jitka_dankova komentáře u knih
Obrovská kniha plná komiksů, básniček i úkolů a hledání rýmů. Komiksy zachycují různé příhody pejska Barbánka a chlapce Honzíka - na nákupech, doma, ve škole, na zahradě... koupila jsem knihu pro syna, když byl na konci první třídy a četl genetickou metodou čtení (dítě čte velká písmena a jinak). Laicky mi přišlo, že to půjde, když jsou komiksové bubliny psané velkými písmeny. Akorát že kniha není nijak koncipovaná pro genetickou metodu, takže ji syn nakonec tenkrát moc nečetl, bylo to pro něj obtížné. Písmena v bublinách jsou sice velkými písmeny, ale ručně psaná a špatně se začínajícímu čtenáři četla. A básničky apod. jsou potom psané malými písmeny. Bylo pro nás složité, že příběhy hned od začátku tak nějak očekávají, že víte, o koho jde a co se děje. My Barbánka neznali, takže to bylo zmatečné. Ale některé komiksy syna pobavily.
Vynikající knížka, která mi hodně dala. Je psaná srozumitelnější formou než první díl Teorie typů a zaměřuje se na rozpoznání typu mámy, což je snazší, než někdy poznat typ svého dítěte. S knížkou se pracuje tak, že zkusíte určit svůj typ a pak si jen najdete příslušnou kapitolku a začtete se a buď si potvrdíte, že jste to trefili, a nebo se vrátíte na začátek a zkusíte jiný typ. Z celé knihy tedy vlastně pak prakticky čtete jen jednu kapitolu, která je ale natolik nadupaná tipy a moudrostí, že to rozhodně stojí za to. Pro mne bylo asi nejvíc skvělé číst si ty odstavečky psané kurzívou od jiných matek mého typu... neustále jsem si říkala, jak je nádherné, že jsou i další stejně střelené ženské jako já a že nejsem sama jediná "divná máma". Byl to krásný pocit souznění, že je někdo další jako já, dodalo mi to sebevědomí.
Na koho i tak bude náročné najít svůj typ, doporučuji probrat to nejdřív s kamarádkou (to často hodně pomůže, zvášť když je ona jiný typ a dokáže vypíchnout ty odlišnosti) a nebo se potom přihlásit do nějakého kurzu či workshopu od Šárky Mikové, jsou skvělé. Poznat sebe samu může v lecsčem pomoct při výchově dětí a dodat sebedůvěru. Navíc jsem se díky knihám o teorii typů vyhnula tolika chybám, které jsem při výchově synů mohla udělat, jsem autorce neskonale vděčná za její knihy.
PS: a kdo se tady rozčiluje nad "rádoby škatulkováním" a vyzdvihuje naprostou jedinečnost a tak, vězte, že jste s největší pravděpodobností typ "NF" a tedy super, gratuluji, tudíž tuhle knihu ani jiné nejspíš vůbec s Vaším typem nepotřebujete. Nicméně pro nás ostatní je fakt užitečná ;-)
Příběh osudu malého sirotka v roce 1908. Kniha se nesla na tehdejší módní vlně, kdy lidé zoufale chtěli číst knihy o ubohých nešťastných dětech bez rodičů, na které se usměje štěstí. A přesně kvůli tomu dokáže pořád oslovit i (především dospělé ženy) v naší době. Byť je samozřejmě potřeba počítat s dobou, ve které byla kniha sepsána, a tedy i s rasistickými vsuvkami při rozhodování, které dítě si starý manželský pár chce přivést do domu, a pragmatickými důvody pořízení dítěte (chtěji kluka, který má v domě pomoct a o stárnoucí pár se pak postarat). Stejně tak otázka výchovy tehdejších dětí, nutnost odříkání motliteb nazpaměť namísto vlastního objevování víry a další prvky čtenáři celkem jasně ukážou, že je o více než sto let někde jinde než dnes.
Kniha popisuje několik situací ze života velmi upovídané dívenky s velkou fantazí a to od jejích jedenácti let, s přeskoky v čase až po dobu na univerzitě. Získání přítelkyně, vztahy ve škole, vztah k adoptivním rodičům.
