LuckaK.088 komentáře u knih

Vynikající alegorická bajka o vzniku totalitního režimu. Skvělá metaforická přirovnání (prasata jako vůdci, ovce jako nemyslící stádo, kůň Boxer jako dříč). Kniha je nadčasová – kdo zažil, najde si v ní přesná podobenství, kdo nezažil, měl by brát jako varování.

„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

58 06.11.2023

Rereading po 20 letech. V předmaturitním období patřil Remarque k mým oblíbeným autorům, tak jsem si dala za úkol si jeho díla opět přečíst. Začala jsem knihou Na západní frontě klid, a i když jsem věděla jak příběh končí, stejně slza ukápla. Remarque píše emotivní příběhy s poselstvím o nesmyslnosti války a jejích dopadech na obyčejné lidi.
V seznamech povinné četby má Remarque své místo právem.

57 30.05.2023

Naprosto skvělá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout (ráno jsem si nastavila budíka o hodinu dřív, jen abych mohla číst než půjdu do práce). Viníka jsem si taky netipla správně. Za mě bravurní dílko, ke kterému se jednou moc ráda vrátím.

56 24.10.2023

Mark Watney je marsovský MacGyver, úplně jsem to viděla. Moc jsem nevěřila, že mě bude knížka bavit, ale opravdu bavila (díky čtenářská výzvo). Jelikož po sci-fi šáhnu jen výjimečně, spíše jsem čekala, že se tím nějak prokoušu a nezanechá to na mně dojem. Spletla jsem se. Technické popisy mnou sice jen propluly (to mi mozek nebere), ale na čtivosti knížky to neubralo. Příběh je totiž napínavý, propracovaný a humor Marka perfektní.
Koukejte! Kozy! (.Y.) - tak to mě vážně rozsekalo :-D
Ještě musím zkouknout film, ať mám ucelený obrázek.
Doporučuji i nemilovníkům sci-fi.

53 25.09.2023

"Wilhelm Gustloff byla loď obtěžkaná ztracenými dušemi, jež počala válka. Usadily se jí v břiše a z ní se měla zrodit jejich svoboda. Ta loď byla pokřtěna po muži, Wilhelmu Gustloffovi. Byl to vůdce nacistické strany ve Švýcarsku. Byl zavražděn. Ta loď se zrodila ze smrti."

Za mne jasné pětihvězdičkové čtení. Jsem ráda, že se autorka zasadila o zviditelnění této málo známé námořní katastrofy, která v množství hrůz 2. světové války zapadla.

"Říká se, že smrt má tisíc dveří, kterými vypustí život, a člověk si vždycky jedny najde. Na každého z nás ty dveře čekají."

50 21.04.2024

Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.

"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"

49 27.11.2023

Vydání z roku 1971 se u nás předává již po generace. Četli prarodiče, rodiče, já, a nyní i moje děti. Nesmrtelná klasika, kterou si vždy jednou za čas ráda přečtu.

45 09.11.2023

Přečteno na základě ČV a vůbec nelituji. Knížka byla skvělá. Forma vyprávění velmi zajímavá - vyprávěno z pohledu Carrie, výpovědí svědků, citace z posudků komise... Občas jsem se sice v textu trochu zamotala, zvlášť v "závorkových vsuvkách", ale celkový dojem z knížky mi to nepokazilo. Ani mi to nepřišlo jako klasický horor, u kterého bych se bála. Spíš příběh o tom, kam až dokáže dohnat dívku šikana a fanatická matka, s připočtením telekinetických schopností :-)

45 17.09.2023

Jan Neruda byl bezpochyby mistr slova a popisu s širokým záběrem (spisovatel povídek, fejetonů, divadelních her, básník, novinář,...). Věřím ale, že ne každý si k jeho stylu psaní najde cestu.
Těm, co zatím zůstali Nerudou nepolíbeni a chystají se pustit do Povídek malostranských, doporučuji nezačínat první povídkou Týden v tichém domě (svou rozsáhlostí, květnatostí a množstvím postav totiž může lehce odradit od dalšího čtení, což by byla škoda). Doporučuji začít s kratšími a údernějšími povídkami, kde si postupně uvyknete na pečlivé popisy, archaismy, lidovou mluvu...
Se sbírkami povídek mám obecně problém - málokdy se stane, aby autor u všech povídek udržel laťku stejně vysoko. Stejně tak jsem to měla i u této sbírky - z některých povídek jsem byla unešená, některé se mi líbily, některé nezaujaly. Nejvíce se mi líbily povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a Psáno o letošních dušičkách.
Celkově hodnotím jako příjemné čtení a možnost ohlédnout se zpět do života maloměšťanů poloviny 19. století.

43 17.11.2023

4,5* Skvěle vykreslená atmosféra i prostředí. Autor dokáže udržovat napětí, knížku nelze pomalu odložit. Vraha jsem tipovala někoho jiného, takže překvapení jako bonus navíc. Určitě budu v série Eriky Fosterové pokračovat. Doporučuji.

39 19.06.2023

Klasika od paní Němcové. Povídka z 19. století odehrávající se v malé vesnici Vestec nedaleko Prahy. Povídka o čistém přátelství, o pověrčivých lidech s předsudky, a především o nebojácné a svojské Báře, která i přes veškeré své odlišnosti dojde ke štěstí.

„Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala. Každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu.“

38 27.10.2023

"Mezi životem a smrtí stojí knihovna. A v té knihovně se police táhnou donekonečna. S každou knihou máš možnost vyzkoušet si život, který jsi mohl vést."

