dominika8192
komentáře u knih
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
(SPOILER) Nevím ... tentokrát se asi odkloním od recenzí většiny čtenářů, ale ve mně kniha zanechala spíše pachuť citového vydírání, než že by mě dojala. Slza neukápla ani jednou (ano, nejspíše jsem cynik, co s ním už nic nehne), ale mou soustavnou myšlenkou při čtení onoho příběhu bylo "Autor popsal svého profesora tak, aby co nejvíce vydojil čtenářovy slzičky". Samozřejmě je mi jasné, že potýkat se s diagnózou ALS musí být strašlivé, ale mnohem více by mě chytilo za srdce, kdyby si Morrie aspoň jednou zanadával, oddal se sebelítosti nebo projevil strach. Pořád mluvil o tom projevovat lidskost a sám pak byl až úchylně vyrovnaný, skoro radostný, bez ustání poučující a samozřejmě ohromně naplněný vlastním vnitřním klidem ... pardon, ale tohle rádoby "hrdinství" mě nedojímá. Strach ze smrti je vlastní každému a kecy typu "ne, nebojím se, protože teprve když přijmu smrt, můžu si užít života" na mě neplatí, sorry. Kromě toho předsmrtné rádoby vtípky jako "postarej se, aby mě v krematoriu nepřevařili" jsou na můj vkus odporné, nechutné a přes čáru. Suma sumárum příběh ucházející, soucit nula, sympatie s těžce nemocným mužem nula a dojem ... nic moc.
Billy Summers
Stephen King
Tohle je prostě starý dobrý King. Záměrně říkám "starý", poněvadž takhle "lidsky" on píše až v požehnaném věku. Ty obvious horory už všechny vytvořil a nemá kam se posouvat, ale ty reálné horory a.k.a posraný život jednoho random člověka, tam má pořád odkud brát a jde mu to sakra dobře. Pět hvězd, ne proto, že King, ale protože King Metuzalém.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
(SPOILER) Upřímně přiznávám, že jsem tuto knihu četla bezprostředně po dokončení Trhliny od Kariky. A nedá se to srovnat ... ani se o to nepokouším. Tajemství sídla Craven Manor se četlo dobře, dalo se to zvládnout za tři dny, ale pár výhrad k tomu mám. Zaprvé, hlavní hrdina Daniel je najat, aby uklidil zabordelenou a přerostlou zahradu okolo ohromného sídla. A já si nemohu pomoci, ale přišlo mi, že celou dobu dělá úplný hovno. Jednou vytrhal plevel okolo krypty a ke konci knihy vysekal cestičky k domu, z čehož usuzuji, že prostříhal pár uzoučkých cest a zbytek nechal zarostlý jako prase. Za tuhle svinskou práci bych mu nedala ani pěťák, natož dvě zlaté mince (které samozřejmě má okamžitě kde prodat, protože hned ve městě je obchůdek, kde mu za pofidérní peňáze vysolí malé jmění). Zadruhé, ta zápletka je taková divně přitažená za vlasy ... neregistrovaný zvěromág (fanoušci HP pochopí), co je vlastně mrtvej, ale umí se přeměnit v kočku a ptáka, který jsou ale kupodivu celkem živí ... duch mrtvý holčiny, co chodí tančit do zahrady a ťukat na dveře zahradního domku, protože si chce hrát ... to mi připomíná labradora ... a nesmíme samozřejmě opomenout cáklou babiznu ve věži, co zmasakrovala sousední městečko převtělená do monstra (které nápadně připomíná Crystal Lizzarda z Dark Souls série). Jako poslední úsměvnou blbinu (a bylo jich víc) zmiňuji podivnou důvěru, kterou Bran (kočka/pták) chová k nějakému debilnímu zahradníkovi, co tam má krucifix jít vytrhat plevel a pak může odejít do prdele, proč jinak by mu po zhruba třetí návštěvě na Manoru hned dopodrobna vylíčil historii rodu jako nějakému zasranému příteli, kterým není?! Hvězdička za prospěchářského Kyla, co si chtěl v sídle jen nakrást pár "drobností" a šeredně na to doplatil. Víš, Kyle, tu smrt rozdrcením sis opravdu zasloužil - už jsi mě vážně sral ...
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude líbit kniha se štítkem "young adult". Ale tohle byla pecka! Nejen průměr nebo lepší průměr, ale krása! Střídání pohledů hlavních hrdinů mi hodně sedělo, napětí mezi nimi se dalo krájet a čtenář (tedy já) zběsile hltal stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to s nimi dopadne. Konec mě hodně překvapil a poslední stránka byla třešničkou na dortu. Překvapení tohoto roku, alespoň pro mě.
