Lenka.Vílka komentáře u knih

"Revival - Before Their Eyes / Landon Tewers"

Dnes začnu něčím, čím bych spíš měla končit, ale kdo nemá rád změny, že? Je to ale tím, jak kniha začíná. Protože já mám takové vyprávění ráda. Část děje se odehrává v minulosti a část v přítomnosti. Ale je to vyprávěno pohledem už dospělého Jamieho. (Letmým pohledem na poslední řádek v knize zjistíte, proč tomu tak je. Ale na co si kazit den, že? I když přiznávám, mělo mě to napadnout vzhledem k věnování autorům). Čili je tam hodně vsuvek, který by jinak šestiletého kluka rozhodně nenapadly. Bylo to příjemný. Protože tím pádem to není naivní vyprávění o tom, "jak se ta strašná věc tehdy stala". A taky se příjemně skáče ve vyprávění. To já ráda.

Jamie se tedy s Charlesem znovu potká ve svojí nejhorší chvíli, leč on sám si nic takového nepřipouští. A potom přijde ta nabídka. Že Jamiemu pomůže. Způsobem, který umí nejlépe. A mě hned zajímalo, jestli dojde k vyléčení jednoho ubohýho feťáka nebo bude nahrazena jedna závislost za druhou. Protože anotace je krutě tajemná. Vždyť já původně myslela, že to bude nadpřirozená elektřina. Jo, a potom jsem asi šestkrát přehodila výhybku. Že má borec rád výplachy, které občas vyjdou a občas ne. (Protože já jsem vážně chtěla vědět, proč to Jacobs dělá a jestli to souvisí a tou věcí v zatáčce, nebo to byla jenom výmluva.) Abych se před koncem rozesmála, jak mě ten kulišák královskej kralovsky dostal, abych dočetla se zatajenym dechem, přestože jsem měla jít dávno spát. (Dobře jsem tedy udělala, že jsem četla pouze anotaci knihy, ne zadní desky knihy. Tam je totiž od anotace jedna věta navíc. Bez ní jsem si knihu užila knihu mnohem víc. A hlavně déle.)

"Charlie Jacobs byl dobrý Samaritán. Byl však napůl šílený vědec a toho dne v opuštěném autoservisu jsem mu posloužil jako nejnovější pokusné morče. Mohl mě zabít a někdy - vlastně dost často - lituji, že se to nestalo."

Protože od té doby, co jsou Jamiemu poprvé "nasazena sluchátka", začne dost hustej matroš, mnohem hustější než ten, který si do té doby dávkoval sám. A pravda začne vyplouvat na povrch, aby to bolelo. Všechny.

Musím říct, že mě Revival chytil. Přestože kniha nemá moc stran. Lehce přes 300. Přesto obsahuje strašně moc sdělení, myšlenek a celý život kluka a reverenda, který to vzal za špatný konec, kterým tajemně probublává to, co na konce děsivě bouchne. Protože Revival je o víře (normální, ztracené i slepé), závislostech (nejenom těch, které vám běhají v krvi) a rozhodnutí, která z vás možná udělají boha, ale za jakou cenu. Taky hodně o muzice, stárnutí, naději a její ztrátě.

Po dočtení absolutně chápu smíšené reakce. Je to v podstatě popis jednoho života. Což bych mohla říct též o knize mistra Nesba, kterou jsem teď četla, kterou na zadním obalu vychvaluje mistr King. A to nebudu zmiňovat, že i v Revivalu je taky "zatáčka, kde končí vraky". Moje já vyhledávající konspirace hned ožilo :O ale zpátky ke Kingovi.

Nerada bych nějak spoilerovala ohledně konce. Ale mě se líbil. A usínalo se mi po něm vážně těžce. Protože mě celou dobu zajímalo ono "Kde najendou byla tvoje víra?". Protože Charlie Jacobs ztratil svojí víru, když přišel o rodinu. V rámci těch pouček, není tam náhodou něco o tom, že bůh je milosrdný? (Expert promluvil, že?) Protože na popisu smrti jeho rodiny vážně nic milosrdného nebylo. Možná váš pohled na knihu ovlivní, jestli pochopíte Charliho Jacobse. Protože tu myšlenku a to co v lidech zneužíval, je to nejhorší, co může jeden člověk tomu druhému udělat.

PS: na to kolik má kniha stran, je tam pekelně dost chyb. Neruší to v čtení, ale jsou to takové zbytečnosti, které prostě zamrzí. Třeba špatně použitá spojka. To byla častá chyba :(

25 19.01.2021

Hmm, četla jsem první díl, když jsem Kinga už mohla, ale ještě jsem ho úplně tak moc nežrala. A můj komentář zde byl...no ubohý. Takový dost podobný (a krátký) těm, které jsem tvořila na začátku své existence zde. Takže, jo, přišla řada na nové přečtení společně s celou sérii Billa Hodgese. A spoiler? Ne! :D Tentokrát jsem si to vychutnala mnohem víc.

Máme tady už tak dost velkej průšvih. Auto rozmetá frontu lidí a ujede. (Nebudu lhát, docela se mi líbil i ten sociální aspekt. Vzhledem k tomu, na co ta fronta čekala.) Jenže zlo není potrestáno. Vrátí se o pár měsíců později v podobě dopisu vysloužilému detektivovi. Že to prej udělá znovu. A odnese to ještě víc lidí. (Nebudu lhát podruhé, ten dopis byl prostě skvělej!) A tím to celé začne. A skončí to stejně jako začalo. Čili peckovně! (Ale hezky popořádku. Nechci, aby to působilo, že jdeme s komentářem do finiše.)