Musím říct, že mne příběh jako takový tolik neoslovil, ale fascinovalo mne číst si o dokonalém popisu "idealistického dítěte" (NF typ dle Teorie typů od Šárky Mikové) - prostě o dítěti s potřebou harmonie, hlubšího smyslu a jedinečnosti. Dětí tohoto typu je v populaci málo a o to složitejší to mají, jak dnes, tak především před více než sto lety. Myslím, že i proto si kniha získala tolik fanoušků po celém světě - dívka je jiná než ostatní a musí se s okolním světem prát o to více. Knihu jsem četla kvůli dořešení staré čtenářské výzvy 2017 a jsem ráda, že jsem s upovídanou holčičkou mohla seznámit. Ne, že by se příběh pro mne stal nějakou srdcovkou, to ne, ale bylo to milé.
Další díl ztřeštěné knihy plné jednoduchých ilustrací a tak akorát prokládané nějakým tím textem. Syn teď hodlá v páté třídě přečíst všechny díly série, které máme koupené. Zatím je nadšený z každého dílu. Tento se věnuje detektivní zápletce a ukazuje dětem zeleninu v trochu jiném světle.
Tragická novela, která je zařazená jako povinné čtení ve školách. Proklínala jsem tehdy všechny, kvůli kterým jsem se do takového děsivě smutného příběhu musela začíst. Myslím, že ne každý dospívající je schopný otevřít se tomu smutku, tragédii a beznaději. Zase ale chápu, že v těch řádcích je nejvíc cítit ta krutost té doby a je potřeba o tom mladé učit, aby se to pokud možno neopakovalo. Asi jsem ráda, že nejsem učitelkou, protože bych si nevěděla rady, jak to poselství knihy studentům předat a zároveň jim některým neznechutit čtení knih o lidských osudech (což se tak nějak na spousty let stalo mě).
Vrátila jsem se ke knize po letech, protože vyšla teď v srpnu zdarma jako ebook tady ke stažení a pomohla mi splnit čtenářskou výzvu 2020 (téma Kniha o holokaustu). Stále ji ale čtu s nevolí, protože je prostě příliš těžké číst o lásce, která je odsouzená k tragédii. Navíc ve mně kniha bohužel vzbuzuje spíš silný pocit, že jedinec nemá šanci něco změnit. Hvězdičky vyjadřují přínos světové literatuře, nikoliv, že by se mi kniha líbila.
Roztomilý pohodový vánoční dívčí románek o první lásce. Nikdy neodolám příběhům o různých dohodách okolo randění, obvykle takové zápletky přináší spoustu vtipných a někdy až bizardních situací. A tohle je navíc knížka s předvánoční atmosférou, takže jsem neodolala. Musím přiznat, že z úvodu jsem byla nejdřív teda pěkně rozpačitá. To, co ten kluk hlavní hrdince v minulosti provedl, bylo pěkně ošklivé. O to víc jsem byla zvědavá, jak se teda s takovou těžko odpustitelnou věcí autorka popere. A s výsledným směrováním příběhu v knize jsem nakonec spokojená. Docela ráda jsem se nakonec seznámila s židovskými vánočními tradicemi a krapet jiným pojetím vánočních svátků. Bylo to jiné, ale milé. Na pozadí příběhu se táhlo odhalování jedné drobné záhady z historie rodiny a nejspíš mi krapet chyběly události z prvního dílu (s jinými postavami), který jsem ale nečetla a hodlám to velmi rychle napravit. Knížku doporučuji jako poklidné a pozvolné milé pohodové předvánoční čtení.
Bylo tak krásné si znovu připomenout celou sérii Nezdolná, ale tentokrát z pohledu hlavního hrdiny. Ano, na téměř 800 stránek se vešly události celé série, ne jen střípky, jako to bývá u jiných knih psaných pohledem jiné postavy. Za mne je to jedna z nejlepších takových knížek. Jasně, některé rozhovory jsou stejné, bez toho to nejde. Ale bylo tam poměrně dost vtipných scén z druhého pohledu, hlavně když byli hlavní hrdinové od sebe nějakou dobu odloučení. Vážně jsem se musela často uculovat. Knížka ve mě vyvovala takový ten skvělý pocit, když přelétám nad řádky textu a já vím něco, co hlavní postava ještě ne, a jen čekám, až mu to všechno dojde. Pro skalní fanoušky série naprosto tento díl doporučuji, všechno si to můžete připomenout znovu a navíc tenhle hlavní hrdina není tolik skoupý na některé intimnosti, tak jako byla v popisu série hlavní hrdinka. Bylo to prostě milé. Knížka mi hezky rozzářila jinak pochmurný lehce deštivý víkend.
