Erudite komentáře u knih

Na každé stránce mě uchopila slova a já mohla vidět něco jiného než písmenka plující po papíře. Kolem ucha mi hvízdal vítr a šeptal mi nezřetelně své jméno. Cítila jsem vůni lesa, pach kůže. Viděla jsem rozlehlá města vzkvétající ve svém bohatství a následně mizející v plamenech. Zakusila jsem chudobu i bohatství, šílenství i chladný rozum, vztek, smutek, radost i exotický druh štěstí, který obchází hřející ohně obestřené zpěvem kočovníků. Kniha nebyla knihou. Stala se bránou do jiného světa, který mě doslova pohltil a vytrhl mě z mého světa natolik, že bych byla schopna při čtení o oroseném jitru uvěřit, že za okny mého pokoje nesvítí hvězdy, ale že mi do tváře vrhá paprsky vycházející slunce.
Příběh se ve mě usadil tak hluboko, že po dvou dnech strávených v přítomnosti Kvotha ze sebe pořád setřásám dějové linie a pocity, které Patrick Rothfuss vykreslil bravurně a svou knihu tím doslova vymrštil mezi mé nejoblíbenější. Přiznávám se, že jsem Jménu větru příliš nevěřila a téměř rok jsem dílo obcházela obloukem. Vděčím náhodě, že mi ji konečně podsunula a přinesla mi krásné dva dny exotických emocí. Ještě teď slyším loutnu hrající radost, smutek, rozbřesk a soumrak, praskající oheň, zpěv ptáků a všechny všední věci, které se stávají nevšedními.
P.S.- honem na druhý díl ;)

Pozoruhodná kniha s magickými větami a krásným, plynulým dějem.
Chápu, že k anglické verzi by se hodil anglický komentář, ale mým rodným jazykem je přeci jen čeština :D

1 29.11.2014

Ke Světlé komoře se budu jistě v budoucnu vracet, abych si osvěžila mnohé z autorových myšlenek, které i po tolika letech zůstaly aktuální a přesné. A abych pochopila pár pasáží, jejichž význam mi zatím zůstal skryt.

21.06.2020

Vřele doporučuji všem, kteří chtějí zjistit více o participaci v umění! Kniha je plná odkazů na umělce po celém světě, zároveň dává vše dohromady do velice srozumitelného shrnutí.

27.02.2018

Velmi zábavný soubor povídek. I když se zdá na první pohled „zastaralý", chápe ho i dnešní člověk. Přináší komický vhled do ruské krize.

13.02.2017

Zasedla jsem ke krbu a knize s názvem Kulička, která měla bezmála 120 stran. Četla jsem s myšlenkou, že knihu za jeden večer nezvládnu, přesto jsem si jednoduše užívala každé slovo. Opět jsem jako u většiny děl z povinné četby přistupovala ke knize bez nějakých předsudků-a opět jsem byla příjemně překvapena! Kniha mi přinesla zjištění, že Guy de Maupassant-jakožto muž realismu-dokázal popsat jednotlivé situace s bravurností a také bez jakýchkoliv zdlouhavostí-tedy popisování jednoho domu na minimálně pět stran-za což jsem mu nesmírně vděčná. Kniha mě dokázala rozzlobit, rozesmutnět, rozveselit-jednoduše vše, co by kniha měla zvládnout provést se čtenářem. Až na to, že jsem po přibližně padesáti stránkách došla ke zjištění, že kniha s názvem Kulička nehostí jen jednu novelu, ale i víc. Pokud tedy klademe důraz i na můj spací režim, kniha plná novel-jedna z nich s názvem Kulička-si zaslouží ode mě i od mého spánku krásných pět hvězd a koš jídla k tomu. :)
À bientôt!

29.05.2015

Knihu jsem začala číst spíše z nouze. Má zásoba fantasy nějak rychle zmizela a tak jsem musela sáhnout do trochu jiné knihovny. Musím říct, že mě děj, nebo spíše dechberoucí popisy přímo vtáhly do míst a pocitů. Byla jsem tam. Procházela jsem městy a cítila jsem na trzích vůni koření. Mohla jsem zapomenout na každodenní starosti mého života. Mohla jsem se zabývat svým štěstím. Mohla jsem se změnit...

(naprosto nečekaně uděluji 5 hvězdiček ;) )

17.09.2014