Vůl v chryzantémách
Saki (p)
I něco tak absurdního, jako je vůl požírající sousedčiny chryzantémy, může člověku zajistit úctu a obdiv široké veřejnosti (pokud je malířem dobytka). Postavy Sakiho povídek jsou pro takové uznání ochotny udělat ledacos; zaplatit za lov přestárlého tygra, proměnit svou hostitelku ve vlčici či zavést bohatou tetičku do kasina. Se svým typicky suchým, ironickým humorem Saki líčí, jak nečekaná rozuzlení takové snahy často mívají a jak směšné až groteskní bývá lidské úsilí udržet si své místo ve společnosti. „Člověk je bytost dvou tváří a cokoli, co nebere v potaz tu odvrácenou, působí uměle a mrtvě,“ říká Clovis Sangrail, cynický pozorovatel a vypravěč velké části příběhů. Vystihuje tím samu podstatu autorovy satiry – ustrnulé konvence a snobské rituály jsou jen jednou stránkou lidské povahy; ta druhá, chybující, živelná a komická si vždy znovu nalézá způsob, jak se projevit.Některé povídky vycházejí v češtině vůbec poprvé, ostatní se dočkaly nového překladu.... celý text
Přidat komentář
Povídky od Sakiho, alias Munroho (fakt se to tak píše?) jsou vtipné nebo mrazivé nebo prostě "jen" dobré. Sakiho můžu a mám ho rád.
Mám rád humor v podání O'Henryho, P.G.Wodehousea nebo S.Leacocka a Saki se stal po přečtení dvou jeho povídkových sbírek dalším mým oblíbencem. Vůl v chryzantémách sice obsahuje několik povídek, které byly také v Léčbě neklidem, přesto jsem si je s chutí opět přečetl. Inteligentního a duchaplného humoru není nikdy dost.
Něco tak dokonalého jako je anglický humor v krátkých a výstižných povídkách. Tenká knížka a spousta jednohubek. Smála jsem se od začátku až do konce, i když místy šlo spíš o humor šibeniční.
Nejsem moc na povídky, ale zaujal mě název (zvířátka, to já ráda...no a chryzantemy jsou moje nejoblíbenější kytky), takže tak nějak se to stalo a já si knihu půjčila. Něco bavilo míň, něco víc. Ale neberte mě vážně. Nejsem na povídky.
Zvláštní - tak bych asi jedním slovem označila Sakiho povídky. Autor dokáže objevit méně lichotivé stránky lidské povahy, své hrdiny dostat do neobvyklých situací a sledovat jejich
počínání. Ze souboru celkem 25 povídek se mi nejvíce líbily tyto: Mlčenlivost Lady Anne, Šero, Čaj, Myš, Slepá skvrna, Štvanec osudu, Kanec.
Krátké, hodně ironické povídky, i když byly napsány před více než sto lety, popis společnosti se hodí i na současnost.
Soubor povídek z doby přelomu devatenáctého a dvacátého století. Autor se snaží o ironii a suchý humor, ale moc jsem se u jeho povídek nezasmála. Byly jen ironické.
Autorovy další knížky
1961 | Kruté šprýmy |
2015 | Vůl v chryzantémách |
1997 | Hranaté vejce |
1968 | Léčba neklidem |
2012 | Krvilačné tety a iné zvery |
Skvělá sbírka vtipných povídek, každá v jiném duchu, ale ironický humor se prolíná ve všech. Opravdu mě to pobavilo.