Cara.17 komentáře u knih

Tvorba Ondřeje Sekory patří už od dětství k mé oblíbené. Jeho krásné ilustrace poznáte na první pohled a jen těžko by se dalo spočítat, kolik děl vytvořil a na kolika dalších se podílel...
I přesto, jak moc mám jeho knihy ráda, mě však tato malinko zklamala. Ne proto, že by mě čmeláčí život nezajímal - ten mě naopak hodně zaujal a díky němu se ke knize výhledově vrátím. Mrzelo mě, že byl příběh čmeláků místy dost upozaděný kluky uličníky. Ty pasáže mě vůbec nebavily - de facto mi kazily zážitek z četby. Z tohoto důvodu jsem snížila hodnocení a nejoblíbenějšími knihami pro mě tedy i nadále zůstávají ty s Ferdou Mravencem a Broukem Pytlíkem.

16.05.2024

Moc hezky zpracovaná kniha - ať už se to týká milých ilustrací či laskavého příběhu. Sice je určená dětem od tří let, ale kdo by na to hleděl, že ano? (Věřím, že tu nejsem jediná dospělá, co raději sáhne po tomto než po nervy drásajících thrillerech).
Jediné, co mě mrzí, je počet stránek. Ano, chápu, tříletým dětem samozřejmě nemůžete dát obsáhlou bichli jako je Anna Karenina, ale zkrátka 32 stran je hodně málo a je to de facto i důvod, proč jsem nakonec zavrhla koupi.
Takže až se touto jednohubkou budu chtít zase pokochat, udělám si procházku do knihovny...

15.05.2024

Z téhle knihy jsem byla hodně zmatená. Už po pár odstavečkách textu jsem sice tušila, jak to dopadne (a trefila jsem se), nicméně jsem nečekala, že to bude ve spojitosti s Mýválkem, což bylo první překvapení.
Předpokládala jsem, že tímto rozuzlením jsme se dočkali "happy endu", jenže najednou bum! a v příběhu, který se celý odehrával v našem světě s reálnými zvířaty, se najednou objevil jednorožec!
Jakože co? Vždyť je to stejný nesmysl, jako kdyby se ve Ferdu Mravenci objevil drak nebo vlkodlak!
Chvíli jsem uvažovala, jestli mi něco neuniklo anebo se v tiskárně nestala chyba a nesvázali k sobě omylem dvě úplně jiné pohádky ale ne - autoři se očividně rozhodli pro konec, co bude mít "grády". A to se jim skutečně povedlo, avšak z mého pohledu to není v tom pozitivním smyslu. Takže s odřenýma ušima 3 hvězdičky a pevně doufám, že až příště narazím v knížce na jednorožce, bude to v nějaké fantasy...

15.05.2024

Ach jo, tohle je fakt bída... proč mi leporela, která mám doma od svého dětství (a která se hodí pro děti ve školce), dávají větší smysl než tato knížka určená dětem v první/druhé třídě?
Je mi jasné, že text musí být hodně jednoduchý a příběhy jakbysmet, ale copak to musí být až takto hloupé?
Nemám ve zvyku si číst knihy z edice "První čtení", ale hodně mě zaujaly ilustrace a krom toho mám sovy ráda, takže jsem to zkusila a výsledek?
Ne, raději o tom už nebudu přemýšlet, protože bych musela snížit hodnocení ještě víc. Takže se budu držet toho, že děckám to snad až tak vadit nebude a soustředí se především na písmenka, slova a ilustrace, než aby uvažovaly o "příhodách" pana Sovy.

