engelmar
komentáře u knih
Setkání v Telgte
Günter Grass
Docela mě překvapilo, že ještě vyšla jedna nová kniha od Guntera Grasse, samozřejmě jsem si jí přečet. Trochu mi to přišlo natahované, kdyby to psal kdokoliv jiný než Gunter Grass, asi by mi to přišlo dost nudné, takové prndání spisovatelů, kteří se sešli, práce s jazykem u Guntera je ale vynikající, dokáže překvapovat, dívat se na svět z různých pohledů a je i zábavný.
Anna a Karel Knězovi: Příběh českého četníka a sudetské Němky
Alena Mergl Kučerová
Paní Kučerová se rozhodla, sepsat příběh svého dědečka, válečného hrdiny Karla Kněze. To je velice chválihodná a užitečná činnost. Líbily se mi hlavně její vzpomínky a hodně fotografií. Bohužel to bylo takové stručné, nic tam nebylo z motivů, proč se Karel Kněz do odboje dostal, jak o tom uvažoval. trochu to na mě působí, jako by to bylo omylem. Možná se to už opravdu nedalo dohledat. Moc se mi líbila ta pasáž vzpomínek na babičku, která zde ještě 30 let žila, taky jsem si vzpomněl na svojí babičku a dětství s ní.
Babylonská princezna
Voltaire (p)
Moje první přečtená kniha od Voltaira, četlo se to moc příjemně, spousta zajímavých paralel, líbilo se mi jak Egypstký král, který neuměl střílet, zastřelil Fénixe. Potom to putování světem, často tam bylo odkazováno na budoucnost, to město, co se jednou bude jmenovat Sevilla. Musím si zkusit přečíst víc knih z té doby, protože je to psáno úplně jinak, než pozdější kníhy, takové zvláštní pohádkové tajemno.
Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu
Miloš Doležal
Zajímavá kniha, takové útržky, kde člověk koukne to příběhů lidí, kteří byli na druhé straně. Asi nejzajímavější byl příběh Čurdy, kde to podle mě bylo selhání, těch, kteří ho vybrali pro operaci, že nejen síla a schopnost a umění skákat padákem je pro tuto akci potřeba. Jinak je v textu docela málo textu a hodně obrazového materiálu, takový nepoměr jsem ještě nezažil, ta kniha byla přečtená v podstatě za dva večery.
Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
Myslím si a jsem vděčen za každý počin o snahu o knihu o Miladě Horákové, taky už jsem měl tuto novou knihu nějakou dobu v plánu. Musím se teda přiznat, že jsem od toho čekal malinko víc. Je v podstatě postavená na rozhovorech a setkání s Janou Kánskou a dopisech, co psal Bohuslav Horák, ale moc v tom nevidím nějaký přínos autora, kromě toho že to dal dohromady, informativně nosnější mi přišla Kniha Zory Dvořákové i justiční vražda Miroslava Ivanova. Tato kniha se tvářila velkolepě, že to bude něco zbrusu nového, ale trochu mi přišlo, že je tak hlavně udělaná, spousta volných stránek, text napsaný tak, že autor v podstatě přepsal svými slovy a pak ho tam ještě vložil, takže jsem některé pasáže četl dvakrát úplně slovo od slova stejné. Jsem rád, že jsem si to přečetl a že jsem se dozvěděl nějaké nové věci o osudech rodiny Horákových, ale trochu mě mrzí, že když už měl tu možnost se s Janou Kánskou setkávat, že se toho nezhostil pečlivěji. Spousta věcí by tam mohla být dodána. Chyběl tam větší detail k tomu procesu. Protože to člověk načte z jiných zdrojů tak to asi tak nevadilo, ale proč, když se tu věnuje rodině tam nejsou další osudy Věry a Josefa Tůmových, kteří hráli v jejich rodině klíčovou roli, prostě se po odjezdu do Ameriky vypařili. Jak to dopadlo z dědou Králem, či babičkou Horákovou? Kdy zemřeli, jak vypadalo jejich loučení? Možná autorovi křivdím, že z toho tu nafouklou velkolepost udělal jen nakladatel, aby se to lépe prodávalo, možná se to mohlo udělat s menší pompou a jako spoluautor Jana Kánská.
Co mě potěšilo je, že byly na konci ty dopisy Milady před popravou, překvapil mě seznam knih, co Milada četla a doporučila Janě, půlka z toho byl socialistický brak (Anna proletářka, Majerová ...), tak by mě zajímalo, jestli to četla proto, že v komunistickém kriminále se k ničemu jinému nemohla dostat a nebo chtěla před smrtí pochopit zrůdnost toho systému ve kterém žila.
