Finskej komentáře u knih

Nesmrtelná klasika dětské literatury, která se dá číst pořád dokola a to i ve chvíli, kdy jsou dítěti už desítky let (jak sám na sobě zjišťuji). Zdaleka ne každý už ví – a je užitečné to vědět – že Děti z Bullerbynu naprosto okouzlujícím způsobem načetla Libuše Šafránková: https://bit.ly/3kxNIBO

23 20.01.2023

Jak plyne čas, začínám si myslet, že jde snad o jedno z nejdokonalejších děl evropské klasické literatury vůbec. Tak bezchybné zmapování věčných atributů lidské povahy, všech jejích zádrhelů a smutných zakopnutí, touhy po mstě a odplatě, jež, ač původně spravedlivá, může být nakonec vyhnána do monstrózních rozměrů, i děsivé cílevědomosti, s kterou jedinec dokáže kráčet za svým cílem, se jinak jen málokdy vidí. Spíš nevidí. Romantika, epika, historie, životní filosofie - vše v jednom. Jako klasik je Dumas neuvěřitelně náročný na zdlouhavost popisů čehokoliv, ovšem, jako v jiných obdobných případech, "patří to k věci". Dneska už by to tak asi nikdo nenapsal - otázkou ovšem je, zda by se to pak dalo číst...

18 09.02.2014

Debatovat nad literární úrovní této knihy nemá sebemenší smysl - ta totiž není na pořadu dne. (Stručně: je to slušně napsáno, jako ostatně libovolná Čapkovská věc.) Ale jako svého druhu politicko-filosofický manifest je to ojedinělý úkaz. Jen málokdy někdo tak věrohodně a pochopitelně popíše svůj osobní pohled na daný světonázor a jen málokdy se někdo obtěžuje s tím shromáždit svědectví z pera mnoha dalších - a leckdy velice odlišně smýšlejících! - jedinců. Samozřejmě, tato publikace není a ani nemůže být soudruhům milá - příliš pravdivě je totiž odhaluje, pojmenovává a vysvětluje základní chyby v (světo)názoru i provedení.

16 09.02.2014

Kniha v pravém slova smyslu "odporná". Člověk se z ní totiž dozví, jaký člověk vlastně doopravdy je, a vůbec nesejde na tom, že autor byl věřící křesťan. A tedy, logicky, použil k výkladu křesťanský náhled na věc. Rovina mapující malost lidské povahy v jejích možných a běžně-životních projevech je tak vynikající a tak strhujícím způsobem podána, že autor patrně překročil rámec žánru i svého osobního pohledu věřícího - toto může číst každý a ledacos se dozvědět. Ale veselé čtení to tedy není, to rozhodně ne - kdo má iluze o lidech rád a chce si je uchovat, měl by se této knize vyhnout. Jako čert kříži...

16 09.02.2014

Karel May toho napsal hodně, opravdu hodně, a tak není div, že kvalita jeho knih kolísá. Při takovém objemu ani nelze jinak. Duch Llana Estacada, naštěstí, patří mezi to nejlepší a i s rostoucím množstvím přečtených knih si vysokou pozici na žebříčku udržuje. Kniha obsahuje všechno, co člověk očekává – náčelníka Apačů, Olda Shatterhanda, další jejich společníky a zálesáky, boj za správnou věc a proti lumpům, odsouzení rasismu a obhajobu morálních hodnot, dobrodružství a trochu tajemství – a přitom je svižná, odsejpá a trvá právě tak akorát.

14 24.08.2022

Na to, jakou dějinnou katastrofu tahle kniha reprezentuje, je to neuvěřitelná sračka. Slátanina, která postupem času (asi po několika prvních stránkách?) ztratí libovolnou hlavu i patu a člověk se jen diví, jak to vůbec tenkrát dokázali číst. Je to vlastně tak nečitelné, že leda jako náhodné listování na WC (a přesně tak jsem kus "přečetl") a jeden se neubrání podezření, že hovada, která se tím spiskem řídila a páchala šílené věci, to vlastně z 90 % ani přečíst nemohla, páč... se fakt moc číst nedá. Na hate-spisek no. 1 v dějinách lidstva jsem čekal větší chytlavost. Dodatek: samozřejmě si myslím, že MK by volně dostupný být měl - nakonec, komunistické bláboly taky jsou a už jen kvůli srovnání stojí za to do toho šrotu nahlédnout. Mé hodnocení "odpad" se vztahuje čistě ke kvalitě díla: obsahové i formální.