Pan Mercedes je pro mě víc dokonale vykresleným psychologickým románem než detektivním románem, protože ona rovina na mě působila nejintenzivněji. Co se Billovi honí hlavou je drsné. Má za sebou špatné období. Dost špatných věcí. Čili krom paranoi mu ten dopis přinese vlastně i dobré pocity. Jak si jinak vysvětlit, že s ním nejde hned na policii? (Protože to bude osobní, ale to se čtenář dozví až dál v ději. I když si to může domylset sám, když tam nejde hned.) Ne, nejdřív se pustí do svého vlastního vyšetřování. A rozkvete po tom jako smutná květinka, když už po dlouhém suchu konečně zaprší. Vyšetřováním i těmi dalšími věcmi. Takže...vono vlastně zapršelo a skončilo sucho doslova.

("Zapisuju si všechno, co vidím. Moje matka říká, že je to obsedantně-kompulzivní porucha."..."Život je obsedantně-kompulzivní porucha.")

A na druhé straně je Pan Mercedes. Takže tu psychologickou hru máme z obou stran. (A nebudu lhát potřetí, ty okamžiky, kdy nevím, kdo z těch dvou je víc psychopat, jsem si užívala nejvíc, což mám na Kingovi ostatně velice ráda. Přišlo mi, že to popichování nebere Bill tak vážně, jak by měl.) A včetně vzpomínek na to předtím. Protože u něj doma se taky dějí(li) zajímavé věci.

Nedoporučuji rejpalům...pardon, čtenářům...typu: "Proč známe vraha/pachatele/"doplň si" od začátku?!", protože tady ho čtenář zná. A proto je to tak dobrá kniha. A protože to není klasická detektivka.

Jestli mě něco tak dlouho už zajímalo, tak právě adaptace téhle knižní série.

PS: Polibky v lunaparku, druhá kapitola...dost drsné zamyšlení...

PS: ta Holly je vážně fajn...a "scooby gang" v poslední třetině byl prostě top ;)

25 16.05.2020

Mám ráda příběhy za příběhy. A taky mám ráda příběhy za čtenou knihou. Chápete, to co většina lidí odsuzuje a říká "to není komentář". No, nasr$@t, to je můj komentář. A pokud se vám nelíbí, tak ho nečtete. Nebo si napište svůj. Karty na stole. Ok. Tak jdeme na to :)

Kafka byl na mém listu dlouho. Spolu s ním tam byly ještě Lovecraft a Poe. A já na tom (řekla bych docela) poctivě dělám (ale karanténa mi brání půjčování knih, jak bylo v plánu, z knihovny). Jenže já nejdřív chtěla číst jinou knihu. Chtěla jsem si přečíst Černou ozvěnu. Ale znáte tu poučku. "Člověk míní, Lenka.Vílka mění." Jop, jop, nejdřív jsem viděla adaptaci. Kde mě tedy hodně zaujalo theme. Hlavně to, co v něm hrálo. (Už se dostáváme na konec.) Takže jsem si to na našla. A právě video k tomu songu je...(Vážně mi stále věříte, že se dostanu na konec toho příběhu? Muha haha!) ...poskládané z filmové adaptace Procesu z roku 1962 (vydání Academia 2008). Tohle propojení mě totiž moc baví. Jinak bych se třeba nedostala nikdy ke knize Žltá tapeta, což je povídka, která je silnou inspiraci k textu i videu mé oblíbené zpěvačky. Takže jestli tohle není náhoda (na osud nevěřím), tak už nevím, jak to jinak nazvat. (Chápeme, že tohle je konec příběhu?) Takže poslední den, než nám zavřeli knihovny, jsem si domů přinesla Proces.

Četla jsem Proces v komiksové adaptaci, takže základní děj znám. A tam problém nemám. Ale číst celou knihu, bylo...náročné. Jo, na některé dialogy jsem se musela vyloženě soustředit, protože jsou jednolité, neoddělené odrážkou. (Už je to nějaká doba, co jsem četla starší knihu. Ale tak od 50 stránky to už bylo úplně v pohodě.)

Co jsem si z knihy odnesla? Pocit zmaru, flustrace a mírného nasrá...štvání. K. neví, za co ho soudí a jeho následné chování, paranoia a myšlenky jsou strašně dobře popsaný a napsaný. A taky, že kdo mlčí, možná na tom nebude tak špatně jako ten, kdo nemlčí. No, jak z této situace ven...? Jako v knize nebo to lze i jinak?

Musela jsem číst a číst, prostě nešlo přestat. Jak jsem si zvykla na styl, kterým autor píše, nešlo to zastavit.

Nadčasová kniha, kterou dobou tisknout do té než přestanou tisknout knihy. Nikdy nevíte, třeba budou zpátky časy, kdy bude lepší mlčet. Tak tomu nikdo nepomáhejte.

25 01.05.2020

"Mlha 0,5"? Tento dovětek si kniha nezaslouží. Spíš Mlha by si zasloužila dovětek "Hodina děsu 2,5". Vzhledem k tomu, jak povídky postupně vznikaly, je Mlha vlastně taková deluxe reedice. Ale chápu, vzhledem k roku vydání Odeonu, asi má dost lidí Mlhu z roku 2007, a potom jim tahle kniha přijde zbytečná. Jasně, mohla jsem si přečíst Mlhu, ale stejně jako v případě knihy Mrtví se někdy vracejí (Noční směna, "Mrtví se někdy vracejí 2,5"), jsem neodolala této malé úzké knížečce, která je sice hubená, ale skrývá spoustu nádherných věcí. (Stejně jako jsem si raději přečetla Nadaného žáka, přestože jsou obě povídky z knihy jinde.)