Nevědění
Milan Kundera
Trochu lehčí počtení, dobrá reflexe návratů z emigrace, kdyby to napsal někdo jiný než Kundera, asi by to bylo na pět. Kundera má romány, jako je Žert, nebo Život je jinde nasazenou laťku dost vysoko, ty knihy jsou opravdu jinde. Trochu mě zklamal závěr, tam se to trochu podle mě rozplizlo.
Nesmrtelnost
Milan Kundera
(SPOILER) Další s Kunderových knih, kterou musím označit plným počtem hvězdiček. Ze začátku se děj rozjížděl pomalu, ale pak se to rozjelo a perfektně to do sebe začalo zapadat. Kundera už pro sebe v typicky rozbil konvence, jak se má psát román, zde to ale dostalo nový rozměr, náhodné setkání se ženou v sauně a jejího letmého gesta vystaví celý příběh spuusta paralel, opakování příběhů, autor do děje vstupuje, jeho zpráva z rádia, kde mladá žena chce udělat sebevraždu uprostřed silnice způsobí smrt Agnes, Agnes její postava se najednou ukáže, jako postava loutnistky v příběhu, který jakoby do celkového motivu vůbec nezapadal. Do toho příběh Hamingwaye a Goetheho, který je označen, jako střed dějin. Mistrně sepsáno, myslím si, že není mnoho spisovatelů, který by dokázaly takto mistrně román sepsat, od začátku až do konce, možná proto je Kundera tak světový.
Obléhání Leningradu 1941-44
David M. Glantz
Já jsem teda od té knihy čekal více, přijde mi malinko zavádějící název a obrázek, čekal jsem lepší popis utrpení těch lidí a co se dělo reálně ve městě, místo toho to byl spíš vojenský popis, kde která strana měla kolik jednotek, příběhy těch lidí jsou tam minimální. Kdyby se to nenapsalo 900 dní hrůzy ale 900 dní bojů a místo úvodního obrázku by byl třeba tank, nebylo by to zavádějící, ale asi by to tolik lidí nečetlo
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Musím říci, že mě kniha dost zklamala, dlouho jsem se na ni chystal s vědomím, že je to úplně zásadní kniha pro dost lidí a já to tam prostě neviděl.
Nevím, asi jsem to možná jen nepochopil, nebo se jen to minulo s mým vkusem, ale já jsem v té knize neviděl vůbec žádný smysl, začátek se rozjel hodně zajímavě, setkání na Patriarchových rybnících a Pilátův příběh na mě udělal dost silný dojem, čekal jsem zajímavý příběh, který se nějak rozvine a ono nic, prostě ďábel přijde na zem, chvíli poletuje po zemi a dělá neplechu ruzným lidem, v jejich jménech jsem se postupně ztrácel a na konci zase zmizí.
Ten příběh piláta a Ježíše je tam daleko víc okrajově, než jsem čekal, naopak jsou tam různá kouzla, zlomyslnosti a tak.
Dávám dvě hvězdičky, za rozhovory a nějaké zajímavé momenty, ale v celkovém kontextu mě ta knihu zklamala, asi především proto, že jsem měl od ní daleko vyšší očekávání.
Nedosažitelné prvenství: Od ohně k ledu - sám napříč Antarktidou
Colin O'Brady
Taky mě trochu ruší autorova sebestřednost, ikdyž teda výkon byl obdivuhodný. Ale musím se přiznat, že mi byl sympatičtější Rudd i z těch mála informací, kterýma je zmiňován, zkušený polárník, který tak trochu autorovi jistí záda a urazil to stejné dva dny za ním s větší jistotou a zkušeností, ani nedomyslet, kdyby byl Rudd stejná povaha a na krev se hnal za vítězstvím, mohlo by to možná dopadnout pěknou katastrofou. Ale jsem rád za tyto lidi, jako je pan Brady, díky nim můžeme sledovat neuvěřitelné výkony.
Snoubení nebe a pekla
William Blake
William Blake je hodně zajímavý autor, jeho paralely ne vždy úplně dávám, ale místy mi to přijde skoro, jako kdyby člověk četl bibli. Jestli sám o sobě tvrdil, že je vizionář a nic nepřepisoval, možná je to opravdu prorok.
