Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.... celý text
Přidat komentář
I když na básně moc nejsem,tohle dílko jsem si přečetl docela s chutí a navíc kouzelné ilustrace Josefa Lady k tomu.Dohromady je to paráda a navíc to pasuje i na dnešní dobu.
Jelikož poezii nečtu často, téměř vůbec, bylo nezvyklé se na Elegie “napojit”. Nakonec si ale na 70% myslím, že jsem to pochopila, až na první stranu VIII.
To pořád nemění fakt, že je to poezie, kterou nemám v oblibě, a proto mi kazí požitek z četby.
Nedokázala jsem se začíst. Poezii normálně nečtu a nedokážu číst mezi řádly. Nesedla mi.
Krásné dílo, opět typický Havlíček, satira, humor, a hlavně výstižné, jasné a srozumitelné.
Naposto souhlasím s komentářem od Andrejze: "Obdivuji ty, kteří dokáží žertovat, i když jim do smíchu vůbec není." Takový přístup vyžaduje opravdu silný charakter, jakým Havlíček bezesporu plýval. Má můj obdiv.
Nejlepší na tomhle dílku je, že to není román a přece by v tom bylo materiálu třeba rovnou na dva! Ale proč se v tom nimrat a vracet se k nepříjemným událostem, když si z nich lze udělat legraci a pořád zůstat na koni.
Musím se přiznat, že poezie se mi hodnotí velice špatně. Osobně ji moc nemusím a také jí docela nerada čtu. Proto také přiznávám, že jsem nesáhla po Tyrolských elegiích, protože bych chtěla, ale.. Kniha je v povinné četbě k maturitě a navíc to má pár stránek, takže jsem to přečetla během pěti minut. Chvílema jsem ale moc nedávala pozor (přeci jen celých pět minut dávat pozor, že!). Ale jinak tak nějak vím o čem dílo je, ale nemohu říct, že by mě to nějak extra nadchlo. Líbily se mi takové (pro mě) neznámé výrazy, které jsem viděla prvně (například diškurýrovat-samozřejmě dokáži vyvodit, co to znamená, ale takhle napsané jsem to viděla prvně).
Hodnocení není pro mě snadné. Dávám dvě hvězdy, ale berte to ode mě s rezervou. K poezii musí mít člověk cit, aby o ní dokázal pořádně mluvit (psát). Mě zatím nadchlo pouze pár básnických děl. Bohužel tohle mezi ně nepatří, ale neříkám, že je špatné.
Štítky knihy
satira ze života ironie elegie, žalozpěvy podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
2006 | Král Lávra |
1948 | Křest svatého Vladimíra |
1948 | Tyrolské elegie |
2004 | Epigramy |
2008 | Obrazy z Rus |
Rychlé čtení, ale poezie mě nikdy moc nebavila.