Puls
Stephen King
(SPOILER) Je to příjemné čtení, ale těch nadpozemských kvalit Kinga prostě nedosahuje. Mělo to výborný potenciál, dobře vystavěné postavy, ale... není to ani katastrofická novela, ani horor. Je to jen taková rádoby akční záležitost, kde se partička "přeživších" pokouší přežít ve světě, kde je tři čtvrtě lidstva vygumováno telefonním signálem. Ale o přežití vlastně ani tak nejde, protože všude je dost zásob, je kde spát, a určitě by bylo i kde se vykoupat, aby hlavní hrdinové nesmrděli na dálku. Konec už mě spíš nudil a dost by mě uspokojilo, kdyby se Clay nakonec vrátil ke svým přátelům (rozuměj skoro rodině), protože to byli oni, kdo mu pomáhali, a on jim. Jedna ze slabších Kingovek.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Plný počet tomu nedám, protože úplně stoprocentní to nebylo. Nicméně jde o opravdu výjimečně krásné čtení, plné poetiky a jemnosti. Příběh byl takový hořko-sladký, ale mnohem příjemnější než ty dnešní krváky a horory. Od Mornštajnové si určitě přečtu něco dalšího, jen co budu mít příležitost.
Strach
Jozef Karika
(SPOILER) Poctivé a solidní. Karikova Trhlina měla pár hluchých míst a absolutně nesympatické postavy (všechny), s nimiž nebylo možné soucítit. Karika má očividně silnější druhé poloviny svých knih. I v Trhlině byla první půlka lehce nudná (kromě Fisherových záznamů), od druhé poloviny se to rozjelo a místy to bylo i děsivé. Strach mě chytil více od samotného začátku - postavy Ota, Bohuše i Hany mi byly značně nesympatické, jen hlavní charakter Jožka byl lepší, šlo s ním i soucítit. Příběh mě zaujal - dejte si pozor na zimní arktické dny. V těch dobách se v okolí Čebratě děje ... cosi děsivého, obludného a nepopsatelného. Noční můra, která vás bude pronásledovat od dětského věku až do dospělosti ... nelze se jí zbavit, ani před ní utéct. Přitahuje vás nevídanou silou. Tma s očima - tedy spíše dětský obličejík bez očí. Vzdorujte, jak je vám libo, ale papírové děti bez očí, zoubků a prstíků si vás najdou ... a pozvou vás na mejdan, ze kterého vyváznete šílení. Dobré čtení.
Pan Mercedes
Stephen King
Výborné ... co byste také od Kinga očekávali? Ten debilní mladík je skutečně prvotřídní vymatlaný psychopat a Bill Hodges je policajt ze staré školy, co ho chytá. Vrah se na jednu stranu snaží uniknout, na druhou stranu hrozně touží po pozornosti a kupí jednu kravinu na druhou. Jak už zde bylo někým zmíněno - pro fandu Kinga povinnost, pro milovníky detektivek klidně odrazový můstek.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Plný počet tomu nedám kvůli množství nesympatických postav. Ale solidní čtení to bylo, a tak si to ty 4 z 5 zaslouží.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl obrovský dosah tohoto titulu, spousta kladných referencí a doporučení od příbuzných a známých. Do rukou se mi ale dostala až nyní a musím říct, že nejsem vůbec zklamaná. Někteří si stěžovali na podivný styl psaní (forma SMS zpráv, žádná uvozená přímá řeč), mně ale vyhovoval. I ty extrémně zkrácené věty, které ženou příběh kupředu mílovými kroky. Vývoj tří hlavních protagonistů mě velice znepokojoval - Zuzana byla hýčkaná a milována všemi okolo, nakonec ji semlely dějiny a po návratu z Osvětimi zůstala jen stínem té zdravé, čilé a silné dívky. Jan byl celou dobu takový odtažitý a introvertní, během války zdrhnul do Ameriky, která pro něj nebyla takovým rájem, jak si představoval. Nejodpornější byl Hanuš, po předcích Němec, očividně velmi nevyrovnaný a nejistý sám sebou - což u něho vedlo k násilnické povaze, která ho nutila týrat obě ženy jeho života, Kateřinu i Zuzanu. Nevím, na co Zuzana celou dobu čekala, já bych toho blbečka sejmula hned třetí den po svatbě. Konec byl na můj vkus sfouknutý moc rychle, chtěla jsem se dozvědět, jestli si Zuzana s Janem napíšou aspoň dopis. Jinak nemůžu nic vytknout.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Mornštajnovou respektuji, zejména tedy po přečtení Hany, což je podle mého názoru jedna z nejlepších knih milénia. Slepá mapa...inu, není to špatné, ale častokrát jsem se během čtení nudila. Příběh měl být vyhrocený a tragický, ale byl spíše rozvleklý a akce tam taky moc nebylo. Suma sumárum - tohle je autorčin průměr, opravdu dobrých bylo posledních 10 stran a já jakožto čtenářka děj knihy brzy zapomenu.
