Zemři, Kaine: Stín
Ludmila Svozilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522206/bmid_zemri-kaine-stin-208-522206.png
5
16
16
Zemři, Kaine série
< 2. díl
Nikomu se nesvěřuj. Ničemu nevěř, dokonce ani tomu, čeho se můžeš dotknout. Nevěř ani sama sobě. Nevíš, kdo vlastně jsi. Matyldiny životní jistoty se jedna po druhé tříští během několikaměsíční krvavé cesty napříč provinciemi Kanady. Kým je ve skutečnosti člověk vedle ní? Kdo je ona sama? Čemu ještě vůbec může věřit? Věci nejsou tím, čím se zdají být, a ten, kdo Matyldu sleduje, už má s lidskou bytostí pramálo společného. Matylda prchá a pokouší se zametat stopy. Učí se obnovit ztracené schopnosti. Rezignuje, ale znova se staví na nohy. Tváří v tvář smrti bojuje divoce, zákeřně a bez ohledu na vlastní život. Zbývá jí poslední karta, jediný možný zoufalý krok.... celý text
Přidat komentář
Oproti prvnímu dílu, který informace dávkuje postupně a držel moji pozornost celou dobu, jsem se s první polovinou knihy nevídaně prala. Putování po kanadských jezerech se trochu moc táhlo, strašidelné prvky už na mě tolik nefungovaly a úzkostně depresivní ladění hlavní hrdinky mi bránilo se začíst. Mystických náznaků je mnoho, ale vysvětlení, alespoň částečného, se dočkáme až později, takže jsem se trochu ztrácela a vlastně jsem ani moc nebyla zvědavá, kam ty tajnosti povedou. Vše se pak ale zlomilo, částečná vysvětlení přicházela spolu se záplavou dalších informací a skvěle načasovanými zvraty. Od poloviny jsem už knihu nedokázala odložit a kochala se nádherně propleteným, logickým, zvráceným příběhem s přiměřenou dávkou erotiky a v tomto díle i sposty nadpřirozena! Celá duologie se mi ve výsledku ohromně líbila, určitě si ji s odstupem přečtu ještě jednou a užiju si všechny podrobnosti. A okamžitě objednávám další autorčinu knihu, protože mě prostě lapila. Děkuji za fantastický zážitek!
(SPOILER)
Jestliže první díl - Svatyně - byl plný tajemství, pak druhý je kromě tajemství nabit i nesčetnými překvapeními.
Matylda s dítětem a její průvodce jsou na útěku. Ani daleká kanadská divočina je ale nedokáže dostatečně skrýt před jejich pronásledovatelem.
Ale kdo - nebo CO - to vlastně je? Co chce? Kolem dvojice přibývá hrůzy a smrt je všude v jejich stopách. Kdo vraždí? Kdo pronásleduje? A kdo je kdo?
Oproti Svatyni je zde více magie a více vysvětlení. Čtenář může snadno nabýt dojmu, že už to chápe. Mylného dojmu. Protože na další stránce se ukáže, že to byla lež, tvářící se jako pravda... Ovšem stejně tak je možné, že to byla pravda, tvářící se jako lež.
Otázky se hromadí. Kdo nebo co je Stín? Kdo je Sajn? Je Matylda skutečně Matylda nebo někdo jiný? Nebo nikdo? Nebo všechny? Proč se to všechno děje?
Děj uhání, komplikuje se a mění. Jako vždy je všechno stále jinak. Nikdo není jen zlý, nikdo jen dobrý. Matylda krok po krůčku objevuje to nejhlubší tajemství, skryté v ní samé. A nebezpečí je čím dál blíž...
Realita se tu mísí s magií a mytologií v strhujícím koktejlu, kdy čtenář nakonec netuší, která bije, ale moc mu ten koktejl chutná.
Musím se přiznat, že po dočtení jsem nebyla vůbec moudrá, jak to vlastně dopadlo. Ale nějak mi to nevadilo.
Jedinou maličkou výtku mám k použití těch původních výrazů, které se nedají nejen vyslovit (protože nevíme jak), ony se nedají ani přečíst. Na druhou stranu to bylo zpestření a dodalo to vyprávění na věrohodnosti. Mimochodem, je znát, že autorka kladla opravdu velký význam na rešerše, aby zeměpisné reálie (nepochybuji, že i etnografické a jazykové) souhlasily do puntíku.
Další, co mi nesouhlasilo, byla účast miminka v ději. Celou dobu se mluví jen o těch dvou, dítě je tam v podstatě jen zavazadlo - nevyvíjí se, nemluví, nepláče... Že by něco tak důležitého autorka opomněla? Kdepak! Nezapomeňte: v této knize nesmíte věřit VŮBEC NIČEMU A NIKOMU!
