Erudite komentáře u knih

Knihu jsem doslova zhltla (i s trny) za čtyři dny. Postavy mě chytly svými drápy a vtáhly mě do světa Prythianu a nenechaly mě jít dokud jsem nepřečetla poslední slova. Těším se na další díl.

3 27.08.2023

Kniha začala slibně, pokračovala zajímavě a skončila velice uspěchaně a místy až nelogicky. Pokud někoho zaujala myšlenka této knihy, doporučuji knihu velice podobnou a (z mého pohledu) mnohokrát lepší: Válka s mloky od Karla Čapka.

3 28.03.2021

Kniha mě zklamala. Hluboce.
První stránky jsem četla s nadšením nad tibetskou kulturou, postupně ale ve mně narůstaly pochyby o pravdomluvnosti autora knihy. Rozhodla jsem se ale pokračovat, myslela jsem si že Lobsang Rampa JE Tibeťan a byla jsem připravená věřit či nevěřit některým věcem podle vlastního úsudku a nevinit autora. Jaké to bylo zdrcující zklamání, když jsem objevila (na internetu! Jelikož v úvodu knihy nebylo o BRITSKÉ literatuře NIC) že autor je Brit, nikdy v Tibetu nebyl a Lobsang Rampa je smyšlený.
Od té chvíle jsem měla problém pokračovat, nemohla jsem si zvyknout na to, že vše v knize je smyšlená fikce a nic z toho nejsou prožitky tibetského chlapce.
Ke knize se už asi nikdy nevrátím. Nemohu se přenést přes to, že mi od začátku lhala.

Až na konec, který je bezpochyby "spoilerem" konce série mě kniha nadchla, otevřela mi dveře do krásného fantasijního světa a na pár dní (tak "dlouho" mi trvalo knihu přečíst) mě z něj nepustila. Doporučuji všem co se chtějí vydat na dobrodružství a uniknout do světa kde nic není nemožné. Co víc říct? Další díl, prosím.

Třetí díl mě nadchl zatím nejvíce. Kniha má spád a napětí, se zadrženým dechem vyčkáváte další dění.
Po druhém díle, který se mi zdál nejslabší a zvláštně podobný prvnímu, je díl třetí výrazným zlepšením.

3 30.12.2018

Hypnotizér vás uchvátí. Ponoříte se s ním do hlubin děje a nevyplavete dokud nedočtete poslední slovo.
Doporučuji.

3 30.12.2018

Ach, ty lekníny!

3 17.11.2018

Tleskám konci a brzy se snad vrátím na začátek. Abych zopakovala cyklus a utřídila myšlenky.

3 02.04.2017

Oddechovka pro Virginii Woolf, oddechovka pro čtenáře, která se hodí do slunečného odpoledne s vůní léta a prohřáté zahrady.
Ač nemá nijak složitý děj, rozhodně nenudí, plyne jako řeka a nenuceně vás táhne s sebou, dokud vás na konci nevyplivne u nějakého břehu ve Florencii.
Flush vás dovede až do konce stránek a pak ve vás zanechá pocit příjemného odpočinku, když zmizí v křoví za sborového volání "span, span!" a bažanti vzlétnou k nebi.

3 27.08.2016

Frasnej konec.
Nemám slov.

3 29.02.2016

Má vlastní představivost mě vyvezla výtahem na Plac a nechala mě bez jakéhokoli ponětí o realitě hledat cestu z bludiště stránek, napětí a slov. Snažení bylo marné.
Labyrint mě nepustil, dokud jsem nedočetla poslední stránku.

3 25.02.2016

...jako nadechnout se čerstvého vzduchu a vyletět nad mraky.

3 14.02.2016

Kouzelná kniha, která popisuje život mladé irské dívky bez příliš růžových, nebo příliš zjednodušených chvil. Život, který je takový, jaký je, vedený osudem bez nějakého předepsanéo vzorce s občas vtipným, občas smutným a někdy nijakým nádechem, jaký život jednoduše mívá.
Sbohem Eilis, sbohem Brooklyne!

3 05.10.2015

Nesbo mě zase jako obvykle svým psaním vtáhnul do knihy a nehodlal mě pustit až do konce. Charakter Harryho Holea na tom má velikou zásluhu. Tuto postavu prostě nemůžete mít neradi.
Celé se to četlo jedním dechem, srdce bušilo, napětí vrcholilo a...konec musíte zjistit sami.
Možná si vyryjte do dřeva postele pentagram, abyste vůbec mohli spát a neskončili se čtením až nad ránem...

