Vyhnankyně
Christina Baker Kline
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533443/bmid_vyhnankyne-65ef17c3b958d.jpg
4
75
75
Emocemi nabitý román o třech ženách, jejichž osudy se protnou v Austrálii 19. století, kde bojují za vykoupení a svobodu. Když mladá naivní vychovatelka Evangeline otěhotní se synem svého zámožného londýnského zaměstnavatele, netuší, jak závažné to pro ni bude mít následky. Poté, co ji služka navíc křivě obviní z krádeže, je Evangeline propuštěna z práce a zatčena. S hrůzou se dozvídá, že byla odsouzena ke čtrnácti letům v australské trestanecké kolonii ve Van Diemenově zemi, dnešní Tasmánii. Neví, co ji čeká, ale jedna věc je jistá: dítě, které nosí pod srdcem, se narodí během několikaměsíční plavby. Jediné štěstí je, že na lodi se Evangeline spřátelí s šestnáctiletou Hazel, zručnou porodní asistentkou a bylinkářkou. V době, kdy loď dorazí na místo, je mnoho místních obyvatel, Aboridžinců, násilně vytrženo z jejich přirozeného prostředí a někteří jsou nuceni začlenit se do společnosti britských kolonizátorů. Jednou z takových je osmiletá Mathinna, osiřelá dcera náčelníka kmene Lowreenne, kterou „adoptoval“ nový guvernér Van Diemenovy země. Christina Baker Klineová vykresluje počátky kolonialismu v Austrálii z nové perspektivy prostřednictvím zkušeností Evangeline, Hazel a Mathinny a současně vypráví příběh o milosti zrozené ze strádání, o nezničitelných poutech ženského přátelství a o síle odkazu předchozích generací.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
The Exiles, 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha je napsána velmi čtivě. Hlavní postavy jsou skvěle vykresleny a popis okolí či situací je vylíčen živě a s citem. Opravdu jsem ráda, že jsem v této době, i když má také mnoho chyb. Je dobře, že vycházejí tyto příběhy, aby si lidé připomínali, že někdy byl nastaven standard špatně. Že vyhánět místní obyvatelé je zločin. Zotročit si ženy, jen proto, že jsou trestankyně, mnohdy neprávem obviněné, je zločin. Doporučuji.
Opět jeden z dílčích obrazů světových dějin. Autorka si rozhodně zaslouží obdiv za množství prostudovaných materiálů. Jen mě tam celkem mátly roky. Mathinnu (skutečná osoba 1835 - 1852) odvezli od rodiny na převýchovu dle románu v roce 1840 a v roce 1842 ji již Házel potkává v parku. V roce 1840 Evangelin otěhotní a v roce 1842 její dcerka sedí, staví věže z kostek a mluví. Přišlo mi to nějak zrychlené. Ale četlo se to moc pěkně.
Mě se kniha velmi líbila a emoce ve mě vyvolala. Přiznám že , není stejně napínavá po celou dobu příběhu , chvílemi ztrácela dech, ale za mě jen velmi nepatrně.
Autorka ve svém románu vykresluje počátky kolonialismu v Austrálii v 19. století z velice zajímavé perspektivy . A to odesíláním odsouzených žen z Anglie do australské trestanecké kolonie v dnešní Tasmánii. Kde si odpykají svůj trest tak, že jsou zde zaměstnány v rodinách, které si je vyberou nebo jinak prací přispívají k rozvoji kolonie. A po ukončení trestu zde už zůstávají, protože v té době bylo v Austrálii velmi málo britských žen.
Hlavní hrdinka je mladá naivní vychovatelka Evangeline , která se zamiluje a posléze otěhotní se synem svého londýnského zaměstnavatele. Toto pro ni bude mít kruté následky. Závistivá služka ji navíc křivě obviní z krádeže a Evangeline je propuštěna z práce a zatčena a velmi rychle odsouzena ke čtrnácti letům v australské trestanecké kolonii . Její dítě, se narodí během několikaměsíční plavby.Na lodi se Evangeline spřátelí s šestnáctiletou Hazel, která je zručnou porodní asistentkou a bylinkářkou a ta jí při porodu pomůže.
Mathinnin příběh , osiřelé dcery náčelníka kmene Lowreenne, kterou „adoptoval“ nový guvernér a která se má začlenit do nové společnosti mi v knize připadal zbytečný a matoucí, i když vím, že i tím chtěla autorka něco říct, myslím, že byl velmi málo propracovaný, proto mi tam nějak dokonale nezapadal.
Kniha ukazuje počátky kolonialismu v Austrálii prostřednictvím zkušeností žen Evangeline, Hazel a z jiného pohledu i Mathinny .
Moc jsem se na tuto knihu těšila, ale nakonec mírné zklamání. Začátek byl super, ale v druhé půlce jsem se už přistihla, že přeskakuji řádky. Určitě je to citlivý příběh, o ženách, které si vytrpěly své, ale na mně ty emoce nějak z knihy nepřeskočily. Přitom je to krásné téma, které by si určitě zasloužilo i pár stránek navíc. V tomto případě mi nesedl styl psaní.
3,5/5
Kniha se mi celkem líbila, četla se dobře. Jen mám dojem, že ke konci už jaksi "začala ztrácet dech".
