moonell komentáře u knih
Es muss sein mě bude pronásledovat ještě dlouho. Tahle kniha je ztělesněním úsloví "škoda každé rány, která padne vedle". Bolely mě všechny.
Velice nepříjemný konec v místě, kde jsem ještě čekala tak dalších patnáct stran. Takové ty knihomolské mini infarkty..
Hádám, že pravidlo o přílišném očekávání funguje beze zbytku. Čekala jsem víc, mistře. Čekala jsem duši a nahmátla prázdno bez příběhu, který by stál za zmínku. Něco.. něco tam je. Ale není to ono.
Takovej ten moment, kdy to dočtete a ještě tejden jste celý podělaný z vlastní kočky.
Ač obdivuji v lecčems jazyk Shakespeara a Kateřina je na svou dobu opravdu neobyčejně drzá, jsem nucena ubrat v hodnocení za konečné opravdové zkrocení v podobě závěrečného monologu, který se v dnešní době jeví spíše ponižujícím pro ženu. Nejsem fanatická feministka a vpravdě se kloním spíš na druhou stranu extrému, i beru v potaz dobu, ve které byla hra napsána, leč mým myšlenkám se příčí.
Film mě těžce zklamal, ačkoliv si neumím v titulní roli představit někoho, kdo by prota dokázal zahrát líp. Kniha je to každopádně jedna z nejlepších a pro mě nejcitovějších .)
Popravdě mám strach se do tý knížky vůbec podívat. Připadá mi to jako zoufalej pokus vyždímat ze série maximum prachů. Ale třeba někdy budu mít koule na to se přesvědčit o opaku .)) Po podivným konci pátý knížky by si to zasloužilo trochu víc, než jen deník málokdy zmíněnýho mladšího bráchy.
Jedním slovem Psycho. Při představě, že se skutečně jedná o autobiografický román a nikoliv o fikci se člověku ježí všechny vlasy. Rozhodně doporučuju, pokud máte pocit, že vaše rodina nebo dětství nebylo tak úplně v pořádku :)
Tak jak mívám u Adamse často pocit, že sice nemám tušení, co se děje, ale nemůžu se dočkat, až budu zmatená ještě víc, u této knihy jsem bohužel zhruba od půlky byla jen konsternovaná a nechápající. Dočítala jsem čistě z tvrdohlavosti a nejsem si úplně jistá, že jsem pochopila závěr. Možná mi něco uniklo, možná se i mistr tesař někdy utne. Škoda, rozjezd solidní, pak jako kdyby nedokázal udržet tempo ani kontinuitu (paradoxně úplně stejně jako Gaiman v Nikdykde).
Podezřele feministické na svou dobu, zvlášť pokud vezmeme v potaz to, že hru napsal muž (byť tím mužem je Wilde). Je to možná příliš melodramatické v nějaké momenty, ale to snadno odpouštím vzhledem k době publikace.
Psaní Leigh se rozhodně posunulo zase o kus dál, ale příběhové linie se mi od druhé půlky zdály podivně nedotažené, konec hrozně uspěchaný. Autorka vytvořila zajímavý svět, ale jako kdyby ho nedokázala využít, totéž i s postavami. Obrysy, kterým chybí obsah.
Jirotka, no :) Kniha po druhé třetině trochu ztrácí tempo a vtip, autor decentně přepálil start a pak už nestihl doběhnout sám sebe. Ale i tak zábavné a oddechové čtení.
(SPOILER) Tak zvláštně bolí a přitom hřeje. Ambivalentní jako sám koncept posledního jednorožce, na kterého nikdo nevěří.
Zatím asi nejslabší Pratchettova kniha, kterou jsem četla. Hlody jsou pořád a uchechtla jsem se hodněkrát, ale příběh vázl a místy jsem se ztrácela v překladu (doslova, hádám).
Moc nevím, kde se bere všechno to nadšení okolo této pohádky, ale nijak mě neurazila (byť jsem si nad nelogičností a nekonzistencí mnoha pasáží chtěla vyrvat vlasy). Žel bohu ani nijak nenadchla.
Celou dobu se to táhne jak smůla, rozvlekle se přidávají další a další otázky a na posledních 10 stranách facka, která mě snad donutí si koupit další díl. Hernajz.
Rozhodně nedoporučuji pro filologické začátečníky, předpokládá se obecnější vhled do historických mluvnic, staroslověnštiny a lingvistické (hlavně fonetické/fonologické) terminologie.
Skvělý přehled praslovanské epochy a STSL gramatiky. Páně Večerka byl zkrátka frajer.