Citlivě napsaný slovenský young adult román pro mladé dívky o zakázané lásce i negativní stránce popularity. Hlavní hrdince je sedmnáct a v knize se za mne chová naprosto adekvátně svému věku - jedná zbrkle, dělá chyby, nesvěří se s problémy a do všeho se akorát zamotává a pak neví, co s tím. Kniha je psaná střídavě v er-formě a plynule přechází do ich-formy, abychom v hlavní části lépe věděli, o čem hlavní hrdinka přemýšlí a jaká je motivace jejího jednání - skvěle se tahle kombinace četla. Líbilo se mi postupné odkrývání jak trápení, tak tajemství kolem hlavní hrdinky a gradace problémů, které se na ni kupily a do toho všeho maturita. I když v knize figuruje několik vlastně těžko uvěřitelných náhod, autorka o nich napsala tak poutavě, že při čtení naprosto věříte tomu, že se to tak stát mohlo. Až jedině s odstupem člověk možná začnete trochu hloubat a něco zpochybňovat (knihu jsem četla před lety...), ale vůbec to ničemu nevadí, je natolik poutavá, že se k ní stejně ráda vracím. Za mne jeden z nejlepších románků pro dívky, který decentně a mile pojednává jak o vztahu se starším mužem (rozdíl deseti let věku), tak o spoustě puberťáckého chybování a problémů tohoto věku, tak o realitě toho, když se mladičká zpěvačka stane najednou slavnou. Doporučuji.
Sedmdesátistránková čarodějnická povídka, ve které jde především o akci a pár pokusů o rádoby vtipné situace. Absolutně mi styl psaní autorky nesedl. Neměla jsem šanci poznat hlavní hrdinku, ani se trochu rozkoukat. Za celou dobu mi vlastně autorka nějak nedala vůbec motivaci a důvody pokračovat ve čtení, nenavázala jsem s hlavní hrdinkou žádný vztah, protože nebylo kdy ani jak. (Zabralo jen moje obvyklé "už jsi to zaplatila, tak to přece dočteš".) Celá kniha byla jen o bezcílném popotahování hrdinky z jednoho místa na druhé a lehké snaze šokovat či spíš v českém stylu pobavit situacemi se zbraněmi, smůlou, vězením, zlodějskými dovednostmi... Ilustrace vygenerované přes umělou inteligenci tam potom působily jako pěst na oko a absolutně neseděly s obálkou. Jen podpořily dojem jakéhosi mišmaše a podnítily ve mne pocit, že jsem zbytečně vyhodila peníze za knížku. Ale všechno zlé je k něčemu dobré, už budu vědět, že po této autorce raději sáhnout příště nemám, holt si nějak nerozumíme a nedokážu ji docenit.
Opravdu cenná a velice užitečná vzdělávací kniha o životním stylu a stárnutí ve zdraví a vitalitě, která se ale nečte lehce. Ne, že by nebyla čtivá (je velmi pěkně napsaná, ve svém žánru patří rozhodně k těm lepším!), ale nejdřív v lecsčem s autorem nesouhlasíte... pak si stěžujete, že nedává praktické rady. Pak, že je to těžké. Pak vás trochu děsí, že nevíte svou VO2Max kapacitu plic, pak že je drahé to zjistit, stejně jako je složité zjistit o svém zdravotním stavu i ty další údaje. Pak vás trochu zdeptá, že jste měli začít tak před deseti, dvaceti, někdo i třiceti lety. Troufnu si ale říct, že si nakonec z knihy rozhodně něco důležitého odnesete. Za mne to bylo například pochopení, proč jedni moji prarodiče byli velmi vitální (dědeček stále žije a má 98 let) a druzí nikoliv. Kniha mne donutila přemýšlet nad dřinou v našich životech, nad pohybem, nad správným (!) pohybem, nad prevencí. Zaujal mne koncept centariánského desetiboje. Koupila jsem si malé činky a začala reálně dělat farmářskou chůzi, víc řeším rovnováhu a balanční cvičení, přemýšlím i nad tím pitomým ruckingem (taková pitomost, chůze se zátěžovým batohem... a stejně mi to hrozně hlodá v hlavě). Považte, že jsem si dokonce koupila tu stejnou knihu nejen jako ebook do čtečky, ale rovnou i jako audioknihu, abych si ji znovu mohla poslouchat třeba při skládání a vození dřeva. Považuji knihu za jednu z nejužitečnějších o tématu zdraví ve stáří a včasné prevenci a rozhodně se k ní budu často vracet a postupně zavádět tipy, které tam jsou a přemýšlet o všem, co se mi snažil autor sdělit.
