Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198142/bmid_strazkyne-pramene-eq3-198142.jpg
4
240
240
Příběh dívky jménem Noria, která se v rodné vsi má stát příští “mistryní čaje. Po velké přírodní katastrofě vládne ve světě přísný vojenský režim a rychle docházejí zásoby vody. Zatajování a skrývání vodních zdrojů je trestným činem. Noria po svém otci převzala roli mistra čaje, který vykonává tradiční čajový obřad. K tomu patří i povinnost střežit pramen čerstvé vody – a takové tajemství nevyhnutelně musí vést k potížím s přáteli i s úřady...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
Teemestarin kirja, 2012
více info...
Přidat komentář
Snad moje poznámka nebude působit kacířsky. Bylo to jako: Autorka nastíní originální svět, rozvine příběh s nosnou myšlenkou, která bohatě utáhne knihu, píše a píše, a pak si najednou řekne, že by měla jít dělat něco jiného, a mrskne tam tenhle konec. A šmitec.
Než jsem se pročetla ke konci, tak to bylo na minimálně 4 hvězdy. Takhle ponechám bez hodnocení. Knížka určitě stojí za přečtení kvůli pěkným metaforám, trefným příměrům o životě a lidech, popisům dystopického světa, kde je málo vody, a popisům pramene, pěkně vystiženým charakterům. Příběh sám má pro mě jednu vadu - je useknutý za druhou třetinou.
Knihu jsem si vybrala zcela náhodně, zaujala mě anotace i obálka. Jedná se o prvotinu autorky.
Po přečtení musím zkonstatovat, že to příběh byl tak trochu zvláštní, ale kniha se mi líbila překvapivě, i když tam nebyla milostná linka ani akční scény, jak jsem zvyklá z jiných knih.
Autorka popustila uzdu své fantazie a předvedla nám svět, který se odehrává v budoucnosti, aniž by označila přesný rok. Kdy se svět naprosto změnil, minimálně tam, kde hlavní hrdinka žije a voda je dostávána na příděl. Velmi podrobně se tu věnuje tzv. obřadům čajů, neboť Noria pochází z rodiny, kde se z generace na generaci toto umění předává.
Když jsem knihu dočetla, vůbec jsem takový závěr, který nám autorka nastínila, neočekávala. Některé situace tu nejsou vysvětleny a jsou ponechány na čtenářově představivosti.
Kniha mě však dokázala zaujmout. Mimochodem, myslím si, že autorka nebyla až tak daleko od pravdy, přesto že ji napsala v r. 2012. Vždyť v posledních velmi horkých létech je vyloženě nařízené na zasažených oblastech suchem šetřit vodou!
Tato kniha má i filmovou podobu z roku 2022 :-) jen nejspíš nebude s cz titulkami.
Autorka též ještě napsala další dvě knihy The Weaver (název USA) / The City of Woven Streets (název Spojeného království) (2016) a The Moonday Letters (finské vydání Kuunpäivän kirjeet , 2020).
Autorka je původem z Finska - ze země tisíců jezer..., takže se téma s vodou, o vodě přímo nabízí. Proč ne. I když se musím přiznat, že mi pesimistický obraz smyšlené společnosti moc nesedl. Možná je to i tím, že jsem vždycky měla v srdci speciální místo pro fosilní paliva... a nová auta - hybridy, které běží na ,,dětské sny," stále beru jaksi s rezervou... Což je asi špatně, neb autorka v knize ukázala, jak to může vypadat, když už žádné rezervy téměř nejsou...
Knihu počtem hvězd, tentokrát hodnotit nebudu. Nechci jí kazit vysoké evaluace a s pokorou přiznávám, že nejsem její cílová skupina, čtenářka.
Autorce věřím. A to se mi nestává zas tak často, pokud kniha není velmi dobrá... Strážkyně pramene určitě není velmi dobrá kniha, už příběh je jak řešeto a vlastně jsem se většinou nudila a propadala lehkému zoufalství, proč že se paní Emmi Itäranta bere tak smrtelně vážně. Věřím ale její lásce k přírodě, k vodě, k filozofii a k čaji, jakož i strachu z ekologických katastrof a diktátorských režimů. Takže dávám poctivé čtyři hvězdičky a Strážkyni pramene doporučuji, jen varuji: žádná velká logika, žádná svižná akce, žádný sex - a postapo svět je načrtnutý jenom v nejhrubších rysech.
