petrarka72 komentáře u knih
Podmanivé čtení - jednoduchý styl, přehledné členění, zapamatovatelné postavy s typizovanými osudy a neuvěřitelný příběh obětovaného města. Žila jsem v "ocelovém srdci republiky" dost dlouho na to, abych zaznamenala rozpor mezi proklamacemi typu "já jsem horník, kdo je víc" a tou závistí a dehonestací ze strany sousedů, známých, prostě těch, co měli pocit, že výhody pro zástupce černého řemesla jsou neúměrné. A k tomu v době, kdy se nenápadně začala hlásit o slovo ekologie... Nicméně zachycení odchodu staré Karvinné bylo potřebné a je odpovídajícím způsobem depresivní. Díky za faktografický dovětek.
Velmi rozčilující čtení. Ano, autorka volí tu a tam konfrontační tón - ale co jí zbývá, když na informace tohoto druhu, o obecně automaticky a nevšímavě přijímané diskriminaci žen, se vyskytuje pouze dvojí reakce, a to a. ironická či jinak dehonestující, b. nechápavá? Takže přesné pojmenování - nebo alespoň pokus o ně - čím to, jaké je podhoubí a jak se to v historii utvářelo, je potřebné. Ať už si o způsobu či formulaci kladených otázek myslím cokoliv. Nebo ať o tom přemýšlím jakkoliv.
Povídky fajn - tentokrát mne bavily všechny, každá svým způsobem. Za zdí vede.
Tohle jsem si šetřila a četla dlouho. Jako mě zasáhly Motáky nezvěstnému a ohromila Horečka, tohle jsem (navzdory skryté drsnosti textu) prousmívala. Všechna ta mikrodramata na pozadí hnusného komunistického bezčasí, ty žabomyší války, které vypadají vždy zásadně a staví je do správné perspektivy nějaká fatální, nečekaná událost... Přiznaná návaznost na Nerudu, osobitost ve vnímání malostranské vzájemnosti. Přesně to shrnul mol378, díky.
Bavilo mě to ukrutně, možná víc než Krutý měsíc. Pozoruhodné postavy: Rusalka-Klára mezi Německem a Krounovem, prudce "jedlá" Meluzína-Gábina, anti-femme-fatale Majda-Bludička, Milada-Sudička a Daniel, Pavel a děti... A drama, kam se podíváš, přechody do thrilleru zábavné. Možná by to chtělo proškrtat a zhustit, škoda přetaženého závěru. Ale díky za žánrový zážitek.
Márquez je vynikající vypravěč. Zde příběh ala Goyovy přízraky, s podobnou kněžskou zápletkou a nevinnou, leč nesnesitelnou hrdinkou. Dlouhovlasá mrtvá jako inspirace pro vyprávění o běsné lásce. Náročné, ale skvělé čtení. Mám málo - musím sehnat další příběh...
Vynikající. Osobní bilance, nemilosrdné prokutávání se k pravdě o sobě samé, přiznání i slepých uliček hledání, které jsou ale propojeny kanalizací vnitřních běsíků a běsů. Touha po porozumění nejen sobě, ale i protějšku a snaha pojmenovat, co rozděluje a co spojuje. A nevejde se tenhle komix do žádných škatulek, vzpírá se mimo jiné zařazení do feministického šuplíčku, což je skvělé... Kresba výborná, scénář podmanivý. Prostě srdcovka.
To byla jízda! Magnesia Litera za žánrovku zcela na místě. Nevědět do poloviny příběhu, co a jestli vůbec něco se vlastně stalo? Paráda! A lockdown jako kulisa pro temný příběh přesný. Betyna a Tamara mi sice chvílemi splývaly (totožný jazyk), ale stejně jsem jim fandila. Stejně jako jejich dětem.
Pro ty, kdo znají dobře Macbetha. Příběh, který přenáší pozornost jinam. Tři sudičky - čarodějky - soudné sestry Klota, Morta a Lesis a jejich hra. Kresba výborná, scénář o poznání méně. Ale jako kuriozita ok.