V roce, kdy jsem narodila, vydal Andrzej Sapkowski svoji povídku Zaklínač, která dala základy dalším fenomenálním příběhům. Ano, touto povídkou jsem si doplnila starší čtenářskou výzvu 2018 (téma kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození). A hlavně jsem pochopila, co na tom zaklínači všichni vidí. Příběh je napsaný čtivě, zaklínač toho moc nenamluví a chová se profesionálně, jsou vyzdvihnuty zajímavé detaily z boje se strigou. Myslím, že se někdy pustím do dalších a dokonce se odhodlám podívat i na seriál.
Hezký první díl fantasy trilogie, který zpracovává sice známá a předvídavá témata, ale zase trochu jinak. Docela mne fascinovalo, jak se autorce podařilo navrhnout situace v rádoby "středověké" fantasy se samými meči, šípy a dýkami tak, abychom se cítili jako v moderní reality show (s kamerami, mikrofony, ...). Bohužel ale jde o "reality show", kde se zabíjí lidé. Nečetla jsem Hunger Games, takže nemohu srovnávat, mně se ale tento námět v této knize opravdu velmi líbil. Hunger Games mne už anotacemi odradily, tohle naopak nalákalo a čtení nelituju. Rozhovory mezi hlavními postavami a jejich vzájemné poznávání a budování vztahu bylo milé, dobře zpracované a zabíralo většinu části knihy (což bylo vlastně příjemné). Cením si, když moderní fantasy knihy zpracovávají témata diskriminace lidí podle nějaké vlastnosti, kterou ani nemohou ovlivnit. Myslím, že to celé společnosti hezky nastavuje zrcadlo a poukazuje na nesmyslnost takového rozdělování lidí. Oceňuji tedy příběh rozdělené společnosti na "mocné" a "bezmocné" a to, jak s tím autorka pracovala a netrpělivě vyčkávám druhý díl (a třetí teprve v angličtině vyjde příští rok). Jen se jen těžko smiřuji s tím, když autorka zabíjí vedlejší postavy, které jsem si oblíbila. Konec knihy s očekávaným zvratem byl smutný a vlastně trochu depresivní, tak s tím počítejte, když si tuhle zajímavou trilogii budete chtít rozečíst předtím, než bude k dispozici dvojka. Pro všechny, kterým nevadí číst různé retellingy na dobré náměty dokola a dokola, rozhodně knížku doporučuji.
Kniha jako takové varování pro nepoučitelné ženy. Děsivá sonda do jednoho velmi nepovedeného manželství, ve kterém je vláčeno malé dítě. O ženě, která nedokázala situaci řešit, o všech problémech, beznaději. Autorka se nejspíš potřebovala vypsat do knížky z vlastních problémů... no každopádně to bylo hrozné čtení, které člověka děsně zdeptá. Nikdy bych to nečetla, nebýt čtenářské výzvy. Tohle je ale totiž dílo jako dělané do starší čtenářské výzvy 2018 na téma "Poslední kniha (již nežijícího autora)". Autorka totiž zemřela dva měsíce po vydání knihy - její manžel ji zavraždil. Je to děsivé, mrazivé a přesně jak psala uživatelka laura níže, z knihy na člověka sahá smrt. Poslední kniha předjímající, co přijde. Brr, oklepávám se a honem jdu číst něco jiného.
