Život na lednici
Alice Kuipers
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25468/bmid_zivot-na-lednici-V4p-25468.jpg
4
71
71
Kniha má podditul Veliký příběh psaný na malých papírcích. Její matka zase od rána do noci pracuje, takže se doma často ani nepotkají. Jejich společný život se proto z velké části odehrává – na lednici. Přesněji řečeno na jejích dvířkách, kde si nechávají lístečky se vzkazy. Za zdánlivě stručnými zprávičkami se skrývá lidské drama, vztah plný rozporů, ale i hluboké sounáležitosti, smutku i lásky. Život ve shonu všichni důvěrně známe, ale teprve když nám osud ukáže odvrácenou tvář, začneme litovat, že jsme na své nejbližší nikdy neměli víc času…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , MetaforaOriginální název:
Life on the Refrigerator Door, 2007
více info...
Přidat komentář
Tak trochu jinak život očima krátkých vzkazů na lednici... Mrazí mě kdykoli tu knihu vezmu do ruky a nazdařbůh otevřu na jakékoli stránce... Příběh, který se děje někde možná právě teď, který se stal už mnohokrát a ještě mockrát se stane. Přesto ve vás něco zanechá, něco vám sebere, zaryje se pod kůži a uvízne tam už napořád...
Přečteno za odpoledne. Brečela jsem jako želva.
Jako by mi něco tisklo krk a já se nemohla pořádně nadechnout. Tahle útlá knížečka je nářez pro vaši duši - a budete na ni ještě dlouho vzpomínat...
Čas letí nejvíc ve chvílích, kdy toužíme, aby zůstal stát...
Když jsem tu knížku v českobudějovické nádražní knihovně vzala do ruky, připadalo mi to spíše jako něco pro teenagery. Ale cestovala jsem jen kousek a tahle kniha se zdála na to zrovna vhodná, navíc v batohu moc nevážila. Překvapilo mě, kam až mě příběh zavedl, jak skončil. Přitom možná stačilo málo a vše by bylo jinak. Podobné životní situaci, jaká je v závěru popsána, jsem totiž před lety čelila jak já, tak (o několik let dříve) má matka. A myslím, že kdyby se naše komunikace odehrávala pomocí vzkazů na lednici, ani jedna z nás by tu dnes nebyla. Jestli v některých rodinách vztahy skutečně fungují takto, je to bohužel důkaz, jak je současná společnost zvrhlá a že je opravdu na čase vzít rozum do hrsti, přestat umlčovat svá srdce a vydat se trochu jiným směrem.
Život na lednici – Alice Kuipers
Začátek
Leden – Když se na tebe podívám
Ahoj Klárko, moje žežulko!
Mléko
…
mrkev a králičí konzervu pro Péťu
…
džus – jaký budeš chtít
Když to pobereš, vezmi taky kuře
a dvě konzervy fazolí. Ale kdyby to nešlo,
nedělej si vrásky, zkusím to koupit zítra.
Líbám
Máma
Peníze jsou na lince. Nezapomeň si klíč!
- - -
Tak to je lísteček číslo jedna. Tímto způsobem jsou dokumentovány vztahy rozvedené matky a patnáctileté dcery, žijící spolu s králíkem Péťou.
(… = krácený nákupní seznam)
- - -
Mami,
koupila jsem všechno, cos mi napsala, kromě kuřete
a fazolí. MRZLO, AŽ PRAŠTĚLO,
a myslela jsem, že mi upadnou ruce, když jsem táhla
ty tašky. NUTNĚ POTŘEBUJU nové rukavice. Mohly
bychom v sobotu zase zajít
do obchoďáku – tenhle víkend snad nesloužíš?!
Měla ses dneska dobře???
K.
- - -
Je to příběh krátkých stručných všedních vzkazů.
Mnohdy některé z nich působí vesele, vtipně, i nevázaně.
Je to o těch několika málo nejnutnějších věcech, které si
prostě potřebujeme sdělit i tehdy, kdy na sebe vlastně
nemáme vůbec čas, kdy se míjíme, a když se náš život,
náš společný život stává spíše dvěma samostatnými nezávislými životy,
které se jen v několika málo okamžicích v průběhu dne, spíše však týdne
protnou, a jsou některé nezbytné věci, které si prostě potřebujeme sdělit,
které si musíme sdělit tak, aby domácnost stále ještě, byť značně formálně
fungovala.
Knížku jsem si dnes nesl z knihovny. Když jsem v tramvaji otevřel tašku,
byla hned na vrchu. Působila velice sympaticky, skoro vesele. Vypadalo to,
že se v tramvaji bude dobře číst. I forma lístečků na lednici,
někdy je přidržují magnety, jindy mívají na okraji lepící snadno odlepitelný
proužek, mne celkem zlákala. Připomínalo mi to SMSky, které často používáme, často
i při dlouhodobých pobytech mimo bydliště.
Příběh líčí okrajově, nebo spíše stopově problémy dospívající dcery na jedné straně,
a nelehký život rozvedené matky, pracující ve zdravotnictví, a zřejmě snažící se
dceři i sama sobě zajistit po ekonomické stránce slušný život, i za cenu
určitých služeb navíc oproti normálu. Nevzpomínám si, že by v knížce něco
takového bylo přímo uváděno, ale ony vzkazy ve mně tento dojem vyvolávaly.
Postupně sledujeme jak se jejich život, i jejich vzájemné soužití
v průběhu onoho roku vyvíjí. Malé útěky, a přespávání u kamarádek,
první vztah, velký útěk k otci, a tak dále.
