Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3069
3069
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
O KLDR jsem toho moc nevěděla. Kniha pro mě byla šokující, hlavně zjištění, co všechno může být kontrolováno. Zajímavý byl pohled lidí z různých vrstev společnosti. Kniha je výborně napsaná, od jednotlivých rozhovorů jsem se nemohla odtrhnout.
Název knihy přesně odpovídá obsahu a to není radostně čtení, je to pro nás těžko představitelné.
Chtěla jsem si rozšířit obzory o Severní Koreji a příhodně jsem narazila na novinku od Niny Špitálníkové. Autorku moc obdivuji, za její práci a přístup - nesoudí, nepohrdá. Z knihy jsem samozřejmě naprosto zděšená, je to k pláči, vzteku.. V hlavě mi celou dobu problikávalo 1984 od Orwella. Svědectví o životě v KLDR mě velmi zasáhlo. Nejhorší je, že se to pořád děje a koho by tohle nezasáhlo... Knihu doporučuji všem, zařadila bych ji i do povinné četby.
Pro ty, co si stále na něco stěžují. Málo si vážíme toho, co máme a kde žijeme. Hodně silné čtení, doporučuji všem!
Za mě naprosto super, přečteno během pár dní.
Jen prostě pořád nechápu, jak to všechno může stále ve 21. století fungovat a jak v to všechno může vůbec někdo věřit? Očividně proto, že nikdy nic jiného nezažil a pravděpodobně valná většina ani nezažije.
Myslím, že dalším plusem knihy je to, že si začnete vážit věcí, které máte a které jsou pro vás úplnou samozřejmostí.
Pro toho kdo o KLDR žádnou knihu nečetl to bude opravdu šokující četba. Pro mne byla mnohem zajímavější kniha "Není co závidět".
Kniha je napsána neuvěřitelně čtivě. Přečetl jsem jí jedním dechem. Severní Korea me zajímá, ale do teď jsem se spíše soustředil na sledování dokumentů. Zde se odhaluje život obyčejných lidí, těch z vyšších i nižších vrstev. Příběhy jsou silné. A dají vám hodně podnětů k přemýšlení a srovnávání. Pokud jste někdy četli něco o životě obyčejných Němců v době Třetí říše tak se zde najde dost podobných praktik, které režim v Koree používá do dnes.Myslím si, že člověk, který žije ve svobodné zemi si to ani nedokáže představit, jaké to je mít kompletně celý život řízený státem. Knihu rozhodně doporučuji.
Je to silné téma a brouk v hlavě. Od prvních stránek jsem obsah často porovnávala s Orwellovým 1984 (což je s podivem, že mě to netáhlo spíš k aktuálním protiepidemiologickým opatřením a konspiracím o brzkém návratu totality u nás). Byl to pro mě velký impuls si o KLDR doplnit základní znalosti, nadchlo mě to pro četbu Mezi dvěma Kimy a kdyby byly i další podobné?
Myslím, že těch sedm rozhovorů pokrylo široké spektrum dění a myslím, že jich bylo tak akorát do syta. Profesorka, Dělník a vojna, Převaděč, Vysokoškolačka, Feministka, Řidič, Důchodkyně. Mladí a staří, lidé z lepších i okrajových rodin, město i venkov. Byla to barvitá a pečlivě vymalovaná psychologie postav.
Sice se v téhle knize těžko hodnotí literární autořina Niny Špitálníkové, když jde o přepis a zpracování rozhovorů. Na druhou stranu si uvědomme, kolik úsilí a práce za knihou stojí - ať už její cesty do Soulu a samotná režie rozhovorů, doplnění o právní informace, práce na anonymizaci a částečné cenzuře za cílem bezpečnosti druhých lidí, i to, jakou změnou vlastní osobnosti a tolerance k jiným lidem si autorka musela v průběhu těch let projít.
