Válečné obrazy sevastopolské

26.02.2024

Jedna z věcí, které jsem se při studiu vyhnul - a o nic jsem nepřišel. Jsou to příběhy s prvky reportáže, celkové vyznění je na jedné straně protiválečné, na druhé tu je taková ta ruská adorace služby v armádě a radostné smrti za Rusko, v tomhle případě ještě carské. Celkově se v ní bije pohled na válku z bojiště až s naturalistickým vybarvením boje, zranění a smrti, na druhou stranu jsou tu ideály a romantické vidina války, hrdinství i smrti, jak ji vidí ti daleko od Sevastopolu. Postavy tu nejsou moc propracované - ani nemusí, když jich většina přijde o život, navíc u nich je důležité spíš to semletí válkou, která se stává rutinou a lidé se kvůli ní stávají neteční vlastně ke všemu.
Knize hodně ubírá i příšerný překlad. Evidentní chyby v syntaxi, kde se autor až otrocky drží ruských konstrukcí, zbytečné rusismy (pochopím reálie typu šči nebo boršč - co s tím jiného, překousnu slova, kde překladatel prostě nevymyslel české adekvátní pojmenování, ale vadí mi slova, která tam mají být jenom na dokreslení ruské atmosféry, ale spíš tu atmosféru ubíjejí). Není to kniha, ke které bych se chystal vrátit, ale mám aspoň nějaký pocit, že jsem ji dlouho po studiu přece jenom přečetl.