15.05.2024

Pokud moc neholdujete sáhodlouhým knihám z osobního rozvoje, ale zároveň si rádi přečtete něco, co vás "duševně" obohatí a postrčí k vašemu lepšímu já, pak jste tu zcela správně.
Charlie Mackesy vás prostřednictvím této jednohubky s nevšedními ilustracemi seznámí se čtveřicí přátel. Jací přátelé to jsou, napovídá sám název. Krom toho, že každý z nich patří k jinému živočišnému druhu, jsou jedineční i svými charakterovými vlastnostmi. A díky jejich rozhovorům máme možnost získat různé pohledy a odpovědi na otázky, které si občas sami klademe...
Ač se mi tato kniha velmi líbila, přece jen jsem nebyla nadšená tolik jako z podobně zpracovaného dílka Panda a dráček. Nevím, jestli je to proto, že už mám "něco načteno" a jakožto starší jsem i "moudřejší", ale zkrátka věci, které tu byly řečeny, mi jsou už dlouho známé a tudíž pro mě nebyly ničím převratným či objevným. Mimo to mě příliš neoslovily ty "náčrtkové" ilustrace, takže pokud bych jednou uvažovala o koupi tohoto díla, dám přednost druhému kreslenému vydání.
Tyto dvě mušky však nejsou ničím závažným, abych kvůli nim snižovala hodnocení. Krom toho se říká: "Opakování je matkou moudrosti," takže je určitě dobré si připomenout a osvěžit to, co už víme.

2 14.05.2024

Pokud jste četli Pandu a dráčka a byli jste spokojeni, pak určitě neváhejte a pusťte se do tohoto zdařilého pokračování. Dokonce bych řekla, že je o kapičku lepší, poněvadž se nejedná "jen" o souhrn moudrých myšlenek, nýbrž o celistvý příběh s ponaučením.
Cesta, kterou prožívají dva naši přátelé, není zpočátku vůbec radostná nebo jednoduchá. Určitě si nejeden čtenář pomyslel, proč se na ni vůbec vydávali a zda jim nebylo lépe "doma". Nicméně když se dostanete na konec a podíváte se na onu pouť jako na celek, pochopíte, jak důležitá byla...
Jedná se o krásný příběh protkaný moudrem a tvrdou leč pravdivou skutečností, že utrpení, strádání i ztráty nás v životě mohou posunout hodně daleko a to takovým směrem, jakým bychom nečekali...
James Norbury je vskutku výjimečný a úžasný autor. Ani tenhle skvost jsem v knihkupectví nemohla nechat a budu se k němu s chutí často vracet.

1 12.05.2024

Knížka, která si dokáže získat pozornost jen svým krásným přebalem. Když ji otevřete, na každé straně najdete zajímavé a laskavé myšlenky, jež jsou doplněné milými něžnými ilustracemi. Musím se přiznat, že jsem si vždy ráda přečetla knihy citátů či mouder ale jen málokdy jsem měla potřebu si je koupit. U této jsem to však udělala, poněvadž stojí za to a vím, že po ní sáhnu ještě mnohokrát. Je to přesně ten typ knihy, který vás pohladí po duši a ukolébá vám vaše starostmi roztěkané nitro...
Podobným stylem dýchá i knížka Chlapec, krtek, liška a kůň, ale na rozdíl od Pandy a dráčka, která se mi líbila víc, obsahuje myšlenky, které mi z větší části už byly známé a tudíž mě tolik neuchvátily.
Navíc pokud chcete udělat radost někomu z přátel či známých knižním dárkem, tady máte perfektní tip. Troufám si tvrdit, že bude nadšen každý milovník kvalitních děl.

