Maki229 komentáře u knih

Útlá knížečka našlapaná informacemi a pojmy z filozofie. Je to přehledné. Pár vět je věnováno Platónovi, který se narodil přibližně o 40 let dříve než Aristoteles. Je popsán náhled na svět obou těchto velikánů. V krátkých kapitolách je ukázáno čemu všemu věnoval Aristoteles pozornost a rozhodně stojí za zmínku, že většina jeho učení je navázána na pozorování přírody. Také se hodně věnoval společensví lidí. Mě kupříkladu zaujal pohled na ODVAHU. Není dobré být zbabělcem, ale ani opovážlivým. Být odvážným je zlatá střední cesta.
Doporučuji jako základ k seznámení s Aristotelem, na který je už pak snadnější navázat další literaturou.

3 21.01.2024

Pěkné počteníčko pana Vondrušky nás tentokrát přivede do slovenské Nitry, součástí tehdejšího Uherského království. Oldřich z Chlumu s pomocníky se musí popasovat nejen se zločinci, ale také s nedůvěrou místních lidí v právě dobytém městě vojskem krále Přemysla II. Nakonec vše rozluští a my čtenáři si přijdeme na své.

6 09.01.2024

Úsměvná knížka přibližující naše nejstarší dějiny - od pověstí po upálení Jana Husa. Podle mě vhodné pro děti jako seznámení s naší historií v tom smyslu, že to jde udělat zábavně a třeba to časem některé chytne a budou se sami pídit po tom, jak to vlastně bylo. Knihu nemůžeme brát 100% historicky vážně, což píše i sama autorka. Čtení mě bavilo.

4 09.01.2024

Zase jedna odpočinková detektivka ze středověkého prostředí věrně vylíčeného. Místy mrazivá, nejen počasím. K Vondruškovým knihám se vracím a po opakovaném přečtení tam vždy najdu něco dalšího, co jsem napoprvé nezachytila, protože jsem se soustředila na zápletku příběhu.

8 28.12.2023

Moc se mi líbí rozhovory se ženami, které to vůbec neměly lehké, nevzdaly se a snad většina z nich žije spokojený život. Kniha vyšla před 20 lety. Pro mě je navíc zajímavá tím, že dámy, které paní Sommerová oslovila, byly zralé ženy okolo padesátky, což je teď můj věk. Jsem velmi ráda, že vnímání žen a vůbec podmínky k žití se za těch 20 let pohnuly kupředu. Vidím, že my holky v generaci následující, jsme to měly lehčí ve 20 i nyní v těch 50+. Zase to člověku dodá sílu nevzdávat se, když se nedaří.
" Podporovala velkodušně náš vztah a říkala mi, proč bys ze strachu utíkala před něčím, co by mohlo být úžasný, jdi do toho ! A nakonec řekla - andělé se přece zásadně ze schodů neskopávají. Andělů můžeš potkat za život několik nebo jen jednoho a byl by to přepych vyhodit ho ze dveří. "

7 04.12.2023

Po panu Horníčkovi jsem sáhla jako sázku na jistotu. A dobře jsem udělala. V knize je nejen laskavý humor, který pohladí, ale také postřehy k zamyšlení, jak život zlepšit sobě i lidem okolo. Je zde rozčlenění na několik kapitol opravdu různých druhů pohybu včetně sledování pohybu ostatních nebo pohybu myšlenek. Užila jsem si to. Pohyb budiž pochválen.

7 04.12.2023

V tomto nevlídném počasí jsem se potěšila s příjemnou detektivkou zasazenou do mého oblíbeného středověku. Oldřicha z Chlumu a jeho "partu" mám ráda.
Zápletka byla dobrá. Vše bylo rozuzleno a viník potrestán. Mám ráda tyto pohádky pro dospělé s dobrým koncem, alespoň vím, že tady to vždy dobře dopadne.

11 28.11.2023

Ráda jsem si oprášila příběhy, které jsem naposledy četla na základce. Myslím, že teď se mi líbily ještě víc. Z těch méně známých Záhořovo lože a Lilie.
Oceňuji krásnou práci Erbena s naším jazykem.