Stejně jako Svatyně, ani Stín není oddechovka někam na pláž. Chce vaši pozornost a dokáže ji udržet. A když ta horská dráha dojede na poslední stránku, zůstanete zírat s otevřenou pusou, protože... Ne, není to lehká kniha.
Ale je báječná.
Hlavní hrdinové, které známe z předchozího románu Zemři, Kaine: Svatyně, cestují Britskou Kolumbií se změněnými identitami s dvouměsíčním miminkem. Někdo s nimi má nějaké záměry a dává je sledovat. A někdo se jich drží jako Stín. Matylda už nečte myšlenky, ale intenzivně vnímá pachy a zvuky. A Sajn? Ten je tajemný jako vždy byl. Jejich cestu provázejí brutální úmrtí. Děj se tentokrát odehrává převážně v Kanadě, na epické finále se ale přesuneme opět do Čech. Cestujeme krajinou lesů, řek a hlavně jezer. Jezera tu mají svůj význam. Souvisí to i s mytologií prvotních obyvatel, setkáváme se s nimi, jejich potomky, jejich osudy.
Vyškolena prvním dílem zůstávám ostražitá, a je mi to houby platné. Nejprve vás to donutí nahnout se nad hladinu toho jezera, jezero vás vtáhne, zavře se nad vámi voda a vy máte pocit, že se pohybujete v husté tekutině, že se nemůžete nadechnout, a pak vás to vyplivne. Okamžitě mi naskočil pojem dualita. Už středověké alegorické hádání se duše a těla prezentuje onu dualitu, ale autorka to zde povýšila o další rozměr. Každý máme svou světlou a temnou stranu. Co způsobuje, že některá z nich nabude převahy, dá se ovlivnit, aby to nebyla ta temná strana? Avšak nejde jen o tělo a duši, je tu také mysl. A Stín. A ten se přece nedá překročit. Nebo dá?
Marně přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco tak zvláštního. Asi bych to charakterizovala jako velmi podmanivý příběh s velkou dávkou imaginace, který vás nenechá oddechnout úlevou. Mohu stejně jako u prvního dílu konstatovat, že to není jednoduché čtení, což ale neznamená, že by se nečetlo dobře, naopak. Celé nás to protáhne mezerami mezi světy a máme co dělat, abychom v nich neuvízli.
Po konci Svatyně jsem si s lehkými obavami říkal, kam se příběh Matyldy asi posune, snad nebude druhý díl jen variací Svatyně. Samozřejmě jsem se obával zcela zbytečně, protože autorka to vzala úplně jiným směrem a ze Svatyně se tak stal zajímavý prolog pro Stín.
Zemři, Kaine: Stín, abych dodržel celý název, je o dost údernější a temnější než jeho o rok starší bratříček. Temná, depresivní atmosféra ze stránek knihy pomalu odkapává, Matylda se vydala na velkolepou a ne zcela úplně dobrovolnou cestu, která vede k nezáviděníhodnému cíli a nic není tak, jak se na první ani na druhý pohled zdá.
A v tomhle vidím největší kouzlo knihy. Autorka si čtenáře vodí jako na provázku a ač jsou některé pasáže trochu zdlouhavější, než by mi vyhovovalo, nenechá vás ani na chvíli vydechnout. Chvílemi jsem si říkal, zda jsem něco náhodou nepřeskočil nebo nevynechal, z některých věcí jsem byl docela zmatený, ale nakonec do sebe vše hladce zapadlo.
Stín je za mě skvělé dílo, které si rozhodně zaslouží velkou čtenářskou pozornost.
