Taklamakan komentáře u knih

Sapkowski to dokázal. Tenhle večírek pro pamětníky se mu povedl. Ve svém věku už se patrně
nikdy nepustí do další složité a náročné ságy. Sám si musí být vědom, že zaklínačskou sérii
nepřekoná.
Proto se rozhodl k logickému kroku. Podobně jako kdysi Joseph Heller v závěru života povolal
postavy ze své nejslavnější knihy Hlava XXII do jejího pokračování Zavíráme i Sapkowski
pozval staré známé a rozhodl se to s nimi ještě jednou pořádně rozjet.
To je ten důvod, proč v knize příliš nevysvětluje, kdo je kdo a co znamená. Ač se čistě
technicky vzato jedná o prequel, je si polský autor moc dobře vědom, že se do jeho četby
pustí hlavně fanoušci ságy o bělovlasém rivském bijci.
A ti v novele najdou přesně to, co chtějí. Geralt, Marigold, dokonce i Yennefer se dějem
mihne. Člověk se tak jen lehce usmívá a se zaujetím sleduje, jak si stará parta vede.
Sapkowského bychom mohli právem nařknout z jistého kalkulu. Je dostatečně inteligentní, aby
věděl, že právě zaměřením na odrostlé čtenáře svých předchozích knih zahraje zejména na
strunu sentimentu a nostalgie. Fanda mu pak leccos odpustí.
Ono toho ale k odpouštění není mnoho. Dějové skoky se dají v pořádku sledovat. Zbytečná mi
přišla jen linka s dívkou Nimue a celkově rozvláčný a zbytečně dovysvětlující konec, kde
právě do krajnosti natahovaná struna nostalgie už hrozila každou chvíli prasknout.
Jinak ale musím ocenit pokus o trochu mladšího, trochu rozvernějšího zaklínače. I Geralt
nemohl být vždycky zahořklý a plný tmy. Moderní jazyk, souboje, humor i sex dělají z Bouřkové
sezóny po většinu času svižný koktejl, který se dobře čte a podněcuje chuť se i v roce 2015
vrátit k dalším knihám série a znovu si ji "projet".

20 15.01.2015

Krásná, hravá kniha, u níž se stejnou měrou pobaví děti i dospělí. Pan Durrell měl neobyčejnou fantazii. Spolu s vynikajícím překladem vzniká lahůdka, kterou není dobré si nechat ujít.

9 25.01.2015

Nádherně potemnělé zpracování lužickosrbského příběhu o Krabatovi. Mnohovrstevnatý příběh, který v knize vynikne ještě lépe než v (jinak vynikajícím - ještě teď si u něj koušu nehty) animovaném filmu Karla Zemana.

8 24.07.2017

Když vidíte, jak po světě sílí nacionalistické tendence a nenávist ke všemu jinému, jsou Kamenné sny velice aktuální a důležitý román. Když se svým zájmem jdete za doprovodný text, z reakcí Ázerbájdžánců na jeho vydání vás i v letním parnu musí mrazit. Zvláště, když si připomenete, že s prezidentem Alijevem se rád kamarádí i náš nejvyšší představitel. A chtě nechtě si vzpomenete i na současné upevňování režimu v Turecku. Vlastně jsou to z velké části právě "vnější" okolnosti románu, které z něj dělají tak silné dílo a z Akrama Ajlisliho kandidáta na Nobelovu cenu. Jinak je to místy groteskní, snová, bukolická próza, která nezapře, že spisovatel je autorem venkovských románů. A že do svého rodného jazyka uvedl Marquéze či Ajtmatova. Otiskne se do vás. Upřímností snahy vylíčit "nepřátelský" národ jako skutečné lidi a ne boschovské zrůdy zplozené koly propagandy. Popisem vykořeněnosti lidí, kterým životy přervaly dvě genocidy a charaktery zkazilo (nebo naopak vytříbilo) období nadvlády Velkého bratra SSSR.