Sítě
Petra Dvořáková
(SPOILER) Tohle vůbec nebylo špatné. Nejvíc mě chytil poslední příběh, tam hezky pronikal cynismus, který je mi tolik známý. Na Dvořákové Vrány slyším jen samou chválu, bohužel se mi kniha zatím nedostala do rukou, tak jsem se protentokrát "spokojila" se Sítěmi. A neodradilo mě to od čtení dalších autorčiných děl. Jen ten námět ponižovaných žen, co se jen tak nechají tahat za fusekli, mě už pak štval. Hlavně náboženský fanatik z druhého příběhu, Standa, mě sral tolik, že bych ho snad rozmlátila basebalovou pálkou na maděru. To tak, dělat si s ním po těch scénách ještě tři další děti!! Ještěže pak odfičel a dal Karolíně pokoj, kretén. Howgh.
Prašina
Vojtěch Matocha
Ale jo, dostalo mě to. Úseky z temné Prašiny byly i celkem strašidelné, hlavní postavy mi nevadily. Udržuje si to Foglarovský nádech, ačkoli oproti Foglarovi je to možná trochu strašidelnější.
Dej mi své jméno
André Aciman
(SPOILER) Na jednu stranu bravurně technicky napsaná kniha. Obdivuji autory, co dokáží z poměrně banální zápletky tak poetickým vypravěčským stylem udělat skvost. A skvost to je, alespoň co se technické stránky týče - Acimanova hra se slovy a fantazie jde mimo univerzum. Na druhou stranu jsem plna rozporuplných pocitů, protože některé scény jsou až příliš za hranicí únosnosti - čichání k Oliverovým plavkám, vyvrcholení do meruňky, kterou Oliver nakonec sežvýká (fujtajbl), vymočení se do záchodu a "Nesplachuj, chci se podívat! Tak a teď už před sebou nemáme žádné tajnosti!" Nevím, přijde mi, že Aciman žije asi na jiné planetě, pokud mu tohle připadá tajemné a sexy. Zkuste se jít někam vykálet do záchodu a zavolat k tomu partnera, ať se koukne a ještě u toho vzrušeně vzdychá. Jakože WTF?! První polovina je skvěle vystavěna, až do okamžiku, kdy spolu spějí a Elio se ráno probudí rozhozený a zahanbený sám ze sebe. Jo, holt mu Oliver asi moc ojel prdel a bolelo to, což vášeň kompletně zruinovalo, co už. Na druhou stranu s ním v dalším okamžiku hned do postele skočil znovu, to už se mu bebínko dostatečně "zatáhlo" (nevymýšlím si, to fakt v té knize bylo). No, možná kdyby autor místo toho Elia napsal o té Elii, ta by uměla Oliverův nástroj přijmout snáz, je k tomu anatomicky uzpůsobená a chudák malý Elio by nemusel trpět při jízdě na kole, kdy se mu sedátko nepříjemně zařezává do roztaženého konečníku. V tomhle ohledu byla kniha k zblití, nemůžu si pomoct.
Pilíře země
Ken Follett
Dílo epických rozměrů. Příběh Alieny a Jacka jsem žrala jako puberťačka, a když jsem si u postavy převora Phillipa představila Matthewa MacFaydena, rozplývala jsem se blahem.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Vážně nevím. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu je to plné deprese a zoufalství. Táhne se tím prach a bída Itálie 50. let - všichni ve čtvrti se znají, ale vlastně se nasnáší (i členové jedné rodiny) a chtějí se před ostatními naparovat. Nemají problém se zmlátit, urazit, nebo i zabít, pokud na to přijde. Tenhle typ vztahů mi vadí a já nemám sebemenší motivaci číst další díly.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Detektivky nemám ráda a nečtu je, ale tohle jsem dokončila celé :) Nemůžu říct, že bych od začátku věděla, kdo je vrah, ale Anna mě srala od začátku, tak jsem jí to přála.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.