2 12.05.2024

Na téhle knize mě jako první (zcela nečekaně) zaujala krásná obálka. Styl, v jakém je ilustrace vyvedená, mi silně připomněl samolepky, které jsem v dětství dostala od maminky a které se dnes už bohužel nevyrábí.
Co se týče příběhu, tak i ten se mi moc líbil. Bylo pro mě velmi příjemným překvapením, že i dnes se najdou autoři knih pro mládež, kteří odstrčí stranou moderní technologie, sociální sítě, školní prostředí, pubertu, vztahy, atd. a do popředí umístí přírodu - v tomto případě kouzelnou květinu nalezenou v tajemné zahradě. Připomnělo mi to knihy, které jsem četla jako dítě, v nichž bylo krásně ukázané to pravé dětství strávené venku "na lítačce" s kamarády a kde se řešily mnohem podstatnější a zábavnější věci, než počet "lajků" či sledujících.
U této knihy je jediná nevýhoda a sice, že to prozatím nevypadá, že by u nás měly vyjít další díly série. Osobně to považuji za velkou škodu, protože ač tento příběh skončil vcelku uzavřeně, moc ráda bych se dozvěděla, co se s Matyldou a kouzelnou zahradou bude dít dál...

1 10.05.2024

Tahle kniha je opravdu povedená. Jednak čtenáře zajímavě a jednoduše seznamuje s proměnami počasí a vysvětluje, jak k nim dochází, a také ji doplňují velice hezké a výstižné ilustrace. Společně tak vytvářejí mimořádné dílo, které stojí za pozornost. Jsem moc ráda, že jsem knihu objevila a měla tak možnost se v této oblasti "dovzdělat".
Jestliže vás také zajímají meteorologické jevy anebo je chcete přiblížit dětem, neváhejte a pusťte se do této knihy. Stojí za to!

1 09.05.2024

Kniha se dá považovat za přehled bájných postav a tajemných tvorů určený především pro děti a mládež. Pro lehké seznámení je tento souhrn bezesporu dobrý, ale pokud se o mystických bytostech chcete dozvědět víc + pochopit různé historické souvislosti, pak je lepší sáhnout po nějakém bestiáři pro dospělé.
Navíc mě - jakožto čtenářku milující zdařilé ilustrace - mrzelo, že v této knize byl takový mišmaš, tzn. některé ilustrace byly ve 2D, jiné ve 3D a někde se vyskytovaly i fotografie. Z estetického hlediska to působilo chaoticky a dost mi to zkazilo dojem, proto jsem snížila hodnocení. Škoda.

1 09.05.2024

Toto dílo bylo podstatně lepší než autorčina kniha S hlavou v oblacích (pejru), která mě vůbec nenadchla a u níž mi krom příšerně vykresleného vztahu hlavních hrdinů vadilo i velké množství vulgarismů.
Tady se naštěstí setkáváme s "umírněnější" hlavní hrdinkou Klárou, která pracuje jako redaktorka ženského časopisu. Klára miluje jídlo (naopak sportu se věnuje jen z donucení) a skrz rozhovor pro časopis se seznamuje s adrenalinovým sportovcem Matoušem...
Podle tohoto kratičkého popisu si určitě každý dovede představit, jak bude příběh pokračovat. Koneckonců je to román pro ženy a to mluví za vše. I přesto si však troufám tvrdit, že vás autorka ve druhé polovině knihy překvapí. Alespoň já jsem takový zvrat nečekala.
Mimo to musím zmínit, že se jí povedlo dobře popsat charaktery postav i jejich vývoj po onom zvratu. Navíc tu jsou jako bonus uvedené recepty na různé pochutiny, takže gastronomičtí nadšenci si přijdou na své.
Celkově tedy hodnotím knihu velmi kladně. Autorka mi díky ní dokázala, že umí psát dobré humorné příběhy i bez použití celé škály sprostých slov.

