Želvy ninja: Poslední ronin - Ztracená léta - speciální obálka

včera

Jelikož jsem velikým milovníkem Želv Ninja, budu vděčný za každý jejich komiks, který bude přeložen do češtiny. Samozřejmě, že první díl je o stupeň lepší, ale i v tomto se čtenář neubrání zármutku nad smrtí svých oblíbených hrdinů. Nicméně je nutno konstatovat, že hlavní záporná postava se nemůže rovnat s vnukem Trhače, jehož jsme poznali v prvním díle. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme i nějakých nových dílů s novými želvami, jejichž vztahy a vzájemná dynamika byla v tomto díle jenom naznačena.
V každém případě jsem si četbu užil a všem tuto dospělejší sérii Želv doporučuji. Nemusíte ani znát příliš z tohoto světa, pouze hlavní postavy.

08.05.2024

Ztracená léta jsou po Posledním Roninovi zklamáním. Místo dobře vymyšlené zápletky proložené vzpomínkami a emocemi, jako to bylo v předchozí knize, tady dostáváme vatu, která se mě téměř vůbec emočně nedotkla. A nostalgie tady také nezafungovala. Během čtení jsem pořád čekal, kdy to konečně začne být zajímavé. Jenže to se nestalo. Kniha jede dvě dějové linie, které se střídají, ale jinak nejsou nijak propojené.

První z nich je prequel Posledního Ronina a vypráví o putování Michelangela z Japonska, přes Evropu, zpátky do Ameriky. To putování má zápletku, má akci, Michelangelo zažívá útrapy, ale celé to k ničemu novému nevede. Nemá to žádný důsledek v dějové linii ze současnosti. Navíc víme jak a kdy Michelangelo zemřel, takže to ani nemůže být moc napínavé. Velké skoky v čase tomu také moc nepomáhají.

Moc zajímavé nejsou ani nové malé Mutant Baby Ninja Turtles v dějové linii ze současnosti. I když těm přiznávám jistý potenciál do budoucna. Zatím ale mezi nimi chemie moc nefunguje a jsou spíše otravné. Na nostalgii tady zbyla už jen April a ta svoji část příběhu zvládla dobře. Její vyprávění byla nejspíš nejzábavnější část celé knihy.

Obě dějové linie se často vrací k tomu, co už bylo vyprávěno v Posledním Roninovi, jako by se to snažilo alespoň vytěžit něco málo z toho, co fungovalo dříve.