(SPOILER)
Netradiční scifi. Hlavní hrdinka, ač žena, se stává mistryní čajového obřadu ve světě, kdy voda je na příděl a pod dohledem vojáků. Otec umírá a matka odchází. Se světěm ji pojí vlastně její kamarádka. Romantickou linku zde představuje její láska k čaji a vodě, tedy prameni, který její rodina tajně stráží a využívá. Obě dívky se spolu chystají odjet po stopách dávné expedice (kdo by hlídal pramen?), ale vše je prozrazeno. Noria je uvězněna doma a rozjímá, nechává vzkaz v deníku a... Její kamarádka to na konci knihy oznamuje matce.
Trochu mám problém s pointou - chápu poukaz na význam vody a nebezpečí dějinného zvratu, co ale vlastně Noria dokázala? Pramen byl prozrazen...
Jedná se o dystopicky román, jehož tématem je nedostatek vody. Nečekejte rozsáhlé popisy toho, jak funguje budoucí společnost, jaké používá technologie apod. Autorka to nastiňuje, ale nechává dostatečný prostor pro čtenářovu fantazii. Celý příběh se odehrává v blíže nespecifikované době a na blíže nespecifikované místě. Ledovce roztály a kontinenty, jak je známe nyní, jsou minulostí. Několikrát je zmíněna Skandinávská unie, zároveň jsou hlavním tématem čínské čajové obřady a společnost vede armáda Nového Čchienu. Je tak pouze na čtenáři, aby si domyslel jak svět vypadá.
Přestože se jedná k dystopii, působí kniha až poeticky. Přičítám to čajovým obřadům, které autorky velmi dobře popsala. Hlavní hrdinka není hysterická a ke všemu přistupuje s klidem a rozumem čajového mistra. Musím vyzdvihnout také autorčin cit pro užitá slova a poklona patří také českému překladu. Tohle byla prostě pastva pro čtenářovu mysl.
Troufám si tvrdit, že předběhla svou dobu. Jen tak si dokážu vysvětlit, že se o ní tak málo mluví a že se nedočkala dalších vydání.
HODNOCENÍ: 100 %
Dobře napsaná kniha z žánru, který mi není blízký, přesto mě příběh okamžitě oslovil. Popisy vody, respekt k ní i tradici, nalezení poetiky, tichosti a přátelství ve smutku, prachu a ve světě, kde téměř nic nezbylo, to se autorce opravdu velmi povedlo. Celkově prostředí a styl vynikají nad příběhem samotným, který mohl být propracovanější, více spletitý a rozvinutý (tím nemyslím akčnější), ale určitě to není kniha povrchní, jen se pro podstatu musí dále a hlouběji "do hory". A přes možné nelogičnosti a nevysvětlenosti v tomto případě hodnotím pocitově, nikoliv rozumově.
"Čajoví mistři věří, že v některých dobách se voda sama nechce dát najít, protože ví, že by byla proti své přirozenosti spoutána. Vyschnutí pramene může mít tedy vlastní důvod, jemuž nesmíme bránit. Ne všechno na světě patří lidem..."
Velmi zajímavá, netradiční, literárně čistá jako pramenitá voda, fantasy prvotina.
Knižní debut mladé finské spisovatelky pro mladé čtenáře pracuje s klasickými povahovými rysy či spíše nešvary lidské povahy překlopenými do postapokalyptické budoucnosti, kdy přelité mořské vody vedou k zániků pramenů vod sladkých a přemnožení dotěrného hmyzu. A také k překreslení map. Tak se ve Skandinávské unii setkáváme s rodící se mistryní čajového obřadu.