Určitě doporučuji podívat se i na rozhovory s Ninou Špitálníkovou, ať už ve studiu Českého rozhlasu, v Liberatuře, v DVTV, nebo ve Čtení tě mění. Když se člověk přenese přes její všudypřítomné "páč", tak to velmi pěkně zaobalí celý dojem z knihy :)
Kniha je zpracovaná skvěle. Čte se velmi dobře (nepočítám samozřejmě přestávky na to rozdýchat mrazení v zádech), opravdu to podle mého zvládá otevřít okno do tamního života, rozhovory jsou perfektní a i když by asi u všech člověk chtěl, aby byly delší a aby se dozvěděl víc, je to vybráno a poskládáno za sebe bravurně. Tohle bych zrovna opravdu doporučil každému.
Hodnocení berte spíš jako doporučení, že si rozhodně stojí za to tuto knihu přečíst. Jinak je v tomto případě jakékoliv hodnocení spíše sporné. Nejde o klasickou literaturu ale o přepis několika rozhovorů s lidmi ze všech možných vrstev společnosti kteří vyprávějí o svém životě v KLDR. A že je tedy opravdu o čem vyprávět. Počítejte s množstvím smíšených pocitů. Od pobavení nad tím jak antizápadní a antikapitalistická společnost potají vesele šmelí se západním kapitálem a zbožím až po naprosté zhnusení nad všudypřítomným strachem z udavačství, totální vymývárny mozků už u dětí ve školce a drakonickými tresty za sebemenší provinění, kdy veřejná poprava celé rodiny není nijak vyjímečný jev. Rozhodně si po přečtení začnete vážit toho kde žijete a jak žijete. I se všemi těmi malichernostmi které považujeme za problémy. Plusem je i velmi kvalitní a graficky poutavé zpracování celé knihy.
Svědectví o životě v KLDR je nepochybně jedna z nejdůležitějších knih, jaké jsem v životě přečetla. Totalitní státy mě vždy fascinovaly, stále ale nedokážu pochopit, jak může tak krutý a přísný režim existovat i v moderní době. Tato kniha mi dala odpovědi, které jsem tak dlouho hledala. Obsahuje sedm rozhovorů s uprchlíky z KLDR – mladými i starými, bohatými i chudými, vzdělanými i těmi, kterým bylo studium zapovězeno. Bylo neskutečně obohacující sledovat jejich cestu, která byla často plná bolesti a utrpení.
Vzhledem k tomu, jak málo informací o životě severokorejců se k nám dostává, pro mě byla kniha neskutečně zajímavá a poučná. Dozvěděla jsem se, jak moc v Severní Koreji záleží, do jaké rodiny se narodíte. Jak to může ovlivnit celý váš život – to, jestli vůbec přežijete dětství nebo budete žebrat na ulici, jestli dostanete příležitost studovat a najít si dobře placenou práci, nebo místo školy budete nuceni pracovat, to, jak k vám bude politický systém celý život přistupovat. Někdy to může být otázka života a smrti. Dozvěděla jsem se, jak režim odklízí nepohodlné občany do koncentračních táborů, jak pořádá veřejné popravy, aby udržel v zemi pořádek. Dozvěděla jsem se, jak tvrdá je v KLDR povinná vojenská služba. Ačkoliv jsem věděla, že život v Severní Koreji není žádný med, realita mě opravdu zasáhla. Nemyslela jsem si, že to může být až taková hrůza.
Kromě obrovské informační hodnoty je kniha navíc úžasně zpracovaná! Text je doplněn o krásné minimalistické ilustrace. Rozhovory se severokorejci jsou upřímné a nepřikrášlené a jsou obohacené o spoustu faktických údajů, ať už z historie KLDR či jiných. Bylo to velmi silné čtení, které bych doporučila úplně všem, komu není svět kolem nás lhostejný.
Absolutní top. Sama sobě jsem si knížku - další příběh - dávkovala za odměnu, aby mi to vydrželo dýl a nepřečetla to na jeden zátah. Škoda, že jen 7 příběhů a doufám, že autorka připraví ještě další publikace. Rozhodně všem doporučuji přečíst. Jsem ráda, že žiju kde a jak žiju, i přes lockdown a worst in covid.