3 30.08.2015

Kukuřičný město v Ealingu a státě Iowa je pro fantasmagorický torpéda.
Chápete ne?
Autor Andrew Smith napsal knihu. Kouřil při tom retka-to jsou cigarety. Nebyl to dobrý nápad. Aspoň ne pro studenty Luteránský akademie Curtise Cranea co nečtou knihy o masturbaci a jsou vedeni k tomu, že masturbující vojáci prohrávají války. Někoho to možná rajcuje. Mě ne.
Teď vážně. Autor Andrew Smith, který napsal knihu Kukuřičný město, prolomil všechny barikády mezi tím co tabu je a co není. Po dočtení knihy Kukuřičný město víte jak se jmenují koule víceprezidenta Spojených států (především víte, že si je pojmenoval), víte kdo v životě nekadil a kdo naopak ano a máte přibližnou představu o tom, co dělají metr a půl vysoké kudlanky nábožné. Nápověda: jsou to jen dvě věci.
Pokud vás to doteď neomrzelo a nevadí vám slova jako masturbace, sex, koule, komdomy atd. věřte, že vás ani kniha neomrzí. Musíte ale najet na autorovu vlnu bláznovství a přidat se k fantasmagorickým torpédům, pro které je kniha určená.

3 04.07.2015

Řekněme, že začít psát komentář ani ne pár minut potom, co člověk dočetl knihu a ještě úplně nevyvázl z jejího světa je trochu riskantní záležitost. Emocí je tolik, že by to vystačilo na knihu další a možná ještě pár kapitol, stejně, jako je emocí po jednom roce a jednom dni mezi Willemem a Allyson (Lulu). Od začátku do konce jsem se cítila asi jako bych se potopila pod hladinu do úplně jiného světa a nemohla se vynořit dřív, než prozkoumám každý kouteček a každou drobnost každé stránky. Obdivuju Gayle Formanovou a její schopnost vtáhnout do děje tím způsobem, že mé srdce tluče v souměrném rytmu se srdcem postavy, která v té chvíli vypráví svůj příběh a tím pádem se já sama tou postavou stávám. Knihy této autorky mi pokaždé ukáží obě dvě strany našeho světa a dodají mi v mnoha okamžicích něco, čemu by se dalo říkat DVOJÍ ŠTĚSTÍ.

3 12.04.2015

Bohužel jsem se nedokázala dostat až nakonec. Romaneto Jakuba Arbese mě nedokázalo vtáhnout do děje ani na začátku, ani za půlkou a 40 stránek před koncem jsem svatého Xaveria odložila. Na tuto knihu člověk potřebuje sílu vůle, asi tak silnou jako Sysifos, tlačící do kopce těžký kámen, který mu vždy před koncem sjede zase dolů. Asi tak vypadalo moje čtení-půlku stránky jsem udržela svou pozornost, druhou půlku jsem netušila, co čtu... Snažila jsem se, ale marně. Potolikáté už jsem těžký balvan vytlačit vzhůru nedokázala, stejně tak, jako babička a maminka Xaveria nemohly přijít na záhadu podivného obrazu...

3 09.04.2015

Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem znala konec, úplně mě uchvátila. Miluju schopnost A.S.Puškina udělat z knihy skvost, který člověka ještě k tomu všemu úplně pohltí do děje.
Pět hvězdiček pro nešťastnou Taťánu a znuděného Evžena.

3 15.02.2015

Právě dočtená kniha do povinné četby, od které jsem nečekala vůbec nic. Snad jen, že si s knihou jakožto melancholik budu rozumnět.
I když jsem ji četla krátkou dobu, nadchla mě její schopnost utvořit ve čtenáři skoro okamžitě nějaký postoj k postavám, ať už vztek, hlubokou lítost nebo smutek...
Prostě kuře melancholik

3 19.01.2015

Kniha mě naprosto uchvátila! Mám pocit, že jsem dostala úplně jinou chuť do života. Jako bych tam našla sama sebe. Nebo jako bych našla člověka, který by mohl být mnou a já bych mohla být jím... ,,Povězte 'den' a 'navždy' vynechte!"

3 03.01.2015