Ztracený rok
Katherine Marsh
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523908/bmid_ztraceny-rok-65213e0841585.jpg
5
27
27
Píše se rok 2020 a třináctiletý Matthew je během covidové pandemie uvězněný doma, jeho táta trčí ve Francii a maminka přestěhuje chlapcovu stoletou prababičku k nim domů, aby ji ochránila před nemocí. V domácnosti proto platí dvojnásob přísná pravidla a Matthew se může ukousat nudou. Zoufalá situace se změní, když hrdina najde v prababiččiných věcech, které dostal za úkol uspořádat, fotografii dvou holčiček. Prababička se zpočátku odmítá o své dávné minulosti bavit. Matthew ví jen to, že se narodila na Ukrajině a uprchla odtamtud. Co všechno nechala za sebou a obětovala, však zjišťuje až nyní, když pročítá její deníky, dopisy a novinové články z dětství a mládí. Z nich vyvstává příběh tří ukrajinských sestřenic během hladomoru na Ukrajině na počátku 30. let minulého století, který uměle vyvolal Stalin a jemuž padly za oběť miliony lidí.... celý text
Přidat komentář
Výborně napsaná kniha propojující řadu nelehkých témat! Moc se mi líbilo, že narozdíl od knih pro dospělé, které se často uchylují k detailním popisům utrpení, trýzně a mučení, tady je to jen lehce naťuknuto a přitom to skvěle funguje. Literatura se nestává hodnotnější detailními popisy.
Katherine Marshová se taky podařilo výborně zachytit atmosféru COVIDu, tu nejistotu a vykolejení z běžného života. Kniha byla velmi čtivá a i když jsem později již tušila, jaké je to strašlivé tajemství, neubralo to nic na síle.
Rozhodně budu doporučovat, nejen dětem, ale i dospělým.
(SPOILER)
S knížkou mám po dočtení vnitřní problém a trvalo mi pár dní rozklíčovat, co to bylo. Od začátku:
Před čtením jsem měla obavy z těžení senzačnosti tématu covidu a Ukrajiny. To se mi nepotvrdilo, kdo taky váháte, můžete být klidní. Covid autorka použila pro nastavení omezených možností v naší "přepychové" době. Takže se můžeme lépe vcítit do kritických životních situací, lépe vyhmátneme svoje pocity ohledně té ukrajinské dějové linky. A Ukrajina jako země sužovaná Stalinem není nijak srovnávaná s dnešním válečným děním.
Ta knížka je vlastně perfektní. Je v ní přehršel vážných a silných témat od těch historických událostí holodomoru, pro úskalí novinařiny. Autorka zvládla do jednoho pytle zabalit "dnešní mládež", globalizaci, totalitní režim, ústavní péči, psychologii v médiích a další, aniž by to působilo jako pěst na oko a aniž by plýtvala slovy. A je to neskutečně čtivé!
A ano, hýbalo to se mnou silně. Ale uvědomila jsem si, že se mnou nehýbe kniha, její slova, její forma, ale události samotné. Prostě když vám někdo řekne, že mu hladem umřela maminka v náručí, tak vás to dostane, ať už to sdělí sebeprostěji nebo kostrbatě. A to stejné jsem cítila z knihy celkově. Styl autorky bych už nikde jinde nerozeznala. Ona nás s věcmi seznámí, ale autorčinu duši v knížce nenajdete. Proto jí nechci ani připisovat ten kredit za to, že mě knížka dojala.
Čtení mnohdy bolelo, ale knihu nedáte z ruky. Velice obohacující příběh nejen pro děti, ale i pro nás dospěláky. Za ZTRACENÝ ROK já osobně dávám ruku do ohně, budete nadšeni a spokojeni. Moc bych si přála, aby se dostal k co největšímu počtu čtenářů, protože takové příběhy je zapotřebí číst i v dnešní době.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Téma hladomoru na Ukrajině, při kterém nechal “tatíček Stalin k smrti vyhladovět 4 miliony, lidí pohledem dítěte.
Skvěle napsané, nepodbízivé ani nemoralizující.
A tak aktuální.
Sílu příběhu podtrhuje i to, že autorka čerpá ze své rodinné historie.
Jsou knihy, které si přečtete jednou a stačí, tahle k nim patří, ale v dobrém slova smyslu. Je to díky silnému zážitku a kniha se vryje do paměti.
Důležitá část historie, která by se neměla rozhodně zapomínat.
Kniha není jen pro mládež, ale i pro dospělé. Rozhodně doporučuji přečíst.