„Začni dělat to, co je nutný.“
„A co to je?“
„Žij. Nic jinýho není potřeba.“
Uf. Páni. Abych pravdu řekl, druhé knihy z Kainova univerza jsem se trochu obával. Dá se původní zajímavý námět roztáhnout a zpracovat ve dvou knihách? Nebude ta druhá jen přežvýkání toho, co se dělo a bylo zajímavé v té první? Je možné k tomu ještě přidat něco nového a zajímavého, aby se to nezvrhlo v něco nepřirozeného a přehnaného? Nakonec se (pokud vůbec existuje) problém může ukázat z jiné, nečekané strany. Zápletka Stínu je totiž ještě zajímavější, temnější a více strhující než u Svatyně. Natolik, že si pohrávám s myšlenkou, zda by obě zápletky nepůsobily lépe, kdyby byly zpracovány ve svých knihách samostatně, bez vzájemného propojení, které svou „nutností“ může tu a tam lehce něco deformovat nebo potlačovat prvky, které by jinak byly jinak/lépe/více rozvinuté. Ale to jsou jen takové klasické myšlenky co by kdyby. Věřím, že autorka to stejně vnímala jako jeden příběh. Každopádně, Stín je skvěle promyšlený až do kosmického horroru zasahující temný příběh, při němž před autorkou klobou dolů, že ve dvou románech, kde nic není tak jak se jeví a jak si člověk myslí, že je (ach, vy bláhoví), dokázala všechno ukočírovat tak, že čtenář/ka nezaklapává tuto knihu s nevěřícně otevřenou hubou. Je to k nevíře, ale nakonec to sedí, byť jsem si v určitých částech Stínu říkal, že se asi mineme. Asi se s tím každý musí poprat po svém, mě nakonec vychází to, že Svatyně je vlastně „jen“ zajímavým prologem ke Stínu a jestli mi z tohohle příběhu po letech něco zůstane v hlavě, bude to právě Stín.
Imaginace. tímhle jednoduchým slovem by se v podstatě dalo shrnout zakončení velkolepého příběhu o jedné tajemné dívce, Stínu, Svatyni a Síti, jež má své prsty všude. Spletité nitky se jako složitá a krásná pavučina skládají v komplikovaný příběh plný mystiky a tajemství. Celý román je prodchnut úžasnými náboženskými motivy prvních národů severoamerických původních obyvatel, které celou knihou silně rezonují. Tohle není knížka pro každého. Není to kniha, kterou si vezmete po náročném pracovním dni. Je to příběh, u něhož autorka nutí čtenáře přemýšlet. Nejen o ději samotném a postavách a jejich spletitých osudech, ale i o sobě samém. Přesto však stojí za to udělat si na ni klid a přečíst ji, protože je v ní skryt nesmírně silný příběh. o zradě, lásce, bolesti a přijetí sebe samého. A o Stínech, které si v sobě nosí každý sám.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Achernar |
| 2022 |  Zemři, Kaine: Svatyně |
| 2015 | Hledá se autor bestselleru 2015 |
| 2019 | Sběračka kostí |
| 2023 | Zemři, Kaine: Stín |
Druhý díl duologie Zemři, Kaine začíná tam, kde první díl končí a děj hezky navazuje. Ocitáme se v Kanadě a spolu s hrdiny objevujeme legendy severoamerických indiánů, staré mýty, tajemství a magii. Matyldě už nezbývají žádné jistoty. Netuší kdo je ona, kdo je člověk po jejím boku, ani co všechno ji ještě čeká než dojde klidu. Propletenec tajemství a záhadna ze Svatyně pokračuje i ve Stínu.
Návrat k příběhu Matyldy byl hezký a těžký zároveň. Autorka tuto svou duologii zaplnila spoustou detailů, které je třeba si pamatovat z prvního dílu a dávat na ně pozor i během čtení toho druhého. Svatyně a Stín jsou lehce rozdílné, každá kniha je trochu jiná, ale spolu tvoří originální dechberoucí mysteriózní příběh, který vás pohltí. Je to těžší čtení na pozornost, proto vyžaduje vnímavého čtenáře, který pochytí co nejvíce detailů a zapamatuje si je. Pokud by si některá série zasloužila více čtení před finálním čtenářovým hodnocením, pak právě tato. Jedno čtení je málo!
Ludmila Svozilová má vypravěčský dar. Při popisech starých indiánských legend se ocitnete daleko za oceánem, v Kanadě, u ohně, kdy starý indián vypráví o historii kmenů, o kmenových radách a hierarchii. Spojení s přírodou, duchy a magií. Vírou. Bude se vám tajit dech nad tajemstvími a nebude vás přestávat štvát nedůvěryhodnost hlavní hrdinky, která stejně jako autorka neprozradí ani slůvko navíc, než je v danou chvíli třeba.
Po dočtení mám pocit, jako bych stále neměla všechny informace, jako by mi jedno čtení nestačilo a musela číst znovu. Pochytat všechny ty střípky a detaily, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla. Náznaky, které byly a nevšimla jsem si jich.
O opravdu dobrých knihách, těch nejlepších, by čtenář po dočtení chtěl říci tolik věcí, ale nenachází ta správná slova. A přesně tak to mám já s touto knihu - celou duologií Zemři, Kaine. Nezbývá, než si příběh Matyldy přečíst znovu. A už teď se těším na to, až se s ní i se všemi ostatními zase znovu setkám.