3 09.05.2024

Fakt netuším, kde se vzal trend cpát nadávky všude, kde to jde, aby to bylo vtipné. (A raději to ani nechci vědět.) Bohužel - Kateřina Petrusová mi v této knize připomněla, proč české autory moc nevyhledávám. Krom vulgarismů totiž spousta z nich svoje díla vycpává i erotikou a sexem a tento příběh není výjimkou.
Jeden by si pomyslel, že když se řekne, že "někdo přemýšlí rozkrokem", tak se tím v drtivé většině případů myslí zástupci mužského pohlaví, ale ouha - s tímto "charakteristickým" rysem tu máme hlavní postavu Markétu. Ta si u mě vysloužila místo mezi nejhoršími hrdinkami, s jakými jsem se v knihách kdy setkala. Byla neskutečně sprostá, nadržená, otravná, tupá a praštěná.
Marvin/Pavel mi připadal o špetku lepší - především v tom, že neměl v hlavě místo mozku pejr.
Jejich "vztah" byl neuvěřitelný a nereálný. Jen díky tomu, že jsem se v knize několikrát pobaveně zasmála a od druhé poloviny byl příběh lepší, jsem nesnížila hodnocení ještě víc. Každopádně doufám, že příště budu mít lepší ruku při výběru romanticko-humorné četby.
A jen tak mimochodem - bezkonkurenčně nejlepší postavou pro mě byla kočka Adolf.

1 08.05.2024

Anotace sice hlásá, že se jedná o humorné příběhy, jenže... znáte to. Pokud sáhnete po povídkové knížce, některé povídky vás zaujmou více, jiné méně, u některých protáčíte oči, u dalších není jasné, co je vlastně pointou a občas se tam vyskytnou i takové, u kterých byste si přáli, aby tam raději nebyly...
Nechci tím říct, že je tahle kniha špatná. Na to, že se jedná o četbu k odreagování a pobavení, to ještě ušlo, ale já osobně jsem narazila na lepší oddechovky. Na takové, jež měly "hlavu a patu", pobaveně jsem se u nich smála a krom toho jsem v nich našla i "originální prvek", který přispěl k rozhodnutí si je pořídit do vlastní sbírky a vracet se k nim.
Tady jsem nic takového bohužel neobjevila. Tím, že byly příběhy chronologicky neuspořádané, jsem si nemohla dost dobře vytvořit ucelený obraz o oné rodině, zasmála jsem se jen tak dvakrát třikrát a co se týče originality/originálního prvku... no nevím. Každý během života zažije něco vtipného, otázkou je, zda je to až natolik zábavné a nevšední, aby se to muselo dávat do knižní podoby. V tomto případě byla většina příhod jen k mírnému pousmání a u některých jsem měla pocit, že se jedná o "rozepsaný" vtip, se kterým jsem se setkala už několikrát.
Zkrátka na zabití času dobré, ale nic víc bych v tom nehledala.

1 08.05.2024

Tahle kniha pro mě byla vcelku příjemným překvapením. Jednak proto, že se v ní nevyskytuje vulgární, trapný a ubohý humor (což v dnešní "humorné" tvorbě bývá velkým zázrakem) a dále proto, že ji napsal český autor. Mám totiž hořkou zkušenost, že u novodobých českých děl se často setkáte s vulgarismy, ubohostmi a dalšími věcmi, o kterých se vůbec nehodí psát.
Sice mi některé pasáže připadaly trochu přitažené za vlasy a říkala jsem si, jestli může být někdo až takhle tupý, ale vzhledem k tomu, co řekl Albert Einstein: "Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist," jsem dospěla k závěru, že nemožné to není.
Když přihlédnu k počtu stran i lehkému oddechovému obsahu, tak se dá Božka zařadit mezi jednohubky, které si vezmete na cesty či dovolenou. Na jedno přečtení tedy určitě dobré, ale nehledala bych v tom nic mimořádného či obohacujícího. V takovém případě byste totiž byli zklamaní.