Příběh se odvíjí tempem zurčícího potůčku, který je na své cestě nucen překonat nejrůznější nástrahy. Přes dramatickou zápletku, jakou nedostatek pitné vody představuje, si autorka "vystačí" s jemnou poetikou, a která možná nebezpečí překonává s takřka buddhistickou lehkostí. Takřka. Ani v tomto bildungsrománu není nic zadarmo a samo sebou.
Tento trochu žánrový i kulturní pelmel neopomíná zdůraznit rovnost mužů a žen v nedemokratickém zřízení, morální aspekty pomoci potřebným, a hlavně zvedá výstražný prst a poukazuje na význam klimatických katastrof a jejich dopadů na člověka a životní prostředí. Zajímavé pojetí upozornění na léta vášně budící problém s oteplováním klimatu. Příběh tak přes absenci výraznější akce neztrácí na naléhavosti, aniž by se (moudře) pouštěl do analýzy příčin. Cesta čaje a pramene čisté vody je poutavým YA románem s dívčí hlavní hrdinkou, který nenuceně nabádá k zastavení a zamyšlení.
Křehký příběh z daleké budoucnosti - o vodě, o tajemství- ale také o naději ....
napsaný poetickým jazykem ....
" Voda je ze všech živlů nejproměnlivější ....."
" Jsme děti vody a spojencem vody je smrt . Vodu ani smrt od nás nelze oddělt, neboť jsme utvořeni z proměnlivosti vody a blízkosti smrti....
Voda a smrt se vždy vyskytují společně, ve světě i v nás
, a jednoho dne voda, která proudí v naší krvi, vyschne ...."
A proto se kolem vody vytváří tajemství .... ale :
" Jakmile se jednou naruší ticho, obklopující tajemství, už nelze zacelit...."
Tento příběh začíná jako čistý pramen - a rozrůstá se v rozbouřenou řeku ....
Je to vyprávění o čajových obřadech - a také Ztracené zemi - a pátrání po ní ....
Vzhledem k tématu, které je aktuální, kniha zaujme ....
Kniha má podle mého opravdu zajímavý námět. Tedy aspoň pro mě, podobný žánr normálně nečtu, ale tady mě něco zaujalo. Líbí se mi vykreslení světa a celého prostředí, ač je depresivní, jak by to jednou mohlo dopadnout a že zvedání hladiny oceánů a vysychání sladkovodních ploch je horké téma. Kniha na mě působila depresivně, ale stejně se mi vyprávění líbilo. Jen mě mrzelo, že spousta věcí nebylo vysvětleno a to mi tam trochu chybělo. Jinak by to bylo asi za pět hvězd.
Myslím, že vůbec nepotřebuji vysvětlení, kde a kdy se kniha odehrává - mám o tom svou představu a jestli se shoduje s představou spisovatelky, není pro mě důležité. Navíc jsou tam různé narážky (blízko budou severské státy) a dokážu si představit, že při divoké emigraci za zdroji vody se obyvatelstvo řádně promíchalo a pak mohla
vzniknout různá uskupení, které převážně ovládla armáda... Kniha je úžasně pěkně napsaná (což je jistě i velká zásluha překladatele), má podmanivou atmosféru a téma je velice aktuální (pročpak třeba Česko prodalo mnoho svých zdrojů vody francouzské Veolii?). Knížku si v knihovně určitě ponechám.
Vlastně by tenhle román klidně mohl patřit do kategorie young adult. Obsahuje přinejmenším dvě její zásadní ingredience: prostředí dystopického světa a dospívající hrdinku. Jenže oproti všem možným klonům Hunger Games je tu podstatný rozdíl. Úplně chybí nějaký romantický vztah a ani zvlášť akčních momentů se čtenář nedočká. Místo nich tu máme přemýšlivě a zvolna podané vyprávění z tísnivého světa, z něhož mizí voda ale zůstávají čajové obřady, jejichž meditativní povaha dává atmosféru celému poměrně komornímu příběhu. Je na čtenáři, jestli bude mít takovou neokázalost za plus nebo mínus. Já volím určitě první možnost.
Tak jako my se můžeme jen dohadovat, jak vypadal svět před 10 000 lety, tak se Noria snaží ve svém světě a čase poskládat informace a porozumět tomu, co se stalo kdysi a proč se svět tolik změnil.