Dobrá sbírka s vyváženými povídkami. Pokud vás zajímá, co si o povídkách myslím (žádnej tlak, ok?), tak musíte kliknout na jednotlivé povídky (hele, fakt žádnej, ok?), u knihy to vážně nenajdete. Tam, kde je komentář povídek najdete též jejich hodnocení.

(Protože seznam knih Kinga na začátku knihy je prostě roztomiloučký. Myslím ty typnuté překlady názvů knih, které u nás do té doby nevyšly, přestože ve světě to byly už dávno hity.)

25 08.01.2020

Knihu jsem četla průběžně od její koupě. Tedy hned po Vánocích. A se slevou za pěti kilo to je pro nás líný, co nechtějí hledat na wiki, dobrej rádce.

Protože já většinu těhle filmů neviděla. Vlastně jsem začala Kinga číst dost nedávno a sami chápete, že za rok všechny jeho knihy přečíst nelze. Tedy, jde to, ale já nečtu jenom Kinga.

Knihu jsem tedy přečetla. Ale...sorry, vadí mi to stejné jako v případě Tarantina, kde je kniha koncipována úplně stejně. Na levé straně je popis odkazující na foto na druhé straně? Nepobírám. Chápu, že těch filmů je hodně, ale mohli se jednotlivých kouskům věnovat prostě o trochu víc. A nejenom těm velkým.

Ale jinak je to dobrý souhrn. Nejspíš si všechno z toho najdete na netu, ale není skvělý, mít to všechno takhle hezky seřazený? Takže jo, knihu budu číst ještě hodněkrát. Mám totiž jedno pravidlo. Nejdřív předloha, potom adaptace.

Už tady byl zmiňovan film Trávníkář. A jeho absence. Jestli to byla podmínka, aby se na tom podílel i mistr, zkoumat nebudu. S poznámkou, jaký má k němu mistr vztah, bych to brala víc, než vynechat úplně. A mimochodem, proč je tady tedy i Under the Dome? Seriál, kterému King nejdřív změny schválil (to v knize psané je) a dokonce se účastnil natáčení pilotu a potom ho začal nenávidět a v současnosti chce, aby to někdo natočil znovu? To už v knize ovšem není. To jsou relativně nové informace. Takže...

...takže. Zajímalo by mě, kdy měl autor knihy uzávěrku. Je tady Doktor Spánek, ale je u něj minimum technických parametrů, a udávaný rok filmu až 2020. Ale In the Tall Grass, který měl premiéru sic ne v kinech, ale dřív než Doktor Spánek, je na pěti řádcích společně s dalšími věcmi, které se "teprve chystají" (stejně jako třeba Outsider, který má premiéru za pár dní). Fakt bych si ráda přečetla jeho předlohu, která u nás ještě nevyšla. Protože ten film je...ááá...

Ale třeba mě překvapilo (a na film jsem zvědavá), že zfilmovali Náklaďáky. Dvakrát! U té povídky tady mám dvě hvězdy. Tedy. Škoda, že si překladatelka nenašla, jak se povídka jmenuje, když nás v hlavním okénku informací odkazuje na Noční směnu. Protože jsem potom nepochopila, proč jsou některé názvy předloh v uvozovkách. Tím bych potom ty Kamiony místo Náklaďáků chápala. Ale třeba Zuby jsou taky v uvozovkách, přestože vyšly jenom v jedné sbírce jako Zuby. Napadlo mě, že by to mohlo být třeba proto, že se film jmenuje jinak než předloha. Ale potom mi nedává smysl třeba Noční letec. Asi prostě, ups, chyba při výrobě, kterou za ty prachy nečekáte :(

(Viz další vyjmenované nade mnou :( ...)

A když už jsme u toho. Škoda, že v popisku byl vždy rok vydání knihy v originále. Jelikož u nás Kinga vydává (v současnosti) jedno jediné vydavatelství, udělat si reklamu vypsáním, kdy vyšlo u nás, by je nezabilo. A taky, že je sice fajn, že tam jsou filmové plakáty. Ale jenom originální! :(

Takže je jasný, že vytáhnu svoje lístečky (ty jak mají na konci takový ten lepivý proužek) a konečně je využiju, přestože mě nikdy nenapadlo, že bych mohla (vy jste si nikdy na rozloučenou z práce nic nevzali?!). Hezky s poznámkou, kdy jsem četla a kdy viděla. S touhle knihou bude ještě sranda!

Ale...

Hodnocení srdcem: pět hvězd
Hodnocení rozumem: tři a půl hvězdy

25 05.01.2020

Z knihy jsem měla trochu strach. Další nový detektiv, který má spojitost minulostí s případem. To letí (stejně jako nevěrohodné vyprávěčky alkoholičky), takže jsem byla trochu skeptická. Začetla jsem se. Asi hledám novou sérii, která bude zároveň bestseller (já vím, to označení o reálném prodeji nic nevypovídá) a zároveň mě dostane. Proč jsem nemohla dát pět, ale dala jsem jenom dvě, vysvětlím dál v komentáři.