Zajímavé téma, spousta krásných myšlenek a ponaučení. Čtení jsem si užila a příběh ve mně zanechal hluboký dojem.
Žijme svůj život, dokud můžeme a zaplňme nepopsané listy, protože: "Smrti se nechodí naproti. Smrt k tobě přijde sama."

37 05.11.2023

Dojemné čtení, náročné téma. Celou dobu si kladete otázku, co je vlastně správně a jak by měl vypadat „dobrý“ konec. A zjistíte, že to vlastně netušíte. Přejete Kate, aby dostala šanci se uzdravit, ale zároveň Anně, aby si prosadila svou a mohla o svém těle svobodně rozhodovat. No a ten neočekávaný závěr, ten mě teda rozložil.

Akorát strhávám jednu hvězdičku za styl psaní, který mi úplně nesedl. Psáno z pohledu několika postav, u kterých se navíc prolíná současnost s minulostí, až jsem se v ději občas ztrácela. Kapitoly z pohledu Anny na mě působily občas neuvěřitelně. Také mám doma 13letou slečnu a nedovedu si představit, že by používala takové přirovnání. A i když víme, čím si Anna prošla a prochází, tak stejně jsem postrádala rozdíl ve vyjadřování dospělých a dospívajícího dítěte.

37 02.10.2023

Pár stránek, a přitom tolik vyřčeného... Moc hezky napsaná milostná novela s výpovědí o krutosti války.

36 25.03.2024

Přečteno na základě čtenářské výzvy. Rovněž první kniha od Jane Austen. Zprvu jsem maličko bojovala se stylem psaní autorky, který je založen především na dialozích. Občas jsem měla problém si přiřadit k dialogům správné postavy. Jakmile jsem si ale na styl psaní zvykla, knížku už jsem neodkládala. Na svou dobu velmi pěkný román. A konečně jsem se dozvěděla, o jakém úžasném panu Darcym ta Bridgit mluví :-)

36 30.05.2023

Tak tohle je přesně ta kniha, která na vás zanechá svůj otisk a po dočtení na ni budete dlouho myslet. Doporučuji.

34 06.05.2024

Pamatuji si, že v předmaturitním období, kdy tato kniha patřila do povinné četby, na mně zanechala hluboký dojem. No a po 20 letech tomu není jinak a musím dát 5 hvězdiček.
Je smutné sledovat postupný úpadek Gervaisy, pracovité dívky se zlatým srdcem a skromnými sny: "Pracovat, mít co jíst a kde bydlet, vychovat děti, nebýt bita a umřít ve vlastní posteli." Už před 20 lety jsem si tolik přála, aby to s Gervaisou dopadlo jinak. Bohužel by tím ale román ztratil na své poutavosti.
Jelikož se jedná o literaturu 19. století, je třeba počítat s květnatými a velmi bohatými popisy všeho. Mně osobně to ale nevadilo, naopak jsem dokázala lépe vstřebat tehdejší atmosféru.
Doporučuji k přečtení nejen proto, že nese důležité poselství (alkohol = pomalý zabiják lidské důstojnosti, hodnot, života), ale také proto, že díky podrobným popisům máme možnost srovnat, jak se za zhruba 150 let úplně změnil styl života a myšlení lidí. Například když jsem četla o porodu Gervaisy na rohožce a jejích prvních myšlenkách, že si chudák Coupeau bude muset sám ukrojit chleba k večeři, kterou mu uvařila v porodních bolestech... Musela jsem se vrátit do vzpomínek, na co jsem myslela já po porodu. No a určitě ne na to, jestli bude mít chudák manžel co večeřet - spíš něco v tom smyslu, že mu podvážu spodek :-)
A hrozně by mě zajímalo, co se bude honit hlavou lidem za 150 let, až budou číst knihu z naší doby. To se ale bohužel nedozvím (pokud v blízké době nevynaleznou zázračný elixír mládí :-)).

34 28.09.2023

Touhle knihou jsem úspěšně dokončila letošní čtenářskou výzvu a za mě velká spokojenost. I když je to trochu jiná Colleen než ji známe – více thriller než romantika. Tentokrát není třeba si připravovat kapesníčky, ale emocí se ve vás vystřídá mnoho. A po dočtení zůstanete s otevřenou pusou a budete přemýšlet, co tedy byla pravda a co lež.

33 23.10.2023

Skvělé, zábavné a oddechové počteníčko. Zvlášť po Zabijákovi Emila Zoly jsem přesně tohle potřebovala. Dávám ale 4 hvězdičky, protože mám pocit, že nebýt tak dokonale zfilmované kultovní komedie, asi by mě knížka tolik nepobavila (pořád jsem před sebou měla scénky z filmu).
V knize jsou více rozebrány povahy hlavních postav - kupříkladu mě překvapilo, že Dáša je taková žárlivka (z filmu to prakticky nevyplývá).
A co se mi stává opravdu málokdy, tak za mě filmová verze předčila knížní předlohu. Což ale vůbec nebrání doporučení si knížku přečíst, příjemně se u ní odreagovat a zavzpomínat na kultovní scénky z nezapomenutelné české komedie.

33 28.09.2023

Vůbec by mě nenapadlo, že by se mi mohla líbit kniha, která je napsaná čistě jako přímá řeč, bez popisu, bez vyprávění. V této duologii ale opravdu naleznete jen a pouze e-mailovou komunikaci. Rovnou upozorňuji, že se jedná o dva díly a po dočtení prvního je nutnost mít po ruce i díl druhý. A musím uznat, že se mi to opravdu líbilo a před autorem smekám, protože tohle určitě nebyla úplně lehká "disciplína".

Mohu doporučit, a navíc se naprosto perfektně hodí na letošní ČV č.12: Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet

31 28.03.2024