29 21.11.2023

Knihu jsem dostala před pár lety jako dárek. Nebyl čas na čtení, a tak putovala do skříňky a postupně jsem na ni zapomněla. Prošla jsem vážnou nemocí, ani tehdy jsem si na ni nevzpomněla a ležela tam dál. Uzdravila jsem se a objevila ji při hledání jiné knihy o podpůrném léčení a rekonvalescenci. Hned jsem si ji dala k posteli na poličku. Za pár dní se do ní pustila. Zprvu obezřetně. Pana doktora Hnízdila si velmi vážím, přesto jsem měla malé obavy, že je pan doktor proti západní medicíně. Omyl, můj omyl, ještěže jsem knihu přečetla.
Kniha se s kládá z velké části z příběhů lidí a minimálně ve dvou případech léčbu našimi lékaři doporučoval a pokud nechtěli slyšet, tak prakticky potvrzoval. A v tom s ním naprosto souzním. Je to proti nadužívání léků, pod to se podepisuji a sama beru prášky minimálně. Ne tak spousta jiných, bohužel. Opravdu je toho HODNĚ v hlavě a je na nás, jak se k jakémukoliv neduhu postavíme.
K mému uzdravení: velice si vážím péče lékařů, kterou mi věnovali, ale já i moji blízcí víme, že jen ta by nestačila. Dokonce jsem se v jednom z příběhů poznala - diagnózou i léčbou.
Knihu doporučuji, přeji každému, ať si tam najde něco pro sebe a nám všem hodně zdraví :)

7 21.11.2023

Pěkný historický román ze začátku 13.století, který pojednává nejen o rytířích, krásných dámách a smyslu pro čest, ale také o tom, jak se stavěly nádherné gotické stavby a chrámy. Takže něco pro mě, gotiku mám nejraději a už se těším na pokračování dalšího dílu Zelená ratolest.

9 12.11.2023

Před časem mě začala osobnost Josefa Dobrovského zajímat z jednoho prostého důvodu. Uvědomila jsem si, že ze školy ho známe z balíku národního obrození s ostatními známými jmény. Ale vůbec jsem nevěděla, že Dobrovský byl o generaci starší než všechny další postavy národního obrození: Jungmann z nich nejstarší, Palacký, oba narozeni na konci 18.století a pak už známá plejáda jmen 19.století: Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl a další. Já si uvědomila, že vše musí nějak začít a že ze všech těch jmenovaných byl Dobrovský první. Samozřejmě nebyl jediný, koho pozvednutí češtiny zajímalo, ale lidé kolem něho nebyli tak výrazní a někteří se báli moci úřadů, což se jim už vůbec nedá vyčítat, známe to z dob nedávno minulých a prakticky dodnes. Oproti tomu Josef Dobrovský se držel myšlenek, postojů, tehdejších věděckých poznatků, kterým věřil a které souzněli s jeho svědomím. To šel klidně hlavou proti zdi. V knize je to patrné především proto, že ho popisuje ve věku 25 let se vším co k tomu patří. Líbí se mi, že navzdory těžkostem, které provází každou dobu, je to kniha o naději. Hodnotím 4,5 hvězdami. Drobnou výtku mám pouze k místy zhuštěnému obsáhlému čtení na pár stranách nabitými informacemi, ale jen malinko, ostatní děj pěkně odsýpá. Doporučuji každému, koho zajímá historie

4 12.11.2023

Knihy pana Vondrušky mám ráda. Pro mě je to báječný odpočinek ve středověkém prostředí. V tomto příběhu jsem si i na mapě postupně sledovala cestu do Compostely. Zápletka byla dobrá s přesahem do minulosti.