8 21.07.2016

Červenák dokazuje, že žánr historické detektivky umí čím dál líp. Druhý díl dobrodružství Barbariče, Steina & Jaroše je ještě o chlup lepší než banskoštiavnický úvod nové ságy. Spisovatel rudolfinskou éru nijak nepřikrášluje, naopak se snaží o špinavý obraz té doby a dokazuje, že lidé - s jejich touhami, intrikami a slabostmi jsou stále stejní. Pro příznivce soubojů nechybí nějaký ten šerm, hlavně ale děj táhne spletitá detektivní linka a také postupně odhalovaná záhada v osobním životě jednoho z hrdinů. Kniha bohužel trochu ztrácí na tempu těsně před vrcholem. Finále je ale řemeslně opět dobře zvládnuté.

7 08.02.2015

Komentář Roberta Cam(em)berta je smutným důkazem, kam se dostane literatura, když ji hodnotí ubohý zakomplexovaný primitiv bez špetky inteligence a schopnosti chápat dílo v celé jeho komplexnosti. Naopak. Každý, kdo si přečte následující úryvek (a pozorně celou knihu), dospěje k závěru, jak důležitou interpretaci Deníku tady Philip Roth přináší. Velký americký autor má ale v Čechách bohužel smůlu na čtenáře.

"Jak by i ti nejotupělejší z obyčejných mohli přehlížet, co se dělo Židům jen proto, že jsou Židé, jak by i ti nejzpozdilejší z jinověrných mohli nechápat, oč šlo, když si v Het Achterhuis přečetli že si Frankovi jednou za rok zazpívali neškodnou chanukovou píseň, řekli pár hebrejských slov, zapálili pár svíček, vyměnili pár dárků - obřad trval kolem deseti minut - a to bylo vše, co z nich dělalo nepřítele."

Mimochodem - kniha obsahuje i velmi závažnou pasáž o moderní reflexi antisemitismu, která je vložena jako ilustrace k nutnosti spisovatele přervat pouta s prostředím, z něhož vyšel.

6 27.11.2015

Škoda, škoda, že kniha naplňuje sliby z anotace až od oddílu , po němž je pojmenována. Těšil jsem se na nádherně podvratnou asambláž, výsledek je ale trochu jiný. Pár úvodních básní v próze je OK, pak ale následuje obrovsky nudný cestovní deníček s chabými pokusy o pointu. Třetí část - Hra na vraha - už ale přináší to, kvůli čemu jsem si Atwoodovou půjčil. Krásné hrátky s obsahem i formou, znejišťování čtenáře i mazání ostrých hran mezi ním, knihou a spisovatelem. Ve čtvrtém oddílu jako by se protla forma počáteční části s rafinovaností předposlední. Ne všechny texty jsou ale stejné úrovně, knihu trápí nevyrovnanost. I tak si ale myslím, že současné nízké hodnocení na DBK je zbytečně podstřelené. Chce to jen přistoupit na hru a nepředstavovat si, že dostávám standardní povídkovou sbírku. Nedostávám, protože nemám dostat.

5 24.07.2017

Pokud byla kniha myšlena jako literární adaptace zoufalé nudy, povedla se znamenitě.