Tak jako my začínáme nedůvěřovat tomu, co čteme a slyšíme v médiích, tak Noria pátrá po informacích, které se zdají v její realitě nereálné.
Zoufalství, smrt, a přesto ne rezignace.
Kniha popisuje svět, ke kterému dost možná svými činy směřujeme.
Tak, jako Noria nechápe náš letopočet, my nerozumíme tomu jejímu.
Přes skutečně temný a beznadějný děj knihy ve mně nečekaně knížka vzbudila právě naději.
Možná bych se před několika lety také zlobila na autorku, že nepopisuje, proč se kultura čajových obřadů udržela a proč neuvádí letopočet, kterému bychom rozuměli (třeba 2433). A asi bych byla rozhořčená, že se ani neobtěžuje uvést přesnou lokalitu příběhu...
Jenže - ještě před 120 lety žádná Česká republika neexistovala. A co bude na místě Prahy za 300 let, nemáme ani páru.
Knížka je memento, připomínka, že totalita se může opět potichu vplížit do společnosti úplně nepozorovaně.
Zajímavě napsaná kniha, která má promyšlený děj. Nemusíme vždy od autora dostat vše z děje na talíři. Můžeme občas zapojit i svou fantazii. Ano, některé části mohly být dopracovány a vysvětleny. Možná je to takto dobře.
Kniha mě vážně chytila. Četlo se to Dobre a byla jsem moc zvědavá jak to všechno dopadne. Ale asi tak do poloviny... když byla půlka kniha pryč, nadšeni opadavalo společne s uvedomenim si, ze se tam vlastně nic převratného nestane. Trosku jsem byla zklamaná. Sice byla odhalena spousta věci, ale ve finále to stejně vůbec nic neznamenalo a nic nedokázalo.
Kniha se mně vlastně líbila moc, ale neustále jsem měl pocit, že něco chybí. Myslím si, že by si Strážkyně pramene zasloužila trochu víc rozvést, propracovat.
Nejsem si jistá co si o knize myslet. Na jednu stranu je tu naprosto dokonalá čeština prostupující celým příběhem. Knihu jsem navíc poslouchala jako audio a autoři úžasně zvládli dokreslit celou atmosféru. Svět až na malé otazníky také působí propracovaně a autorka očividně věděla co se děje a proč. Bohužel tady má chvála končí. Má fascinace jazykem a prostředím se velice záhy vytratila a já jsem lačnila alespoň po nějakých odpovědích. Jediná odpověď, které se mi za celou dobu dostalo, byla kde se příběh odehrává. Dokonce jsem se ani nedozvěděla něco o povolání hlavní hrdinky. Kde se vzali čajoví mistři? Proč stále fungují? Má to něco společného s náboženstvím, nebo to je vlivem toho, že děj je zasazen do země, jejíž název je nápadně podobný Číně? Věřím, že autorka psala v podobně propracovaném prostředí jako například Tolkien. Věřím proto, že odpovědi na tyto, ale i další otázky existují. Jen bych si přála abych alespoň část z nich znala, protože příběh nemá tolik dějových odboček a slepých uliček, aby mi to stačilo ke spokojenosti.
Originální myšlenka, originální zpracování, překrásný jazyk, ale velmi povrchní líčení. Vše, co by bylo na příběhu opravdu velmi zajímavé a každá neotřelá zápletka vyjdou do ztracena. Forma převyšuje obsah.
Strážkyně pramene
Zvláštní a krásná kniha. Nečekejte žádnou akčňárnu, příběh naopak nabádá ke zpomalení, podobně jako čajový obřad, a přináší víc otázek než odpovědí. To, že není přesně dané místo a čas, ničemu nevadí - pro příběh to není důležité a spoustu si toho navíc vnímavý čtenář dokáže domyslet. Velmi se mi líbilo smísení dvou zdánlivě protichůdných kultur (finské a čínské), které kupodivu funguje stejně dobře jako netradiční kombinace postapo žánru a pomalého, komorního vyprávění.