1 08.05.2024

Po dočtení iPohádky jsem měla podobně rozporuplné pocity jako u Kovyho dílka Ovšem a tudíž jsem i v tomto případě s hodnocením "půl na půl".
Z jednoho směru tuto knihu považuji za zdařilou a jistým způsobem prospěšnou - všichni, kdo u toho četli "mezi řádky" jistě chápou, co tím myslím... Navíc je tato pohádka ojedinělá v tom, že jsou její součástí moderní technologie, takže s přehledem zaujme i mladší generaci, která internetem a sociálními sítěmi žije. V tomto ohledu je tedy kniha povedená a dalo by se říct, že i originální.
Jenže když se na to podívám z hlediska kvality, tak to poněkud skřípe. Krom toho, že jsem čtenářka, která dává přednost ověřenému nadčasovému a klasickému pojetí pohádek s krásnými ilustracemi (a tudíž mě takováto moderna se stejně moderními obrázky příliš neoslovila), mi nevyhovoval ani styl psaní. Příběh je z velké části vyprávěný oním "moderním jazykem" ale pak se tam vyskytovaly i zdařilé popisy (v klasickém stylu) a to na mě působilo hodně nesourodě - jako pěst na oko.
Takže na jedno přečtení dobré a zajímavé (a vzhledem k tomu, že se Kovy vyloženě neživí spisovatelstvím) i povedené. Ale abych si tuto knihu kupovala a čas od času se k ní vracela, či se snad stala mou oblíbenou četbou, tak to opravdu ne.

1 05.05.2024

Jelikož jsem o 4 roky starší než Kovy, vyrůstala jsem v době, kdy ještě nebyl tolik rozšířený internet + neexistoval Youtube a tudíž jsem dětství neměla "zamořené" tvorbou youtuberů. A díky Bohu za to! Občas totiž nevěřícně kroutím hlavou, když náhodou narazím na video takového člověka a zachytím to, co předává svým sledujícím. Nechci tím samozřejmě říct, že celá YT scéna je špatná (Kovy je koneckonců důkazem, že ji lze využít k dobrým věcem), avšak odpadní tvorby je tam dost.
Co se týče této knihy, tak jsem si ji původně neplánovala číst. Ač mám Kovyho "vzdělávací videa" týkající se aktuálního dění ráda, neměla jsem potřebu se do jeho knihy pouštět. Nicméně nakonec jsem to zkusila a když jsem ji dočetla, měla jsem z ní rozporuplné pocity.
Pokud se na ni podívám ze strany jeho fanoušků - bylo zajímavé se o něm dozvědět víc a zároveň jsem dostala náhled na to, jak o nynější době, světě a životě smýšlí jeden z mých de facto vrstevníků. Styl psaní byl jednoduchý, takže se to četlo dobře a způsob vyprávění velice podobný tomu, jak Kovy mluví ve videích.
Avšak když o tom budu uvažovat jakožto o KNIZE v tom pravém slova smyslu, nenašla jsem tam krom pár zajímavých myšlenek nic, co by se dalo nazvat "obohacujícím". Kovy je bezesporu chytrý a šikovný člověk a ze startovní pozice youtubera toho dosáhl hodně (a nepochybuji o tom, že o něm i v budoucnu uslyšíme), ale psát jakési "paměti" ve 21 letech mi připadá předčasné a zbytečné. Tím spíš, když není nějakým geniálním vědcem nebo vynálezcem, co by se v tak mladém věku mohl chlubit "převratnou novinkou", kterou vymyslel.
Shrnuto a podtrženo - fanoušky i ty, které Kovyho tvorba/život zajímá tato kniha určitě potěší, ale pro ty, co ho neznají, je takovéto dílko zbytečné a pokud si ho nepřečtou, o nic nepřijdou.