6 30.10.2023

Přečetla jsem za jeden den. I když mám informace, jak to tady 40 let po II.světové válce probíhalo, jsem ráda za knihy, které to poutavou formou přiblíží těm, co nezažili socialismus. Je potřeba, ať to nevymizí z paměti lidí a ať si všichni včetně mě uvědomíme, jak se máme dobře, navzdory těžkostem, co nás obklopují... můžu pořád říci...ještě dobrý. Obdivuji všechny 4 ženy, jak se popraly s osudem a ledacos zvládly, protože musely.

13 17.10.2023

Mé prvotní obavy, že bude příběh pouze zamilovaný, se rychle rozptýlily. Postavy jsou prokreslené a za mě hlavní hrdinka Elizabeth by krásně zapadla i do dnešní doby. Čtení jsem si užila, byla to má první kniha od Jane Austen a určitě ne poslední.

24 16.10.2023

Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda historické příběhy. Z dávné doby okolo přelomu letopočtu toho na trhu zase tolik není. Líbil se mi popis dané doby jak keltů a jejich spojení s přírodou, léčivé byliny, tak Římani se svým nástupem civilizace. Myslím, že obojího je třeba. Příběh Tiany mě oslovil. Byla tam láska, utrpení, zkrátka jak už to v životě chodí a pěkně dovyprávěno až do konce.

3 13.10.2023

Pohodové čtení z krásného kraje jižní Francie. Autor popisuje další zážitky a nebrání se postupnému prolnutí do místního běžného života. Druhý díl se mi četl rychleji než první, bylo v něm pro mě něco, proč se nešlo odtrhnout a to nepopsatelné NĚCO jako kdyby mi v prvním chybělo.

5 13.10.2023

Příjemně se četla. Seznámení s běžných životem vesniček na jihu Francie. Osobně jsem v Provence nebyla, ale byla mi velmi blízká s naším krajem jižní Moravy - trhy, vinohrady, lidé, kteří zase tolik nespěchají a rádi si posedí u dobrého jídla a pití. Byl to pro mě tak trochu návrat domů, ke stylu života, který je mi blízký... A s nadsázkou mohu říci, že rozdíl je v tom, že u nás na jižní Moravě nemáme lanýže.

15 01.10.2023

Forma rozhovorů rozdělená do několika tematických celků. Poutavá je i předmluva Zdeňka Svěráka. Je to zamyšlení o filozofii, ale především o nás lidech samotných. Jak žijeme, kam směřujeme, směřujeme-li v současnosti někam :) ? A že někdy stačí k vylepšení svého duševního stavu vyjít do přírody a dívat se kolem, což mohu osobně potvrdit. Uvědomit si, že chráněním našeho prostoru okolo nás - přírody, ale i toho společenského, vzájemného slušného chování k sobě navzájem, neděláme službu někomu...ale především sami sobě a svým dětem.

4 01.10.2023

Za poslední rok je to kniha, která mě nejvíce uchvátila. Sotirii jsem si zamilovala od dětského věku až po ten babičkovský. Také já, jako spousta jiných, máme představu Řecka spojenou s plážemi u moře, sluncem zalitými. V knize se ukázala i jiná místa, spolu s obdobím a bídou občanské války, která mnohdy rozdělila rodiny. Vše je popsáno s citem, nic hororového bych nečetla. Ti nejchudší v Řecku uvěřili "zázračnému komunismu", který je zbaví bídy a mnozí uprchli do Československa. Časem prozřeli a viděli, že to skutečně není ráj na zemi. Krásně se to četlo od začátku až do konce. Doporučuji všem, kteří mají rádi, historické romány, čtení pro ženy i rodové ságy. Nenásilnou formou se dozvíme mnohé nejen o řecké komunitě, ale i historická fakta naší země od 50. let do dneška.

25 01.10.2023

Dobře, jasně, stručně a humorně popsaná pravidla společenského chování pro puberťáky. Myslím, že i nejeden dospělák by si je měl přečíst a žilo by nám ve společném prostoru snadněji. Humor, nadhled a schopnost diskutovat - opravdu diskutovat, ne se hádat a vést samolibé monology potřebujeme totiž úplně všichni

4 25.09.2023