Severské pohádky světoznámého spisovatele. Některé jeho vlastní, některé sepsané dobové z vyprávění jeho otce. Knihu jsem si připomněla díky dořešení starší čtenářské výzvy 2020 (téma Kniha od dánského autora), ale popravdě to nebylo hezké vzpomínání. Knížku jsem si v dětství v knihovničce našla sama v době, kdy jsem ještě věřila, že pohádky jsou všechny krásné a hezké a malebné, jako ty od Disneyho nebo od Drdy. Začetla jsem se a vyděsila se. Děsily mne příběhy, kdy vrah s klidem získá království a manželku, protože všem vyhrožuje a ji navíc unese. Děsil mne Kai se střepem v oku, který si s klidem jde za jinou dívkou. Děsil mne nešťastný příběh mořské ženky. Děsily mne samotné Trnkovy ilustrace a některých jsem se i bála. Knihu doposud považuji převážně za velmi depresivní a ponurou a rozhodně tyto pohádky svým synům nečtu, to ani omylem. Netoužím číst si o tom, jak se cítí umírající vánoční stromek, ani o pohřbech, osamělosti, nešťastných láskách, ztracených věcech, zničených umírajících hračkách. Hvězdičkami oceňuji čistě přínos autora světové literatuře, nikoliv to, že by se mi kniha líbila. Právě naopak, velmi ji nemám ráda a nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych se k ní nevracela.
Lehce akční romance pro dívky ve věku 12-15 let, která se točí kolem koní. Přesně tuto knížku bych v dospívání naprosto zbožňovala. Byla jsem "holkou od koní", koně zbožňovala a tento příběh spojuje nádhernou lásku ke koni a jeho záchranu. Navíc hlavní hrdinka prožívá náročné období, zrovna ve 14 letech zjistila, že je adoptovaná, seznamuje se svým otcem, který o ní ani nevěděl a bojuje o to, aby se cítila chtěná. Do toho přidejte navazování přátelství i první lásku a recept na ideální nádhernou knížku pro dívky zbožňující koně máte na světě. Moc se to autorce povedlo. Na mne jako dospělou působily akční scény z konce knihy už docela přehnaně, ale jako patnáctiletá dívka bych je docenila jako skvělé. A ten dojemný závěr... doporučuji pro mladé holky, které nad vše milují koně.
Útlá knížečka, která jen nudně popisuje výpravu s dětmi zasazenou do idealizovaného pohádkového světa. Jde o druhý díl. Šla jsem se tímto příběhem potrápit, protože už jsem kdysi do knížky investovala peníze a nedokázala jsem té knize aspoň nedat šanci mne ještě překvapit. Bohužel žádné překvapení se nekonalo. Opět bylo hrozné číst si o postavách, které jsou definované pouze jménem. Neurčitost věku, vzhledu a vůbec povah a osobnosti z nich dělala jen prosté loutky s napsaným jménem na čele, které autorka proti jejich vůli tak nějak vláčela příběhem bez logiky. Myslím, že v hlavě autorky to vypadalo všechno parádně a příběh měl potenciál, ale nedokázala to dostat na papír tak, abychom si ten příběh dokázali užít i my, čtenáři. Byl to prostě jen obyčejný a nudný a co nejstručnější popis toho, co se dělo. "Šli tam, zajali je, našli něco, co jim někdo řekl. Tečka." Vůbec nebylo vysvětlena postava Poutníka, nebylo ani na konci vysvětleno, co je to za jiný svět, který se objevil na začátku prvního dílu, prostě tohle bylo pro mne naprosto zklamání. Četla jsem se sebezapřením, abych se aspoň dozvěděla nějakou návaznost na to "zapomnění", které dalo název celému prvnímu dílu, a pořádně jsem se ničeho nedočkala. Prostě opět jen stručný nicneříkající popis "takhle to je a prostě to přijmi, čtenáři, a hlavně nedumej nad žádnou logikou a souvislostmi a pocity". Za mne jedno velké zklamání.
Další díl ztřeštěné knihy plné jednoduchých ilustrací a tak akorát prokládané nějakým tím textem. Výborná volba pro kluky, kteří vůbec, ale vůbec nic nechtějí číst a kteří nejdou daleko pro nějaký ten vtípek a zbožňují blbinky a srandičky a pořád se něčemu potutelně smějí.
Tento díl četl syn poprvé v páté třídě a byl z něj nadšený stejně jako z těch předchozích. Smál se, bavil se, ztřeštěné vtípky mu vyhovovaly. Mně osobně už fantazie v tomto díle moc neseděla (něco začne existovat jen tím, že to nakreslíte...? prostě už to pro mne nedávalo moc smysl). Nicméně syn hodnotí knihu na pět hvězdiček a "odvynalézání" představené v tomto díle, stejně jako stroj, který za ně píše knihu, mu nijak nevadil.