"Vy jste něco jako Kurt Wallander?"
Tahle věta byla na začátku lehce vtipná. Ale jak šel děj dál, a jak to bylo celé napsané, už to bylo vtipné méně. Vzhledem k informaci ohledně autora a seriálu Wallander. Ale jak jsem četla dál, bylo jasné, že do Mankella má ještě hodně daleko (já nevím, tak dvě stě knih). Celou dobu čtení jsem se nedokázala ubránit, že čtu něco "seriálového střihu". Až moc podle šablony. Tím nemyslím, že jsem hned věděla, kdo je vrah. Jenom v knize nebylo nic na "wow efekt", z čeho se posadím na zadek. Trochu mi vadily nepřeložené anglické věty a texty. Ne každý si přeloží. Škoda. Jenom jsem četla až moc dlouho a po kouskách. Prvních sedmdesát stran jsem dala na jeden zátah a zbytek právě po kouskách. Celkově prvních sto stran mi přišlo neskutečně čtivých, potom to prostě jenom "šlo" a ke konci od poloviny neskutečně táhla nuda. Prostě jsem neměla důvod být natěšená na další kapitolu stylem Chrise Cartera nebo Larse Keplera. Další knihu zkusím. Maximálně se stane jenom to, že jí vrátím nedotčenou do knihovny...

"A i když nedokázal vysvětlit proč, něco mu říkalo, že navzdory usilovné práci jeho nových kolegů vyřešení případu nakonec bude jen na něm."
Bod, kdy jsem se vážně, ale vážně rozesmála. A na kom jiném, Fabiane? Vždyť se série jmenuje po tobě! Protože všichni kolem tebe se jenom snaží, a to je hezký. Vopravdu jo. Ale jenom ty jsi dost dobrej na to, abys to vyšetřil. V jiných knihách mi sólisti nevadí za jedné důležité podmínky. Musím je buď milovat nebo nenávidět. K osobě Fabiana Riska (no není to ironie nebo jenom hříčka jména soudě podle jeho vlastností?), jsem za celou knihu nenašla nic. Neštval mě, ale ani jsem mu nedržela palce. Prostě mi byl celou dobu ukradenej. A to si myslím, že není dobře. Nedostal mě žádných způsobem, negativním ani pozitivním.

Výsledek? Nepovedej hybrid Wallandera a Mostu se u mě v druhém díle bude muset pekelně snažit, aby se i v mých očích přiblížil tomu hóžo bóžo označení "bestseller".
Překombinované, táhle, bez náboje, popis videokazet měl šokovat asi jenom na oko, ale u mě docílil úplně jiného efektu, včetně všech morbidností (autor by si měl dát rande s Mo Hayder, ať ví, jak na to). Celé až moc vyšperkované, načančané, umělé a nepřirozené. Žádné myšlenky po dočteni. Teda kromě: "Jupí, už to mám za sebou!"

Jinak, až moc "Hadrový panák vibe". V mém případě to není lichotka knize...

25 25.08.2018

Na tuhle sérii jsem se těšila už dlouho a konečně byl čas. No, začne se pěkně z vostra hned prvním dílem.
Už anotace překvapí. Nic až zvlášť originálního, ale postupem času se začne nabalovat zajímavý případ, který bylo těžké odložit. Kniha má krátké kapitoly, které nutí čtenáře číst dál. Vždy utnuto ve správný moment, aby bylo další čtení napínavé  (ještě ne jako knihy Chrise Cartera, ale je to teprve první díl). Po delší době britská autorka (i autor), která (který) mě baví. Ja nevim proč, ale tyhle knihy mě většinou nedonutí přečíst i druhý díl. Němý křik je jiný. To je dobře.
Na začátku vražda, potom další, nalezené zakopané tělo a do toho celé to tajemství ohledně "zařízení pro nezvládatelné slečny". Kniha obsahuje popis vyšetřování samotného, plus vedlejší linky, o kterých je vám jasné, že souvisejí s dějem. Ale je to napsané tak dobře, že se prostě těšíte na to, až ono spojení rozlousknete. Autorka navíc píše o tématu, o kterém se většinou raději nemluví, a to se vším všudy. Není to nechutné ani brutální. Jenom mi občas bylo těžko.

25 11.06.2018

Vítejte v druhé knize série Les Mytág. Tak kouzelné a pohádkové knize, že v naší knihovně byla v dětském oddělení. Jenom! No, ok, tak do mě s tou pohádkou. Dělám si srandu, tak rychlý to nebude. Potřebuji k tomu totiž dost tekutiny. Lavondyss není žádná pohádka a taky není žádná snadno stravitelná kniha pro děcka. Ale popořadě...

Druhý díl začíná pomalým budováním. Sladujeme malou Tallis, která není jako ostatní děti. Je jiná, má svoje světy a pomalu prozkoumává vzkazy od dědy v knize, kterou od něj dostala. Jenže jak bylo řečeno, tohle není žádná pohádka a les má skutečně zuby. A problém je v tom, že v prvním díle les koukal hned. Jenže tady tak zhruba do poloviny knihy jenom slintá a někde z povzdálí cítíte krev, ale pořád furt nekouše. Tahle kniha je úplně jiná než první, protože už počítá s tím, že čtenář ví, co je v lese, když Tallis to zatím jenom tuší a nezná ono skutečné nebezpečí. A je dítě. Zatím jsem napsala dost věcí, které by mě (z mé současné pozice dospělého) odradili, kdybych nevěděla, do čeho jdu. Přesto si myslím, že knihu lze číst samostatně, pokud má někdo dost trpělivosti.

("Brala to všechno jako hru. A i když ji brala naprosto vážně, nikdy neuvažovala o tom, jaké by její počínání mohlo mít následky...nebo o tom, co se děje s ní.)

Kniha se mi četla těžce. Hlavně první polovina druhé části. Jako kdyby mě něco stahovalo do bažiny, já se dusila a ruce mě strašně těžkly během otáčení každé stránky. Ale ke konci se to zase zlepšilo. Opět to přiznám. Nejsem si úplně jistá, zda jsem pochopila konec. Logickým způsobem. Ale jestli jsem ho pochopila emočně, to částečně asi jo. Jenom to bylo najednou strašně jako z rychlíku a to mě celý mátlo. Prostě to nebylo úměrně tomu, jak se předtím autor ve všem dlouho hrabal.