5 09.05.2015

Zábranský se pouští na pole politické grotesky. Grotesknosti odpovídá už jazyk novely, namísto filozofování svižná čtivost, nadsázka, absurdita. Ačkoli vychází z dění na Slovensku, Kuciakovy vraždy, bouřím proti vládě Smeru, volby Čaputové prezidentkou, líčí tyto (poněkud posunuté a poupravené) události jako panoptikum, obraz Hieronyma Bosche. Asi hlavní tezí je vymezení vůči domnělé vševědoucnosti novinářského stavu. Zábranský sám v textu odsuzuje rychlokvašené politické "analýzy", které nám v knihách toho kterého "zasvěceného" novináře ukazují jedinou a neotřesitelnou pravdu. Palec nahoru. A sám volí text, který je - jak řečeno - satirou, groteskou. Vylíčení všech postav jako víceméně záporných hajzlů je další plus, stejně jako snaha v zásadě zlidštit postavu premiéra, o jehož pád jde. Zbytek už ale ztrácí a můžeme se ptát, jestli Zábranskému definitivně přeskočilo v kouli, nebo má dojem, že je třeskutě vtipný a nenapodobytelný glosátor. Sem tam utrousí něco rádobychytrého, aby jeho dílo vypadalo jako sofistikovaný Viewegh. Své teze ale nikdy nedovede dál, než k podivnému úšklebku, za nímž se skrývá prázdno. Je hezké na obálce zmiňovat environmentalismus, střety generací, ženské hnutí, nebo v knize vegetariánství a Gretu Thunbergovou, když se reálně o všechno jen otře. Schválně, neuniká vám při čtení Zábranský jako autor? Co vlastně o těchto jevech soudí? Zesměšňuje je? Přijímá? Reflektuje? On sám ví, ale neřekne, aby se neshodil. Autorský alibismus. Děj se rozpadá, s žádnou postavou nezůstaneme déle. Klíčové části děje jsou v podstatě přeskočeny. Najednou "jsme hodně někde" v ději, kde je naznačeno, že se mezitím řada věcí stala. Ty věci ale nepopisuje. V podstatě je kronikářem marginálního. Orámování absurdní historkou s přihrádkou v autě můžeme číst jako metaforu, nebo se zcela po právu ptát, jestli je Zábranského poslední opus náhodně zachyceným signálem z hodně vzdáleného a hodně jiného vesmíru.

4 29.11.2020

Klobouk dolů před panem Reinerem za to, jak dokázal proplout celou dvacetiletou Odysseou přípravy téhle knihy. Dokážu si dost dobře představit zoufalství při autorských "zákysech", měsíce strávené v archivech a oči zkažené luštěním rukopisů našich literátů.
Podařilo se mu složit obdivuhodnou koláž, která dohromady podává poměrně ucelený obraz literárního života první poloviny 20. století v Československu. Básníka lze s klidným srdcem doporučit všem zájemcům o populárně podanou literární historii, zákulisí tvorby a pikantní historky o spisovatelích.
Zároveň si ale myslím, že řekněme literárněvědná a "novinářská" práce převážila nad románovým psaním. Reiner nevyužívá příliš stylotvorných prvků jako romanopisec a kniha je tak opravdu spíše jednou obdivuhodnou reportáží, která nechává zaznívat i přesně citované historické dokumenty. Místy mě rušilo odbíhání od hlavního tématu a příliš široký záběr, který se autorovi nepodařilo zkrotit do jednoho vydatného proudu.
Pokud bych měl srovnávat s obdobnou knihou, jakou je Petrkov 13 od Lucie Tučkové, tak právě román o životě francouzské básnířky Suzanne Renaud z klávesnice mladé autorky je sevřenější a podle mě i lépe zvládnutý.
Prostě - Básní není dokonalá kniha, není to ani obrovské literární dílo, ale velice poctivě vysezené vejce, které možná není zlaté, avšak své místo v českém literárním provozu a četné čtenáře si určitě najde. A to je dobře.

4 20.02.2015

Příjemně napsaná a čtivá kniha, při které dostanete žízeň a chuť "na jedno."

3 30.12.2019

Když nepočítám dramatizaci Nemesis, moje první setkání s Harry Holem. Polovina nudná, dozvídáme se množství informací, které k ničemu nepotřebujeme. Pak se to rozjede, závěr baví, ale vše vyustí takovým klišoidním finále. Celkově to není špatný počin, dal bych tak 70 procent.

3 24.07.2017

Pro mě velice příjemné překvapení. Přiznám se, že jsem dosud neměl s hradem Kostkou žádné zkušenosti, proto nemohu říci, nakolik se autor opakuje, jak naznačují některé komentáře. Líbil se mi humor, který není vyloženě k popukání, ale po většinu knihy nutí k úsměvu. Jako odpočinková kniha na léto proto Aristokratka na koni funguje velmi dobře. Co dělá zážitek o level lepším, je vynikající přednes Veroniky Kubařové v audioknize. Za mě palec nahoru.