V průběhu dne se obě dvě nejčastěji vůbec nesetkají, v průběhu týdne
jen na několik krátkých chvilek, což tak nějak vytušíme spíše pod povrchem
jednotlivých textů.
Kniha se velice dobře čte. Vtáhne vás do děje.
Ach jak rád bych citoval obsah některých dalších lístečků.
Byly by z toho ale spoilery.
Knížku prakticky neodložíte, dokud ji nedočtete.
Já jí četl na dvakrát v tramvaji, mezi tím jsem musel nakoupit
na zítřejší denní a následující noční směnu, abych tam neměl hlad.
Když jsem přišel domů, zbývalo mi ještě asi osmdesát stránek.
Teď už ji mám dočtenou.
Vzhledem k použité formě, mne velice překvapilo, jak mne autorka
i překladatelka vtáhly do děje. Jak už jsme si zvykli na to,
že na sebe nemáme čas, a jak ty kraťoučké, stručné zprávy na mne
dokázaly emocionálně zapůsobit.
Kdysi jsem viděl v kině Alfa film na podobné téma.
Pozor spoilery
jmenoval se
Griffin a Phoenixová
myslím tedy film z roku 1976, který má na csfd 90%,
ne jeho pozdější slabší remake, který má jen kolem 70.
Závěrečné pocity z toho filmu byly podobné jako z této knížky.
Bylo to nezapomenutelné.
Od té doby život ještě zrychlil, nabral další obrátky.
Daleko více se míjíme, vzájemné vztahy řešíme čím dále,
tím více spíše technickými prostředky.
Na skutečné společné chvíle, skutečný rozhovor, a skutečný
společný život, si necháváme stále méně času.
Často nám pak, později, s odstupem, nezbývá, než litovat
promarněného …
Ano, tato knížka opravdu stála za přečtení. Nemohu říci, že by se mi "líbila", ale jsem moc rád, že jsem měl možnost si ji přečíst. Na to, že jde o autorčinu prvotinu, je opravdu nádherná.
Zajímavá knížka. Přečteno za hodinku jedním dechem. Smutný příběh ze života, co s člověkem zamává a donutí ho se nad spoustou věcí zamyslet. Konec dočten se slzami v očích.
Netradičním způsobem napsaná kniha, která mě opravdu dojala ! Silný příběh. Na tuto knihu velice často vzpomínám.
Tahle kniha je prostě skvělá. Četla jsem ji před několika lety v němčině (pod názvem Sehen wir uns morgen?) a stala se jednou z mých nejoblíbenějších. Měla jsem trochu strach, co s ní udělá překlad, ale bylo to zbytečné. Tahle kniha je úžasná i v češtině. Je psaná ve formě vzkazů, co si lidi nechávají na lednici pod magnetem (zřejmě proto ten název), takže ji máte přečtenou během chvilky (mě stačilo než jsem dojela autobusem z Klatov do Plzně, takže cca 50 minut). U knížek nebrečím, tady jsem četla poslední stránky se slzama v očích a nebýt toho, že kolem mě byli ostatní cestují, rozbrečela bych se jako malá holka.
Teda tohle jsem nečekala! Útlá knížečka s velkým příběhem, přiznám se, že na konci jsem bulela jak želva, to už se mi dlouho nestalo. Ach jo. Tak teď zas něco veselejšího...
Náhled do vztahů a prožitků jedné rodiny skrze lístečky, které si lepí na lednici. Moc hezký nápad na zpracování příběhu. Četlo se rychle, lehce i poutavě.
nápad výborný, príbeh odprostený od akýchkoľvek opisov
pri čítaní mi prišlo smutno z toho, že je možné prežiť kusisko života k osobe veľmi blízkej pomocou správ na chladničke
a odkaz typu: mami som v izbe, mi prišiel neuveriteľný!!!!
verím, že osobná komunikácia sa nikdy nikam nevytratí
Ač je tato knížečka psána zase trošku jiným způsobem než je obvyklé, má v sobě velmi silný příběh. Je zajímavé pozorovat rodinu jak se semkne a změní se, když jí cestu zkříží důležitá životní událost. Konec je tedy nevyhnutelný a v tomto případě bohužel smutný.
Zajímavé pojetí, díky krátkým vzkazům jsem 162 stránkovou knihu přečetla během hodinky. Kniha sama o sobě v podstatě nezáživná, ale konec, přestože jsem ho čekávala od samého začátku, mne dojal.
Život na lednici
(SPOILER) Tu sa absolútne žiada plný počet hviezd už len za ten geniálny nápad, jeho originalitu a výborné spracovanie. Skoro ľutujem, že autor nemá (zatiaľ) v zozname ďalšie knižky, pretože túto som prečítala asi za hodinu a pol a veľmi ma vtiahla tým, že napriek tomu, že neobsahuje nijaké popisy postáv či prostredia, vytvorila som si ich sama a vžívala som sa do deja, nevnímajúc dvierka chladničky, ale rodinný život. Áno, záver bol trochu (na mňa, niekto vníma inak) príliš na slzy tlačiaci, i keď sa tomu zrejme nedalo vyhnúť - osobne by som listy nahradila znova lístkom na chladničke a nehádzala ich do vody, alebo napríklad nechala Klárou rozmiestniť nejaké odkazy na iných chladničkách (v reštaurácii, hoteli, predajni), kde by mohla svoju skúsenosť a zmenené vnímanie života milo podsunúť svetu ;) Našla som raz taký odkaz nalepený na okraji okienka pražského metra a prišlo mi to veľmi silné a krásne. Odpísala som si jeho text do diára vtedy...