Tátovy slzy a jiné povídky
John Updike
Líbí se mi, jak Updike dokáže z jednoduchýych obyčejných lidských příběhů udělat tak poutavé čtení. Ani mi nevadilo, že jsou všechny povídky podobné, rozhodně jsem to nebral negativně, jako stařecké lamentace, samozřejmě tam trochu osobní motivace bylo vzhledem k tomu, že je to poslední dílo autora vydané posmrtně, vnímal jsem to jako brilantní náhrdelnník, kde se propojuje Amerika, jaká byla a jaká je teď, jak se Amerika mění, jak můj dědeček vs já je jiný vztah, než já a můj vnuk. Taková snová romanitcká Amerika na mě z té knihy dýchala a moc jsem si ji užil.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Zajímavě psaná kniha, trochu mi to připomínalo styl Tučkové, vlastně vztah otec komunista vs dcera jsem viděl i v románu Bílá Voda, ikdyž tam byl otec vyloženě hovado, tady se nějaká lidskost najít dala, ikdyž se na své dceři taky brutálně podepsal. Taky, jak zde již někdo psal jsem až na konci pochopil, že Bohdana nemluví vůbec a vlastně mi to do logiky příběhu moc nezapadalo, myslel jsem, že je jen nemluvná, nebo žije si vy svém vlastním světě, ale pokud by nemluvila vůbec bez nějaké objektivní příčiny, určitě by už dávno nechodila k nějaké lokální psycholožce z Valašského Meziříčí, která ještě byla popisovaná dost pofiderně. to je podle mě blbost, to už by byla pod drobnohledem nejlepších specialistů. Nakonec mě dost zklamal závěr, jak se příběh pěkně odrazil k nějakému závěru tak najednou vlastně žádný závěr nebyl, nějak jsem se těšil na vyvrcholení příběhu, kam to celou dobu směřovalo, nějakou literárně zajímavou konfrontaci otec dcera, kde se vysvětli jejich postoje a najednou nic, trochu to na mě působí, jako by autorka nevěděla, jak to zakončit, tak to nezakončila, otevřené konce mi nevadí, pokud tam vidím nějakou přidanou hodnotu a tady ji nevidím, tento nezávěr malinko zkazil dojem z knihy, který byl jinak výborný.
Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
Malinko jsem byl zklamán, protože jsem čekal román a on to vlastně román byl, ale tak trochu Kunderovsky jiný, než jsem čekal, spojení bylo v tématu, ne v osobách. Někde už na mě té erotiky a popisu situace trochu moc, ale některé prvky mě tam vyloženě zaujali, nejlepší část knihy to setkání z básníky, kde jim dal jména skutečných velikánů a jejich dohadovačky byl vyloženě mistrovsky sepsaný koncert.
Rukopis nalezený v Zaragoze
Jan Potocki
Hodně zvláštní kniha, trochu skutečně připomínající pohádky tisíce a jedné noci, spousta příběhů, které se do sebe vnořují a vynořují, vlastně jsem se v tom celkem rychle ztratil, což až tak nevadilo, protože to byly v podstatě nezávislé příběhy, jen mi občas vadilo, že často dlouho trvalo, než jsem před jiný příběh do toho zase zajel. Ke konci už mě to začalo nudit, už jsem byl těch příběhů přesycen, ale zase to beru jako odkaz té doby a jak se tenkrát psalo. Je evidentní, že autor nevěděl, kam knihu směřuje, kde skončí, prostě začal psát a někam ho to zavane. Přesto tam nakonec pointa či závěr byl, což mě malinko překvapilo a musím říci, že i potěšilo
Tma o polednách
Arthur Koestler
Myslím si, že dost dobře popsané uvažování politických, kteří všechno přiznali a byli straně věrni až do konce. Nevěděl jsem, jestli mám Rubašovi fandit a nebo mu to přát.
Adolf
Benjamin Constant
Mě toto dílo přišlo velmi silné, je to hodně stará kniha, četl jsem i hodně starý překlad z dob Rakouska Uherska Rudolfa Trauba (jméno mi nic neříká) z knihy voněl čas,. Jména jsou zmiňována jako P****, T**** atd. Což nevím, jestli byl autorův záměr, nebo věc překladu, nikdy jsem se s tím nesetkal. Je to krásný popis lásky, která se přejí, trochu mi to připomíná knihu Milá Páně Alberta Cohena. Jak vlastně Adolf zůstává Elonorou ze soucitu a oba dva tím ničí, nedokáže žít s ní, ani bez ní.
Nevím, co si myslet o Adoflovi, člověk, který se nějak utápí ve svých pocitech, asi to výstižněji než já napsal autor v korespondenci dvou lidí na konci knihy a to touto větou.
