leny.wood komentáře u knih
Pro mě nekonečná nuda. Ukázka nesmyslné byrokracie ok, i když mi to přišlo místy až neskutečné. Monology zbytečně dlouhé, absurdní jednání postav. Kniha skončila dle mého tak v půlce. Kdyby dílo Kafka dokončil, nedočetla bych. Zkrátka a dobře, tohle není nic pro mě, naštěstí je tu dost čtenářů, kteří Zámek ocení.
Co napsat? Nemám slov, nedokážu si představit hrůzu té doby. Ať už mi současné bytí přineslo jakoukoliv bolest, rozhodně nebyla tak zničující jako bolest Lenky.
Ta knížka má v sobě nevídanou hloubku, zanechala ve mně mnoho pocitů. Zavolat svého netvora pro přiznání si pravdy by potřeboval nejeden z nás. Doufám, že se film vydařil, hodnocení tomu napovídají. Než však půjdete na konci března do kina, určitě si knížku přečtěte.
p.s.: A ty ilustrace? Mnohdy jsem je prohlížela velmi dlouho a příběh ožíval...
Jako u všech knížek série je jasné, o co jde a kdo ke komu patří. Pro mě je důležitá čtivost, příjemná a neuměle použitá slovní spojení a v tomto případě poznání japonské kultury a taky něco z práce fotografa, jak jen to je u romantických knížek možné.
A mně se to moc líbilo. Na začátku je mrtvola a pak se vracíte v čase a snažíte se odhalit, kdo je mrtvý a kdo vrah. Jsou tam snad všechny dějové linky: milostná pletka, hledání minulého a ztraceného, tajemství atd. Všechno zpříjemňují vsuvky o pečení a chuťových kombinacích.
Je to fajn oddechovka s nádechem dramatu a když zrovna běží třetí řada Peče celá země, čte se to ještě o fous líp.
Tohle mě nadchlo především díky prostředí, na Island jsem se chtěla vždycky podívat a teď chci o to víc. Příběh mě ve své 3/4 překvapil, myslela jsem, že autorka danou věc využije jinak. A líbila se mi provázanost postav z jiné knihy ze série.
Největší přidaná hodnota je skutečnost, že se jedná o příběh na motivy skutečné události s reálnými úryvky z různých publikací/tiskovin té doby. O válečných nevěstách jsem neměla tušení a čtení nebyl jen literární zážitek, ale také seznámení se s kusem historie.
Poslední dobou si tyhle oddechovky s očekávaným koncem užívám. Milý příběh o tom, jaký je dar mít milující rodiny, ale jak i tenhle dar může lézt jednomu na nervy, a proto se rozhodne prorazit vlastní cestu. Čte se to samo.
Úplně bych to nenazvala mrazivým thrillerem, ale čtivost se nedá upřít, užila jsem si to. Postavy skvěle vykreslené a ačkoliv je pachatel poměrně lehce odhalitelný, nádech napínavosti vás přesto neopustí.
Petru Soukupovou jsem si fakt oblíbila. Výborná ukázka toho, jak dítě vnímá signály dospělých a že život v jejich světě není jednoduchý. Zvlášť, když je vaše máma tak trochu kr**a.
Jsem mile překvapena, lépe řečeno - nadšena. Příběh není ryze o dětech, jak jsem dle popisu knihy očekávala, ale o vztahu dvou lidí, který se v čase proměňuje, ukazuje vliv na potomky, vnímání všech rodinných příslušníků a kam až může vést (ne)komunikace mezi nimi. Kniha je čtivá, autorčin styl svižný, originální (např. pracování s přímou řečí).
Nebýt povídky "Pan učitel", dala bych plný počet. Čtení jsem si užila, ale již zmiňovaná povídka je nudná, nic se v ní neděje. Na druhou stranu se jistě najdou tací, kteří ocení květnaté popisy tehdejší výuky.
Z Máje mám nejraději nejznámější část, kterou známe - předpokládám - všichni. U ostatního jsem se trápila.
Na obálce se píše "Nádherný příběh o adopci, zlomených srdcích a mateřské lásce." A je to naprostá pravda. Osobně jsem vůbec netušila, jak pošramocenou historii má Austrálie v adopční politice a díky tomuto příběhu jsem si doplnila všeobecný přehled.
Série o Jude patří k velmi povedeným, pro pochopení souvislostí určitě začněte prvním dílem. Krátké kapitoly nahrávají čtivosti, příběh má spád, je napínavý, super thriller. Jednu hvězdu však musím odebrat kvůli konci, to už bylo moc.
U některých pasáží jsem se musela hodně nutit, abych pokračovala. V mém případě neustálé filozofování a rozebírání nesmyslností rozhodně není přidaná hodnota. Spíše naopak.
Naprostá paráda, autorka píše strhujícím tempem, nemohla jsem se pak odtrhnout. Název díla přesně odpovídá ději., je velmi těžké, ba nemožné, rozlišit, na čí straně je pravda. Myslím, že se k autorčině tvorbě vrátím.
Mě cestopisy nebaví, ale tohle jsem si užila. Neotřelé, vtipné, stručné, jasné. Žádné sáhodlouhé popisy každého kilometru a každé věci dopodrobna, kterou dotyčný potkal. Díky, Ladislave!
Konečně! Konečně nám Adler-Olsen odhalil životní osud Asada. Samozřejmě nikterak nudně, ale ve sledu událostí, které vás nenechají vydechnout.
Jasně, srozumitelně a velmi zajímavě popsaný vývoj každodenních činností, které nám dnes přijdou samozřejmé. Doporučuji všem se s lidskou intimní historií seznámit, ať to máte kompletní.