(Zde jsem dlouho přemýšlela, zda za trest dám hvězdičku dolů, ale asi to nakonec nedokážu.)

Lavondyss je temná a náročná kniha. Jenže já už mám za sebou pár též temných a náročných knih. Jenže ty se mi četli lépe. A to je problém. Žánrově je Lavondyss trochu jinde než Les mytág a Hloubení se mi podle anotace taky jeví trochu jinde. Takže tím se asi dostanu do nekonečné spirály. Uvidíme, jak s tím vším zahýbe Les kostí, tuhle knihu už na poličce mám.

24 26.07.2022

Děti Duny je sice kniha plná intrik a politiky, vnitřního hloubání a pochybnostech (takže žádná změna), ale pro mě je to především příběh střetu starého s novým, příběh o změnách, příběh o zodpovědnosti. Což jde vidět na Letovi i Ghanimě, kteří mají přístup ke všem vědomostem i vzpomínkám těch před nimi, ale každý z nich se k tomu staví jinak. Stejně jako Alia, která je stále víc zahořklá a jedná podle toho. Na těhle třech postavách jde to všechno vidět úplně nejlépe. Stejně tak jako na Arrakisu, který už přestává být Dunou, ale ne všichni ví o následcích téhle "zelené změny". A nesmíme zapomenout na Kazatele, že...

("Když se snažíš slepým vysvětlit, co vidíš, máš tendenci zapomínat, že slepci mají v sobě vnitřní směřování podmíněné jejich slepotou. Jsou jako hrůzný stroj, pohybující se vlastní cestou...mohou tak snadno rozdrtit cokoli, co jim přijde do cesty.")

Teď se trochu propletu v ději zpátky...

Jak jsem slíbila (spíš sama sobě, pokud do třetí knihy najdu ta správná slova), tak je to tady. Ta jedna moje myšlenka ohledně Spasitele Duny. A právě to, proč si myslím, že Herbert pro jednu skupiny čtenářů vytvořil z druhého dílu buď brutální masterpiece nebo nudnou přehlídku čehosi.

Podle mě to záleží na tom, zda vám vadilo, že je to příběh jenom o Paulovi, byť autor má na dlani tolik postav. Ano, je to zakončení příběhu. Jeho příběhu. A tady je ten hlavní problém. Proč konec příběhu takhle? Stylem, že nevíme, co se stalo a víc se nedozvíme? Žije Paul nebo je mrtvý? Proč to je všechno jenom o něm a najednou po dvou dílech čtu Děti Duny, kde je najednou tolik aktérů se svýma linkama, ambicema a úmyslama? Mě přijde, že je druhý díl s tím třetím propojený až neskutečně mrazivě a na jeho konci mi došlo, že dává smysl přesně, jak je to je.

Moje teorii je tedy jasná: jde o to v jakém pořadí autor knihy napsal. Přeci jen, některé části trojky měl napsané před jedničkou. Jako kdyby vytvořil super svět, měl dobrý nápad, ale bál se, že to čtenářům bude málo k jeho pochopení. Tak napsal na to první dva díly. A já musím uznat, že přestože jsem Dunu chválila, skutečné kouzlo a skutečné srdce všeho jsem našla až ve Spasiteli Duny a po přečtení Dětí Duny se to srdce ještě zvětšilo. A přestože jsem právě dočetla neskutečně emotivní, poutavou a hloubavou knihu, druhý díl je u mě stále top.

Proto jsem psala, že pokud dvojka meh, můžete pokračovat třetím dílem. Ten je navíc označován za ještě lepší než první a ta všechna přiznávaná inspirace jiných pochází právě z něj. Ale zároveň bych nikoho nevinila, kdyby skončil po dvojce, protože víc nechce vědět a žít v té naději. Nebo jí vůbec nedočetl, ale bylo by chybou nepokračovat v trojce kvůli světu. Teď už to chápu mnohem víc a líp, než hned po jeho dočtení, kdy jsem byla naštvaná na ty, kterým se nelíbilo. Za těch pár měsíců jsem asi dospěla nebo co. No, spíš to "co". Už mi to v tý moje občas zabedněný palici dává smysl. Není to chyba vás, není to chyba autora, ale v očekávání, která máte. A ta možná byla v první knize pro někoho špatně uchopena.

Čímž se dostávám zpátky ke knize Děti Duny. A tomu, co se v ní postavám stalo, a je vám jasný, že co se stane dál, čeho budou dál chtít dosáhnout, čemu se pokusí zabránit, je prostě jenom neustále vrácení se a opakování chyb těch před nimi, byť si si zvolí jinou cestu. Proto je závěrečná konfrontace tou nejsilnější částí knihy. A proto je tak bolestivé, co řekne Ghanima o budoucnosti na konci knihy.

Z knihy jsem si opět odnesla ponaučení:
Nikonu nevěř. Sám sobě už vůbec ne!
Nesnaž se nic napravit, když druhý o to nestojí!

Děkuju, že jsem toho opět mohla být součástí. Děkuju.

24 06.07.2022

("On vlastně není tak zlý. Stačilo ho trochu poznat." ... "To říkáš jen proto, že půlka tvých přátel jsou bláznivý opilci. Vyvinul sis vůči nim odolnost. Ne-li spřízněnost.")