Nenávidím onu chabost, která stále viní jiné ze své vlastní nemohoucnosti a nevidí, že zlo nevězí v bližních, ale v ní samé. Byl bych sám uhodl, že Adolf byl potrestán za svou povahu právě svou povahou, že nedal se pevně určenou drahou, že nezaujal nijak prospěšné povolání, že svoje schopnosti nestrávil jiným způsobem, než svými vrtochy.
Kdyby to napsal současný autor, tak bych to viděl na 3 - 4 hvězdy, ale tím jak vidím, že to napsal takřka 200 let mrtvý autor mě to dojímá k slzám, jak některé věci a určití lidé se stále opakují. Roky ne roky. Nemohu jinak, než dát 5 hvězdiček.
Hejno bez ptáků
Filip Doušek
Po přečtení knihy se cítím dost spráskaně a říkám si, na co si to autor vlastně hraje. Co tím chce říci? Knihu mi doporučili kamarádi, kteří z toho byli nadšeni, neobvyklá forma a dvě knihy, ze kterého si člověk může vybrat kteroukoliv, začal jsem číst příběh a celkem se sklutečně rozjel zajímavý příběh, Adama a minulé Adamy, jak se snaží nají smysl života, trochu doplněné fylozofiockýma a matematickýma textama. Jak tam byl přerod s tím Sibiořským jedem, zdálo se to, jako zajímavý přechod a čekal jsem na zajímavou pointu. Ale pak prd, jako by se na to autor vykašlal a prostě si to Nina s tím profesorem vymysleli. Byl jsem zvědav na knihu, myslel jsem si, že to bude nějaké doplnění, vau efekt, ale ne, neskutečné prndání a vracení se k příběhu, jako kdybych za každou cenu chtěl napsat druhý díl, ale nic ho nenapadá, tak se vracím k tomu prvnímu a do toho hodím nějaké rozumy, co mě zrovna napadnou, ale nemají hlavu a patu. Kdyby to byla normální kniha se dvěma díly, asi bych tomu dal 3 hvězdičky, dílo nijak nenadchlo, ale vyloženě špatné taky není, ale s ohledem na tu tajemnost a za každou cenu udělat něco netradičního, abych vynikl, to na mě působí, takové tlučhubovské. Ta křečovitá snaha snaha kolem sebe navázat komunitu lidí, jako nějaké sektářství. Nemohu dát víc než 1. S ohledem na to, že to dost lidí nadchlo, jsem tu knihu možná jen nepochopil a svoje kouzlo má, na mě působí dost toxicky, dávám jednu hvězdičku, za zajímavé rozjetí příběhu, než se to začalo všechno kazit
Směšné lásky
Milan Kundera
Četl jsem vydání z roku 1991, kde 3 ze směšných lásek chyběly, byl jsem na atlantis naštvaný, že je vyndal, až z poznámky autora jsem pochopil, že je vyndal sám Kundera, na což má samozřejmě právo, i tak jsem zvědav, jaké byli a zkusím si je někdy dohledat. Jinak typický Kundera, obyčejbé příběhy dokáže protnout úžasným jazykem, dobře se mi to četlo. Úplně nejvíc Eduard a Bůh.
Léčivé rostliny od A do Z
Helen Farmer-Knowles
Z mého pohledu je tato kniha mimořádně špatná, chtěl jsem si ji půjčit, jako laik, který o léčivých rostlinách neví vůbec nic, abych si dostal do sebe nějaké základy a v tomto mě tato kniha zklamala ale naprosto, bez ladu a skladu jsou tam naházeny do sebe ověřené rostliny s čínskou medicínou, ajurvédou, různé šamanské praktiky, někde podlez pod stromem a něco se stane, jedna bába povídala, že ji zabralo toto, halucinogenní látky, vedle toho je prudce jedovatý tis červený, u kterého by laik neměl ani pomyslet, že by něco utrhl a nějak použil. Přemýšlím nad tím, jak se znalosti z této knihy s dají nějak uplatnit, aby člověk nějak nikomu neuškodil, je tam psané, co je dobré na co, vlastně všechno je dobré na všechno, nikde není množství účinné látky, aby člověk mohl něco použít, skoro to na mě přijde, jako opsaná wikipedie s nějakou úpravou, tak aby se to vešlo přesně do dvou maximálně 4 stránek textu, naházené to tam bez ladu a skladu, jako u pana Zátureckého Kunderově povídce, nikdo se nebude smát. Spíš to na mě působí tak, aby člověk ukázal kamarádům, jakou má hezkou knihu o bylinkách s obrázky, než že by to měl reálně číst, možná jsem i první vůbec, kdo to celé přečetl, dávám odpad a budu hledat dál.