3 24.07.2017

Příjemné překvapení. Moje první setkání s panem Sichingerem a hned povedené. Určitě neunikne srovnávání s jiným bytostně jihočeským autorem - Jiřím Hájíčkem. Podobně jako jemu mu jde drobná kresba situací, míst, nálad a postřehů. Sichinger ale tolik nepsychologizuje, staví před nás spíše jakousi středoevropskou variaci na post-habsburský western. Kniha opravdu příjemně plyne, nutí k zamyšlení a přitom zbytečně nezdržuje. Některé momenty mi ale přeci jen přišly schématické a možná trochu násilné. Každopádně si od Sichingera s chutí přečtu i další knihy.

3 16.11.2016

Hluboká, filosoficky laděná lyrika jednoho z nejvýznamnějších amerických básníků 20. století.

3 10.03.2015

Chalupeckého stěžejní dílo, které vychází z desítek let studování francouzského umělce, jejich korespondence i osobních návštěv výstav ve světě. Představuje komplexní pohled na Duchampa jako mnohovrstevnatou a nesmírně komplikovanou osobnost, jejíž intelektuální přesah je daleko větší, než by se laikům obeznámeným leda tak se zprofanovanou Fontánou (záchodovou mušlí vystavenou v muzeu), mohlo zdát. Jednoznačně doporučuji.

3 05.02.2015

Skutečně nevkusná obálka, trapná snaha rádobyšokovat. Slečny se minuly s tématem asi o 150 let. Cca v éře královny Viktorie by ještě byly přínosnými průkopnicemi. Dobrá literatura bohužel žádá o padesát parníků více.

Existují komiksy, kde se organicky protíná popkultura s filosofií. Tenhle Superman to ale rozhodně není. Vysloveně nádhernou kresbu, z níž by si nejeden obraz zasloužil samostatně vyvěsit na zeď, kazí zoufale nudný syžet plný rádobychytrých dialogů. Myšlenky, které by stály za zaznamenání, jsem v celém dvoudílném kompletu našel jen dvě (ani jedna nebyla přehnaně originální, ale pořád jde o pupkulturu, že?). Biblické odkazy? Jako ten "dáme tam chlápka, co bude mít na krku jmenovku Francis Assisi a všichni se poserou blahem" - vážně? Navíc děj postrádá logiku. Nechci spojlovat, takže jen v náznaku - proč proboha Superman stvoří něco, co pak pošle do světa, aby to našel kdejaký pablb? A proč tu věc může vzít a odnést ji dovnitř té samé věci? WTF?

2 24.07.2017

Máloco z klasické poezie mě osloví. Vzpomínám, jak jsem kdysi trpěl o Sonetů Lauře (a všechny slovní hrátky s vavříny to jen zhoršovaly). Michelangelo obdivuji jako sochaře i malíře, proto jsem se rád seznámil s jeho méně silnou stránkou. Potěšily mne básně, které se nějakým způsobem dotýkaly Michelangelových hlavních činností. Třeba ta o malování Sixtinské kaple. Dobrá třetina textů by mohla sloužit jako názorný podklad pro diplomovou práci "Vliv klinické deprese na literární tvorbu." Právě ty považuji za silné vzhledem k jejich existenciální naléhavosti (i když kdovíjak vynalézavé také nejsou). Z milostné poezie mě zaujalo jen něco. Celkově si myslím, že výběr mohl být kratší a tím i v konečném důsledku silnější. Zajímavý je závěrečný oddíl dopisů, za ten si kniha zaslouží pár procent nahoru.

2 24.07.2017

Vynikající náhled do dějin jedné z kapitol studené války. Příběh Adolfa Tolkačeva ani nemůže být lepší, než ho napsala historie. Sám o sobě je dostatečně napínavý, Hoffman navíc připojuje velké množství detailů o fungování tajných služeb. Některé technické vychytávky by mi ve filmu přišly šíleně přitažené za vlasy, oni s nimi ale pracují skuteční špióni. Dozvěděl jsem se hodně nového, což je u literatury faktu vžycky plus. Někdy ale bylo informací až příliš - to je dle mého skromného soudu taková nemoc angloamerické non-finction. Podobně jako ve Vesmírném blues nebo Zelené zóně se i v Hoffmanově knize o téměř každé (i v zásadě vedlejší) postavě dozvíte detaily, které se samotnými událostmi knihy nesouvisí a zbytečně zdržují.

2 24.07.2017