Více než kdy jindy platí slova autorky z úvodu : Musíte se odpoutat od úlohy soudce a nesmíte čekat bombu. Ne, že to co byste četli není šokující. Je to bomba, jen to není atomová bomba.
Pro mě jako člověka bezpečně narozeném po roce 89, který tedy celý život vyrůstá v demokracii a totalitní režim zná jen z vyprávění, filmů a literatury faktu, je kniha mementem kam až takové strany a režimy mohou dojít. Nesoudit bude (alespoň podle mého názoru) těžké i pro generaci starší, která za sebou má pád režimu, ale možná lépe chápe určité souvislosti.
Příběhy jsou dost vyvážené, náhled je jak do vyšší společnosti a do té nižší (nikoliv nejnižší, tito lidé na útěk většinou finančně nedosáhnou). Jen mne děsí, že je možné se mít ještě hůře, protože i tito uprchlíci prostě nepatří na úplné dno. Jak pak to dno musí vypadat?
Více než jinde zde plati: Nesudte chování druhých, možná byste se v jejich situaci nezachovali jinak.
Škoda, že si nelze přečíst podrobnosti útěku a jiné osobní věci, ale chápu co je třeba v zájmu bezpečnosti rodin uprchlíků i informací.
Nemůžu hodnotit jinak, než-li označením 'perfektní'.
Tato kniha je snad nejcelistvějším materiálem a obrazem, jaký si můžete o KLDR udělat. Je vhodná jak pro naprosté laiky, kteří o Severní Koreji nevědí naprosto nic (Nina zde čtenáře zasvětí poznámkami pod čarou, ze kterých se dočtete téměř všechny základní údaje o této zemi, ať už historická fakta či současně obecně známé domněnky) tak i pro ty, kteří se o tento Orwellovský stát již nějakou dobu zajímají. Obsah je neskutečně pestrý, jelikož jsou nám zde představeny snad všechny severokorejské sociální třídy a věkové kategorie, Nina vám žádné názory či závěry nenutí, pouze je předkládá, a hlavně na mě udělal velký dojem zařazení posledního rozhovoru, který je ze všech ostatních opravdu jiný. Vše je napsáno poutavě, průběh rozhovorů je dobře strukturován a celá kniha je navíc skvěle zpracována graficky (což se možná někomu možná může zdát u této tématiky to nejméně podstatné, avšak pravda je taková, že člověk soudí knihu dle obalu, a že se grafikou kniha nějakým způsobem prezentuje a dokáže zaujmout mnohem více lidí).
Nina Špitálníková zde odvedla opravdu perfektní práci, za což ji děkuji a s klidným svědomím knihu hodnotím na 100%. A všem Severokorejcům (současným i budoucím) přeji co nejvíce štěstí na jejich strastiplné životní cestě, snad najdou v jejich každodenní temnotě alespoň paprsek štěstí. Stále pevně doufám v budoucí pád severokorejského režimu...
(rád bych se na závěr pozastavil nad jistou kontroverzí, která články a knihy se severokorejskou tematikou doprovází, a to především v poslední době - řeč je o zdrojích a důvěryhodnosti. Problém s informacemi o KLDR je takový, že se skutečně nedají nikterak ověřit; žádné oficiální zdroje neexistují, a 99% informací je založena na výpovědích uprchlíků. Bohužel, ty jsou mnohdy kvůli "bulvární" popularitě, paměti či strachu zkreslené, viz. Útěk z tábora 14. Mé 'perfektní' hodnocení se tak především týká zpracování celé knihy - jak je napsaná, strukturovaná, jak se autorka rozhodla informace podat. Zda-li je vše skutečně 100% pravda, ať už ze strany Niny či uprchlíků, nemůže samozřejmě vědět nikdo - stejně tak to ale pravda být může do posledního písmene. A upřímně, 100% věrohodnost si nikdy nemůžeme ověřit u žádné knihy, nejen té se severokorejskou tematikou. Chci tak pouze upozornit některé, že argumentace "věrohodnosti" a "zdrojů" by se neměla odrážet na hodnocení knihy.