Tento puberťácký příběh s netradiční zápletkou bych v první řadě nazvala takovým skrytým zabijákem hezké vánoční nálady. To, jak hlavní hrdina přistupoval k Vánocům, bylo natolik depresivní, že to ani nadšení hlavní hrdinky nemohlo nijak zachránit. Za mne tedy určitě nic, co byste chtěli číst v adventu. Co se týká samotného děje, tak parádní nápad s červeným zápisníkem bohužel s každou další stránkou vyzněl do ztracena a když se dvojice potkala, bylo to příšerné, trapné a hrozné a jakékoliv kouzlo, které zpočátku mohlo knihu provázet, se doslova vypařilo. Málokdy zažívám takové zklamání a nenaplněná očekávání. Možná to byl cíl autorů (ukázat realitu a trapnost a všednost splasknutí bubliny něčeho zajímavého), ale není to nic, co bych chtěla číst. Popravdě mi to zkazilo náladu na celý den minimálně a knihu už nechci ani vidět. Chápu, že si autoři odškrtli "zajímavý experiment", kdy každý připsal jednu kapitolu, aniž by se předem domluvili, o čem to bude, a čekali, co z toho vyleze za knihu, ale výsledek prostě není dobrý. Na konci knihy jsem s hrůzou zjistila, že vlastně čtu něco od autorky příšernosti s názvem "Nick a Norah: Až do ochraptění", a to jsem se zařekla, že tuhle dámu už nikdy číst nebudu. A navíc jsem si celou dobu čtení této knihy říkala, že "Ročenka" od Holly Bourne je tisíckrát lepší. Podobná nápadem s knihou a atmosférou knihkupectví, ale mnohem lepší. Milionkrát lepší. A že bych si "Ročenku" měla přečíst znovu. No, to asi něco o knize vypovídá, když celou dobu při čtení jen myslíte na to, jak byste měli sáhnout po úplně jiné knížce...
"Ezo" romance o zakázané lásce s paranormálními prvky. Asi nedokážu plně docenit takové zvláštní snové příběhy, které jsou psány spíše intuicí a méně logikou. Postupné sbližování dvou mladých lidí, kteří měli od rodičů zakázáno se vídat, připomínalo tak trochu Romea a Julii. Hlavní děj knihy se však netočil kolem zamilovanosti, ale spíš kolem postupného odkrývání dávného prokletí za pomoci prožívání cizích vzpomínek. Takže jsem celou dobu (kniha je rozsáhlá a zdlouhavá) byla jako na trní a s depresivními pocity a jen čekala, co se tam hrozného stane. Nebylo to příjemné čtení a z konečného rozuzlení a vyřešení prokletí jsem rozpačitá a spoustu věcí jsem vlastně nepochopila. Nebýt toho, že mi kniha posloužila na dořešení čtenářské výzvy 2019 (téma Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc), ani bych ji nedočítala. Vracet se k ní určitě nebudu.
Měla jsem čekat, že když budu číst knihu, která obdržela Man-bookerovu cenu (čtenářská výzva 2019, snažím se zpětně dokončit výzvy, které jsem nezvládla), nebude to lehké čtení. Prvně mne vyděsilo, že čtu knihu, která se výrazně zabývá náboženstvím, vírou a přesahy toho, co je a není pravdou. Pak ale příběh přešel do velmi realistického boje o život a přežití s popisem všeho, i toho ošklivého, živočišného a krutého. A já si říkala, že filozofické otázky pokládané ze začátku knihy vlastně nebyly tak špatné... lepší než číst o zvratkách a požírání zvířat a zabíjení pro přežití apod. Příběh má zvláštní pointu a rozhodně jsou tam věci, které nutí člověka přemýšlet o tom, co nám vlastně chtěl autor říct a jak to celé bylo zamýšleno. Oceňuji všechny ty podrobnosti o životě zvířat, byť díky nim byla kniha hodně rozvláčná a děj plynul jen velmi pozvolným tempem. Pět hvězdiček si dílo zaslouží za svou neotřelost a nápaditost, nicméně nejde o nic, k čemu bych se někdy v budoucnu vracela.