Jedna z mých dvou oblíbených a poněkud atypických (protože ve srovnání s ostatními relativně stručných) heinleinovek. A v daném případě skutečně platí, že žánr sci-fi je tu spíš kabátkem pro milostný příběh. Což nevadí, protože příběh je střídmý a věrohodný a kabátek hezky a slušivě střihlý. Rovněž vyšívaný trochou decentního humoru právě tak akorát a to i dnes, po takové době.

13 12.04.2021

Nádherné čtení. Kniha je sice drsná, přímá a brutální, jenže na koncích posledních svobodných indiánů a až na sám kraj nemilosrdně o zbytky skal bojujících Apačů nebylo vůbec nic hezkého, takže to patrně odpovídá skutečnosti. Počínali si krutě, ale nesmíme nikdy zapomenout na to, že jsme jim nesmírně laskavě ukradli celý kontinent a vymazali jich tisíce a desetitisíce, celé kmeny a národy. A nepovažovali jsme je (my, ve smyslu dobyvatelé Amerik) za lidi. To je asi dobrý důvod ztratit zbytky slitování.

13 07.04.2014

Nejčtivější, nejpřehlednější a logicky nejlépe odargumentované vysvětlení "obecných základů" křesťanství, jaké jsem za celý svůj dosavadní život četl, se jmenuje: C. S. Lewis - K jádru křesťanství. A jeho velikou předností je, že autor dodržel to, k čemu se na počátku své knihy sám zavázal: žádná agitace, jen výklad. Ale zato důkladně promyšlený, jasný a nezavádějící. Klobouk dolů. Knihu tohoto anglikánského protestanta srdečně doporučuje i 9 z 10 katolíků

13 07.02.2014

Velmi dobře čitelná historická detektivka a začátek neméně zábavné série. Přiznejme si, že nemalá část českých/slovenských historických detektivek, které jsou od konce 20. a začátku 21. století tak oblíbené, je zhusta velice slabé čtení a některé člověk, pokud se skutečně nespokojí s tím nejjednodušším, musí odložit – proto je radost začíst se do Červenáka.

Celá série o dr. Pivoňkovi je svým způsobem poklad: na jednu stranu báječné, vtipné čtení, které ilustruje končící první republiku, a to včetně roztomilé karikatury továrnických i lidových vrstev, na druhé straně mrazivý průvodce změnou dobového klimatu a neodvratitelného, byť zpočátku jen plíživého, příchodu ledové doby zvané druhá válka... Lehká literatura skloubená s vážným poselstvím, bravo. (Btw: spoluautorem, a to nedílným, je Škvorecký. Ten vlastně detektivky jako takové napsal, Zábrana tvořil básně a společně se Škvoreckým hádanky.)

12 09.02.2016

Všichni víme, že expanze bílé rasy na americký kontinent moc čistá nebyla. Ale většinou nemáme ani ponětí, JAK moc nečistá byla. Po přečtení této knihy má člověk chvíli problém věřit v libovolnou důstojnost naší kultury. (A hlavně libovolnému slovu a slibu.) A vezeme se v tom, svým způsobem, všichni, protože "nový prostor" postupně během dějin hledali všichni evropští národové... To by snad i mělo být povinné školní čtení.

11 09.02.2014

Existuje-li ztělesnělý a zhmotnělý rozpor v jednom objektu, je to Neználek. Na jednu stranu je to skvostná dětská knížka - a na druhou tak neuvěřitelná propaganda, že je člověku až špatně při pomyšlení, jak efektivně soudruzi postihli a dokázali zpracovávat již dětskou duši. Takže si jeden musí vybrat. (A řeči o "netahejte sem politiku" z dobrého důvodu odmítám - on ji sem neúhybně zatáhl sám autor, když to komunistickou utopii oslavující dílko sepsal. Jenže... pořád je to moc zábavná pohádka. Taky. Zároveň. Ach jo.)