Tak tohle bylo naprosto úchvatné. Bavilo mě propletení obou linek přítomností a minulostí, které způsobilo pár zajímavých dějových překvapení. Tenhle způsob vyprávění mám moc ráda  :)

Celkově byl příběh strašně fajn. Sice je to na komiks brutálně ukecaný (což může někomu vadit), ale ja si to užila díky tomu mnohem víc. Ale celý to dobrodružství se strigou bylo strašně napínavý. Až do poslední stránky. A to doslova.

Po dočtení jsem pochopila, proč se všichni radují, že tam je na velkém prostoru Ciri a Yennefer. Poměrně často se koupou  :D

24 10.12.2021

Vážně moc mě bavila forma knihy. Vlastně to jsou povídky, spojené příběhem na pozadí, který je vlastně vyústěním těhle všech povídek, které jsou vlastně souběhem události vedoucích k úpadku. Určitě je pro tuhle formu nějaké chytré označení, ale to já neznám. Mě se kniha líbila, jak byla se vším všudy, a to je hlavní.

Nejdřív kousek o robo chůvě, potom následují tři kousky s dvojicí Mike Donovan a Greg Powell, potom příběh robota, který kvůli konstrukční vadě čte myšlenky, robota, který se neřídí prvním zákonem robotiky, potom se na chvíli vrátí Mike s Gregem, poté trochu politiky a podezření, zda není kandidát na funkci robot a knihu uzavírá ještě jeden jeho příběh.

No, pár slov k jednotlivým povídkam u povídek.

Po přečtení všech povídek si však nemohu pomoct. A ta samá myšlenka mě napadla během čtení Mateřského kódu. Stojí to lidem za to? Vytvářet roboty, když jsou s nimi stále takové lapálie? A stále kolem nich musí něco řešit? Vždyť to měla být věc, která má pomáhat. Přeci jen, jak to s roboty nakonec dopadlo, že. Ale i tak. Asi zamyšlení tak všeobecně. Stálo to tedy všechno za to lidem? Protože dost robotů v povídkách "blbne" právě kvůli kombinaci těch třech zákonů a toho, jak s nimi lidé mluví. Aby na to každý měl potom školu, co? Nebo raději držel hubu. Takže chápu, proč je lidi na Zemi nechtěli. Protože neumíme zavřít klapačku a co z ní vychází je většinou něco tak blbý, že by z nás byly roboti v háji zeleném :D

24 01.09.2021

Bavilo mě to, to jo. Ale bohužel se nemohu zbavit jaké si pachuťi na patře po dočtení.

Všechno, co se tady stane je sice fajn, ale působí to ma mě vata, aby dílo hledání nástupce nebyl moc krátký. Kvůli tomu další linky působí rušivým dojmem a v celkovém výsledku mě silně otravovaly.

Snad to bude příště lepší. Dnes "meh" a popojedeme :/

24 21.05.2021

Hned na začátku se přiznám. Ještě jsem nečetla Gaimanovu předlohu. A ještě jsem ani neviděla film. Ale viděla jsem Simpsonovi, kde byl námět v čarodějnickém dílu! :)

(Pak zavřela dveře a položila klíč zpět na rám kuchyňských dveří. "Nezamkla jsi." ... "Proč bych to dělala? ... Vždyť nikam nevedou.")

Mě osobně přijde, že hodně autorů je fascinováno právě touhle věci. Dveře. Klíče. Co je za nimi. Co se děje kolem nich. Určitě by se o tom dala najít nějaká zajímavá studie. Ale i mě to přijde fascinující :)

Koralína je normální puboška, takže se na novém místě nudí. A nalezení dveří do druhého světa považuje za dobrou věc. Vážně? Vždyť oni mají místo očí knoflíky! Takže znovu. Vážně?!

Proložit touhle knihou seriál WandaVision se ukázalo jako naprosto geniální. ("Proč tady ten les končí?" ... "Dál už to tadruhá matka nevytvořila.") Čili to bylo dojemné nadvakrát.

S Koralínou to byla dobrodružná cesta domů. Taky o nalezení odvahy (hned jsem si vzpomněla na Labyrint) a všech důležitých věcí.

Kresba je navíc úžasná. Russell umí, takže jako vždy u něj :)

24 22.02.2021

Základní fakta:
Mám sice instagram, ale nemám tucha, kdo je autorka, protože nejsem žádná "instagirl", jenom to dělám pro sebe. Abych nezapomněla. A baví mě fotit.

Díky komentářům zde vím, pro koho autorka knihy pracuje, jinak bych neměla tušení.

Čili dává smysl, proč zde měla kniha tři dny po vydání víc komentářů než největší světové bestsellery. Zaujalo mě z toho důvodu hodnocení knihy. Všechna nadšená hodnocení jsem tedy očekávala od kamarádů a dalších "instagirls". (Pokud to používám špatně, sorry, už mi není šestnáct.)

Mám trochu problém s komentáři uživatelů (ek), kteří používají při popisu knihy a žánru anglické výrazy, které asi znají všichni z goodreads a instagramu, ale já jsem česká holka, angličtinu používám, když vyjde moje oblíbené album, abych věděla, o co tam tam jde...

Nečetla jsem původní povídku, ze které kniha vychází, protože je mi víc než...pst, bez komentáře :D

***

Tenhle komentář je tedy z pohledu někoho, kdo to má už trochu srovnané, ale to není důvod, proč jsem knize dala špatné hodnocení.

