůzy. Dokonalá atmosféra, dokonalá práce. Hodnotím: 100% - Nemám absolutně nic, co bych mohl vytknout. Rozhodně doporučuji.

16.04.2015

Lovecraft opět nezklamal :) Hrobka měla zajímavou atmosféru, Ultharské kočky zvláštní příběh. Obrázek v domě se jevil malinko slabší, nicméně nezklamal. Děj Pickmanova modelu nebyl příliš složitý, ale pořád mám před očima různé příšery namalované na plátně..parádní!

A dvě nejlepší nakonec..

Lovecraftovy povídky si nejraději čtu v noci, ale husí kůži mi naháněla povídka Hrůza v Dunwichi i za plného denního světla. Řekla bych, že je to zatím asi nejlepší povídka, kterou jsem od tohoto autora četla! Obsáhlejší, propracovanější a se skvělým nápadem.

Poslední povídka Ve zdech Eryxu na mě zprvu nezapůsobila dobře..Cože? Děj se odehrává na Venuši? Blé.. Jak jsem ale četla dál, změnila jsem názor. Neuvěřitelně stísněná atmosféra plná bezmoci, člověk vidí cestu ven, ale zároveň jí nevidí.. Mě by to dohnalo k šílenství. Řadím do top.

Celkově - Lovecraft mě dostává čím dál tím víc. Každá povídka je trochu jiná, trochu jinak psaná, ale přesto má H.P.L. rozpoznatelný styl psaní. Už se těším na večer, až se začtu do další sbírky :)

09.04.2015

Takže, předtím než začnu, nutno říct, že při čtení těhle povídek jsem si trošku připadal jako při čtení Edgara Allana Poa. Ne snad kvůli podobnosti děje (snad až na povídku "Ve zdech Eryxu") ale díky tíživé atmosféře, která, ač nevím proč, na mne v tomto vydání doléhala daleko víc, než při jiných vydání Lovecraftových povídek. Ale začněme hezky popořádku...

Povídka Hrobka: Tak tuhle povídku si pamatuji ze dvou důvodů. Ten první je, že to byla jedna z mých prvních povídek od Lovecrafta, co jsem kdy četl a ta druhá, díky té naprosto nezaměnitelné atmosféře, kterou cítím jen při čtení Howardových prací. Povídka dominuje naprosto skvělou atmosférou a jako vždy, "jakousi na půl záhadou/na půl hrůzou", která obmotává příběh. No, zkrátka skvělá práce. Rozhodně doporučuji, na to, jak je to krátká práce, tak obsahuje přesně to, co si představuji pod pojmem "mysteriózní horor". Za sebe hodnotím 95% a to jen proto, že Lovecraft má i povedenější práce. Patří ale rozhodně k těm nejlepším.

Povídka Ultharské kočky: Docela hezký, atmosférou dobře zvládnutý příběh o podivném páru a kočkách. Na to, jak kočky nemám rád se mi v tomhle příběhu znechutily ještě více. Ano, je to rozhodně zajímavý a originální nápad, to nemohu nikomu upřít, ale nutno říct, že tenhle příběh mě vyloženě "nedostal". I tak ovšem patří k povedenějším Lovecraftovým pracím - atmosférou k jedněm z těch opravdu lepších. :-) Každopádně, za sebe hodnotím : 80%.

Obrázek v domě: Jak už to bývá, po skvělém začátku se musí něco "podělat". Tahle povídkja mne zklamala a oslovila asi ze všech nejméně. Příběh je od začátku zajímavý ale při gradaci děje je jaksi nepřirozeně "uříznutý" - zahnaný do kouta. Jako kdyby autor nevěděl, co s tím dál a co nejrychleji to ukončil. Ten konec hodně srazil hodnotu celé povídky - za sebe musím hodnotit: 50%.

Pickamanův model: Po menším propadu se opět dostáváme do "výšin". Povídka Pickmanův model je prostě skvělá. Napětí šlo cítit celou dobu a gradace příběhu a vyústění také bylo skvělé. Autor opět nezapomenul opomenout, že celou hrůzu neukáže naplno a pouze naznačí právě proto, aby ve čtenářovi mysli mohla udělat jeho fantazie daleko větší paseku, než kdyby to "zlo" nebo tu "věc" pojemnoval a popsal. Rozhodně skvělá práce. Hodnotím: 100%

Hrůza v Dunwichi: Jedna z nejlepších povídek, co jsem od tohoto autora četl. Často jsem čítával, že do poloviny je Dunwich dobrý ale potom se to zvrhá v jakousi "prapodivnou fantasy" - zde ovšem, musím oponovat. Tahle povídka mne naprosto dostala, jak začátek tak i gradace děje a věřte, že se mi po tomhle dobře nespalo. :-) Hodnotím, zde není o čem se bavit, rozhodně 100%.

Ve zdech Eryxu: Povídka z prostředí Venuše, na mě působící velice tísnivě a depresivně. Svou atmosférou mi hodně připomínala Jámu a Kyvadlo od Edgara Allana Poa - proč? Protože takhle úzkostlivé popsání daných událostí jsem už dlouho nečetl. Po povídce jsem měl sevřenou hruť a srdce mi tlouklo nahlas. Jako by mi také docházel kyslík... povídka má, myslím si i poselství pro tzv. "nový svět" - nový svět ve kterém žijeme nyní. Hlavně díky deníku, tomu z čeho si vzala pozdější výprava "ponaučení" a na co dbala největší důraz. Je to hodně k zamyšlení a způsob, jakým je tato povídka vpálená do čtenářovi mysli je úchvatný. No prostě pecka, k téhle povídce se ještě jednou vrátím... ale v optimističtějším období, neboť je opravdu velice depresivní a tíživá. Nu, co k tomu ještě dodat? Povídka splnila svůj záměr, probudila ve mne emoce a to natolik silné, že se dost aktivně projevovaly fyzicky. Zde není o čem se bavit - 100%.

Shrnutí: Tohle sešitové vydání na mne zapůsobilo hlavně díky atmosféře. Tíživá, tísnivá atmosféra která ve mne zůstala po dočtení se prostě nedá zapomenout. Ačkoli zde byly slabší kousky, i tak je tohle velice povedené. Celkové hodnocení tohoto sešitového vydání: 95%. Rozhodně doporučuji.

09.01.2014

Nádherně ilustrované obálky od Káji Saudka mě k tomu dovedly jako v blasfemické mlze zahalený, prokletě zlovolný magnet. A Lovecraft mě už nepustil. Hrůza v Dunwichi a Pickmanův model zde vedou.

23.03.2013

Hrůza v Dunwichi byla z téhle sbírky asi nejlepší. Rozhodně stojí zato, přečíst vše.