11 09.02.2014

Bez přehánění přelomová věc české literatury - totiž Hrabě a jeho básně. Blues v poezii a navíc ještě krásné a dokonalé. A můžeme jen poděkovat Miroslavu Kováříkovi, že nás s Hrabětem seznámil a seznamuje svým nezaměnitelným recitačním stylem (doporučuji google: Hrabě Pár tónů Kovářík) a Vladimírovi Mišíkovi, že spoustu Hraběcích textů neopakovatelně zhudebnil a již téměř půlstoletí hraje. Hrabě zkrátka stvořil nový styl a s neobyčejnou fantazií napsal velice krásná podobenství a přirovnání o věcech, které nakonec všichni známe.

tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil, že žiji
možná, že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám

11 09.02.2014

Jsou případy, kdy se kniha a film od sebe příliš neliší, a jsou případy, kdy se liší ukrutně. Jurský park je takový případ. A nutno dodat, že kniha zdaleka není tak pitomá, jako byl po dějové stránce a ohledně vykreslení postav film. (Můj tip: vystříhejte chabé pokusy o děj a dialogy a budeme mít další báječný animovaný dokument a la BBC.) Kniha (ta původní, nikoliv "podle filmu") je zábavné a inteligentní čtení, které na pozadí nezdařeného experimentu s dinosauří zoo výborně ilustruje střet různých typů lidského myšlení. A člověk nakonec zjistí, že svéráznému matematikovi Malcolmovi musí dát v mnohém za pravdu.

11 08.02.2014

První soubor Sapkowského povídek, který u nás kdy vyšel - jeho prostřednictvím se český čtenář setkal s tehdy pro něj novým subžánrem, slovanskou fantasy. A byla to tenkrát pecka a zůstává jí až doposud. Sapkowski uchopil tradiční fantasy po svém, pojetí (i potvory) přizpůsobil mytologii slovanských národů a zrodil se důstojný konkurent jinak dominantnímu anglosaskému typu. Často o dost přímočařejší a brutálnější, nutno říci, ale ku prospěchu věci. Osobně preferuji rané Sapkowského povídky (protože jsou elegantně stručné a mají spád) před pozdější a snad příliš upovídanou a rozvleklou románovou pentalogií (která z oněch původních povídek o zaklínačovi, de facto profesionálním fantasy deratizátorovi, vznikla).

11 07.02.2014

Jestliže první díl Grantových dobrodružství (Rivers of London) byl skvělý, druhý díl je ještě... Hergot, jak to říci a nevypadat trochu jako trouba? Ještě skvělejší? Je. A je tomu tak proto, že v menu se nachází vše, co nám zachutnalo v prvním dílu, a k tomu navíc jako koření přibude JAZZ! Skvělá urban fantasy se kromě zábavy náhle stává i literaturou div ne naučnou, protože (nic si nenalhávejme) průměrný domácí čtenář nejspíš netuší, co takový pojem Soho vlastně obnáší. Tak se to, hladce a bezbolestně, dozví. Kéž by takové bylo veškeré poznávání. I když… bezbolestně…

„Nemám noční můry, to ne. Vlastně spím docela dobře na to, co se stalo, ale zůstaly živé vzpomínky. Na vůni zimolezu, jak překotně se občas zasmála, jak něžná byla, když spočinula v mé náruči. Někdy neusnu až do rozednění.“

10 30.08.2016

Nesmrtelné dílo pro mládež i dospělé. A nutno dodat, že v každém ohledu onen případ, kdy zástupce žánru původně považovaného za méně ušlechtilý povýšil na plnohodnotnou krásnou literaturu a to bez debat.

10 11.02.2014

"A stejně jsi liška ryšavá," dí spoutaný Jan Roháč zuřícímu Zikmundovi s nezapomenutelným výrazem komiksové postavičky. A mnohé další frky. Náramná švanda. Kdo tohle nezná, neví, co je to dějepis. A hlavně: neví ani, jak tenkrát Rakousko rozbořeno *nebylo* :-)

V jisté fázi své spisovatelské dráhy se Durell kromě zábavných popisů cest za zvířaty pustil i do pohádek. A světlo světa spatřil Mluvící balík. Durellova vlastní pohádková říše je ovšem tak nápaditá a osobitá, že se pobaví i dospělí, zkrátka čtenáři bez rozdílu věku. Nestačí vědět, co je mrkev a mléko - musíte vědět i, co je čaromrkev a čaromléko. A se zvyšujícím věkem projevíte rovněž naprosté pochopení pro trampoty kouzelníka trpícího sklerózou.

10 07.02.2014