Beru to tak, že je kniha určená pro mladší čtenáře. Autorka s nimi pracuje, tak ví, co chtějí. Hromadu klišé? Ano, přesně tak. Problém je tedy už v anotaci. Když je anotace: "Holka, co šílí po svém kamarádovi, ale zároveň jí vytáčí jinej", tak každá rozumná duše ví, jak to skončí. (No, a taky jsem se to dočetla v komentářích, protože ne všechny jsou označeny spoilerem. Což chápu. Protože to není vlastně spoiler.) A je jedno, kolik člověk má načteno. Rozhodla jsem se tohle všechno vymazat ze své hlavy a přečíst, co mám v ruce. No...

Mám asi problém s tímhle konkrétním přístupem k vedení knih. Myslím, že těch klišé a stereotypů máme ze zahraniční literatury až až. (Protože ty všechny myšlenky máme právě odtamtud. Plus různý seriály.)

Autorka to napsala a zasadila asi do nějakýho fiktivního americkýho městečka. Protože tam jsou studenti klasicky rozdělený, samozřejmě top jsou holka s gelovejma nehtama, co na sebe chrsrnou peroxid a fotbalisti (nebo tady měli basket? Chápete? Je to tak zaměnitelné, že už ani nevím, a pro děj naprosto nepodstatné.) a co si pamatuju, v každém podobném dílku je táborák skoro na stejné úrovni společenské důležitosti jako ples (kde když nemáš kluka, tak jsi tááák trááápnááá). Ano, mám problém s tímhle nepřírozeně zvráceným přístupem. Za co se stydí? Česká realita není dost dobrá? Asi proto na mě kniha působila jako špatně napsaná hlavní linka jedné série 90210.

A možná mi prostě jenom vadí, že omlouvat se přes telefon je dnes běžná věc i v případě, že ten druhý bydlí ve vedlejším domě. Prostě jsem generace, kdy se v dešti klepalo na dveře a čekalo na verandě, dokud se neotevřou. Což je autorka nejspíš taky, ale píše to pro někoho jiného, než jsem já, to je fakt, ale zase mi to přijde strašně smutný :(

PS: já čtu poděkování vždy. Myslím, že to tak má hodně lidí. Pokud si autorka dělala nějaký průzkum, na mě evidentně zapomněla :(
Ale bylo to hezky ujetý,"...pokud si náhodou myslíte, že je (ta kniha trapná, kontext předchozí věty), tak si to užijte sami pro sebe a neříkejte mi to, děkuju pěkně a uctivě..." z poděkování v knize. Oukej...doufám, že to byl pokus o humor, jinak docela trapný...

"What Have You Done? - Within Temptation"

Začnu svůj komentář něčím, co mě překvapilo. Kniha má dvě linky. Jedna v přítomnosti a druhá v minulosti. Jenže obě vypráví Finn. Což je právě ta ošimetná část. Obě vypráví on.

Vypráví to v přítomnosti, tak minulosti, jak se s Laylou seznámili. Čili, on by si teoreticky mohl vymýšlet. A vy mu to buď budete věřit nebo ho budete podezírat. Protože občas nahodí něco, co jako podezřelé vážně vypadá. Přeci jen, teď je zasnoubený se sestrou Layly. A budete se těšit, až se vyprávění změní. Což se děje vždy, to není nic vykecaného.

Podobné knihy mají všechny podobné scénáře. A teď se píšou, jak na rychlém pásu, ale B. A. Paris, mě vždycky něčím dostane, byť V pasti lží mi nepadlo do vkusu. A tady tomu nebylo výjimkou.

Co se stalo na tom odpočívadle? Co se stalo předtím, než tam zastavili? A pokud je to Layla, proč se připomíná takhle? A pokud to není Layla, proč...no, proč se kdokoliv připomíná takhle?

"Někdy, když spí vedle mě, přemýšlím, jaké by to bylo, dát ji polštář na obličej a zlehka ho přimáčknout."

A jak jde kniha dál, vzpomínky se roubují na fakta z přítomnosti, a celý to začíná dávat alespoň nějaký smyls.

Přiznám se, asi v polovině mě napadla jedna teorie. Ale říkala, jsem si, že to je blbost. Že to by přece poznal, ne?! Evidentně nepoznal a mě se teorie potvrdila. Zrovna ta nejmíň pravděpodobná jako skutečnost. Protože poslední věta knihy? Joooo...

Po zklamání z druhé knihy autorky, která u nás vyšla, mi "Přiveď mě zpátky", udělala radost. Hodně. Prostě ty konce, no, ty jí jdou dobře...

SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER
Kniha mi připomněla mojí oblíbenou televizní hlášku:
"I'm not crazy. I just have another consciousness in my brain."
Asi bych si měla dát menší opáčko :D
SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER

24 13.09.2020

Přesně tuhle knihu jsem potřebovala!

Islandští autoři mi sedí, hlavně když se vykecávají a nikam nepospíchají. A tady bylo obojí. Ještě ani nedostudovaný Ari dostane nabídku práce a hned jí přijme. Na místo, kde se vlastně nic neděje. Ani ty pokuty za rychlost se tady nedávají. Každý zná každého. Dokud se nestane vražda. Tam, kde se vůbec nic neděje.

Kniha se (samozřejmě, jak tady jinak) odehrává ve dvou linkách a tedy dvou časech. Možná píšu "jak tedy jinak", ale to není výtka. Toto vyprávění mám ráda. Pokaždé. Když se to autorovi povede a nezaplete se do své vlastní konstrukce.

Všechny postavy mi byly sympatické a ráda si přečtu další díl (přestože vydávání různých sérii u odlišných vydavatelů ve stejnou dobu jsem prostě nepobrala). No, a protože není nic horšího než na první pohled dokonalá komunita, tohle jsem si užila...