Po šesti letech nová sbírka, byť často se známými kousky. A mezi hrstičkami hlušiny leccos vtipného a tu a tam zázračného.
Krajina dětství a dospívání a zrození zla na malém městě. Psáno jako true crime. Pohled autora a "objektivní" vyšetřování se dobře doplňuje, navíc osobní zaujetí pro věc a prolínání s běžným životem funguje. Příjemné překvapení z klávesnice přítele Stephena Kinga.
Jana je svéráz, její bratr jakbysmet, o většině obyvatel vesnice na konci světa nemluvě. Skvěle popsaná depresivní atmosféra, včetně klaustrofobie z toho, jak vám každý vidí do talíře a myslí si, že vás zná... A naděje se, chválabohu, časem vyloupne.
Ultračtivé. Tenistka Carrie Soto je v 37 letech zpět a chce obhájit rekord, který jí proklouzává mezi prsty. Po boku má otce a trenéra Javiera "Jaguára" a občas i někoho jiného. A po letech se pokouší naučit neděsit prohry, smířit První a Druhé já a hru si jen tak užívat. A pustit si občas lidi k srdci a tělu... Přečteno za dva dny a byla to zábava. A způsob, jakým autorka propojuje všechny své knihy, mě vysloveně baví...
Veliká pohoda na hranici dojetí a smíchu. To je přesně to, co jsem právě teď potřebovala.
... a čtenářská výzva letos pokořena podruhé. :-)
Paměť národa s respektem podporuji. Dělá spoustu užitečné práce, vydávání faktografických knih s osvětovou příchutí je jen špičkou ledovce. Tady jsou propojeny osobní příběhy nefalšovaných hrdinů (bratři Klečkovi, Milan Paumer, Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský z těch známějších) s encyklopedicky zpracovanými informacemi o paravýsadcích za okupace (neboť nebyl jen Silver A), deklaracích české šlechty ve válečných letech (protože i to byli, slovy mé tchyně, "naši", ať měli jakoukoli národnost), litetatuře zabývající se Mašíny atd. Je to informačně nabité, je to věcné, je to dobré.
(SPOILER) Skvělé a obtížné čtení. Román napsaný v roce 1951, který byl nakladateli odmítnut pro kontroverznost tématu. Nalezen po autorově smrti v pozůstalosti, v roce 2016 vydán v Německu, poté převeden do několika dalších jazyků. Český překlad je skvělý. Cesta asistenta Prosky z vlaku, který má hlídat a ve kterém se seznámí s Wandou převážející popel vlastního bratra, po dopis sestře - omluvu za zabití jejího muže - přes zběhnutí z wehrmachtu a přechod na druhou stranu. Je líčena přes všednodenní zážitky vykořeněného člověka, který si nemůže být jist ničím, a už vůbec ne správností svého jednání. Protože která strana je "ta pravá"? Krásný jazyk, množství metafor, líčení krajiny jako odrazu duše a skvělé dialogy. Všichni jsme "stara ščuka"...
Jako dítěti mi tahle knížka hodně nesedla, řekla bych, že teď mě bavila o poznání více. Svět zvířátek kolem jedné řeky je poetický a ironický zároveň. Chtělo by se napsat "chudák Žabža" - ale měl štěstí na kamarády. Každý jsme holt nějaký... A pro milovníky Pratchetta je tahle knížka povinnost, mistr přiznal prostřednictvím svého životopisu její inspirativnost.
Silný příběh o touze zachraňovat (cizí) duše a ceně, kterou za to platíte. Také o rodině, autenticitě, pocitu viny a příležitostech, které člověk nevidí. Stylově autor připomíná Juliana Barnese. A Micheál, Áine a Saoirse jsou skvělými průvodci po temnotě, kterou si nezasloužili.
Jako teplá vana, příjemné. A leccos mi to připomnělo. :-)
V rámci žánru velmi slušná práce. Většinou je čtivost závislá na osobnostech vyšetřovatelů - a tady jsou osobní příběhy Madison a Natea hodně silné. A psychologické hry, kdo je vrah či ztělesněné zlo, fungují.