Marsyas / Jak se co dělá
Karel Čapek
Třináctý svazek Čapkových spisů přináší dvě díla, která se od jeho ostatní románové, publicistické, dramatické i překladové tvorby liší v jednom zásadním rysu: hledáčkem vlastní spisovatelské zkušenosti tu Čapek pozoruje vztahy slovesné tvorby a skutečnosti, jak při vzniku díla, tak při jeho vnímání. Je ovšem typicky čapkovské, že své pozorování soustřeďuje do opomíjené oblasti lidového folkloru, „umění“ pro lid, ale i pohádek, anekdot, pražských písniček i detektivek apod. a všude zkoumá, v čem záleží velká přitažlivost těchto žánrů a které z lidských potřeb jsou jimi uspokojovány. I druhá část svazku, výstižně pojmenovaná Jak se co dělá, má onen odlišující rys: Čapek vybírá z uměleckého či publicistického života ten úsek, který zdánlivě patří k pouhé technické realizaci – novinářskou dřinu, zvláštní atmosféru filmového světa, nebo transformaci psaného dramatu v divadelní kus. K vydání připravila, poznámky napsala a vysvětlivky zpracovala Milada Chlíbcová. Doslov napsal Zdeněk Pešat. Vydání Marsya 5. (v ČS 2.), Jak se co dělá 9. (v ČS 3.); v tomto celku 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Tenhle kus neuvěřitelně sednul. Mám s Čapkem svůj specifický vztah. Většina jeho prózy ke mně příliš nemluví, tedy nějak mi záhadně unikají. Co se týká popisu, fejetonu a krátkých povídek ty bych milovala i kdyby byly o křídě.
Výpisek, který bych sem rád dal, je z knihy Marsyas – nedávám ho pod ni, protože vlastním toto vydání, kde je doplněna neobyčejně zábavnými knížečkami na téma Jak se co dělá. Marsya vůbec nelze dost doporučit; především bych ji dal na noční stolek jako povinnou četbu některým nafoukaným a snobským literárním kritikům, a vůbec literárním snobům obecně. V naší literatuře tuším první, ale rozhodně ne poslední obhajoba tzv. „nižších“ žánrů, napsaná s neuvěřitelným vhledem a nejen chytře, ale také moudře. Kromě toho neskutečně vtipně! – „Přečetl jsem tisíc dvě stě osm stránek ze dvě hodiny padesát minut“ (řeč je o krvácích), nebo věta, která mě rozesmála, až jsem málem spadl pod stůl (řeč je opět o krvácích): „Muži jsou stateční, toť pravda; jenomže do všeho vlezou.“ – Vůbec, každá kapitola téhle knihy, ať se týká novin, anekdot, básníka Stanislava Mráze, pohádek, pornografie, proletářského umění nebo kalendářů (rozumí se těch ke čtení), to je malý klenot, a máte-li rádi knihy a svou řeč, pak vás ve jménu Dášeňky prosím, přečtete si tuhle knížku! Vydání z roku 1984 ve spisech má navíc bonus v podobě přítomnosti geniálního Františka Jungwirtha, jenž ve Vydavatelské poznámce pomáhal s názvy starých detektivek.
Výpisek, s pocitem, který A. Pope charakterizoval jako to, že tohle si mnoho lidí myslelo, ale nikdo to dosud tak krásně nenapsal – mně se to, o čem se v něm píše, díky Bohu přihodilo i loni, když jsem prolezl kusem lesa, o kterém jsem myslel, že se tudy prolézt nedá: „Teoretikové pohádek se domnívají, že motiv „jiného světa" pod zemí, v hloubi jezera, za černým mořem nebo podobně pochází ze snů a halucinací. Myslím, že k představě jiného světa není třeba snů ani halucinací! Jiný svět je totiž všude, kde jsme ještě nebyli: je za čarou obzoru, na dně vody, za zdí nepřístupné zahrady. Když jsem se jako kluk vkradl přes plot do cizí zahrady, přísahám vám, že jsem tam našel květy zázračnější než kdekoliv jinde a trhal ovoce chuti neznámé a nádherné. Dále jiný svět je i tam, kde aspoň nebyli ti druzí a neviděli ony věci podivné a neobyčejné, které jsme tam spatřili my. Jiné světy jsou všude, kam přišli poutníci a dobrodruzi okouzlení tím, že vidí víc než jiní. Za každou hranicí, která omezuje naši zkušenost, jsou jiné světy.“
Štítky knihy
pohádky divadlo anekdoty, vtipy, fóry
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Už jsem to k Čapkovým dílům psala vícekrát, vadí mi, jak on něco napsal a vydavatelé vezmou jeho knihy a nějak je slepí dohromady.
Skvělé knihy. Skvělý Čapkův pozorovací talent, kdy o obyčejné věci nebo činnosti napíše knihu, kterou prostě musíte číst.