Pokud hledáte krvák, kde mrtvoly padají jako mouchy a kde hlavní hrdina nejdřív tasí pěsti a teprve potom se ptá, není to kniha pro vás. Nebo jo, ale potom nesmíte být překvapení, že "se tam nic nedělo", "byla to nuda" a podobné věci. Tady se toho o lidech dozvíte fakt hodně. Což mi právě v těch některých rychlých krvácích bohužel chybí..

Obálka je nádherná. Mrzí mě akorát, že jsem nečetla v zimě (i když...dnes ráno byla na verandě solidní zima, takže se do té atmosféry kniha a kafe do druhé ruky hodilo, jenom ten sníh chyběl). Jenom mi vadilo zbytečně velké písmo. Asi aby se kniha dostala na tři sta stran, což se v kombinaci s krátkými kapitolami skutečně povedlo.

PS: u mé první čtené knihy od autora jsem psala, že mi něco chybí k pěti hvězdám. A tady jsem to dostala všechno :) a už se moc těším na další autorům kousek Komunita.

24 11.09.2020

Vážně, ale vážně bych chtěla být ten, kdo píše anotace téhle serii. Vždy jedna pojatá lépe než ta druhá!

Tenhle případ se mi líbil, protože byl o vážném tématu. Mnohem víc, než si dost lidí uvědomuje. Připouští.

Takže je vyprávění rozděleno na dvě linky. Jedná sleduje Mika, který pátrá po svém kamarádovi z dětství. Druhá sleduje jiného policistu, který řeší, co je pravda na tom, co mu jeden zavřenej řekl o videích, kde dochází k mlácení bezdomovců. A potom "plaváček" z anotace.

No, a vy musíte číst a číst. Protože chce znát pravdu. Pro jakou z možných variant se autor rozhodl. Ať se nevypisuju, napíšu tohle: pokud vás ty možné varianty hned nenapadnou, přečetli jste málo podobných knih. (Což nelze brát jako výtku knihy. A taky to nečiním.) Prostě se mi líbí, že tady nejsou věci zbytečně komplikované a překombinované. Na tom počtu stránek by to působilo stejně zvláštně.

Za mě další dobrá kniha ze série, kterou ráda čtu.

24 25.02.2020

"Dragula - Rob Zombie"

Tenhle komiks mě moc bavil. Kort když si dáte dohromady informace ohledně propojení Mignola, Coppolův film a původní kniha.

Protože děj je napínavý, strašidelný a totálně úžasný. Znáte to, prostě klasika. Jenom...jak je všechno zrychlené, nebyl tam čas na postavy a emoce. To je trošku škoda.

Kresba je krásná, tak jak jí můžete dostat jenom od Mignoly. A moc se mi líbily ty krvavé barevné přechody.

Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům od jednoho místního uživatele. Dík. Moc :)

24 21.02.2020

"Welcome To The Bottom - Vertical Horizon"

Stydím se, že napoprvé se mi kniha líbila pouze průměrně. Tak moc, moc moc :(

První díl je naprosto super. A nejde jenom o děj samotný. Jde i o jeho způsob vypravování. Všechno odstartuje vraždou, která vám nedává smysl. Ale jak jde děj dál, pomalu se dozvídáme sice věci na "aha", "jo takhle" a taky "ale vždyť", aby jste se na konci sice zdálo, že něco víte, ale bacha, víc nového vám zamotá hlavu. Ale v tomhle případě mi to nevadilo. Protože konec byl vážně drsnej, krutej a napínavej. A na konci knihy m vám v hlavě zbydou akorát další otázky. Ale ne tím drsným způsobem, že chcete knihou praštit o stěnu. Jenom mi něco začalo vrtat hlavou a na konci si řekla: "Cože?", ale byl to napsané dobře. A s příslibem, že další díly budou ještě větší pecka. Protože děj prvního dílu víc než odpovídá názvu knihy. Jsme teprve přivítáni. A po úvodu začne jízda!

Kresba je vážně dobrá. Naprosto dokresluje styl příběhu a není vlézavá. Navíc když Bóďa udělal ten svůj kukuč, dostal mě hned na začátku knihy. Navíc ten jeho komiks :D zlatíčko!

24 10.02.2020

Napsat komentář k téhle knize je těžké ale i zároveň snadné.

Můžu napsat, že s tím co Tabery píše, souhlasím. Jinak bych se do knihy nepouštěla. Prostě bych napsala nějaký urážející komentář do diskuze.

Mohu napsat, že je to dobře strukturovaná kniha. Všechno je dobře prokládané, aby v tom měl čtenář pořádek. A jo, většinu věcí znáte, ale tady je to dobře a přehledně dané, že i když by jste neměli přehled, tak vám kniha pomůže ho získat. A moc dobře chápu, proč má takový záběr. Hlavně do minulosti, kde ideál nebyl sprosté slovo a lidé se nestyděli za to, že chtějí pomoct své zemi. Aby z knihy nesálala taková deprese, kdyby se rozebírala jenom současnost, kdy jde jenom o "nebát se a nakrást".

A zároveň je vidět, kam se posunula společnost. A jelikož se často říká, že politika akorát odráží normální lidi, asi bych měla zalézt někam do lesů. Ať se tím necítím dotčena.

Já ty dva, co jsou momentálně nejvýš, nevolila. Přesto to neberu jako prohru svou, ale celého státu s tím, že dost lidí si myslí, že když zavřou oči, tak realita zmizí jenom proto, že jí nevidí. Ale takhle to nefunguje :(

(Ovšem, co mě štve jako u všech podobných knih. Mám raději poznámky a zdroj s čísly hned na té zmíněné stránce, ne všechno v seznamu na konci knihy.)

24 31.07.2019