(SPOILER) Kniha zpracovává příběhy několika žen, jejichž život byl ovlivněn britskou nadvládou (dá se říci i krutovládou) v 19. století v koloniích. Guvernantka Evangeline, léčitelka Hazel a mladá dívka Mathinna jsou hrdinkami románu, který nás přivádí do trestanecké kolonie ve Van Diemenově zemi (dnešní Tasmánie). Už dlouhá plavba přes moře byla pro mnohé konečnou... Na souši pak hrdinky hnala touha přežít a osvobodit se z mnohdy nesmyslných trestů. Hodně mi to připomnělo reálný příběh Mary Bryant o skoro 80 let dříve. Ten příběh byl též zpracován knižně - Nezapomeň na mě od Lesley Pearse.
Kniha mě velmi zaujala svým neobvyklým tématem a krásnou obálkou. První třetina se mi velmi líbila a cítila jsem naprostou bezmoc nad nespravedlností zacházení, se kterým se přistupovalo k ženám, které byly na trestanecké lodi v některých případech neoprávněně. Avšak poté, co loď dorazila do Tasmánie, příběh mě najednou přestal bavit a knihu jsem dočetla prakticky jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené.
Nejedná se o vyloženě špatnou knihu, ale ke konci mi vadily skoky v čase a úplně mi nesedl způsob vyprávění. Téma je však velmi zajímavé, takže četby rozhodně nelituji.
Miluju knihy z dob osídlování a kolonizace a nejvíc právě Austrálie a Nový Zéland...přečetla jsem jich už docela dost.
Dočetla jsem jí už před týdnem, ale nějak nebyl čas na hodnocení.
Kniha se čte moc dobře. Příběh Evangeline a Hazel se mi moc líbil, ale Mathinna mi tam přišla zbytečná. Moc ráda čtu o domorodcích, ale sem se to nějak nehodilo.
Jinak bych klidně přidala pár stránek navíc...
Četla jsem na toto téma lepší knihy, ale určitě mohu knihu doporučit.
Z prostředí Austrálie jsem toho moc nečetla, takže jsem si ráda udělala rámcový obrázek o tom, jak to tam v minulosti vypadalo, jak to na tomto kontinentě chodilo. Příběh jako takový není příliš chytrý, ani hluboký, ale má v sobě dostatek napětí a interakcí mezi postavami, takže se čte vlastně dobře a určitě od autorky zkusím ještě jinou knížku.
Dozvíte se spoustu informací o počátcích kolonialismu v Austrálii a myslím si, že budete mnohdy stejně znechuceni, jako jsem byla já. Nicméně jsem ráda, že i přes všechnu bolest a utrpení, zde byly občas i záblesky dobra. A evidentně stárnu, protože takové věci mě dojímají víc a více. VYHNANKYNĚ nemohu jinak, než doporučit.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Na téma kolonizování Austrálie jsem před časem četla krásnou knihu Nezapomeň na mě od Lesley Pearce. Pravděpodobně je to náhoda, ale přijde mi, že Christina B. Klineová ji četla taky.
Vyhnankyně je taky pěkný, čtivý příběh, ale nemám z ní tak silný, emotivní zážitek. Hrdinky knihy Evangeline, Mathinna i Hazel si zažily své, ale mě se jejich útrapy nijak zvlášť nedotkly, jakoby vyprávění jen tak klouzalo po povrchu. Musím přiznat, že příběh Evangeline mě přecejen oslovil trochu víc.
Velké zklamání. Děj předvídatelný. Jazykově bez nápadu a originality. Nic nového jsem se nedozvěděla. Škoda.
Asi 20 procent dnešních Australanů, celkem téměř pět milionů lidí,
jsou potomci transportovaných britských trestanců.
Pro mne je to až příliš kratičký román na to, kolik pojal příběhů, bolesti a smutku.
Chudičká Evangeline , zaměstnaná jako guvernantka, neznalá života, podlehla svodům,
těhotná, falešně obviněná a odsouzená na 14 let do kolonií v Austrálii....
Tady Evangeline spávala, v této posteli. Chodila po této podlaze.
Přišla do tohoto domu ve snaze najít si svou vlastní cestu světem
a odcházela odsud těhotná, vyděšená, opuštěná, bez kohokoliv, kdo by jí pomohl.
Myslela na všechny ženy, které znala a které nedostaly vůbec nic, ženy žijící v opovržení, nespravedlivě odsouzené, které musely bojovat o každé sousto.
Byly to třeba její matky: Evangeline, která jí dala život, Hazel, která jí život zachránila,Olive a Maeve, které ji krmily a vychovávaly. Dokonce i doktorka Garrettová. Každá z nich žila v Ruby a vždycky v ní žít bude.
„Čím se vaše matka provinila, jestli se můžu zeptat?“
„Ukradla stříbrnou lžičku.“
Doktorka Garrettová si rozhořčeně povzdechla. „A právě proto nemůžeme nechat tvorbu zákonů na mužích. Ve výsledku pak sepíšou jen parodii na spravedlnost, která nespravedlivě zatěžuje chudé. A ženy. Ti vznešení a mocní aristokraté...
Štítky knihy
Austrálie ženy 19. století pro ženy vyhnanství osudy žen kolonialismus historické romány
Skrýt reklamy
Kniha je to sice zajímavá a určitě stojí za přečtení, ale pro mne nijak objevná, protože si pamatuji seriál Proti větru. Domorodé téma zase bylo dobře vykreslené ve filmu Austrálie. To bylo za 2. světové a pořád to bylo špatné.