1 04.05.2024

(SPOILER) A tohle jako mělo být co?!
Tenhle brak jsem četla v době, kdy u nás byly vydané pouze první dva díly Dvorů a tudíž ještě nebylo známé, že celá tvorba SJM je na jedno brdo. Tedy příběh upozaděný tunou explicitní erotiky a sexu prošpikovaný vulgarismy a vyplněný na chlup stejnými postavami, které jsou krásné, chytré, mocné, úžasné a v boji nepřemožitelné...
Navíc se o tomto mluvilo jako o retellingu na nádhernou pohádku Kráska a zvíře, kterou naprosto miluji a kterou Maasová absolutně nepochopila (to jsem bohužel zjistila až poté, co jsem se tím prokousala na konec).
Kdybych tu měla vypisovat všechno, co mě na téhle "vymývárně mozků" či snad na celé tvorbě této veleúspěšné autorky, naštvalo, byl by příspěvek kilometr dlouhý a beztak bych ho nedopsala, protože by mi v polovině prdla cévka z návalu zlosti a znechucení.
Chci ale zmínit to, co mě nakrklo úplně nejvíc.
V případě této knihy, kterou řadím mezi NMVP (= naprosto mizerně využitý papír), mě dožral závěr, tzn. způsob poražení padoucha. Maasová si očividně dala tu práci, aby zjistila, jak končí předloha k jejímu výtvoru, ale jak jsem zmiňovala výše, nepochopila ji a vyložila si ji po svém. Takže Feyre díky "pravé lásce" k jednomu fešákovi všechny zachrání a o pár měsíců později si narazí jiného fešáka, protože ten první totiž nebyl "ten pravý". Ano, drazí čtenáři, tomu se říká logika a pravá láska po maasovsku.
A s tím souvisí i druhá skutečnost a sice, že "pravou lásku" nebo alespoň "lásku" nám tu neukázala ani omylem. To, co bylo mezi Feyre a Tamlinem, se nedalo nazvat jinak než chtíčem obaleným v okouzlujících slovech a laciných slibech, který byl upečený v troubě zoufalství a poprášený špetkou soucitu.
A to je de facto i to, co mě vytáčí na všech jejích knihách - ukáže čtenářům desítky možností a způsobů, jak a kde se dá souložit ale lásku (ten skutečný cit nezastíněný fyzičnem) obchází ve vzdálenosti několika mil. (K tomu, kolika čtenářkám tímhle popletla hlavu, že toto je přesně to, co by ve vztahu měly očekávat a chtít, se už raději vyjadřovat nebudu. Stejně tak se nemíním rozepisovat o tom, jak je postava Rhysanda odporná a jak hnusně se chová k ostatním - především k Feyre - a z nějakého pro mě neznámého důvodu má velké davy fanynek. Opravdu slečny? Takového byste chtěly partnera? No fuj! A co se týče Feyre a dalších autorčiných hrdinek - to opravdu tolika lidem, kteří knihy hodnotí plnou palbou hvězdiček, nevadí, že se tyto postavy častokrát chovají i oblékají jako lehké děvy? Copak vám to připadá v pořádku?)
Původně jsem této příšernosti věnovala malé hodnocení za čtivost, ale jelikož lze napsat čtivě i návod na použití varné konvice, nakonec jí nedám ani to. Krom toho mi připadá, že tato série odstartovala jakýsi boom "nacpat porno všude, kde se dá, aby to bylo úspěšné" a z toho se mi fakt obrací žaludek.
Nad Skleněným trůnem jsem ještě schopná přimhouřit oči a možná (pokud se zbavím pifky na Maasovou) ho dočtu, poněvadž nesnáším nedočtené série, ale té další tvorbě říkám NE! A ještě milionkrát NE!
Rozhodně se nestanu "áchající", "óchající" a jinak juchající fanynkou, které se z tvorby SJM podlamují kolena a která by do sebe nadšeně házela lopatou na sníh všechny její pornem nasáklé výtvory.
Takže Maasová, můžeš si strčit ty svoje explicitnosti do Kotlíku, my dvě jsme spolu skončily!

(Btw to vysoké hodnocení u jejích knih? Nepochopím.)