A když už by se člověk musel nějak rozhodnout, chci věřit v dlouholetetou práci Niny - ano, ví, jak téma prodat, ale to je jen dobře - vedle toho ale věřím v její úsilí, nasazení, nadšení a snad co největší věrohodnosti.)
Bída, bezmoc, strach..
Velmi poutavé čtení.
Forma rozhovorů je zajímavá, líbí se mi pokora se kterou je kniha napsaná.
Určitě stalo velké úsilí nesoudit.
Za mě jedna z nejlepších knih.
Zpovědi lidí z různých vrstev, v různém věku, které spojuje to, že uprchli z KLDR. Líbila se mi ta pestrá skladba respondentů, včetně paní, která sice emigrovala, ale přesto se stále klaní fotce Kima. Jinak čtení vskutku děsivé... při představě, že bych nemohla bez povolení vlády doma ani studovat cizí jazyk nebo jezdit na kole, že by muži trávili na vojně deset let v nelidských podmínkách, že se člověk může dostat do takového stadia chudoby, že mu krysa přijde jako naprostá lahůdka...no, šílené.
Kolik už jsem se toho na toto téma načetla a stejně mě to vždycky úplně semele. Některé rozhovory jsem musela nějakou chvilku vstřebávat. Kniha je i přes hrůzy ukryté uvnitř krásně zpracovaná a já děkuji Nině, že díky ní můžeme nahlédnout pod pokličku utajovaného světa. I když to bolí.
Upřímně obdivuji ty, kteří dokázali knihu přečíst na jeden zátah. Já nikdy nezvládl víc než jeden příběh. Bylo to dechberoucí ... ale zároveň naprosto emočně vyčerpávající. Během čtení se ve mně hromadilo tolik emocí, hněvu a opovržení nad lidmi, jejichž situaci jsem si dodnes nedokázal ani představit a následné pochopení jejich činů mě ohromilo a častokrát vehnalo slzy do očí. Se spoustou rozhodnutí uprchlíků nesouhlasím, ale zároveň nemohu odhadnout, jak bych se v dané situaci sám zachoval a jestli by útěk od rodiny a mých milovaných nebyl vlastně jediná možnost. Nikdy bych si však nedokázal odpustit fakt, že jsem je svým odchodem odsoudil k smrti či práci v dolech (z knihy vyplývá, že si to často nedokážou odpustit ani sami uprchlíci).
Kniha je psaná čtivě a četba jednotlivých lidských osudů rychle utíká. Každý příběh je jedinečný a myslím, že se Nině Špitálníkové povedla skvělá sonda do života téměr všech severokorejských socioekonomických a věkových vrstev.
Nejvíc (a zároveň paradoxně i nejmíň) se mi líbil úplně poslední rozhovor. Manžel a syn paní O Mi-ran zůstanou za své skutky ještě dlouho v mé mysli a srdci.
Svědectví o životě v KLDR jednoznačně doporučuji přečíst každému, ať už se o tuto zemi zajímá či nikoliv. Po přečtení mohu říci, že nejsem stejným člověkem, jakým jsem býval.. a to je vlastně ta největší poklona, jakou mohu knize složit.
PS. Ilustrace Myokardu skvěle podtrhují toto úchvatné vyprávění. Mám doma na zdi pověšený jejich print z Hithitu a je naprosto parádní!
Skvělá kniha. Vlastně skvělý nápad na formu. Nesoudí, nepohrdá, jen neuvěřitelně plasticky vykresluje.
Vykresluje šílený režim, ke kterému jsme ani u nás neměli v těch nejdrsnějších dobách 50 let příliš daleko.
Nelze jinak než doporučit k přečtení. A pro nenapravitelné obdivovatele těchto krvavých diktatur koupit letenky.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Nemám slov...hodně mrazivé čtení...jen jedna věc mě hrozně štvala a to jsou překlepy...na 250 stránek jsem napočítal 4 a to mi v době,kdy mi chybu i telefon opraví,přijde opravdu hodně...