Jestli jsem se něco ve svém "čtenářském životě" naučila, pak to, že zhlédnout první film a až poté číst knižní předlohu, stojí za houby. A nemusí to být vždy tak, že se vám filmy nelíbily. Já jsem v tomto případě byla s filmy vcelku spokojená, dokonce jsem na nich byla v kině. Bylo to v době "největší slávy" Stmívání a čím víc všude bylo reklamy, tím snáz a rychleji jsem se tím "přejedla" a dopadlo to tak, že se tomu dnes už vyhýbám.
Stephenie Meyer bezesporu píše dobře a věřím, že i dnes si najde svoje čtenáře, nicméně já už mám tenhle "upírský boom" za sebou a ani výhledově se k němu vracet nechci.
Stmívání pro mě zkrátka nebylo něco jako Pán prstenů či Harry Potter - tedy dílo, u kterého nezáleží na tom, kolikrát si ho přečtu/zhlédnu, protože mě stále baví a bavit bude, jelikož má v sobě jakousi nadčasovost.
Stephenie Meyer nám tu sice hezky vykreslila rodící se upřímný vztah Belly a Edwarda a jiné autorky jako např. Maasová, by se od ní mohly učit, nicméně mi v jistém směru připadal poněkud naivní a ne úplně zdravý. Na první pohled je romantické, pokud byste pro svého partnera obětovali téměř cokoli a byli schopni se pro něho změnit (a teď opravdu nemám na mysli přeměnu na upíra), ale je to tak správné? U Belly mi totiž připadalo, že si sama sebe moc neváží a naopak Edwarda považuje za vzor dokonalosti a to není v pořádku...
Pokud tedy upírskou ságou nejste jako já "přehlceni" a nevadí vám naivní vykreslení vztahů, směle se do ní pusťte a užijte si ji, ale já už ji asi napořád nechám odloženou v minulosti.

2 29.04.2024

Sci-fi sice není můj šálek kávy, ale po přečtení anotace, která mě hodně zaujala, jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. A jak to dopadlo? Kupodivu se mi to líbilo tak, že jsem sáhla i po pokračování.
Samotný nápad na tuto knihu mi připadá vcelku originální. Alespoň jsem se ještě nesetkala s tím, že by nějaký autor začal psát příběh až poté, co jeho hrdinové zemřou. (Samozřejmě pokud pominu tématiku s upíry nebo zombie.)
Wren byla jako resetka ze začátku dost drsná, ale cca od poloviny knihy to v ní poněkud uvadlo a chovala se téměř jako normální teenager. (Ne, že by mi to vadilo. Bez lámání končetin a jiných "chuťovek" se v knihách i filmech ráda obejdu.) Navíc je jasné, že se postavy v průběhu příběhu (stejně jako lidé v průběhu života) vyvíjí a mění, nicméně tady mi ta změna připadala rychlá a nepřirozená.
Callum byl fajn. Vyzařoval z něj optimismus, odvaha, odhodlání a jistý druh síly. Líbilo se mi, jak si k sobě s Wren našli cestu, ačkoli ze začátku působili jako oheň a led.
Celkově tedy toto dílo hodnotím velmi kladně. Dokázalo mi, že je čas od času dobré sáhnout i po jiných žánrech, než jaké běžně čtu.

1 28.04.2024

Po povídkových knihách sáhnu jen výjimečně a už vůbec bych si je nepořizovala do vlastní knihovničky dřív, než bych je přečetla. Důvodem je koneckonců to, co zjistila spousta čtenářů - jen některé z povídek stojí za opakovanou pozornost. V tomto případě mě nejvíc zaujala ta poslední od Stephenie Meyer. Dokonce jsem si říkala, že je škoda, když z tohoto nápadu autorka nevytvořila celou knihu. Romantická linka mezi ústřední dvojicí mi připadala hodně zajímavá a neobvyklá a určitě bych se ráda dozvěděla, jak to s nimi nakonec dopadlo...
Takže když to shrnu - na jedno přečtení dobré, ale pokud pominu tu poslední povídku, žádná mě neoslovila natolik, abych se k ní chtěla vracet nebo mi alespoň zůstala v paměti.

1 26.04.2024